Z ledových krajin školního mrazáku se Vám navracím zase já, Annie Sami Criss, tentokrát s další novinkou – amatérským překladem antiutopické knihy The Darkest Minds od autorky Alexandry Bracken!
Autorkou překladu jsem jen a pouze já, tudíž se nejedná o nic profesionálního. Nicméně na druhou stranu disponuji mudlovským osvědčením znalosti anglického jazyka na úrovni C1 – CAE (Certificate in Advanced English), takže by to přesto mělo disponovat určitou kvalitou. Knihu považuji za výtečnou a přijde mi tragické, že zatím nemá oficiální českou verzi, navíc bych se jednou překládání podobné literatury ráda věnovala v rámci mudlovské profese, takže to beru jako příjemný začátek.
Budu se snažit vydávat kapitolu týdně, záleží na mudlovském vytížení, to víte, maturita je maturita. :D
Nyní již tedy ke knize samotné v podobě první části – prologu. Ocením pochopitelně veškeré reakce! :)
Příjemnou zábavu! ;)
Annie Sami Criss
PROLOG
Když se rozezněl Bílý Šum, byly jsme v Zahradě a plely.
Vždycky jsem ho snášela špatně. Nezáleželo, jestli jsem byla venku, jedla v Jídelně nebo byla zavřená ve svém srubu. Když spustil, tak mi ty ječící zvuky vybuchly v hlavě jako bomba. Ostatní holky ve Thurmondu se dokázaly sebrat po pár minutách, setřásly tu nevolnost a dezorientaci, jako vytrhanou trávu lepící se jim na táborové uniformy. Ale já? Uběhly hodiny, než jsem se byla schopná dát zase dohromady.
Ani tentokrát to nemělo být jiné.
Ale bylo.
Neviděla jsem, co vyprovokovalo potrestání. Pracovaly jsme tak blízko elektrickému plotu kolem tábora, že jsem až cítila spálený vzduch a silou napětí mi vibrovaly zuby. Možná se někdo odvážil a překročil hranice pozemků Zahrady. Nebo dokonce, kdybych hodně snila, někdo splnil všechna naše přání a trefil kamenem do hlavy nejbližšího vojáka Psi Zvláštních Jednotek. To by za to stálo. Jediné, co jsem věděla určitě, bylo, že z reproduktorů nad námi vyšly dvě varovné sirény: jedna krátká, jedna dlouhá. Na krku mi vyskočila husí kůže, zatímco jsem se sehnula vpřed na mokrou hlínu, ruce těsně přitisknuté k uším a ramena napjatá očekávanou bolestí.
Zvuk, co vyšel z reproduktorů, nebyl normální bílý šum. Nebylo to to divné bzučení, co občas dělá vzduch, když sedíte sami v tichu nebo slabý hukot počítačového monitoru. Pro vládu Spojených států a její Ministerstvo Psi mládeže to byl kříženec alarmu u auta a zubní vrtačky, zesílený natolik, aby vám z něj začaly krvácet uši.
Doslova.
Zvuk se vydral z reproduktorů a roztrhal každý nerv v mém těle. Prorval si cestu kolem mých rukou, přehlušil křik stovek dospívajících šílenců a usídlil se uprostřed mého mozku, kam jsem na něj nemohla a nedokázala ho vyrvat ven. Oči se mi zalily slzami. Pokusila jsem se vrazit obličej do země – všechno, co jsem v puse cítila, byla krev a hlína. Vedle mě padla k zemi dívka, ústa otevřená v křiku, co jsem neslyšela. Všechno ostatní se vytratilo ze zřetele.
Moje tělo sebou škubalo v intervalech spolu s návaly nehybnosti, kroutíce se jako starý, žloutnoucí kus papíru. Něčí ruce mi třásly rameny; slyšela jsem někoho říkat mé jméno – Ruby – ale byla jsem příliš vzdálená na odpověď. Daleko, daleko, daleko, topící se dokud už nebylo nic, jako by mě země spolkla v jediném, hlubokém nádechu. Pak tma.
A ticho.
Copyright ¤ 2012 by Alexandra Bracken.
All rights reserved. Published by Hyperion, an imprint of Disney Book Group.