Je nádherné víkendové ráno a hned po snídani ve Velké síni mířím do Godrikova Dolu zjistit, co je nového v cirkusovém stanu. Cestou tam míjím několik studentek s pupínky na obličeji, které peláší zpátky do hradu.

Chuděry! To znám. Včera mě trápilo to samé. Sušený ptačí zob byl sice velice chutný, ale obličej jsem po jeho snězení měla v jednom ohni a nezbylo mi, než prosit madam Orestu o chladivou bahenní masku.

Už jsem ve stanu. Chtěla bych nakouknout ke klecím s dravci, ale přes dlouhou frontu u magického klobouku se tam vůbec nedostanu.

Něco mě táhne kolem věštírny až úplně dozadu k rezavé maringotce. To vozítko na čtyřech kolech je zvláštní. Na dveřích je sice mohutný zámek, ale když přitisknu ucho ke dveřím, jako bych uvnitř něco slyšela…

Je mi zima. Musím se vrátit, abych nenastydla. Jen s obtížemi se odtrhnu od podivné maringotky a znovu nahlížím do stanu, jestli alespoň teď budu mít více štěstí a pohladím přes mříže Merlinova Ostříže.

Ne. Fronta u klobouku je ještě delší. Co tam ti lidi pořád dělají? Zrovna odtud chvátá madam Lenůlie a zakrývá si obličej kapesníčkem.

            Následuji madam profesorku na ošetřovnu. Páni, tady je těsno. Kromě mé kamarádky Mirandy, kterou jsem přišla navštívit, jsou všechny postele obsazené. Dokonce hned u dveří jsou přistavená další dvě provizorní lůžka a na jednom z nich i dany Kiribatin! I dospělé osazenstvo zřejmě trpí nízkou hladinou cukru a holduje cukrovinkám.

            Miranda spí. Nechám ji odpočívat. Zamířím do kolejní ložnice. Je mi z toho smutno. Co když se kvůli té divné vyrážce neotevře ani zápis předmětů? Co když celý hrad zaplaví epidemie?

Pohled mi padne na prázdné postele. Od mého příchodu na hrad v nich nikdo nespal. Přitom vím, že ta vlevo patří Andy Zengové a ta naproti Elii Willové. Své spolužačky jsem však ještě neviděla. Neznám je. Do koleje ještě nepřišly. Přemýšlím, jestli vůbec seděly u našeho žlutého stolu při rozřazovací slavnosti.

Najednou mi vyvstane na mysl maringotka v Godrikově Dolu. Po zádech mi přeběhne mráz. Vybavím si rozhovor ve Velké síni, že i ve zmijozelské koleji mají málo prváků.

Nechybí nováčci i v ostatních kolejích? Co když to spolu souvisí? Nepřijeli náhodou cirkusáci ve stejnou dobu, co jsme my nováčci vstoupili na hrad? Co když nás chtějí opít duhovou trubičkou a mezitím kradou malé kouzelníky?

Mějme oči otevřené, to není samo sebou!

Pro Žlutý Trimeles

Judith Waitová