Záverečná časť tejto série článkov vám dovolí nahliadnuť do žltej fantázie, duchovna aj vtipu. Je zázračné, čo všetko sa dá dozvedieť v pár desiatkach slov, napríklad o trojkolkách. Veď sa presvedčte sami.

Ako som plnila pokladničku od Magrápy Česnekovej:

Cink cink cink. To moje poslední srpce mizí do černé díry které říkám Zlá Pati!
„To je všetko?“
„Jo Pati, to je všechno, co mám! A nesomruj, nejsem charita!“
„Prepáč, ale máš na viac! Robíš súťaže?“
Něco tiše zabručím o prokletí jejího rodu na další pokolení a jdu dělat další soutěž. Nějaký trapnoobrázek, ať jí tu pusu zaplácnu.
Cože? Za to je jen dvanáct sprců? Vypadám snad jako nějakej pouliční umělec z Karlova mostu?! No tak s tim si vytřete Merlina, fakt.
„Koľko máš na konte teraz?“
Hlavou mi blejskne něco o prdeli.
„Já už na tom makám Pati, fakt!“

Veľká noc od Winterlynn Critchflow:

Škrábu se do kopce proti větru a ztěžka dýchám. Začíná mi být horko a cítím, jak se mi propocené triko lepí na záda. Najednou si uvědomím, že je Velký pátek a zastydím se. Na co si stěžuji, když mám na zádech pouze baťůžek se svačinou a lahví vody? Ježíš se tenkrát hladový a zbičovaný táhl do kopce se svým vlastním křížem! Ani to si nedovedu představit, natož bolest, která jej čekala nahoře a po smrti… Jak moc mě musel milovat, že to pro mě podstoupil…
Za další zatáčkou už na mě čeká úžasný výhled a já jen cítím neskonalou vděčnost.

Na prieskume sklepení od Jenny Layly Gilesovej:

„Ty dveře jsou obrovský a děsně těžko se otvírají,“ říkám si, když se snažím pohnout s těmi zatracenými dveřmi. „Skříp.“ „Auu. To byl ale hnusný zvuk,“ pomyslím si a otvírám ty obrovské dveře, které vedou do sklepení. V jedné ruce hůlku, v druhé lucernu a po kapsách klíče a talisman. „V-v-vážně? Já myslela, že když budu mít tu lucernu tak to tady nebude tak strašidelné,“ říkám si v duchu, když postupuji pořád dopředu, do neznáma. Snažím se zapamatovat si, kudy jsem šla, abych nešla někam dvakrát. Nejde to, všechno je tu naprosto stejné. Doprava? Doleva? Rovně? Ne, radši pryč odsud!

Na prieskume sklepení od Susie Rose Queenovej:

Co se skrývá za tajemnými dveřmi, které vedou do sklepa? Nejspíše jsem přečetla jsem až příliš mudlovských Sci-Fi než abych si svět, který se mi ještě neukázal, představovala jinak než labyrint v němž na každém rohu můžeme potkat děsivou nestvůru nebo místnost plnou mích největších strachů jako v simulacích. Někdy jsem dokonce přemýšlela nad nestvůrami z Kapitolu, čekajícími jen na to, aby mě mohli vybrat do Hladových her. Ach jo, jsem opravdu až příliš paranoidní, a nakonec sklepení bude osvětlená místnost, kde se bude konat party. Ale kdo ví, kolik výmyslů z mích Sci-Fi knížek a filmů mě napadne příště.

Kolobežka od Jenny Layly Gilesovej:

„Vážně, Helí? Fakt budeš jezdit na tomhle starým kusu železa?!“ ptala se udiveně Jenny. „Jo budu! A není to starý kus železa!“ rozkřikla jsem se. „Tak se na ni podívej! Je bombastická, má krásný vrzavý efekt, disponuje bezednou brašnou, lze z ní udělat pelíšek pro kočkodraka a může ho i vozit!“ přesvědčovala jsem Jenny. „Ona ke mne patří, chápeš? Charakterizuje mě! Představ si Jacksona bez blyštivé rukavice, Freddieho bez předkusu nebo Amy Winehouse bez dlouhých očních linek. Vidíš? Divný, co? Tak mi nech mou tříkolku, žádnou novou nechci!“ Skončila jsem s proslovem a odjela za vrzavého zvuku do západu slunce.

Týmto sa s vami, milí čitatelia, mrzimorskí pisatelia drabble na čas lúčia. Verím, že vám ich diela spríjemnili chvíle tak ako aj nám v koľajnej miestnosti.

Patricia Baloure