Trimeles / Rozhovory / Rozhovory na Věži
Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem

Rozhovory

Rozhovory na Věži

Do vzdušných prostor na Věži jsem tentokrát zamířil s profesorem Nicholasem McElenem, abych ho potrápil několika vtíravými otázkami.

Je to celý školní rok co jste skončil na postu kolejního ředitele. Jaký ten rok byl?

 

Občas zapomínám, kdy jsem to vlastně odešel. Zrovna nedávno jsem se ptal Oříšky, kdy to bylo. Jestli dva školní roky, nebo jen jeden. V mém časovém pásmu padají zrnka písku snad nadsvětelnou rychlostí. Ten rok byl časově velmi, velmi náročný. Jsem rád, že si kolej vzala do tlapek zrovna Oříška, protože já bych na kolej neměl sílu ani čas. Ale abych se přiznal, je to příjemná změna.

 

A kdybyste se měl vrátit k vašemu působení v Mrzimoru. Co vám ty roky daly a co vám vzaly?

 

přemýšlí – Daly mi obrovský prostor pro kreativitu. Daly mi možnost se zlepšovat v rozličných dovednostech. Ať už to byla novinová podoba zpráv ze zasedačky, tvorba tabel, různých udělátek všemožně na Mrziwebu… Ale také mi ty roky daly přátele, o kterých vím, že se na ně můžu kdykoliv spolehnout. Že mě nezklamou a nezradí. Vést kolej, pokud to tak nazveme, mi pomohlo poznávat lidi. A tím myslím, jak fungují jako skupina, co od takové skupiny můžu očekávat. Na co jezevci slyší a na co zase ne. Samozřejmě mi vedení koleje vzalo hodně času. A nervů. Vidíte? Už mám i šediny. Vzalo mi to také nějaké z iluzí. Ale je lepší žít v realitě než v iluzi.

 

Během vašeho působení na postu kolejního ředitele stalo se něco na co vzpomínáte rád nebo třeba i nerad?

 

Samozřejmě, od obojího kousek. Moc rád vzpomínám na speciální vánoční výpravu za mrkvičkami a jindy i s beruškami. To jsme si prvně udělali koule a pak šli hledat mrkvičky. Jak se říká, k čemu koule bez mrkve? – usměje se -. Nebo také rituály jsem měl rád, pokud dorazilo více nováčků než členů zasedačky. Na začátku jsem na rituály tvořil videa a myslím, že jedno se i líbilo :) Velmi nerad jsem zase byl, když na rituál přišlo jen pár nováčků, nebo když nováčci už byli seřazení v lajně a péčka nikde. To se stalo před několika lety.

 

Slyšel jsem že péčka jsou pro kolejního ředitele jako pravá ruka. Byli vaše péčka vždy vaší pravou rukou? Fungovalo to?

 

Někdy ano, někdy ne. Někdy se stalo, že ta komunikace s péčky nebyla úplně ideální. Někdy jsme od jednoho péčka neviděli výsledky práce. Jindy se ale zase opravdu činila a kolej šlapala přesně tak, jak má—jako jeden. A bylo vidět, že do práce pro kolej vkládají i svou duši.

 

Stýská se vám?

Už ne :)

 

Kdyby jste měl zavést v koleji nějakou novou funkci, co by to bylo a proč?

Merline, těch by bylo. Například vrchní kumbálník. Kolikrát tam byl takový čurbes, že sotva tam člověk přišel, hned se ztratil. Nebo správce kolejního kalendáře. Lidi musí vědět, kdy co bude, a musí to vědět včas. Nebo profesionální venčitel. Kolik máme kolejních zvířátek a jak málo si jich lidi všímají. A občas udělají pěknou neplechu. Pamatuju si, jak na mě kdysi Jožin zamával. To byla jasná známka provokace—ten potvora věděl, že už dlouho ho nikdo nevzal ven…

 

Když už nejste kolejním, máte víc volného času? a co děláte? Na hradě jste skoro stejně často jako já.

No, hlavně se neptejte Halleyho, ale je pravda, že se za ním snažím chodit, jak nejvíc to jde :) Na školní povinnostmi mám vskutku více času. Nedávno jsem ukončil jedno pozorování u mudlů—to, co mi kradlo tolik zrnek písku—a tak se konečně snad budu moci více věnovat tomu, co mi dělá radost. Přiznávám, že přes školní rok jsem toho nestihl tolik, kolik bych si sám přál.

Jaké máte plány do budoucna?

Jestli je chcete slyšet všechny, budeme tu ještě dlouho – usměje se – Moje absolutní priorita je tohle—Trimeles. Už zoufale volá po novém kožichu. Něco se už rýsuje, ale podrobnosti si nechám pro sebe :) Dále mě čeká příprava na výklady. Musím konečně napsat nový druhý ročník čarostavitelství a ideálně i nějaký další. A promyslet si, co budeme dělat v čarostavitelství pro pokročilé a taky sestavit prvák a druhák, abych věděl, jaký o něj bude zájem. Plus napsat učebnici pro čaro. A od konce léta bych se chtěl věnovat Mrziwebu.

Jak hodnotíte nové vedení?

Nejsem tam, tedy nemůžu hodnotit :) Ani si to nemůžu domýšlet, protože nechodím tak často do síně, abych viděl, jak moc se vedení zajímá o členy koleje. Ale stav bodovacích hodin vypadá přijatelně. Jsme, ehm, tedy jste, před Zmijozelem, tak dobré – usměje se – A v posledních dnech vidím, že v Trimelovi konečně vychází i články. Tak doufám, že kolej má nakročeno správným směrem. Po výměně vedení je vždycky chvíli taková nestabilita. Nové vedení si musí na své role zvyknout, pak než se zasedačka rozjede, a tak.

