Když jsem našeho kolejního požádala o čas na rozhovor, netvářil se příliš nadšeně. Prý rozhovory se sebou nemá vůbec rád. Když jsem ale zmínila, že je to pro kolejní časopis, profesor dokonce uspal i svou mudlovskou hostitelku, abychom se mohli U Tří košťat sejít co nejdříve. Co by člověk neudělal pro kolej…

Kolejnímu řediteli Nicholasi McElenovi jsem pokládala občas trochu zákeřné otázky týkající se jeho působení v koleji. Vůbec nechápu, proč se mu do rozhovoru původně nechtělo, ukázal se jako úplná rozhovorová hvězda, ostatně posuďte sami…

Začneme klasickou otázkou. Jak vzpomínáte na svá studentská léta v Mrzimoru? Vím, že jste si je řádně prodloužil rozšiřujícím studiem, co Vás ve žlutém hábitu tak dlouho drželo?

Vzpomínám na ně vcelku rád a nejlépe si však vybavuji pocity a pár okamžiků. Především jsem oceňoval – a tedy nadále oceňuji, jak skvělá atmosféra v koleji byla. Žádný stres, žádné napětí, nevzpomínám si na hádky; cílem bylo vytvořit a rozvíjet pohodu v koleji, což se madam Leti ohromně krásným způsobem dařilo. Ono se tak opravdu v koleji lépe pobývalo, člověk si tam – ale i jinde v hradu – mohl najít svůj koutek s lidmi, s nimiž si chce povídat, sdílet svou radost, však byli zde lidé i ochotní (a rovněž i nadále jsou) a tací jedinci typické sluníčkové povahy :)
Nemohu posoudit ostatní,  já si jen plnil povinnosti každých čtrnáct dní a zbytek trávil prakticky v síni. Do dnes mě mrzí, že jsem neměl více předmětů, avšak na druhou stranu jsem za to vděčný. Řekněme, že jsem zrovna toho moc nevystudoval – ne vždy mi to dělalo potěšení, avšak některé předměty jsem si skutečně užíval.
Postupně jsem se však začal více uzavírat do sebe, až jsem začal cítit, že budu vděčný za změnu, za něco nového. Ono… asi se dvěma přestávkami (ne extra dlouhými) jsem v Mrzimoru byl od února 2006 a za těch několik let hromada lidí zmizí, jistě, noví přistanou, však stará přátelství jsou daleko a pryč, často bez možnosti se k sobě dostat, nebo obráceně. Ale jedním slovem mě kolektiv držel v koleji, společně s atmosférou :)

Kdysi dávno po Vás jedna redaktorka Denního věštce chtěla, abyste zavzpomínal na to, jak jste vedl kolej jako prefekt a primus. Tehdy jste řekl, že s odstupem času považujete své vedení za „přinejmenším příšerné.“ Já budu ještě nenechavější, přirozeně mě zajímá proč. Co si myslíte, že jste tehdy dělal „špatně?“

Ach ano, na tu dobu jsem velmi dlouho nevzpomínal zrovna nejraději, ale později jsem zjistil, že můžu být vděčný za ony chyby, nebo jak to nazvat. Především z onoho kousku životného období mě mrzí, že funkci primuse jsem přímo nezvládal. Prefekt ještě ušel, byť s mým tehdejším výsledkem rozhodně nejsem až tak moc spokojen, jak bych chtěl; jediné, co s tím můžu dělat, je to přijmout. Ale to začínám odbočovat… Hm, nejsem si až tak úplně jist (a nerad bych mluvil nepravdu), nevzpomínám si, že bychom vůbec měli nějakou tu kolejní odměnu nebo celoroční soutěž. Dokonce si nemůžu ani vybavit cokoliv, co by se mi líbilo.
Tedy si dle mého názoru myslím, že rozhodně jsem mohl dělat více, mnohem více. Nejsem přesvědčen, že jsem se snažil, co mi možnosti dovolily, nyní jsem, doufám, ze svých chyb poučen a snažím se jim vyhnout – nejlépe nezadat příčinu – jak nejdále to jde. Nyní vím, že je super mít soutěž v koleji, natož tak odměnu, o které doufám, že se povedla, natož „vyjít do ulic“ a opravdu se potkat s lidmi, kteří se potkat chtějí. I kvůli tomuto se snažím v síni trávit čas :)

Zase jste si to vynahradil jako legendární pokladník (pozn. p. Nicholas nám ve své době tvořil velmi podrobné výpisy z konta a to ještě v době, kdy funkci zastávala méně zdatná pokladnice…)

Koleji byste ale chyběl také jako zdatný programátor. Stojí za Vámi velké projekty jako mrzimorské Muzeum Hogwarts nebo mrzimorský web. V poslední době opečováváte také náš kolejní časopis. Zasedačka nedávno řešila budoucnost webu, můžete čtenářům prozradit, co s ním zamýšlíte?

