Trimeles / O naší koleji / Děkujeme Sophi! By Oriš
Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu

O naší koleji

Děkujeme Sophi! By Oriš

Vzpomínka na Sophi od Oříšky

Tak jsem se, vážení čtenáři a milá Sophinko, překonala a napsala i svou vzpomínku na Tebe. Doufám, že se bude líbit a udělá Ti radost.
—-

Vzpomínám si, jakoby to bylo včera, kdy jsi poprvé vešla do síně jako 11tiletý nováček. Vykulený béžový nováček. Již tehdy jsi v sobě měla potenciál to někam dotáhnout. A taky že ano. Dostala jsi se do té nejfajnovější koleje, kterou si čarodějka může přát. (Pozn. Nic ve zlém ostatním kolejím)

Takový aktivní nováček, plná elánu a nápadů. Ten to určitě někam dotáhne. Říkávala jsem si pokaždé, když jsem tě uviděla. A jak jsem si tak říkala, taky se tak stalo. Dostavila se Ti příležitost být členem zasedačky, nosit hrdě odznaky prefekta i primuse. A dokonce vést báječně Žlutého Trimela.

Vzpomínám si na jeden takový incident v zasedačce. Paměť mi už sice neslouží tak dobře jako kdysi. Ale i tak si to vybavuji skoro stejně jasně, jako jiné. A pamatuji si to tak jasně proto, že se mi to stalo jenom dvakrát v životě, kdy jsem takto bouchla a později odmítla zasedačku navštěvovat.

Ano, ano… pamatuji si dobře, jak jsem Tě onehdy sjela za chování, opravování a tehdejší
buzeraci. Hrozně to tehdy lezlo na nervy. Byl to hrozně dlouhý příspěvek zakončen tím, že
dále odmítám pokračovat v zasedačce.
Později se to ovšem vše vysvětlilo. Omluvila jsem se ti a společně si to vyříkaly. Věděla jsem, že bys to nemyslela nijak zle, když si nám pořád říkávala, co máme a nemáme dělat. Vím, že jsi to myslela dobře. Teď už se tomu vždycky jen zasměji pokaždé, když si na tu chvíli vzpomenu. Přijde mi to vtipné a banální už.

Ale i tak si Tě nebudu pamatovat jako jednoho ze dvou lidí, které jsem opravdu, ale opravdu sjela. Od té doby se snažím držet na uzdě.

Budu si Tě pamatovat jako báječného žluťáska s ochotou pomoci ostatním. Ale nejvíc mi utkvíš v hlavě jako srdce a duše celého Žlutého Trimela.

Měj se dobře. Máme Tě rádi a budeme vždy na Tebe vzpomínat.

S láskou,

Oříška

2 komentáře

  1. Sophia 12. 4. 2013 16:33

    Oříško, díky:) Hm, tak na ten incident si vůbec nepamatuju, což jsem jedině ráda. Moje vzpomínky na Mrzimor jsou jenom hezké a ty případné ošklivé jsem si z hlavy vyhodila pomocí kouzla Obliviate:)

    Jinak, koho by to zajímalo, situace u nás se po malých krůčcích stává (i když jsem tomu zprvu naprosto nevěřila) trochu nadějnější, takže si z toho vezměte ponaučení: i ta nejhorší a nebezvýchodnější situace se dá zvládnout, pokud člověk nezůstane sám. Proto nikdy nezapomeňte, že přátelství je obrovská věc! Když prožíváte něco těžkého, neuzavírejte se do sebe.

  2. Oresta 12. 4. 2013 18:46

    Sophinko, taky to nebylo myšleno jako špatná vzpomínka, ale jako takové vtipné vzpomenutí na naše začátky. A že jak to prvně vypadalo zataženě, tak se to nakonec vyvrtalo dobře a jsem za to ráda :))

    A mám obrovskou radost, že se to začíná zdát nadějnější. Přátelé jsou v životě důležití. Nikdy by člověk na nic neměl být sám. Nikdy.. I kdyby to byl jeden, dva lidi vždycky je lepší se o vše podělit a bolest, trápení, ale i radost a štěstí sdílet s přáteli. Bolest je snesitelnější a radost o to větší. Jsem fakt ráda, že se tam klube světélko :)

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*