Trimeles / Nezařazené / Dracula – mýtus nebo realita?
Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět…

Nezařazené

Dracula – mýtus nebo realita?

Krutý a dávno mrtvý vladař anebo nesmrtelný upír?
Pro Žlutého Trimela se rozhodla vypátrat pravdu mrzimorská nemrtvá-mrtvá Magrápa
Česneková.


Moje mudlovské povinnosti mě leckdy zavedou na zvláštní místa – ano, i jako duch mám
sem tam něco na práci i u mudlů. Když jsem se vydávala na cestu do Rumunska a jeho
velkolepého pohoří Karpat, vzrušením mi bělaly tváře, když jsem pomyslela na to, jaká se
mi právě naskytla příležitost! Ano, hádáte správně – vydala jsem se po stopách obávaného
hraběte Vlada III. Draculy. Exkluzivně pro tento časopis přináším zápisky z mého šedého
deníku! Podařilo se mi vystopovat tohoto legendami opředeného muže? Jak probíhalo
pátrání? Hrdina nebo vrah?! Dočtete se v následujícím článku!

Ze šedého deníku:
8. 10., 21:00: Nacházím se na hranicích se Slovenskem, přelétám Bílé Karpaty a vydávám se
na východ. Je jasná a mrazivá noc, naštěstí bezvětrná. Přemýšlím kdy začít s pátráním po
tajemném Draculovi. Ve svém nehmotném šedém batůžku mám starobylou mapu, lehce
pomuchlanou sovu, plesnivý chléb a šálu, co mi dala Alba, kdyby byla zima.
9. 10. 3:00: Slovensko konečně za mnou. Pokoušel se mě sežrat kamzík, prevít. Nyní mě čeká nudný přelet nad Maďarskem.
9. 10. 6:00: Děs a hrůza! Na svém duším rádiu chytám jen tu jejich hatlamatilku a zní to jako
Norriska v míchačce. Zrychluji přelet na maximum, nebo mě to zabije ještě jednou.
9. 10. 10:00: Rumunsko! Už jsem myslela, že zůstanu trčet v Maďarsku, kde se mě pokoušel
nabalit jakýsi vychrtlý a na ducha opravdu špatně vypadající pozůstatek jednoho čaroděje.
Ale setřásla jsem ho. Vydávám se podél hranic s Ukrajinou k horám.
9. 10. 14:00: Vrcholky Karpat jsou vskutku úžasné! Z celé své duše děkuji Albě za šálu,
jinak bych byla profouknuta a odfouknuta. Vím, že legendy se nejlépe uchovávají v lidové
slovesnosti a proto navštěvuji hned několik místních hřbitovů na úpatí hor.
10. 10. 8:00: Je to bída, zdejší duchové neumějí anglicky. Naštěstí ovládají maďarštinu, kterou jsem se stihla naučit z vysílání toho příšerného rádia. Musím maďarskému hudebnímu průmyslu vytknout omezenou slovní zásobu!
10. 10. 9:00: Chtěl se se mnou pomazlit medvěd. Nevím, jestli jsem vyděšená víc já, anebo
on. Každopádně máme oba dost vyvalený oči, jak tu sedíme na zadku a civíme na sebe. Mám
podezření, že zvířata mě vidí, i když nechci.