Mno, s tím „legendárním“ pokladníkem si nejsem až tak jistý :D Ale děkuji :) – Vzpomíná na hodiny při začátcích nových měsíců, papír, tužku a počítadlo. – Ta práce pokladníka mě bavila – mnohem více než všechny ostatní dohromady v té době :) Sice s počítáním jsem se zasekl na levelu Troll, avšak právě tady tyto analýzy-nebo-jak-to-nazvat zbožňuji do teď a ještě trochu mi to chybí.

Ony ty výpisy byly prvně z celé zasedačky, protože samozřejmě a čekaně jsme spoustu věcí zazdili; tenkrát nebyla takhle členěna, a proto jsme potřebovali znát, co a jak bylo vyřešeno a co právě zazděno, nesplněno, nebo cokoliv jiného. Včetně, kdo co navrhl. A i když pokladnu v té době vedla slečna… – vzpomíná – Ch… ano! Christina von Luna (mám takový dojem), přesto jsem pokladnu považoval za ohromný zdroj ke zkoumání :)
Nejsem si dokonce ani jist tím programátorem, natož zdatným; ono totiž pojem programátor značí, že opravdu programuje – mám na mysli různé automatické vyhodnocování situací, podmínky, mocná kouzla pro napojování do úložišť a práce s daty -, kdežto má práce byla s kódováním – Hatlamatla značky (HTML, ne XHTML) a to ještě na takové drobné úrovni. Nyní již do toho nechci výrazněji zasahovat, protože – jak jste řekla – chci změnu.
Má představa změny Mrziwebu je založena na stejném – nebo alespoň podobném – designu jako Trimeles právě je, tedy vracet se k původu, jak to kdysi bylo. (To Trimeles i web dělal Adam A. Devlin, jestli si správně vzpomínám.) Však zápasíme se zaběhnutou skříní, kterou považuji za hlavní symbol a ještě jsem plně nedošel k finální představě, jak by to všechno mělo vypadat. Ostatně se přiznám, že design dělám velmi nerad 0:)) Nicméně jsem rád za loňské tablo, které se mi velmi líbí a jsem rád i za těch několik lidí, kteří svůj podpis na „Magickou legitimaci o kouzelníkovi“ poslali :)
Kdežto Muzeum Hogwarts – nejsem si jist, že to je moje práce. Ona v té době byla muzea hned dvě, jak víme, a také víme proč. Však ani jedno jsem netvořil, jen chci dokončit představu slečny Glisové s medailonky a co nejskvěleji to dotáhnout do konce. Jestli si správně pamatuji, ony ty medailonky účelně byly uloženy v muzeu, protože původní plán zamýšlel je – až budou kompletní (jak omylná myšlenka!) – přesunout na Mrziweb k významným osobnostem, včetně žabek, což je nápad z roku – předpokládám – 2009, slečna Ines Dolfin se toho skvěle ujala a rádi bychom pokračovali

Mrzimor za poslední léta prožil ze všech kolejí nejvíce změn na postu kolejního ředitele. Proč si myslíte, že je teď naše kolej předávaná trochu jako „horký brambor?“

Fuuu, Merline, těžká otázka a nejsem si zrovna jist, zdali na ni odpovím… Poslední z vedení si pamatuji Silvinku, tuším, potom přišel Matth a to jsem tam již patrně nebyl, proto se mi může velmi těžce soudit. Přiznám se, že jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Avšak teoreticky by za to mohla být neúplnost koleje? Jakože když kolej se sice jednotnou tváří, všichni se máme rádi, ale když najednou se někdo začne hádat, přidáme se taky. Nemyslím si, že takový postoj bych v koleji uvítal, spíše by mě to hluboce zamrzelo a především zklamalo.
Abych alespoň na Vaši otázku odpověděl, krom těch časově-nestíhajících a mudlovských důvodů to může být právě ta neúplnost. Však jak ji vytvořit? – Už jsem nad tím přemýšlel a střípky již ke mně putují :)

Naya Rochelle Abernathy, jedna z našich nejaktivnějších prvaček, se dlouhodobě dokázala držet na první příčce celoškolního bodování. Spousta studentů Mrzimoru se rozhodla podpořit ji sloganem, který společně s erbem koleje umístila do svého čarostavu. Vy jste tak učinil také a někteří si šuškají, jestli je vhodné, aby kolejní ředitel, který zároveň funguje jako nestranný profesor, měl něco podobného ve svém čarostavu mít. Co byste k tomu řekl? Zároveň by mě zajímalo, proč je (byl?) letošní boj o Snaživce roku podle Vás vyhrocený víc, než je obvyklé.

