Trimeles / Nezařazené / Kdybych byla patronem aneb Zpověď nezodpovědného patrona?
Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl Famfrpálová sezóna zima 2023 Novoroční vybarvování Novoroční přání 2023 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 2/2 Jezevci přejí Veselé Vánoce Jak se v Mrzimoru nosí Vánoce? 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 1/2 Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol

Nezařazené

Kdybych byla patronem aneb Zpověď nezodpovědného patrona?

Příspěvek do soutěže na téma Kdybych byl/a patronem…

Hm, tak mne tak napadlo co by kdyby, ale pak jsem si uvědomila, že „počkat, já už jsem patronem vlastně byla.“ No a hned je o čem psát. Patronem jsem opravdu kdysi dávno byla. Ale kdy to bylo, to už vlastně ani nevím, a kdo byl mým patrončetem, to si také, hanba mi, nepamatuji. Je to smutné, že? Ale přesně si vzpomínám proč tomu tak je. Ono to bylo někdy ze začátku mého studia na Hogu a tudíž nejspíše v době, kdy jsem hrotila. Tak a teď bych se mohla začít obhajovat, jak jsem vlastně nemohla být dobrým patronem, protože jsem měla spoustu jiných povinností, že jsem psala úkoly a soutěže. Jenže s čistým svědomím to tak prostě udělat nemůžu, i když bych asi chtěla.

Mým vlastním rozhodnutím bylo, že budu patronem. Když nad tím tak přemýšlím, muselo to být asi během druhého roku mého studia (tzn. 25 předmětů a soutěže a semináře k tomu, ale to jen tak mimochodem :-)) V prvním roce jsem totiž Patrondostala patronku já a byla jsem asi dost příšerné patronče. Nekomunikativní, jdoucí si za svým, neúčastnící se života v koleji, ale zase jsem měla body :-)

No zpátky k patronování. Říkala jsem si, že to zvládnu, že je to přece prestiž, moci se podílet na výchově nové generace mrzimorčat a tak jsem se přihlásila. Dosti neprozřetelně a nedomyšleně. Chci přece zvládnout všechno. A ouha ono to nevyšlo tak, jak mělo a já jsem sice ze začátku pomáhala, ale šlo to od desíti k pěti. Což už z úvodu víte sami. A to si možná matně vzpomínám, že jedním mým patrončetem byla moje sestra, tudíž někdo, koho jsem měla na telefonu skoro denně.
To mě vede k myšlence, se kterou vlastně píši celý tento „článek“, patronství jako takové je jistě merlinulibá činnost, která může a také nemusí ovlivnit celou novou generaci studentů. Ovšem k tomu, aby byl člověk kvalitním patronem, nestačí jen chtít (popř. chtít ze začátku) a přihlásit se. Měla by tomu předcházet nějaká průprava, něco, co by měl patron sám zvládnout a život či přežívání v rámci koleje a hradu k tomu ani zdaleka nestačí. Takže než se kdokoliv z nás zase přihlásí jako patron s tím, že klidně zvládne dva, tři nebo i více nových studentů, měl by si pořádně promyslet, jestli už je na tom opravdu tak dobře, že nového studenta zvládne naučit všemu, co je nutné vědět, ale zároveň mu neprozradí vše, co hrad skrývá (kde by pak bylo to kouzlo), ale hlavně, že nového žáčka dokáže řádně namotivovat k tomu, aby i přes povinnosti, které mu ze studia na Hogu plynou, na hradě zůstal a našel si tu svou část, která ho bude bavit, a kterou bude chtít realizovat. A to je v mnohých případech umění nad umění.

Patronem prostě nemůže být každý, kdo zvedne ruku při přihlašování. :-)

4 komentáře

  1. Andrew 15. 1. 2014 23:50

    Pěkně napsané.
    Sice ten začátek byl maličko chaotický, autor(ka) si trochu zaskákala z místa na místo, ale moudrá myšlenka na konci vše vyrovnala.
    A ano dávám zapravdu, že být Patron není jen o zábavě pro jednoho, ale o zábavě pro oba :o)

  2. Naya Rochelle Abernathy 17. 1. 2014 08:49

    Líbí se mi myšlenka celého článku, že Patronát není o jednom člověku, ale že jde především o to, aby se Patron dobře postaral o „svého“ nováčka, což by si měl asi uvědomit každý ještě před ním, než do Patronace půjde :) Jinak se mi to jako celek líbilo, i když je pravda, že to bylo trošku chaotičtější, každopádně za myšlenku dávám opravdu palec nahoru! :)

  3. Nich 19. 1. 2014 13:17

    Krásný příspěvek, který popisuje především vnitřní pocity ohledně patronství – to velice oceňuji. Líbí se mi ten vývoj myšlenek od „to zvládnu“ až po konec, kde se autor ohlíží o čas zpět a kriticky hodnotí sám sebe. Jsem názoru, že sebekritika je nejlepší učitel, protože takhle se člověk může poučit z chyb, co udělal, ale také je může obejít, získá si zkušenosti a skutečně se jich vyvarovat.
    Podobně jako předcházející hodnotitelé žasnu nad úžasnou myšlenkou na konci; ono je skutečně nutné vědět, kam se vlastně máme dopracovat, co patron očekává a jestli je v mých silách to všechno splnit s čistým svědomím, klidem v duši a radostí v těle patrončete. :)

  4. Eliphas 19. 1. 2014 18:25

    Pěkný a možná až dokonce hezký.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*