Na tento večírek jsem se těšila dlouho, protože jsem věděla, že bude zas něco extra a určitě si ho užiju. Stále mám ve vzpomínkách svůj první Mrzimorský večírek – Rituál žlutočerných jezevců, na kterém mě i mého kamaráda Moríska zasvětil do žluté koleje samotný Sůava. Mám na ten rituál opravdu báječné vzpomínky (všechno hezky uloženo v deníčku spolu s přívětivými dodatky od pana kolejního, Andyho a Pat – kdo by si chtěl oživit začátek školního roku Zima 2015).

Závěrečná slavnost pro mě začala šokem. A to naprostým, když jsem vešla do kolejky a vzduchem létaly papírky s heslem do Komnaty nejvyšší potřeby. Což by bylo hrozně krásné, ale heslo bylo zašifrováno morseovkou! Zírala jsem na ten kousíček papíru, valila oči a říkala si, že se na slavnost nejspíš dostaví jen Morísek, který už chytře brouzdal na internetu a dával si dohromady slovo. Já v tu chvíli měla mudlovské požehnání doma, takže jsem si říkala, že večírek nestihnu, protože luštit nebyl čas. A ten neřád šnek se ne a ne o své heslo podělit. Prostě si jen zatřásl domečkem a rozběhl se do komnaty beze mě! Naštěstí mi pomohla Alis, která mi poslala heslo sovou… + veřejně přiznává, že by se tam jinak nedostala +

Ale byla jsem tam! Šťastná a nadšená jsem vrhala naštvané pohledy na Moríska, který se cpal poklidně salátem a vítala se se svými spolužáky i panem kolejním. Mrzimor má 43 studentů a podle všeho, co jsem počítala, se jich na slavnost dostavilo něco kolem dvaceti, což není zas až tak špatné. Bylo nás tam požehnaně a bylo nás hezky slyšet. + Usmívá se +

Pan kolejní byl nad míru zábavný. Měl zrovna značkovací den. Ne, že by si snad živočišným způsobem značkoval své teritorium, ale zkrátka hledal na zemi neviditelné značky. Bavil tím žluťásky a odváděl tak myšlenky od toho, co nás čekalo… On a vedení vědělo, že dnešní večer nebude jen veselý, ale čeká nás také smutné rozloučení. Pan McElen se do toho pustil s vervou a odměnil několik studentů krásnými diplomy…

A ani pan kolejní neodešel s prázdnou… + Cituje žlutého Primuse +

 Vážený, pane kolejní kmete!

Je mi ctí, že právě já jsem dostal možnost vám za celou kolej poděkovat, což s radostí a důkladností sobě vlastní činím. Děkuji vám za všechno, co pro kolej děláte. Mnozí si toho ani nevšimnou, protože většinu věcí děláte skromně a v tichosti. Najednou se tu objeví a my jen zíráme, ale nemyslete, že všichni. Je nás tu dost, co vaši práci cení. Děkuji vám i za schopnost vnášet mezi nás dobrou náladu, smích a motivaci, za podporu při různých soutěžích i famfrpálu, za to, že se nesnažíte být nedotknutelným Bohem tam kdesi ve fialovém nebi, ale jste tu s námi pevně na zemi a nebojíte se k nám přidat i když kolikrát pácháme věci ne příliš povolené. Zkrátka… DÍKY :o) – jde mu potřást rukou –

Po dlouhém tleskání, gratulování a děkování, při kterém měli všichni zářivé úsměvy na tvářích, se dostalo i na Osobnost Mrzimoru, kterou přišla vyhlásit Vea. Byla jsem jako na trní, protože jsem se účastnila a byla jsem nesmírně zvědavá, jak naše kolej rozhodla. (Dozvěděla jsem se dokonce i perličku, že před osmi lety Osobnost Mrzimoru vyhrála moje nejdražší patronka Vicky Charmant.)

