Muzea… pro některé jen nudné velké budovy, pro jiné – třeba pro jednu nejmenovanou mrzimorskou prefektku – skvělý způsob, jak strávit část dne, potěšit tu svou část, která je zblázněná do historie a ještě se dozvědět nové věci. A protože k tomu všemu má strašně ráda svou fotící krabičku i šéfredaktorku, které už dlouho nic nenapsala, tak ji nějakým záhadným způsobem napadlo, že se podělí o fotky (a pár bláznivých poznámek, jak jinak).
Tak tedy… nebudu vám zde vyprávět, že touha Elízky spatřit Národní technické muzeum v Praze vznikla o jisté hodině dějepisu, kdy bylo řečeno, že se tam nachází i některá… zajímavá letadla. (Pokud se ptáte, proč se raději nechce vydat na nějaký letecký den, kde by toho jistě viděla více, tak vám odpovídám, že její uši by tam s trochou štěstí vydržely pět minut.) Samozřejmě tam nemají jenom letadla, ale i mnoho jiných zajímavých předmětů a expozic (neviděla sice všechny, ale něco si musí nechat na později, ne?). Vzhledem ale k její části, která miluje historii (tedy spíše jednu konkrétní a určitou část, která jejím mudlovským spolužákům leze krkem už od doby, kdy se zamotali v událostech roku 1938), to ale byla hlavně expozice věnující se dopravě, která jí učarovala nejvíce. Nicméně… tento článek není o bláznovinách ani o té bláznivé osobě, které máte jistě dost jinde, ale taky o těch fotkách, které by sice nějakou fotografickou soutěž nikdy nevyhrály, ale zato zachycují něco, co by už nějaké to klání vyhrát mohlo.
My kouzelníci máme svá košťata, mudlové k létání potřebují něco takového… mám pocit, že tohle do příštěnku pod schody asi neschovají, co?
Tohle by se ta možná v krapet rozloženém stavu vešlo, ale… ani mudlové nejsou takoví blázni, aby na tom létali. Tento kluzák údajně (a naštěstí) byl pouze experimentální.
Také vám přijde, že to má podezřele dlouhá křídla?
Létání není jedinou činností, kterou si snažili nahradit… tímto si mudlové kupříkladu zrychlovali pohyb.
Občas se jim to podařilo pozitivně zapsat do historie, že se o jistých značkách učí mudlové dodnes…
… dobře, občas to tak pozitivní nebylo.
Toto je o něco starší, nicméně pro nás kouzelníky působí viditelně bezpečněji. Takové kovové koště.
Dokonce i pro více osob!
A když je začal otravovat déšť, rozhodli se pro vozidla krapet větší.
Dokonce i osoby ne zrovna kladné je využívaly! Tady vidíte, jak jsou kouzelníci pokrokoví, když naši zloduši nepotřebují ani košťata.
I když trochu nechápu, proč tyto vlaky mají místo už jenom v muzeu… vždyť na cestě do Bradavic slouží dobře, ne?
V muzeu to ale není pouze o dopravě. Například tato expozice o astronomii by se madam Bete jistě velmi líbila. I moje fotící krabička překonala svoji fobii ze tmy.
Takové tiskařství… aby kouzelník ze složitosti těch strojů neomdlel.
O kousek dále model cukrovaru v měřítku 1:10. Merlinužel v kouzelnickém průvodci nebylo vysvětleno, co ten cukrovar vlastně je.
A model lodě na závěr… jeden by nevěřil, že to někdo zvládl bez kouzel.
Snad vás toto mudlovské muzeum alespoň trochu zaujalo. Je ale pravda, že vidět to naživo je o mnohem lepší. :-)
Elizabeth Gibsonová