Navštěvovat školu čar a kouzel v Bradavicích byl vždy můj sen. Těšil jsem se na výuku, na získání nových zkušeností, nových přátel a třeba i… na první lásku, jenže jsem netušil, že všechny tyto zkušenosti získám již po pár dnech.

Ráno jsem se probudil do zcela běžného dne. Nasnídal jsem se a vzal si brk a pergamny a letěl na přednášku. Ve škole jsem byl teprve pár dní, takže nebylo nic neobvyklého se cestou na výuku ztratit. Většinou za to hlavně mohlo točité schodiště, které mě zavedlo úplně jinam, než jsem chtěl. Vstoupil jsem do jakési zatemněné chodby a vůbec netušil kam jít dál. Jak jsem tam tak stál, tak se zamnou ozval hlas “Freddy, copak tu děláš, ztratil ses?”, byla to Mischel Binghum, naše kolejní Primuska. Povídám jí, že točité schodiště si ze mě zase udělalo dobrý den a že mám být už dávno na přednášce z Čarostavitelství. Mischel mě uklidnila s tím, že mi ráda ukáže cestu. Jééé, tak hezky se na mě usmívala, až jsem vlastně zapomněl, kam jdu. Cestou jsme se zapovídali, že jsme oba zapomněli na to, kolik je hodin. Tak skvěle jsme si rozuměli. Došli jsme konečně před učebnu, kam jsem celou dobu měl namířeno, ale najednou se otevřeli dveře a všichni studenti vyběhli ven. Byl konec přednášky. A sakra. Raději jsme se hned otočili a začali zdrhat dřív, než mě objeví profesor McElen a ztrhne mi body za lajdáctví a pozdní příchod.

Doběhli jsme až ke knihovně. Oba udýchaní. “To bylo ofous”, řekla Mischel a začali jsme se oba smát. Když jsem se tak na ní díval, nic jsem neříkal a užíval si jejího krásného pohledu. Hlavou mi proletělo, že jsem se asi zamiloval, ale hned to přebila myšlenka, že mně je teprv 11, jí 18 a je to Primuska. Tohle by nemohlo fungovat. Tak jsme tam oba mlčky stáli a dívali se na sebe. “Chceš ukázat oddělení z omezeným přístupem? Teď tam nikdo není! Tak pojď, bude sranda.” navrhla Mischel. Kývnutím jsem souhlasil. Oba jsme pečlivě zkontrolovali jeslti je čistý vzduch a prošli jsme knihovnou až na konec. Tam byly dveře s nápisem “Oddělení s omezeným přístupem, vstup studentům zakázán”. Mischel vytáhla hůlku, něco zašeptala a dveře se otevřely. Byl tam chlad, tma a jediný zdroj světla byly malé svíčky zavěšené po zdech v řadě. Vypadalo to tu tajemně, krásně, ale tajemně, možná by se dalo dokonce říci i útulně a romanticky. Mischle na mě mrkla, jako kdyby mi četla myšlenky. Došli jsme na konec oddělení, tam byla lavička. Sedli jsme si. Než jsem stačil cokoliv říct, Mischel mi dala pusu. Tak mě to zaskočilo, že jsem byl úplně paralyzovaný.

Než mi došlo co se děje, tak jsme se začali muchlovat. 

Přestali jsme mít absolutně pojem o čase a netušili jsme, že zrovna za chvíli začíná exkurze do oddělení s omezeným přístupem vedena paní profesorkou Orestou Vinauevou. Co čerti nechtěli, samozřejmě nás načapala i s celou svojí družinou. Myslím, že netřeba popisovat detaily. Oba jsme dostali přes uši ušopleskovým kouzlem a školní trest.

S Mischel jsme se domluvili, že to byl jen úlet. Od té chvíle se na sebe jen usmíváme a oba se smějeme našemu společnému muhclovacímu zážitku. Ale stejně. V prváku nabrnknout si sedmačku? A rovnou Primusku? No nejsem prostě borec?

S pozdravem,

Freddy Reddy