10. 10. 15:00: Nacházím se v části Rumunska, které se říká Transylvánie. Podle dostupných
pramenů, právě zde žil hrabě Vlad III. Dracula. Dávám se do pátrání po jeho sídle.
-poznámka 
pod čarou– Někde jsem vytrousila svačinu – musím prolézt popelnice.
11. 10. 9:00: Na úpatí hor nacházím v hustém lese ponuré panské sídlo. I přes můj mrtvý stav na mě dýchá strach a moc tohoto místa. Starobylé kamenné zdi jsou porostlé břečťanem a místy jsou zcela zborceny. Ačkoliv je jasný slunečný den, kolem hrádku se povalují kotouče
mlhy a je zde šero od korun vysokých stromů. Snažím se být tak neviditelná, že kdybych
byla ještě víc, bude na mém místě černá díra. Vplouvám do zahrady plné temných keřů a
divokých růží. Jistě přes léto kvetou černě. Uh… je tu – no jak to říct? Mrtvo.
11. 10. 22:00: Tak to je pecka! Fakt žije! Teda… nežije. On je! Ještě teď jsem rozklepaná
jako ratlík. Tohle mi asi nikdo neuvěří! – několik kaněk – Nečekala jsem, že to dopadne
takhle! Teď už rychle dodělat mudlovské povinnosti, ať můžu zpátky domů povědět, jak se to
všechno má!
….. toto je výňatek z deníku, který popisuje pátrání po Draculovi. A co bylo dál? Jste napnutí?
Čtěte dál!


Jak jste zjistili, pátrání bylo velice náročné a místy by bylo pro smrtelníka i nebezpečné, ale
hlad po informacích byl silnější než má chuť na pěkně uleželý shnilý steak. A co se dělo poté?
S obavami jsem proplula zdí do temného hrádku a to co jsem viděla, mě ohromilo! Čekala
jsem ponurou zapáchající díru plnou plísně, pavouků, cákanců krve a sklenic se zubními
protézami pro upíry. A místo toho jsem se ocitla v útulné přijímací hale plné světla a veselých
barev. Jediná trochu morbidní věc byla rohožka z medvěda. Nesměle jsem zakašlala a
pokusila se zaklepat na dveře, což mi příliš nevyšlo.
„Pane Vlade?“ houkla jsem přidušeným 
hlasem. „Pane Draculo, jste tady?“ –
„Prosím, říkej mi Vláďo,“ ozvalo se zpoza pohodlně se 
tvářící lenošky v rohu.
Leknutím bych se praštila o lustr, kdyby to bylo možné! Pak jsem 
slétla o něco níže, protože jsem si uvědomila, že je mi vidět pod šaty a to není moc vhodné na prvním rand… – tedy vlastně schůzce.
„Eh, dobrý den pane Dra… eh Vláďo. Jmenuji se 
Magrápa Česneková a přicházím za vámi z Bradavické školy čar a kouzel“ vykoktala jsem ze sebe.
„Moc mě těší, madam – jste trochu pobledlá, snad nejste mrt…?“ zarazil se, ale 
pak hned pokračoval:
„Jistě že jste, omlouvám se za hloupou otázku. Co vás přivádí na mé 
panství?“ zeptal se mile. Nervozita se mnou cloumala, jak jen to bylo možné, ale zvědavost mi nedala a slétla jsem až k Draculovi, abych si ho pořádně prohlédla.

V obličeji byl lehce pobledlý, nicméně upravený, učesaný a černé oči mu jiskřily pobavením z mého ostychu.
Měl na sobě slušivé černé kalhoty, bílou košili a kolem krku rozvázanou kravatu. Nejvíce
mě upoutaly jeho roztomilé chundelaté bílé bačkory s bambulkami a musela jsem se při
tom pohledu asi trapně culit, protože znovu zopakoval svou otázku.
„Tak tedy co vás sem 
přivádí, madam?“
Vzpamatovala jsem se: „Víte, není to tak dlouho, co jsem nahlédla do 
světa nemrtvých a nemohla jsem odolat tomu, abych vás nenavštívila.“
Zeširoka se na mě 
usmál a vycenil u toho své špičaté bělostné zuby. Mám dojem, že kdyby neměl uši, měl by
úsměv kolem dokola celé hlavy.
„Tak se ptejte na cokoliv, co vás bude zajímat,“ vybídl mě a 
pohodlně se rozvalil do křesla. A tak vznikl rozhovor, který si můžete přečíst níže.

