Ines Cros Palantýr ///

Město známé jako univerzitní. Hlavně díky Univerzitě Palackého, která má dlouhou tradici sahající až do 16. století, kdy byla založena. Řadí se tím jako druhá nejstarší v republice. Na osmi fakultách jsou obory mezi kterými najdou i kouzelníci vědy doplňující dobré vědomosti čaroděje.

Město o rozloze 10 336 ha obývá 101 000 obyvatel. Je tedy šesté největší u nás. Leží v Hornomoravském úvalu na řece Moravě a na soutoku s Bystřicí a Mlýnským potokem.

Při procházce po Olomouci můžeme dýchat atmosféru města, která nás může oslovit ve více oblastech. Můžeme se přenést do 18. století. V této době byla Olomouc přebudována na mocnou vojenskou pevnost, která má ještě dodnes svoje pozůstatky. Město je obehnáno hradbami, které dosahují až 30 metrů např. pohledem z jednoho z Olomouckých parků. Dodnes se dochovala Terezská brána, která nese jméno po Habsburské panovnici na Českém trůně. Pokud nás moc nezajímá armáda, která v té době měla vybudované také známé“ vodní kasárny“, které jsou dnes používané jako restaurace a diskotéky.

Pak se můžeme přenést do 17. století. Procházku nám mohou zpříjemnit barokní kašny představující postavy z antické mytologie. Neptun tišící moře trojzubcem nebo Herkules bojující s lernskou hydrou. Římský bůh Jupiter nebo římský císař Caesar byli také inspirací pro stavbu kašen. Pak jsou zde ještě Delfinova kašna a kašny Jupiterova, Merkurova a Saturnova. Všechny jsou připomínkou barokní doby.

Pokud nás neupoutá ani tato doba, pak se můžeme nechat unést mystikou a magií, která má svoje sídla po celém městě. Největším sídlem je arcibiskupský palác. Dále je po celém městě asi 13 kostelů s katedrálou sv. Václava v čele a asi 11 zaniklých kostelů. Olomouc byla také sídlem mnoha řádů, z nichž některé jsou zde dodnes. Nejznámější osobou, v této souvislosti, je svatý Jan Sarkander, který byl vyslýchán právem útrpným, kterému podlehl. Na místě jeho smrti byla postavena kaple pod níž je zachovalá mučírna.

Pokud jde o mě, pak mám ráda staré uličky, které byly kdysi v podhradí a které mi připomínají známá Foglarova stínadla. Z těch jsme schodištěm utíkali přímo do parku, kde jsme si hráli na průzkumníky v starých vojenských krytech a chodbách rozprostírajících se pod velkou částí parku. Není výjimkou setkat se zde s duchy, kteří se stále schovávají před válkou. Dále v parku stojí tajemné mauzoleum bulharských vojáků, které je také opředeno tajemstvím. Přestože je dost zničené, jenom málo lidí ví, co se ukrývá pod ním.

Kdo ovšem přivítá veškeré výdobytky moderní civilizace, ten může zavítat do některého z center kultury, umění, moderních kin nebo sportovního vyžití. Přestože je toto město docela veliké, tak působí téměř komorním dojmem. Zavítejte a určitě si tu najdete tu svoji notu, která vás naladí.