Moji rodiče nikdy neměli pro naši „černou stránku“ příliš pochopení. Prý se z toho svého Harryho Pottera jednou zblázním… V poslední době jsou ale k mé zábavě tolerantnější. Ta zblázněná totiž snad nejsem nakonec já, jako spíš náš jorkšír Rocky…

Cesta za objevením Rockyho „talentu“ nebyla rozhodně jednoduchá. Vzhledem k téměř permanentní přítomnosti nějakého mudly ve svém okolí, dávám přednost vypnutým zvukům. Jsem ohleduplná. Když jsme spolu doma jen my dva s Rockym, preferuje pobyt v chodbě, ve svém pelíšku, jakkoli je tolerantní, moje oblíbené německé balady zkrátka nemusí…

Jestliže video nad tímto textem nevidíte, Vás prohlížeč nepodporuje HTML5. Doporučujeme použít Firefox, Operu, Chrobáka, nebo i Explorera.
Váš zlatý Žlutý Trimeles :)

Když jsem ten zvuk slyšela z chodby poprvé, myslela jsem si, že má Rocky zažívací potíže. Vzhledem k tomu, že to tahá až odněkud  z paty, dost často se přitom rozkašle. Rocky musel vynaložit spoustu úsilí, než jeho zpomalené paničce „docvaklo,“ že tak reaguje na sovy.

Jak vlastně Rockyho činnost nazvat? Já tvrdím, že se Rocky snaží napodobit sovy – tedy houká. Mojí mamce zase nikdo nevymluví, že Rockýsek zpívá. Kamarádka je dokonce toho názoru, že náš jorkšír ze sov brečí…

Ať tak či onak, jedno je jisté. Rocky má sovy rád stejně jako já (ačkoli si je možná plete s měsícem).

Před bláznivou černou stránkou se o některých večerech schází celá rodina, aby si poslechla Rockyho „koncert.“ Samozřejmě s ohledem na hlasivky génia. Nikdo jiný než sova totiž z Rockýska tak krásný zvuk nevyloudí…