A je to tu zase! Má mě rád, nemá mě rád? Co mu mám proboha koupit? On na to zase zapomněl! Kéž bych dnes něco dostala taky. Zase nic.
Čtrnáctý únor doprovází mnoho starostí, ale i radostí. Pojďme si některé připomenout. Nejprve ale něco málo z historie.
Svatý Valentýn se v počátku slavil v anglosaských zemích. Šlo v podstatě o potěšení svého partnera nějakým dárkem. Byly to především maličkosti: přáníčka, zamilované pohlednice, čokoláda nebo květy růže.
V dnešní době se tento svátek slaví i v Evropě (především kvůli komerci, nebudeme si lhát). Dárky si dávají nejen partneři, ale byla jsem svědkem i výměny dárků mezi kamarády. Dále jsem si všimla, že i šestiletá slečna dostala plyšové srdíčko. Za zmínku stojí i změna dárků. Jak už bylo zmíněno, velkou část ovlivnila komerce. Mezi obvyklé dárky patří například kytice růží, bonboniéra, plyšáci, polštářky a různé romantické pobyty, večeře či zážitky.
Proč zrovna 14. únor? Proč zrovna zamilovaní? Odpověď samozřejmě nemůžeme říct s jistotou, ale vážou se k ní dvě legendy.
První z legend praví, že je tento svátek úpravou mnohem staršího svátku slaveném ve starověkém Římě. V předvečer 14.2. byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce.(Kdo ví, co si pod tím představit.)
Druhá legenda říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. (Takový mučedník lásky.)
Je jen na vás, které legendě budete věřit, pokud nějaké. Teď přecházíme už ke zmíněným ‚starostem a radostem‘. Popíši vám, jaké zkušenosti s Valentýnem mám já.
Bylo nebylo, jednoho třináctého února jsem se zděsila. Zítra je Valentýn! Asi bych měla ‚tomu mýmu‘ (jména pro jistotu vynechme) něco koupit. Ale co? Po dlouhém vymýšlení a vyhledávání cen, jsem to vzdala. Dostane čokoládu. Co když ale koupí něco drahého a já mu dám jen čokoládu? Další dvě hodiny jsem přemýšlela, co s tím. Došla jsem k závěru – dostane čokoládu. Třeba si ani nevzpomene. Nastal den zamilovaných. Celý den mě ignoroval. Jen počkej večer! (Už jsem si představovala, jak mu tu čokoládu omlátím o hlavu). Večer mě však překvapil. Se slovy:,,Hezkého Valentýna“ mi dal čokoládu. (Nemám ráda čokoládu). Rozesmála jsem se a dala mu čokoládu pro něj. Tím pro nás skončil Valentýn. Od té doby jsem už nikdy na Valentýna nic nedostala (nepočítaje domácí úkoly).
A jaký je rozdíl mezi tím mudlovským a kouzelnickým Valentýnem? Nejrazantnější změnu vidím v dárcích. Většinou nepodléhají tak moc komerci a jsou, no prostě kouzelné! Jaký jiný dárek čekat od čaroděje, že? Dále tu máme různé bonboniéry, které neradno jíst. Bývají v nich totiž obsažené lektvary lásky na první pohled. Radím, raději si dejte na Valentýna půst, vyhnete se trapným situacím se zoufalým opačným pohlavím!
Tímto přeji všem, aby si Valentýn užili. Potěšte toho, koho máte rádi. A doufejte, že vám někdo také dá najevo, že vás má rád nějakou tou maličkostí. I já budu doufat.
Pac a čumák, Tess Boneová