Na přelomu nového školního roku se v Mrzimoru odehrálo mnoho personálních změn. Jedna z nich proběhla i na postu famfrpálového kapitána. Dosavadní kapitánku Saurinne Arlen nahradila Jenny Lalyla Gilesová, studentka šestého ročníku a stabilní žlutá chytačka. A právě Jenny jsem si vybrala pro rozhovor. Řeč přišla na její NKÚ i nadcházející Sedmiboj. Hlavním tématem byl ale samozřejmě famfrpál. Má se současná podobu pořád kam rozvíjet, a jak vidí nová kapitánka šance žlutého týmu?

Ahoj Jenny, rozhovor probíhá v době, kdy máš u sebe školní pohár. Co to pro Tebe znamená? Věřila jsi na prahu minulého školního roku, do kterého jsi vstupovala jako páťačka, že by to konečně mohlo dopadnout? Kde vidíš ten zlom, že se to po dlouhých letech Mrzimoru podařilo?

Ahoj Vicky, tak mně bylo jasné hned, že pohár získáme. Viděla jsem, jak ostatní svědomitě naběhli do učeben, zabrali co nejvíce předmětů a pak už zapracovala naše mrzimorská přednost- pracovitost. – usměje se –

Minulý školní rok si Ty osobně budeš jistě pamatovat nejen kvůli poháru, ale i kvůli zkouškám NKÚ, do kterých ses pustila (nutno dodat, že v termínu, což není v Mrzimoru zrovna zvykem). Z čeho jsi zkoušky skládala a jaké jsou dojmy? Zapíšeš si nějakou zkoušku i teď, v 6. ročníku, nebo si počkáš až na OVCE?

 Zapsala jsem si zkoušky z Kouzelnické první pomoci, ze kterých jsem byla opravdu nadšená! Zadání skvělé a ani mi ta délka nepřišla nijak drastická. – usměje se – K těmto zkouškám jsem přidala ještě zkoušky z Kouzelnické němčiny, protože jedny mi přišly málo a tři už moc, tak jsem zvolila zlatou střední cestu. – mrkne – Ty byly už složitější. Čekala jsem od nich úplně něco jiného, ale nakonec jsem to zvládla napsat. Obě zkoušky jsem splnila na výbornou – poplácá se po rameni – a už jsem si byla včera žádat o další. Tak doufejme, že mi slečna profesorka vyjde vstříc. – usměje se –

Kolej v poslední době prodělala změny na všech možných postech. Vedle kolejního ředitele se měnil famfrpálový kapitán, šéfredaktor Žlutého Trimela, správce obrazárny… Jak probíhala výměna famfrpálového kapitána? Přihlásila ses do konkurzu nebo jsi byla oslovena vedením?

Jelikož byl vypsán konkurz, tak ani jiná cesta, jak se stát kapitánem tento rok nebyla. – usměje se –

Post famfrpálového kapitána se v Mrzimoru v poslední době střídal rok co rok. Chris, Daria, Saurinne… Jak vnímáš svou výchozí pozici? Nebojíš se, že se časté změny kapitána odrazily na stabilitě žlutého týmu?

To se rozhodně nebojím. Nevidím ani důvod, proč by se to na stabilitě týmu mělo odrazit. Já věřím, že si povedu s týmem dobře, snad možná i lépe než předešlí kapitáni. Ale jeden ze zmíněných nastavil laťku opravdu vysoko. – mrkne –

Jak vnímáš současnou podobu famfrpálu? Myslíš, že výsledky Školního famfrpálového mistrovství odráží natrénované úrovně nebo jde víc o štěstí? A jak moc Tě rozčilují zápasy trvající sotva pár minut?

Zápasy trvající sotva pár minut jsou opravdu zvláštní, až bych řekla mnohdy i nereálné, když se pak podíváme, jakou měl chytač vítězného týmu úrovni a srovnáme to s protivníky. Každou přibývající sezónou na mě dopadá víc a víc pocit, že je famfrpál spíš o štěstí, než o úrovních. A tak mě napadá, jak to bude dál? Že by se zanevřelo na trénování a koleje by se pravidelně scházely při modlitbách, aby si naklonily Štěstěnu? – zasměje se a dál pokračuje už vážným tónem – Nebo že se dá na zápasy schválně slabý chytač, protože by mohl mít ono slavné štěstí začátečníka? Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. – mrkne –

Už máme za sebou první dva tréninky. Vypadá to, že na rozdíl od svých předchůdců budeš zastánkyní kratších zápasů. Jak vnímáš účast na prvních trénincích? Byť se na nich pár šikovných nováčků ukázalo, nedoufala jsi v trochu větší účast?

