Bylo to asi takto. Jednoho pozdního odpoledne jdu Prasinkami po namáhavé brigádě údržby Letové plochy. Noha střídá nohu. Užívám si čerstvého vzduchu a přírody. Rozhlížím se kolem. Nebudu vám lhát, flákal jsem se, až to nebylo hezké. Když mě z mého nic nedělání vytáhlo něco podivného. Jedny ne úplně normální dveře do jednoho z domů, které bylo dvoukřídlé a daly se otevřít na obě strany. Vstoupil jsem do nich a ocitl ve foyer kinosálu. Zvědavost mi nedala, tak jsem podíval co nám hrají…

Byla to Alita. Film u kterého každý fanoušek anime spráskl ruce a začal se modlit, aby to nedopadlo jako jeho předchůdci. A hle, Rodrigues se poučil z chyb ostatních. Přesto není bez chyby. Jsou zde vidět předěly mezi tím co bylo v manze a co si tam tvůrci přidali. Plus v některých částech máte pocit, že se vysmívají naivitě předlohy a jejím dialogům.

Což na věci nemění, že akční scény, které mimochodem zabírají okolo poloviny stopáže jsou úžasné, dechberoucí a nádherné. Při scénách okolo Motorballu jsem si vzpomněl na svůj oblíbený dětský seriál Action Man. Pamatujete, ten super špatný, dělaný tak, aby děti otravovali rodiče o akční figurky. Vlastně jako každý jiný. Ale to jsem odbočil. Také to připomíná Speed Racera, ale jen těmi akčními scénami. A tím, že oboje má původ v Japonsku. Takže se nebojte, že se za Alitu budete muset stydět.

Christopher Waltz je zpět v sedle a svůj úlet v Tarzanovi si dostatečně žehlí. Ostatní herci tam tak nějak jsou a moc šancí hrát nedostanou. Jelikož buďto se jedná o tradiční jednohubky jako by vyšly z mangy nebo dopsaný vysvětlující scénář pro ty, co nečetli originál nebo nemají páru o čem by měla být řeč.

Ano, je to scifi akce o teenagerce, která má robotické tělo, potkává svou první lásku a hodně špatné lidi v postapokalyptické budoucnosti řízené někým ve stínech, tam v městě nahoře.

Theodor Mudd