Vážně se to šušká? A že mi nikdo nic neřekne :))
Nicméně… její „konkurence“, slečna Resea, chodí na mé čarostavitelství a musím se přiznat, že jsem si nevšiml nějakého podezírání na její tváři, že bych zrovna jí mohl ubírat nějaké ty body, právě naopak bych řekl :)
Ale předpokládám, že kdyby vedení školy s tím opravdu mělo nějaké vážné potíže, samozřejmě onen symbol koleje s textem „My kopeme za Nayu“ odstraním. Nedovedu si ale představit, že by to hrálo nějakou větší roli – jestli vůbec – v mysli vedení. To by se rovnou cokoliv černého mohlo považovat za přízeň také pro Mrzimor, přeci to je další kolejní barva, když to trochu více přeženu.
Stručně řečeno si nemyslím, že bych i nevědomě podporoval konkrétní kolej v rozdávání bodů nebo srpců za úkoly a soutěže :) Od toho tu máme inspektory :)
Z mého úhlu pohledu se mi snaživec místy zdál velmi napínavý, až nepříjemně laděný, především z důvodu, že ne tak často to v Mrzimoru vidím, natož ještě z prvního pohledu :) Nejvíce na tom mě mrzí, že některé koleje dokáží být tak ponížené ve smyslu, že jim nezbylo nic jiného, než podle útočit

Právě proto, že se to jen šušká. – uculí se – Jak vidíte budoucnost koleje, a co byste jí popřál do nového roku?

Jé, předvídání budoucnosti a to ještě na Nový rok! :) Vybrala jste si skvělý termín, slyšel jsem, že věštby pro následující rok se v tarotech mají dělat co nejblíže hranici :) Obávám se, že toto jste asi slyšet nechtěla :))
Už chvíle uplynula, co jsem naposledy byl na hodinách věštění s madam Elle. A také zrovna v tuto chvíli nemám po ruce křišťálovou kouli, abych se mohl zadívat, proto doufám, že Vám postačí odhad „nevyzbrojeného exstudenta věštění“ Ale vlastně… něco bychom tu i měli… – mává na Rosmertu –

Rosmerta > Pampeliškový čaj pro Nicholas McElen

– Snaží se dostat do vhodného stavu mysli, v duchu si položil otázku, hrnečkem řádně zamíchal a čaj od sedliny odstranil. –
Hm, aktuálně to vypadá, že kolej má v plánu si řádně odpočinout a získaný čas využít jinak, i když tam nevidím zrovna extra prospěch pro kolej. Vidím, že asi za dva měsíce a jedenáct dní k tomu, ve dvacet dva hodin večer, se objeví malá nepříjemnost, a proto již nyní chci sestavit opatření, aby ona nepříjemnost neměla záminku se objevit :)  Však tady -naklonil hrneček, ať se i slečna podívá –  vidíte tu skvrnu? To je velmi dobré znamení – měsíc to není, ten je chladný, naopak slunce; máme se na co těšit :) Tím ukončuji náš malý věštící rituál v tento krásný novoroční čas, od jehož začátku chci koleji popřát, ať se má – jako celek – spokojeně, bez stresu, napětí, veškerých negativních pocitů, a ať v sobě najde odvahu se sjednotit, táhnout za jeden provaz ještě více – opravdu to stojí za to překračovat své vlastní smyšlené hranice :)

– naklání se nad hrnečkem a tváří se, že v tom taky něco vidí – Poslední možnost. Máte ještě něco na srdci, co byste chtěl čtenářům říct?

Čtenářům – ale ostatně i nečtenářům – přeji, ať se naučí opravdu mít rád sama sebe. I spokojenost se sebou samým dělá divy, člověk se tak cítí uvolněnější, radostnější, cítí smysl dne… obecně to je až nepředstavitelně důležitý pocit, který si oddalujeme (nebo snad i ničíme?) především stresem. Takže kdo si nemůže dovolit být se sebou spokojený, ať si pořídí obraceč času :)
A taky doufám v setkání s větším množstvím kreativních a jinak produktivních lidí, ať můžu čerpat inspiraci :)

Posbírala jsem pergameny, poděkovala jsem panu Nicholasovi za příjemný rozhovor a nechala ho dál věnovat se chudince hostitelce…