 

Sledujete Sedmiboj? Co na něj říkáte?

 

Občas ano. Zkusil jsem si pár úkolů, jak mi čas vyšel. A teda musím říct, že je to náročné. Už jen podle toho, že úkoly by měly podle instrukcí zabrat asi hodinu času, nebo do jedné hodiny, už nevím přesně. A když se podíváte pak na časy sedmibojařů nebo nesedmibojařů, někdy to má do té hodiny dost daleko. Například ten úkol s hledáním pravdy a lži. Na něj jsem se po pár pokusech vykašlal, a to se málokdy vzdávám. Na druhou stranu, je to Sedmiboj. Není to soutěž o tom, kdo ladněji projde růžovým sadem. Jsem moc zvědavý na celkové výsledky a taky pak na prázdniny, až si budu moci projít zbytkem úkolů. Pak jsou tady samozřejmě i ty tradiční úkoly, ty psací. Druhý úkol moc nevyšel. Někdy jsem po přečtení zadání měl pocit, že nevím, co přesně se po mně chce. Pokud je penalizováno odklonění se od tématu, zadání musí být naprosto jasné. A i organizátoři musí být nápomocni sedmibojařům s jasnými odpověďmi, pokud sedmiborci mají nejasnosti.

 

Máte favorita?

Mám. Je z Mrzíku.

 

Zkusil jste si nějaké soutěže a jaké jsou vaše oblíbené a neoblíbené?

 

Hádám, ale to fakt jen hádám, že profesoři málokdy dělají soutěže. Ono, jak člověk začne dostávat zaplaceno za práci, tak už si moc nemusí přivydělávat – usměje se – Soutěží, co mě natolik zajmou, je málo. Měl jsem rád omalovánky. Taky jsem je dřív vypisoval. A přicházela často nádherná vypracování. Třeba se sovičkou nebo s Dobbym. Pak je začali vypisovat mí kolegové, ale přišlo mi, že mnohé byly zbytečně pracné za snad 7 nebo 8 srpců. Ztratil jsem z toho vybarvování radost. Měl jsem ale rád i mandaly od kolegyně Lili. Ty mě bavily. Ono, otevřeně, bavilo mě třeba i Karuko. Ale jen do doby, než jsem nad jedním vypracováním strávil několik hodin. Pak to nebylo o těch srpcích, ale o tom si dokázat, že snad nejsem takový troll, abych to nezvládl :) Většinou ale nedělám soutěže, kde mám něco nakreslit. Neumím to. Jsou mi i docela proti srsti fotografické soutěže, kde je potřeba vyfotit prst nebo cedulku. Nemyslím teď, jak měl například kolega Kouhei soutěže s focením věcí v jiném jazyce, ale myslím soutěže, kde umělecká kvalita fotky hraje roli. V některých případech mi ta cedulka nebo vystavená končetina přijde zbytečná. Řekněme, že je potřeba vyfotit – a dávám jen příklad – šotkem schovaný předmět. Řekněme, že můj šotek mi přilepil hrneček na kávu na strop. Kolik existuje fotek s hrnečkem přilepeným na strop? V mnohých případech je daleko rychlejší takový neřádný hrneček vyfotit, než prohledávat pavučiny, jestli někde náhodou není něco použitelného, co by se dalo vydávat za vlastní…

 

A zkusíme jako u ostatních rychlé otázky. Stačí mi pár slov jako odpověď.

Kdybyste dostal novou sovu jak by se jmenovala?

 

Merline… Ne, to není ta odpověď!

 

Jaký jste?

Uff… od každého trochu, od něčeho trochu víc. 

 

Kam byste rád jel na dovolenou?

Island, Finsko, Irsko, Spojené království… kamkoliv, kde není venku v červnu víc než pětadvacet. Už nějakou dobu ale vede ten Island. Chci ho vidět dřív, než ho další turisti zničí.

 

Chtěl byste být zase student?

Ano i ne.

 

Proč?

Přijde mi, že fialoví nejsou kolektiv, což mi na jednu stranu vyhovuje. Každý dělá za sebe a nikdo mu do ničeho nekecá. Teda… většinou. Ale taky vím, že nic netrvá věčně, ani profesorování. Pokud bych byl jednou student, chtěl bych být student se vším všudy. Bez žádného kapesného od rodiče. Bez žádné minulosti předešlého jména. Jen si nenápadně proplouvat kolejí a být opravdu jako nováček. Včetně dělání soutěží, i těch neoblíbených. Třeba přijdu pod jiným Nickem.

 

Píšete si deník?

Psal jsem, ale ne denně. Takže to byl spíše nárazník. Ono… při psaní na pergamen se může člověk na konkrétní věc podívat i z více úhlů, má „čas“ přemýšlet, snažit se porozumět, doslova vepsat si to do paměti, a hlavně… po letech může číst sám sebe a znovu se zamyslet nad tím, jaký byl a jaký je teď. Jak a proč se v daných situacích rozhodl pro tu nebo tamtu věc, a jestli náhodou nestojí před stejnou situací i teď. A pak, člověk s takovým cedníkem místo paměti jako já, může zkusit tu druhou možnost. Nebo třetí, čtvrtou. Anebo se držet té první.

 

Máte rád rozhovory?

Mám, ale z té druhé strany.

 

Děkuji

taky díky

 

A to byl pan Nicholas McElen v celé své moudrosti a kráse.

Kendrick

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*