Vítám vás u svého článku, kde si povíme něco o našem posledním výletě do Zakázaného lesa.
Já jsem Abren Tenebris Zlatý, takzvaný Drak se zlatým žaludem. Ale k této normálně znějící přezdívce se vrátíme později. Nejdřív Vám povím, jak to všechno začalo.
Jednoho krásného zimního večera jsem přišel do Velké síně a zrovna byli mrzimorští verbováni k výpravě. Tak jsem si řekl: „Proč ne?“
Půjčil jsem si lucernu a šel jsem. Naskytl se nám dokonce krásný výhled na vysušené hlavy na kůlech (které naštěstí spaly),a tak jsme se u nich sešli. Já, Tess Boneová, Aria Cromwell, Vicky Charmant, Oresta Vianueva a Andy Uroboros. Už osazenstvo napovídá, že to nebyla ani z daleka klidná výprava, jak si ji madam Jostein představovala. Bylo nám vysvětleno, že jdeme za dědečkem Jožou, vzdáleným příbuzným Eržiky. A jako dárek mu přineseme tři věci. Zlatý žalud od veverky, vlas Karkulinky od Ježibaby a nakonec lektvar růstu od Entů. Hned začaly z mé strany padat poznámky ve stylu: „Zlatý žalud máme, tak jdeme rovnou k Ježibabě!“ A podobně. Nicméně k veverce jsme stejně vyrazili. Oresta si musela ruku strčit do díry… ve stromě. A vytáhla pergamen se třemi hádankami. Zkuste si je vyluštit sami:
Hádanky
Každopádně my jsme to dokázali a Pat dostala zlatý žalud. To už jsme měli dva. Tak jsme je taky každou chvíli oba kontrolovali. Další zastávkou byla Ježibaba. Popadli jsme rezavou plechovku, která byla naším přenášedlem a letěli do bažin. V bažinách jsme ji ihned uzřeli. Poté jsme od ní dostali úkol. Složit pro Ježibabu oslavnou báseň. Zde se prokázala má schopnost básnit, udržet jídlo i přes smrad v žaludku a lhát do očí. Nebudu to dál rozvíjet, báseň si můžete přečíst:
Ach ty krásná dámo lesní,
o tobě snad každý muž sní.
V lese žiješ jenom sama,
ach ty krásná lesní dáma.
Je to paní noblesní,
každý by šel na ples s ní.
Pro tu krásu nemám slov,
tak se dám zas na pochod.
Ačkoliv mě babice chtěla pozvat na čaj, vymluvil jsem se, že na to nemám čas. Tak šla cesta dál. Opět jsme popadli přenášedlo a vypravili se za Enty. A hned po příletu jsme je uviděli. Mě se ta stvoření moc nelíbila, ale dívky v nich asi viděly něco víc než topný materiál a průmyslové využití. Aria se nám tam zamilovala do trouchnivého průvodce Stromděda, který nám opět dal úkol. Měli jsme uhodnout, čí jsou stopy na zemi. Tak Vám jenom prozradím, že to neuhodl nikdo jiný, než já. Zkuste to taky.
První stopa
Druhá stopa
Třetí stopa
Andy si mezitím přešlapoval na místě s naplněným močovým měchýřem. Tak jsme poděkovali a šli dál. Z této události Vám už můžu poskytnout printy. První je čůrací pauza a druhý je stromdědův úkol:
Záznam z výpravy(Pro zvětšení klikněte)
Tak teď si řekneme něco o čůrací pauze. Všichni co potřebovali, tzn. já, Andy, Pat a Vicky běželi za křoví. Bylo nám jedno za jaké. Tak jsme oba s Pat popadli žalud…a pak si najednou Vicky uvědomila, že jsem s ní za jedním křovím. Mě to osobně bylo jedno, ale ona je asi stydlín, a tak běžela pryč. Ale i po této příhodě jsme pokračovali k Jožovi. Opět jsme použili plechovku a když jsem Andymu předal vlasy aby šel první, jsme předali dary a on začal věštit. No printy budou muset stačit.
Záznam z výpravy(Pro zvětšení klikněte)
To by bylo vše co pro dnešek mám a tímto se s Vámi loučím a doufám, že na Vás tento článek nezanechal psychickou újmu. Pokud ano, promluvte si s veverkou. Děkuji za pozornost.
ATZ