MČ: Víte, pane Vláďo…
D: Prosím jen Vláďo, už dlouho nejsem to, co jsem býval.
: Dobře. – nervózně se usmívá – Tak tedy Vláďo, moc by mě zajímalo, jestli pověsti, které o vás kolují, jsou pravdivé.
D: – ušklíbne se – Máte na mysli vraždy, krveprolití, upírství a moji smrt?
MČ: No tak nějak. Je na tom opravdu něco pravdy? Když se tak dívám po vašem sídle,
připadá mi to tu naprosto smrtelné a příjemné.
D: -zasměje se a ze stolku si vezme číši s rudou tekutinou – doufám, že je to víno – Ano má
drahá, to všechno jsem byl. Vrah, upír, krutý vládce, dokonce se mě pokusili i zabít.
MČ: Byl? – zvědavě zvedne obočí –
D: Ah ano, ano – pokývá hlavou -, slyšíte správně – byl jsem. Časy se mění a člověk – dokonce i upír – musí jít s dobou. Upírem jsem stále, ale řemeslo jsem pověsil na hřebík.
MČ: A co tedy děláte v současné době, když neupíříte?
D: Podnikám. – šibalsky mrkne – Rozjel jsem krevní banku. – všimne si mého zděšeného
výrazu –
Nene, nebojte se – mává rukama -, je to legální, mám na to papíry! – na chvíli zmizí 
a vrací se se stohem listin – Vidíte? Mám to registrované jako Krváček s.r.o.
MČ: No opravdu! A co vás k tomu přimělo? Lidí je přeci pořád dost, takže hlady to nebylo!
D: Máte pravdu, z hladu jsem podnikat nezačal. – usrkne ze sklenky – Ale už mě to nebavilo,
sát lidem krev, víte? Člověk jde na diskotéku a pak se to změní v krvavé lázně, začali mi
docházet přátelé – doslova. Byl jsem sám. K čemu je nesmrtelnost, když trávíte dny tím, že si
povídáte jen se svojí kočkou?
MČ: Tomu rozumím, nemám kočky ráda.
D: A tak jsem se rozhodl, že to změním. V současné době je ze mě prosperující podnikatel,
který pořádá večírky, na kterých nikdo neumírá, jezdím na pracovní porady a taky mám
dovolenou a služební cesty, znáte to. – šťastně se usměje –
MČ: To zní moc krásně, Vláďo, ale nějak mi to nedá, abych se nezeptala – jak se stravujete?
D: To je jednoduché! – zasměje se – Jako majitel krevní banky mám přístup k jakékoliv krevní skupině, na kterou dostanu chuť. Zrovna dneska jsem si dal béčko. – ukáže na dveře na druhé straně místnosti – Tam mám špajzku s transfuzemi. – doufám, že má na mysli pytlíky s krví a ne lidi-
MČ: Vidím, že jste moderní upír se vším všudy!
D: To si pište, dámo – zamrká a rozjařeně pronese přípitek – Na moderní nemrtvé!
MČ: Jsem vážně ráda, že jste změnil svůj životní styl a že jdete příkladem všem současným
upírům! – podívá se na hodiny nad krbem – Jejda, je docela pozdě, nebudu vás už dále
zdržovat. Ale než se rozloučíme, zajímalo by mě, jak je to s česnekem, svěcenou vodou, kříži,
kůly, světlem a tak?
D: rozchechtá se – Tady se někdo díval na Stmívání, že? Ne madam – kašle smíchy – věda
pokročila. Na tyhle věci už existují prášky!
MČ: – začne se také smát – Moc vám děkuji za váš čas a vše, co jste mi pověděl! Ráda jsem
vás poznala!
D: – vstává a jde mě vyprovodit na zahradu – Také jsem vás rád poznal, zase se zastavte, až poletíte kolem! – pak se zadívá na svoji zpustlou zahradu – neměl jsem toho zahradníka tak vysávat. – otočí se a odchází do svého panství –

Tak to vidíte, Vlad III. Dracula je docela milý pán se smyslem pro humor. Nemusíte se tedy
bát výletu do Rumunska nebo toho, že v nemocnicích bude nedostatek krve!

Pro Žlutého Trimela mrtvě šedá Magrápa Česneková

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*