Přestože jsou oba moji rodiče kouzelníci, vždycky jsme na Vánoca dodržovali a stále dodržujeme množství mudlovských svátků. Je tomu tak proto, že mamka pochází z mudlovské rodiny, a tak je pro ni velmi důležité, abychom jisté tradice nadále předávali. Dnes jsem si pro vás připravila článek jak o mudlovských, tak o kouzelnických Vánočních tradicích, a to především o těch, které dodržuje právě naše velmi rozvětvená rodina. Říkala jsem si, že by mohlo být pěkné tyto tradice porovnat a zkusit zjistit, jestli se v něčem podobají nebo jsou úplně odlišné.

Vánoční stromeček je součást asi každé domácnosti, která slaví Vánoce. V tomhle případě nezáleží na tom, zda je někdo kouzelník nebo mudla. Tradice zdobení stromku vznikla v Německu a má kořeny až v 16. století. První zmínka o něm pochází z německé kroniky z roku 1570. Od té doby tradice rozšířila do všech domácností a už si dnes ani nedovedeme představit Vánoce bez ozdobeného stromku. Málokdo ale ví, že i v tom mají prsty kouzelníci. V tamní kouzelnické škole se tehdejší profesor přeměňování Wolfgang Kaufman rozhodl, že vytáhne studenty 3. ročníku ven do zasněženého lesa a budou si trénovat kouzla, která zná, právě tam. Žáci byli nadšení, že mohou na čerstvý vzduch a v lese tehdy udělali pořádný nepořádek.

Profesor Kaufman se po hodině všech kouzel zbavil, aby les vypadal tak, jako dřív. Nevšiml si ale, že se malá skupinka studentů odtrhla od ostatních. A tak po nich v lese zbyl jeden začarovaný strom, jehož šišky byly přeměněné na různé předměty. Když na tento strom narazil mudla, který se zasloužil o rozšíření tradice, nenapadlo ho, že jde o čáry. Myslel si, že si jen nějaké děti z nedalekého města hráli. Měl ostatně tak trochu pravdu. Ozdobený strom se mu ale natolik zalíbil, že ten rok se rozhodl si podobný pořídit domů. Během dalších let se potom tento nápad rozšířil mezi další obyvatele města, a nakonec dá se říct do celého světa.

V obou kulturách, jak v mudlovské a kouzelnické, je potom typické dávání dárků. V některých zemích se tato tradice liší. Například v Nizozemsku nosí dětem dárky Mikuláš již 5. prosince. O Vánocích se potom rodina pouze sejde u dobré večeře a užívají si svátky klidu. U nás mudlům nosí dárky Ježíšek, v Rusku Děda Mráz, v Británii a Americe Santa Claus, v Itálii Babbo Natale, kouzelníkům nosí dárky Fleutýnka. Výsledek je stejný. Pod stromkem se pro člověka zkrátka vždycky něco najde. Jednou z velmi starých kouzelnických tradic potom je, že se mašle z rozbalených dárků věší jako výzdoba za okna a z balících papírů se skládají origami, které se také dají za okna. Tato tradice má původ už v dávných dobách a úplně původně prý vznikla jako takové poděkování kouzelníkům za Merlinovy dary kouzelnickému světu. Papírové předměty po pár dnech, konkrétně na druhý svátek Vánoční o půlnoci mizely. Dětem se říkává, že si je vzal Merlin k sobě do sbírky, ve skutečnosti je ale schovávají rodiče, jak už teď vím. Tahle tradice mi ale přijde velmi roztomilá.

Hodně typických vánočních tradic souvisí s jídlem. U mudlů se v naší zemi na Štědrý den k večeři připravuje kapr s bramborovým salátem a rybí polévka. U nás doma se konkrétně tato tradice dodržuje, protože žádné Vánoce u Cookových nemůžou být bez bramborového salátu. Připravovat ho každý rok o kilo víc než ten předchozí, už je čistě tradice naší rodiny. V loňském roce jsme překročili nový rekord 12 kilo. To se při znalosti kouzel nemusí jevit nijak hrozně, ale bohužel jednou z tradic, které musíme dodržovat je to, že bramborový salát připravujeme po mudlovsku. A kdo vždycky musí krájet kyselé okurky a úplně si rozmáčet prsty? Samozřejmě Susan, jak jinak. Na kouzelnické vánoční tabuli samozřejmě nemůže chybět máslový ležák, dýňové paštičky a zákusky všeho druhu. Perníčky je ale občas těžké pochytat, jelikož dle tradičního receptu se do nich přidává speciální koření, díky kterým tancují na talíři. Občas se ale trhnou a mají zaječí úmysly, trochu jako čokoládové žabky. Na člověka pak toto koření účinky nemá, ale údajně pomáhá ke klidu duše a dobré náladě.

