Trimeles / Soutěže / PODZIM - článek
Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku Na tom není nic vtipného! IV. Jaká byla cesta za pohárem? Na tom není nic vtipného! III. Selina Garcia o postu kapitánky: Nebyla jsem si jistá, zda se na tu funkci vůbec hodím Záchranná jezevčí mise Z deníku adoptovaného jezevce …. II. část Zima 2020 : Pohľad z druhého miesta Rekord sezony: Trénink, který trval tři hodiny! Cirque du magique – očami návštevníkov Vianočná výprava do lesa Móda Ohnivého dne Výprava očima nováčků: Na bobří hráz a ještě dál Tři soudky radí 7 Jezevci na tripu… do lesa Krátké příběhy 1 Na tom není nic vtipného! II.

Soutěže

PODZIM – článek

Soutěžní příspěvek do vnitrokolejky.

Pozn.: Do příspěvku nebylo nijak zasahováno, aby byla zajištěna férovost kolejní soutěže.

Podzim. Sychravý a stejný jako vždy. Pochmurné roční období, kdy člověk netuší, co dělat. A pro mě pokaždé takové přelomové období. Kdy něco skončí, letní energie vyprchá a člověk se musí poprat se vším možným. Únavou, smutnou náladou, se školou, která je rok od roku těžší a náročnější.

Strašně ráda o podzimu chodím ven. Popadnu si brašnu s pergameny, brkem a zápisky z hodin, vyjdu na pozemky a najdu nějaký zastrčený strom. Usadím se do barevného listí a v tichosti píšu, naslouchám šustění větru v korunách stromů a užívám si toho, že venku už nikdo není, že většina spolužáků se choulí v kolejce u tepla krbu.

Bývá mi zima, to přiznávám. A to i přesto, že na sebe navléknu oblečení z nejnovější kolekce na Příčné ulici. Severní vítr je krutý a ani tady tomu není jinak. Nevadí mi to. Píši, občas vzhlédnu ke krajině, když mi dojdou slova a já je chytám z větru. Nevšímám si, že se už stmívá, že už je čím dál tím větší zima, že nedohlédnu na slova, která píšu.

Stmívá se. Ne tak brzy jako v zimě, ale v tom tichu mi to přijde až moc brzy. Nechci se vracet do hradu. Usmívat se, bavit se s lidmi, se kterými se bavit nechce, ale přece mě osloví, chci se bavit jen s několika svými přáteli, zalézt si s nimi do Komnaty nejvyšší potřeby, smát se podivným vtipům, nemyslet na úkoly, házet po sobě polštáře. A taky bych chtěla být sama, někam si zalézt s pořádnou dávkou čokolády a na nic nemyslet.

Je podzim. Zase. A já si připadám jako vlak. Jako osamocený vlak jezdící barevnou krajinou. Všichni jsme jako vlaky. Jezdící a zase se vzdalující dálce, v ranní podzimní mlze. Okolo barevných lesů, luk s ranní jinovatkou.

Jsem sama, jen brázdím osamělou krajinu. Nevím kam, nevím proč. Jen jedu, pohybuji se po kolejích. Občas mě nějaká výhybka hodí někam jinam, změní mi směr. Vracím se. A pak přijde zatáčka a já jdu už jen dopředu. Jako vždy. Co jiného bych měla čekat. Nezastavím, nemohu. Máte určenou rychlost. Vyberte si směr. A dojeďte do cíle. Do konečné zastávky. A přitom nevíte, kde bude, kdy ji potkáte.

Miluji podzim. Mohu přemýšlet o tom, kdo jsem. Všechno mě k tomu pobízí. Abych přemýšlela proč. Jak. Co to vlastně dělám. Jestli to chci dělat. Měním si život naruby, vybírám si směr jako vlak. Jako vlak, který vám neutkví v paměti, když jeho cesta skončí. I mně se to stane. Jednou, jednoho dnekdy se ozve zaskřípání trhající ušní bubínky. Kdy se můj vlak zastaví. Jednoho dne… a zase budu jen jedna z mnoha. Jen jedna osoba, která kdysi seděla pod stromem. A psala.

vlak

4 komentáře

  1. Samantha Ulvenová 20. 10. 2013 11:22

    Spíše takové zamyšlení, ale není to špatné. Za mě bych připadala trošku více pozitiva, ale tak každý se každý den cítí jinak, že ano…

  2. Andrew 21. 10. 2013 22:31

    Taková menší zpověď… Vnímám z ní hořkost ne nostalgii. Podzim může nosit podobné pocity, ale nemyslím si, že v tomhle případě je na vině právě on :o)

    Text je dost dobrý, příště bych si snad dal větší pozor na opakování slov a u otázek (Abych přemýšlela proč. Jak. Co to vlastně dělám. Jestli to chci dělat.) bych dal otazník :o)

  3. Naya Rochelle Abernathy 23. 10. 2013 09:12

    Zamyšlení jako takové se mi líbí, nedá se tu moc řešit, jak to autorka cítila, protože každý to cítí jinak. Ale sem tam jsem se malinko ztrácela v podstatě věci, sice jsem pointu snad nakonec pochopila ale chvíli mi to připadalo trošku zmatkové :) Jinak hezké, líbí se mi ta vlna pocitů zasazená uvnitř :)

  4. Lena Mary Brownová 26. 10. 2013 21:05

    Ze začátku jsem z tohoto článku měla celkem dobrý pocit, ale postupem času jsem se trochu dostala do chmur. I přesto, že je podzim sychravý a občas jsou pocity na zamyšlení, ne každý den je takový.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*