Na prvním místě se umístil náš nejžlutější Primus, hýřící v jakoukoliv denní nebo noční dobu skvělou náladou a důmyslnými postřehy, kterými rozesmává všechny barevné. Miláček studentů a profesorů nezklamal. :o))

Andrew Uroboros > Ale jako fakt jsem v rozpacích… Asi jako slečna Larrie. :o)

Celkový výsledek zněl:

• 1. Andrew Uroboros
• 3. a 2. místo Patricie Baloure a Sylvia Belitia Rawison
• 4. místo Mágrapa Česneková
• 5. místo Kim Sarah Reevesová

Nejsmutnějším okamžikem, který se zapsal do dějin Mrzimoru, bylo, když Sylvi a Vea odevzdávaly své odznaky. Rozhodly se z funkce odejít s úsměvem a hrdostí. Věděly, že Mrzimor za nimi bude vždy stát. Po nostalgickém odevzdávání odznáčků, které pan kolejní přeleštil do blyštivého lesku, nás čekalo příjemné překvapení. Prefektkami se za radostného potlesku staly Ines Cros Palantýr a Tess Boneová, které nám vlily novou naději do žil, že všechno i přes změny bude v pořádku. A že v tomto roce nastaly změny velké…

Piper Jarwealth nastoupila za velkého potlesku na místo Lilien a stala se Famfrpálovou kapitánkou. (Žluté tamtamy se shodly na tom, že si to místo opravdu přála a funkce jí padne jako chlupy jezevci.) Nová zástupkyně kapitána, Luciana de Cygnus, se na všechny přítomné široce usmívala. Bodejť by ne, Mrzimor ji rovněž přivítal s otevřenou náručí. Nevím, jak vy, ale já se na tréninky a zápasy opravdu moc těším. Nemohu se dočkat, až začne sezóna, nasednu na koště a po boku Piper a Luci se směle vrhnu k bráně – pokud v ní budu moci zůstat. Změny mohou nastat jakékoliv, ale pokud to bude ve prospěch Mrzimoru, věřím, že je všichni přijmeme s radostí.

Po skončení oficiální části jsme se s elánem žlutých vrhli na zábavu, kterou rozproudila naše nová prefektka Tess Boneová svým kvízem, který nás zvedl ze židlí, když jsme se překřikovali a tápali, jak správně zařadit detail, který nám ukázala a přijít tak na věc, ke které skutečně patří. Vítězství nečekalo ani na mě, ani na Moríska, ale přesto jsme se úžasně bavili a tleskali vítězům.

Hra Pantomima mi z počátku dělala starosti, ale jelikož jsme žlutí, vrhli jsme se do toho. Musím říct, že jsem nad některými pantomimickými ukázkami opravdu valila oči, ale nejvíc nás dostal pan kolejní. Uhádnout ho trvalo nejdelší dobu a také jsme se nejvíce nasmáli. Opravdu už jsme si mysleli chvílemi divoké věci, ale přeci jen dočkal poznání! Kdo by měl zájem o záznam pantomimy pana kolejního, s jeho dovolením Vám ho ukážu, protože to opravdu stojí za to. :o)) Najevo dokonce vyšlo i tajemství pana kolejního, ale to tu prozrazovat nemohu. Je totiž možné, že by se to dozvěděl někdo z Ministerstva Kouzel a pan McElen by si potřásl rukou s Azkabánským Mozkomorem… + schválně straší a dělá mlhu, aby byl pan kolejní opředený tajemným kouzlem. +

Když nás zbylo na večírku už jen pár, hráli jsme hru, kterou jsem naposledy viděla, když jsem byla na Mrzimorském rituálu… Kdo-kde-proč nás i znavené pobavilo. Večírek pomalu končil a já, ačkoliv jsem až do konce nevydržela, jsem si pro sebe uchovala zas krásné vzpomínky na tuto slavnost. A mohu s potěšením říct, že Zahajovací ceremoniál a Závěrečný večírek mají mnohé společné. Uvíznou Vám v paměti navždy a vryjí se Vám do srdíčka.

Tímto bych chtěla všem opravdu moc poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě večírku. Dali jste mi další nezapomenutelný zážitek k nezaplacení. Dali jste mi možnost být s vámi všemi, cítit tu Mrzimorskou atmosféru a skvěle se bavit. Za to máte můj vřelý dík a obdiv. :o)