Trimeles / Hluboké myšlenky - aneb co všechno z nás vypadlo / Kde začínají tři tečky, tam končí tolerance
Miloval bys mě, kdybych byla hydrant? Výprava za posly jara – 1. část Počátky: Moje první fandění Trimeles na cestách – Řím Všechno může být písnička Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou 2025 Trimeles na cestách – Do Rakouska nejen na lyže Mrzimor hledá talent – 1. kolo Vajcolov začíná Březnový deskoherní sraz Mrzimorský slavnostní večírek Love Office – Konec a zvonec Počátky: Žlutá je barva naše Packa za packou aneb Z domácího chlívku Zápisník jednoho dinosaura VII. – Dinosaurus a KOZA Březnová knižní šifra Žlutého Trimela 2025 Love Office – 2. kolo Kecy z nory znovu na scéně! Love Office – 1. kolo Valentýn? NE! Raději knihu! Co si pustit na (Ne)Valentýna? Jak odrbat Valentýna aneb Ušetři a nenaštvi svou drahou polovičku s Trimelem Love Office – Zachraň láskou zkroušené Sametová láska DIY – 10. díl Náborová propagační kampaň aneb kdyby byly náborové kampaně upřímné Petronela Uječená: „Druhé místo můžu přijmout se vztyčenou hlavou a nebudu o nic míň Petronela, stejně jako bych nebyla o nic víc Petronela, kdybych Snaživce roku vyhrála.“ Knižní klub u Trimela – Dobrá znamení Deskohráčův stolek: Kaskádie Perníčkový sraz U Přemotivovaného Poličkáře O sežraných perníčcích a kolektivní obřadní písni Adventní pohádkování IV. – Typískovy první Vánoce Televizní Vánoce V. – Vánoční seriály Televizní Vánoce IV. – Vánoční filmy z jiných zemí Vánoce: Stále svátek, nebo obchodní příležitost? Televizní Vánoce III. – Vánoční americké filmy Vánoční tvoření DIY – 9. díl Televizní Vánoce II. – Vánoční české filmy Adventní pohádkování III. – Starouš Tobias a jeho nečekané Vánoce Vánoční playlist aneb průlet vánočním hradem Televizní Vánoce I. – Vánoční animáky Adventní pohádkování II. – Zázraky nejen o Vánocích Vánoční věnce Vše, co jste kdy chtěli vědět o omalovánkách I. Adventní pohádkování I – Kouzelný vánoční zvoneček Adventní pohádkování – vše o soutěži Trimeles na cestách – magická Šumava Cesta za pokladem Kam i králové chodí sami aneb 19. listopad jako MDT Emoji na Hradě VII. Cesta za jiskrou Ohnivce Hog v kocke 20 a 2/2 – Neviditelný speciál Zápisník jednoho dinosaura VI. – dinosauří šatník Za plamenem svíčky Halloween is coming Odznáčky – všechny chytit máš! Aneb minisoutěže Žlutého Trimela Podzimní luštění Hog v kocke 20 Jak vyzrát na podzimní depku Skořicoví šneci DIY – 8. díl Tradiční nováčkovský turnaj – shrnutí Nováčkovská výprava Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II.

Hluboké myšlenky - aneb co všechno z nás vypadlo, O naší koleji

Kde začínají tři tečky, tam končí tolerance

Tak jsem si onehdy říkal, že být individualita je přirozená věc.  Také proč ne, že? Nakonec nikdo z nás se nenarodil jako něčí kopie, takže je více méně přirozené, že jsme každý jiný a jinak se projevujeme.

Někdo je natvrdlý a nechápe i banální věci, někdo naopak pochopí i to, co by vůbec chápat neměl. Někdo je zamlklý, někdo ukecaný, někdo vtipný, někdo nudný. Někdo mňouká, někdo kváká, občas se najdou i tací, co si chrorchtnou. No bóóóže. Jak říkám, jsme každý jiný.

