Leona se rozhodla, že se s vámi podělí o své zážitky z ledových krajů, takže jí v rámci  akce „Studentská tvorba“ předávám slovo. 

redakce

Ahoj!

Rozhodla jsem se, že napíšu o CESTĚ DO MRAZÁKOLENDU. Z toho slova je mi zima. – zasměje se – A jak se tam dostat? Čtěte dál…

Šla jsem 31. března na procházku do Prasinek. Ale pak mi přiletěla moje sovička. Když jsem otevřela dopis, co mi přinesla, zářila jsem štěstím. Dostala jsem pozvánku, abych přiletěla za tučňáky. Byla jsem u nich vloni v létě na dovolené. Zamyslela jsem se a šla dál. Když jsem došla do Prasinek, šla jsem ke Třem košťatům. Objednala jsem si máslový ležák a odpověděla jsem na dopis. Když sova odletěla, stoupla jsem si do krbu a vzala si trochu letaxového prášku. Zakřičela jsem „PŘÍČNÁ ULICE“. Zamrkala jsem očima a šla do prodejny. Koupila jsem tam krmení pro sovičky. Dostala jsem ještě pytlíček. Sedla jsem si do vláčku a jela do Godrikova Dolu. Po cestě jsem si rozbalila pytlíček. Byla v něm mrzimorská šála. Dojeli jsme do Godrikova Dolu a já šla do útulku. Ubytovala jsem tam svou krysu a jela zpět. Tentokrát ale na hrad. Dala jsem krmení pro sovy do klece a šla do svého pokoje. Tam jsem napsala žádost na Ministerstvo Kouzel o dočasnou návštěvu Mrazákolendu. Po třech dnech jsem konečně jela. Dojela jsem tam a uvítala se s tučňáky. Hráli jsme různé hry a soutěžili. Po měsíci jedení ryb mi začalo být špatně. Zůstala jsem v iglú a začala jsem psát báseň:

K tučňákům zavítám,
a se sněhem se přivítám.
Cucám, cucám led,
teplotu mám teď.
Napiju se vody,
a přikousnu si ryby.
Tučňáci se potěší,
když sním, co mi uvaří.
Oblečení mokré mám,
a dárek jim potom dám.
Na cestu do hradu se těším,
až pod peřinu se schoulím.

Po měsíci odlítám zpět na hrad a začínám o výletu psát…

Snad se vám můj první článek líbil a SNĚHU ZDAR!

Leona