Zdravím všechny Sedmifandy, Sedmiborce a Sedmerčata!

Rozhodl jsem se vcelku netradičně vyzpovídat naše Sedmibojaře. A tak jsem popadl prvního, co byl zrovna po ruce a dotáhl ho ke Třem. Kupodivu to bylo o půlnoci a po ruce byl Chris Jericho.

(rozhovor je neupraven a publikován přesně tak, jak proběhl)

Vytáhl jsem Chrise z tréninku a než jsem se doškobrtal ke Třem, už tam seděl. Holt koště je koště.

Andrew Uroboros > tyjo, ty jsi rychlík :oD

Chris Jericho > Ahoj :)

Andrew Uroboros > Ahoj. Taaakžeeee…. se do toho hned pustíme :o)

Chris Jericho > jistě :)

Andrew Uroboros > Otázka první, aneb naprosto zásadní!!! Jak se cítíš? :o))

Chris Jericho > Cítím se velmi dobře, musím se přiznat, že jsem velmi natěšený.

Andrew Uroboros > – píše si… je natěšený, protože ví prd, do čeho leze… pak se znovu zářivě usměje a položí otázku druhou – S jakým pocitem jsi házel lístek do osudí. Věřil jsi ve štěstí, nebo v něj doufal, nebo…

Chris Jericho > Musím se přiznat, že jsem opravdu doufal, že se mi podaří dostat se do soutěže. Být součástí sedmiboje, je pro mne velkou ctí, i když mám chvílemi pocit, jako bych byl Neville, co jde do vědomostní soutěže proti jedenácti Hermionám, a soutěžní téma opravdu nebudou bylinky – usměje se –

Andrew Uroboros > Možná tam ty bylinky i budou. Kdo ví? Kdo ví? – zasměje se a poklepe prstem do pergamenu – Když jsi viděl, jak tvůj lístek vylétl z osudí a přistál v ruce… ehm… Brumbál to nebyl, jasné. Neměl jsi ani chviličku dojem, že ti strach podlomil kolena. Nebo alespoň jedno koleno?

Chris Jericho > Tak jistě, nervozita a strach tady byli, jak v momentě kdy vylétl lístek z osudí, tak i nyní. Na druhou stranu ale nemám co ztratit. Můj cíl, je dostat se do prvního tuctu – začne se smát – Ale musím se ještě přiznat, že v momentě kdy jsem byl vylosován, se mi hlavně podlomili kolena z toho, že bych mohl poplést přísahu.

Andrew Uroboros > To mi prosím vysvětli – zadívá se na něj zvědavě –

Chris Jericho > Myslíš tu přísahu? Myslel jsem tím slib cti, nebyl jsem si v tu chvilku samým leknutím jist, jak přesně ta slova zní. Jsem rád, že jsem to zvládl. – oddechne si a usměje se –

Andrew Uroboros > To by bylo faux pas hned na začátku – přikývne – Ale teď trochu vážně. Jdeš do soutěže, která je pověstná tím, že soutěžícím mnohdy láme vaz. Nemyslím tím, že by byla tak brutální, ale je hodně náročná. Na všeobecnou zručnost, vědomosti… Co ty sám považuješ za svou silnou stránku?

Chris Jericho > Přiznám se, že moje hlavní silná stránka bude příprava. Sehnal jsem si co nejvíce věcí, o tématu jež nás čeká. Věřím, že pak budu tahat vědomosti doslova z rukávu. Navíc věřím, že nebudu pod tlakem tak, jako ostatní soupeři, jak jsem již řekl, nemám co ztratit.

Andrew Uroboros > Příprava, to se snadno řekne, Chrisi. Jak se chceš připravit na úkoly, když nevíš, jaké budou? – zadívá se na něj zamyšleně – Co když se tam bude háčkovat, vyšívat… umíš štrikovat?

Chris Jericho > Andy, možná by to pro mne bylo jednoduší než psaní, jsem vyučený krejčí takže toto mne opravdu nemůže rozhodit. Největší slabost, bude malování, proto také už pilně trénuji nákresy draků, také dlouhé psací úkoly. Věřím, že pokud si ale dost věcí o dracích přečtu, načerpám tím pak i dost představivosti a fantazie.

Andrew Uroboros > – zacpe si uši a pak je honem zacpe i všem čtenářům -Nenene! Vůbec neříkej, co je tvá slabá stránka. Prostě žádnou nemáš a basta fidli!- něco si zapíše do pergamenu, pak to přeškrtá a znovu něco naškrábe – Sedmiboj je prestižní soutěž. Výherce dostane značnou sumu. Zkusme se, čistě teoreticky, přenést na konec. Vyhraješ a budeš se hrbit pod tíhou té hromady zlata. Do čeho investuješ?

Chris Jericho > To je přeci jasné, investuji do předmětů. Sto galeonů je krásná částka. Nikdy jsem neutrácel za oblečení a podobné nesmysli. Určitě koupím něco svým patrončatům, něco svému patronovi a jistě i lidem které mám moc rád, a zbytek? Půjde vše na učení. To ale opravdu moc předbíháme.

Andrew Uroboros > To není předbíhání! To je rozvoj fantazie – ohradí se na oko vážně a zubí se – Hele… jen tak mezi námi. Jaký by sis přál úkol? Jaký bys chtěl, abyste dostali?

Chris Jericho > Vlastně ani nevím, jistě by bylo fajn třeba vymýšlení vlastního druhu draka, to by mne asi moc bavilo, na druhou stranu, by to byl úkol který by šel i všem soupeřům. Možná kdyby jsme měli třeba složit nějaký song dracích. Fajn by bylo kdyby jsme jej pak měli i nazpívat ale tomu moc nevěřím. – s úsměvem se na chvilku zasní –

Andrew Uroboros > Jak jsem už říkal. Kdo ví? V Sedmiboji není nic nemožné. Ale pokud by tam fakt byl song a zpěv, děkoval bych z celého srdce sám sobě, že jsem do Sedmiboje nelezl, protože na téhle disciplíně bych vyhořel.
Nicméně nejsem tam já ale ty a to je směrodatné.
Abych tě tu nedusil moc dlouho, položím poslední otázku. – zamyslí se a mne si bradu – Nevíš, jaká to měla být?

Chris Jericho > To nevím, ale v jiném rozhovoru se mne ptali třeba na můj názor na porotu či soupeře. Možná ses mě chtěl zeptat na poslední slova před smrtí, draci jsou přeci jen maličko nebezpečná zvířátka.

Andrew Uroboros > Za to může skřítek alzheimříček profesora McCollina!! Jak já k tomu přijdu, himl? – pořád vzpomíná, pak mávne rukou a pokrčí rameny – Na co se ptají druzí, to nechám druhým. Já plácám to, co mi zrovna přijde na mysl a proto to taky tak snadno zapomenu – řehní se – No, nic. Nechám tě v klidu vyspat a chystat se na další rozhovory.
Díky za tvůj čas a přeju hodně štěstí. Myslím, že ho budeš moc potřebovat. A nejen ty samozřejmě :o)

A to bylo od Tří všechno. Chris se zvedl, odletěl zpět na hřiště a já jdu spát, vážení.

Dobrou noc a příště se těším napočtenou.

Andy