Rozhovor s Evelinou van Eyck od mrzimorského nováčka Percyho Ghostona.

Přečtěte si rozhovor s novou posilou Příčné ulice, ve kterém se mimo jiné dozvíte, jak se k pracovní pozici dostala, jaké bylo odloučení od rodné koleje nebo jak prožila prázdninové dny.

Krásný večer madam, na úvod bych vám chtěl upřímně poděkovat, že jste si udělala čas na tento rozhovor. – Usměje se. – Nebudeme dlouho chodit kolem rozlitého ležáku a začneme rovnou u vás, coby nové posily na Příčné ulici. Jak jste se k této pracovní pozici dostala?

Též vám přeji nádherný večer. Povím vám bez příkras, že mi byla tato pozice nabídnuta. A já jsem spolupráci s Příčnou ulicí s potěšením přijala.

Nejen sám za sebe, ale i za celou redakci Žlutého Trimela vám k nové pracovní pozici gratuluji a přeji vám mnoho sil. – Usměje se. – Naše čtenáře by určitě zajímalo, co tato pracovní pozice obnáší?

Děkuji moc, hrozně si toho vážím. – Rozzáří se. – Ach, co obnáší být pracovníkem Příčné ulice? Zatím nemůžu prozradit úplně všechno, protože záhada je základní prvek veškerého umění. Ale můžu odfouknout páru a prozradit vám aspoň počáteční náplň mé práce, která mi zabere pár týdnu času. V těchto dnech se pouštím do přepozicování jistých kousků oděvů na Příčné ulici a mám v plánu dělat úpravy a opravy veškerých vadných účesů v Kouzelnickém kadeřnictví. Pokud si přejete opravit konkrétní účes, navštivte příslušnou sekci v mé kanc… – Zarazí se. – v mé skříni. Dále mám v plánu provést jemnou a něžnou úpravu obchodů Příčné ulice, určitě budu navrhovat do sezónních kolekcí a možná, možná se mi povede i nějaká ta vlastní tematická mini kolekce. To je vše, co mohu nyní prozradit. – Mrkne. –

– Zapisuje odpověď. – Vypadá to, že od vás můžeme hodně očekávat. Držím palce, ať vám všechny plány vyjdou. S novou pracovní pozicí vám byla udělena možnost pořádat soutěže, nebo vypisovat kvízy. Jak aktivní hodláte být v těchto školních aktivitách?

– Klepe pařátkem do dřevěného stolu. – To já také doufám. Na kvízy si ještě netroufám, ale dřív či později se jich pár určitě objeví. Zato se soutěžemi to bude jiné, z téhle možnosti jsem nadšená nejvíc. Soutěže ode mne můžete očekávat, už jsem jich pár vypsala a budou se postupně objevovat. Vždycky jsem to chtěla zkusit i z druhé strany, jako hodnotitelka. – Pousměje se. – Netuším, jak dlouho mi to nadšení vydrží, ale zatím na to mám dost nápadů a energie. Tak uvidíme. Krom toho mne láká vypsat i nějaké ty semináře. Takže možná, možná.

Když už jsme u té druhé strany. Naproti tomu jste se musela vzdát svého studentského mládí. Rozhodovala jste se dlouho, zda zůstanete v koleji? Co vás nakonec přimělo k rozhodnutí kývnout na pracovní pozici a opustit tak modré? A nestýská se vám po spolužácích? Přeci jen váš poslední studentský rok byl ten, který vám zaručil hradní známost, neboť tým Bradavické čtyřky ve kterém jste mimo jiné byla i vy, vyhrál první místo.

To je celkem komplikované. – Zamyšleně nakrčí nos. – Na tohle nemám jednoznačnou odpověď. Věděla jsem, že opustím Havraspár už předtím, než začala Bradavická čtyřka. Jenom jsem nevěděla, jakým způsobem. Byla tu v úvaze i hibernace v mrazáku. Vlastně i zmizení na věčnost. Nechápejte mne špatně, v koleji jsem byla ráda. Jenom jsem už měla to nejmegagalaktičtější období za sebou a všechno se pro mne změnilo, nebo dostalo jiný význam. To byl jeden z důvodů, proč jsem tuto pracovní nabídku uvítala s radostí. A já Havraspár neopustila. Stále jsem modrá. – Spiklenecky mrkne. – A upřímně, nepřijdu si po Bradavické čtyřce známější. Myslím, že mě mimo kolej nezná nikdo. – Usmívá se. –

– Usměje se. – Trochu z jiného soudku. Prázdniny skončily, nový školní rok začal. Byla jste letos někde na prázdninách? Máte nějaký tip, který byste doporučila čtenářům na příští léto?

Kéž by. Já nejsem moc prázdninový typ, pracuji dvanáct měsíců ročně. – Pobaveně se poušklíbne. – Ale čas od času na pár dní zmizím a objevím se v zahraničním městě. Mám šíleně ráda velká města, se spoustou impozantních historických budov a taky s nekonečnými nákupními ulicemi. – Směje se. – Merlinžel jsem posedlá módou a nakupováním, což je obvykle hlavní cíl mých cest. Posledně jsem se takhle potulovala po Vídni, ach. Ale jinak mám moc ráda moře, protože je inspirativní. Všem bych doporučila strávit nějaký ten čas u moře, nebo ještě lépe, na moři. – Pomrkává. –

Koukám, že jste kouzelnice na svém místě. – Usměje se. – Móda přeci k Příčné ulici patří. S novým školním rokem přichází i nová posila na hrad v podobě nováčků. Zachytila jste ať už coby studentka, nebo zaměstnanec některé nováčky a novačky, kteří vám čímkoliv uvízly v paměti?

Byly doby, kdy mne zajímal každý nováček. – Pobaveně se usmívá. – Nyní mne zaujmou už jenom ti, kteří se zajímavě oblékají… eew, dobře, nejen to. Ale třeba i tím, jakým způsobem se projevují, jejich hradní aktivita a pravé nadšení. Letos to šlo mimo mne, ale těším se, že nové tváře postupně poznám, až se víc zabydlí a projeví na hradě.

A má poslední otázka. – Usměje se. – Jak vidíte svou budoucnost na Bradavicích a Příčné ulici? Můžeme se dočkat třeba toho, že se z vás stane posila profesorského sboru, či dokonce odpovědná vedoucí Příčné ulice? Jak vidíte svou budoucnost?

To je šíleně daleká mlhavá budoucnost, já žiji přítomností. Ale to, co vím jasně, je to, že se nikdy nepřipojím k profesorskému sboru. Víte, profesorství mě vůbec neláká. Já nikdy nebyla na předměty a výuku. Ani nevíte, jaká je to úleva nemuset dělat domácí úkoly! – Usmívá se. –

Přeji vám určitě nejen za sebe a celou redakci Žlutého Trimela, ať se vám v nové pracovní pozici líbí, hodně spokojených zákazníků a hlavně pevné nervy. Ať se vám splní vše, po čem toužíte a po Bradavické cestě vás doprovází štěstí a pohoda. – Usměje se. – Děkuji za rozhovor. Pokud máte ještě něco na srdci či jazyku, co byste ráda chtěla říci závěrem, máte prostor.

I já vám děkuji za rozhovor, bylo to velice příjemné a milé. Na závěr vám už asi nic nepovím. Mám sice na srdci asi gazilion slov, ale jelikož nejsem moc povídací, tak to vše zůstane jen a pouze v mé hlavě. – Mysteriózně mlčí a usmívá se. – Děkuji.