Já už jsem si třeba zvykl, že když příjde do Velké síně Lee a Marč, že ať budu hrozit, jak chci, pokaždé se ozve:

Líííííííííííííííííííííííííí

Mááááááááááááááááááááááááááááárč

A tak hrozím spíš na oko, protože je mi jasné, že tihle dva se nezmění a jejich vítání je prostě ceremoniál.

Že když přijde do síně Rianka a pozdraví mne: „Mňau, Andy.“ já jí odpovím: „Mňau, Rianko.“

Že naše Barb každou chvíli proKVÁčí a hrozí KVAkózní pomstou KVAždému, kdo si dovolí sníst čokoládovou žabku. Že Olík by bez milionu smajlíků nebyl Olík. Źe Buráček by bez své střechy byla nešťastná.  Že Kimonka potřebuje k životu děravé ponožky a škádlení se Sylvi.  Že červený Mike by bez hromady dívek kolem sebe byl ztracený a madam Adri by bez číše dobrého pití a dýňové polévky nepřečkala ani týden.

Jak jsem psal, jsme individualisté a tolerance okolí nám umožňuje být jimi na „100% úvazek“.  O to víc mne ale zaráží, že se poslední dobou někteří vrhají na naši Albu, která si ve Velké síni tiše šumí na parapetu a občas na sebe upozorní třemi tečkami. Neřve, nešílí, „nebuzeruje“, jen mlčí. A kupodivu tohle tří tečkové mlčení, tak identické pro Silencio, dohání některé individuality k tomu, že jí hrozí tresty, vykopnutím a násilným zavřením úst (což je pitomost už v základu, protože Alba beztak mlčí).

A tak se po vzoru mistra Fausta ptám:  Kde je jádro pudla?

Proč až doteď nikomu Albino „mlčení“ nevadilo a sotva se ozval jeden, rozjel se celý band-wagon effect?

Proč šílenosti některých nevadí a mlčení druhého ano? Je to v toleranci nebo je to ve strachu z tohoto Contradictio in adjecto? Anebo ani jedno ani druhé?

Potom… jsme-li zastánci jakési formy VShogavantgardy, pak pro všechny, prosím.

 

ticho

 

 

Andy

8 komentáře

  1. Grapi 15. 2. 2014 02:20

    Ne Andy, je to z debilitýdy :) Je to extrémně nakažlivá nemoc.

  2. Lilien 15. 2. 2014 09:46

    Chm… tak čtu článek, říkám si: „Jé to je super, co z toho asi bude“? …a ona další kauza…:(

  3. Andrew 15. 2. 2014 11:55

    Ba ne, to není žádná kauza, to je pouze výzva k toleranci :o)

  4. Sinead Siobhain 15. 2. 2014 13:36

    Andy, hezký článek.. až mě donutil k zamyšlení :D A jen tak mimochodem, Albi a její „šumění“ mi přijde naprosto skvělé a vtipné, možná mám zvláštní smysl pro humor, ale vždycky se usměju, když vidím nápis .. „šumí“ a nebo ty tři tečky :)

  5. Alba 15. 2. 2014 14:03

    Andy děkuji :) Za hezký článek a za to, jak se mě zastáváš :)
    Grápí souhlasím :DDD
    A Sin děkuji :)

  6. Oresta 16. 2. 2014 11:39

    Pekny clanek. Budto prijmout i Albinciny tecky nebo nikoho netolerovat. Teckuje spousta lidi a dalsi hromada ma jine zvyky a nikdo proti nim nic nema :)
    A uprmne… Kdyby Lee s Marq se nepozdravili tak, jak se zdravi… bylo by to divne.

  7. Matthew 18. 2. 2014 23:18

    Tenkrát jsem u toho byl a slečny Alby jsem se zastal, ačkoliv podle mého názoru to není téma, které by vyžadovalo zpracovat do článku v kolejním časopise.

  8. Ansí 5. 3. 2014 12:50

    Mně přijde, že něco se tu toleruje a něco vadí v závislosti na tom, od koho to pochází. A někdo tady má svojí grupu zastávačů a může si dovolit naprosto cokoliv a jiný nesmí pomalu ani dýchat. Jo, tolerance se na Hogu teda nepěstuje.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*