V trochu větší účast?! To by mi pak snad ani nestačily Forcery. – zasměje se – Já jsem s účastí nad míru spokojená a doufám, že to takto vydrží co nejdéle. Přece jen, jen jeden volný post ze čtrnácti, to mi nepřijde jako malá účast. – pyšně se usměje – Každopádně když to vezmeme z hlediska toho, kolik nováčků se ukázalo, myslím, že to není vůbec špatné. Jasně, vždy to může být lepší a může jich být více, ale já jsem s tím pro teď spokojena. – usměje se –

Z odpovědí výše je vidět, že nemáš malé ambice. Do poháru o Školní pohár asi tento školní rok tolik nezasáhneme, ale kolik myslíš, že by mohlo být vedle našich bodovacích hodin košťátek? Reálně?

Tak to si netroufám ani vyslovit, abych to pak nezakřikla. – mrkne a ukáže dva zdvižené prsty – 

Před pár dny byla dostavěna aréna Sedmiboje. Ty už jsi zažila na hradě dva, neláká Tě na stará kolena účast? Budeš uvažovat nad přihláškou? A kdo by to měl z naší koleje ještě zkusit, koho bys chtěla veřejně nakopnout?

Já to rozhodně nehodlám zkusit, to pravdu nee. Tento rok je pro mě dost těžký už teď. Mám novou funkci, budu skládat NKÚ (I když sice jen jedny, ale když bude špatné téma..sl, Kejto, jestli to čtete, buďte na mě hodná – směje se –) a u mudlů toho taky zrovna není málo. A koho bych chtěla, jak jsi řekla, veřejně nakopnout? No rozhodně Mischel, Amandu a možná i Winterlynn. – usměje se –

Na hradě už pobýváš šestým školním rokem. Je něco, v čem Tě působení na hradě ovlivnilo popř. třeba i posunulo v reálném životě? A který okamžik z Tvého života na hradě Ti nejvíc utkvěl v paměti?

Rozhodně ano! Zlepšila jsem se ve psaní. Ani ve snu bych si nepomyslela, že bych třeba zvládla napsat básničku a podívejme, teď dokážu aspoň osm veršů! Také v kreativních dovednostech jsem se zlepšila a to mám na mysli jen kreslení, ale třeba i vyrábění. Hog mě naučil hodně. Třeba to, že jak píšeme, může každý vnímat velmi odlišně a to ne jen v těch kladných sférách. Také jsem se zde naučila trpělivosti a myslím, že umím i rychleji psát na klávesnici. – ušklíbne se – Nejvíc v paměti mi utkvěl můj první vstup do kolejky. Pamatuji si, jak jsme byla úplně bezradná a vůbec se tu nevyznala. S kolejkou je spjat i můj vůbec první, dejme tomu, rozhovor a setkání s někým z mrzimorských, k němuž mám doteď kladný vztah. – usměje se – Také mi v paměti utkvěl můj vůbec první vstup do zasedačky, ale o tom se moc rozkecávat raději nebudu. Už teď mi připadá, jako bych mluvila věčnost. – zasměje se –

A konečně, nemůžu se nezeptat, jak vidíš svůj život po OVCÍCH? Táhne Tě spíš stárnutí v koleji bez vrásek (vidíš, to mi připomíná, že mám v kumbálu zbytečný lektvar mládí ehm…) nebo raději fialová barva?

Fialová barva ani omylem, to není nic pro mě! Já budu pořád žlutá a pořád student a později také hráč, doufejme, profi ligy. – usměje se –

Doufejme, že se Jenny bude na pozici dařit. Kromě toho bych jí přála i jeden osobní úspěch – aby se konečně po těch letech dočkala vytoužené zlatonky. Hodně štěstí, Jenny!

Pro Žlutého Trimela,

Vicky Charmant