Tradice se zlatým prasátkem se u nás doma nikdy nedržela. Je to proto, že v naší rodině je zkrátka nemožné, aby někdo vydržel od rána držet půst. I tahle tradice, ač je čistě mudlovská, má své kořeny u kouzelníků. V době, kdy tato tradice vznikla, totiž jeden mudla vzal tento půst příliš doslova a nejedl několik dní vůbec nic. Tehdy byl tak zesláblý, že ztratil vědomí blízko sídla jednoho starého kouzelníka. Ten tohoto mudlu našel a uložil ho u sebe doma. Mudla se probudil sám v neznámém domě a když se snažil zmizet, narazil v jedné místnosti na domácího mazlíčka tohoto kouzelníka, prase, kterému kouzelník chlupy proměnil na zlaté. Mudlu to natolik vyděsilo, že znovu omdlel. Když se probudil podruhé, ležel ve svém pokoji. Kouzelník mu vymazal paměť, aby neprozradil nikomu jeho tajemství, že má doma živé zlaté prase. Kouzlo se ovšem nějak nevyvedlo, a ačkoliv si mudla nepamatoval okolnosti svého výjevu, na zlaté prase si vzpomínal. Během následujícího roku se mu začalo dařit v obchodech i v osobním životě, velmi zbohatl, a dokonce se oženil. Všechno štěstí začalo právě tím dnem, kdy viděl zlaté prase, a tak o tom začal vykládat všem lidem ve svém okolí. Takhle vznikla pověra, že když bude člověk oddaným křesťanem držícím před Vánoci půst, zjeví se mu zlaté prasátko, které mu přinese štěstí.

Další z tradic je například překrajování jablka. Já osobně nepatřím k pověrčivým lidem, ale tahle tradice se u nás zkrátka drží. Když překrojíte jablíčko a najdete v něm hvězdičku, budete mít v následujícím roce štěstí. Pokud v něm ale najdete křížek, může to znamenat, že se stane nějaká tragédie. Nikdy jsme ale v jablku nic jiného než hvězdu nenašli. Možná, že je v jablku hvězda zkrátka vždycky. Anebo je rodiče vždycky očarovali před tím, než jsme jako děti přišly koukat, jak se krájí, těžko říct. Lití olova je mudlovská tradice, kterou dodržoval můj děda. Spočívá v tom, že se roztaví na ohni olovo a potom se naleje do studené vody. Poté, co olovo zchladne, vytáhne se a následuje dohadování, co konkrétní část připomíná. Se špetkou čar a kouzel se pak z olova vytvořily nejrůznější kousky ve tvaru draků, jednorožců a dalších kouzelných tvorů.

Jedna z těch čistě kouzelnických tradic, které u nás doma dodržujeme, je Štědrovečerní jiskření. Tato tradice spočívá v tom, že se rodina sejde venku, vytvoří kruh a začnou z hůlek vypouštět jiskry, které pak na večerní obloze začnou žít vlastním životem a vytvářet různé ornamenty. Mudlové, kteří by toto náhodou zahlédli, to budou považovat za ohňostroj, takže není třeba nějakých velkých zastíracích kouzel. Stejně jako mnoho tradic vznikla i tato proto, aby rodiče dostali děti z domu, aby mohli v klidu doma všechno připravit. My ji ale v naší rodině dodržujeme pořád, i když už dávno nejsme malí.

Další z kouzelnických tradic, které dodržujeme, je půlnoční let na koštěti. Nevím, jak moc je tohle tradice kouzelníků obecně, ale u nás doma se dodržuje. Mudlové chodí na mši, my raději létáme na koštěti. Využitím potenciálu kouzelného světa je ostatně ten nejlepší způsob, jak můžeme uctít Merlina. Půlnoční let na koštěti je přesně tím, co byste od něj očekávali. Rodina se sejde a pohromadě potom obletí vytyčenou trasu. Děti samozřejmě bezpečně s rodiči na koštěti, starší děti už můžou na vlastním, ale jen pod přísným dohledem. Nechceme přeci přijít na Vánoce k úrazu. Typická je pro tuto tradici také hudba, která většinou půlnoční let doprovází. V naší rodině s námi létá očarovaný starý gramofon, v jiných rodinách jde o hudební kouzlo, kdy hudba z ničeho nic začne v momentě, kdy se první člověk odrazí od země a skončí, když poslední ze skupiny přistane. Hudba je nedílnou součástí i mudlovských Vánoc. Koled mají jak kouzelníci, tak mudlové habaděj. Kdo by neznal třeba takové Rolničky, Štedrý večer nastal, Chtíc aby spal, Kentaurovy vánoční hody, Merline, Vánoce přicházejí! nebo třeba píseň Fleutýnka a Rudolf.

Vánoce se samozřejmě v každé rodině slaví jinak. S těmihle tradicemi mám Vánoce spojené já a má rodina, ale hrozně ráda bych slyšela o tradicích, které dodržujete vy! Chodíte také na Štědrovečerní jiskření? Nebo se u vás peče nějaké speciální cukroví, a nejen tančící perníčkové? Dejte mi určitě vědět a zatím se mějte co nejlépe. Přeji vám s předstihem krásné Vánoce a určitě se těšte na další nadílku článků vánočního speciálu.

Za vánoční Trimelesí tým,
Susan Cooková