Další duch, kterého jsem si vzala na slovíčko stranou, nechtěl být jmenován. Ale protože studentíci ze Zmijozelu její totožnost po pár přečtených odpovědích ihned uhádli, mohu prozradit, že se jedná o Margueritu Laux.

Dušinku zmijozelské koleje. Co nám o sobě prozradila? Byla její smrt vlastně oběť? A co na to ostatní obyvatelé sklepení?

Helen: Položím ti stejnou otázku, jako ostatním. Co jsi dělala před svou smrtí?
Marguerita: – zamyslí se- Před smrtí? Týjo..no každý rok jsem si říkala, že bych mohla být bodožroutem. Třeba příští rok. Nebo ten příští. A tak dále. Objevovala hrad a žasla nad vším tady. Hledala zašívárny a trávila čas v jámě.
– zasněně se zamyslí-

Helen: Takže jsi byla přes smrtí student. V jakém ročníku?
Marguerita: Umřela jsem ve třináctém ročníku r.s. Párkrát jsem propadla, ale to je naprosto normální.

Helen: Jak jsi zemřela?
Marguerita: Bylo vedro k zalknutí. 25. červenec. Zpytel odjel na dovču a nechal v kolejce harampádí. Spoustu harampádí! Víš, nejsem vetešník, ale byly prázdniny. Volno. Všude vedro a přehrabování mi přišlo jako poměrně nenáročná činnost. Annya se taky zapojila a já chtěla být první, kdo najde něco „TOP“. A hle! Byla tam! Lahvička „Nejkrásnější až do konce svých dní.“ Původně jsem jí chtěla dát naší „kolejbábě“, protože jí mám moc ráda, ale bála jsem se, že by jí to něco udělalo. A tak jsem si lokla. Takže Sušo – moje smrt byla pro tebe! :)
Helen: Z toho se asi poučí až do smrti…tedy jejich smrti. Ehm.
Marguerita: V Hadím králi vyšel moc hezký článek na téma mojí smrti. Čekala jsem nějaký pohřeb a tak, ale byl z toho článek do novin :)
Helen: Tak to je skoro lepší než pohřeb. -odkašle si-

Helen: Jak dlouho jsi na hradě jako duch?
Marguerita: Bude to v červenci teprve rok.

Helen: Předpokládám, že studenti si dávají pozor, ale přece… občas tebou někdo projde. Jaké to je?
Marguerita: Pořád někdo! Naposled si skrz mě sedl Nebelbrach na pohovku. Neřád! Já nebožtík a on takhle…A pak se mě snažil z té pohovky ODFOUKNOUT!
Helen: To je skandální! –kření se-

Helen: Jsi na hradě již delší dobu. Máš možnost sledovat vývoj koleje. Změnilo se něco?
Marguertia: Změnilo se absolutně všechno. Vlastně všechno ne. Furt jsou zelený a ne jiný. Naštěstí nedošlo k žádnému křížení jako Nebelvír s Mrzimorem. – oddechne si –
Helen dělá, že to neslyšela.

Helen: Jaký jsi typ ducha? Nápomocný? Lumpačíš jako naše dušinka?
Marguerita: No nejsem tak vtipná jako Anki. Já, když někoho škádlím, tak většinou toho někoho omylem i urazím. Takže….tak :)

Helen: Jak vycházíš s ostatními duchy? Děláte si párty?
Marguerita: Umři a uvidíš.
Helen: Díky, zatím to nemám v plánu.
Marguerita: Taková věc se nedá plánovat – ušklíbne se-.

Helen: Chtěla bys něco dodat?
Marguerita: Čtěte Hadího krále!

A již tradičně jsem se zeptala zelených, co si o tom všem myslí. Poprosila jsem svou kamarádku Inees Rut Gowstring, studentku třetího ročníku. A Sharlindru de Vries, studentku druhého ročníku.

Helen: – Dává přečíst oběma studentkám odpověď, jaký typ ducha Marguerita je – Co vy na to, holky?
Inees: Nikdy jsem nebyla svědkem toho, že by svým vtipem někoho urazila. Ba naopak se jejím fórkům v koleji velmi často zasmějeme. A pokud se někdo urazí, je to spíše, že pro pravdu se kouzelník zlobí :)
Sharlindra: No, mě Marg nikdy neurazila. Myslím, že máme dokonce podobný smysl pro humor. A myslím, že duchové by měli dělat pořádný bordel.

Helen: Pamatujete si, holky, kdy jste se s ní poprvé setkali? Nebo i klidně nějakou příhodu z natáčení…
Inees: Já Márč znala ještě před její smrtí, ale první setkání si bohužel nevybavuji.
Sharlindra: Hm.., pamatuji si jí ještě i chvíli před tím, než zemřela. Myslím, že jsme chtěly odlákat nějakou studentku na záchodky. Marg měla nějaký nový zajímavý lektvar, který chtěla vyzkoušet a já jí slíbila alibi… Vlastně mě tím svým úmrtím celkem naštvala, byla jsem nováček a těšila se do Zmijozelu, že spolu budeme vyvádět rošťárny…a ona si umře!

Helen: Víte, jak zemřela?
Inees: Já u té chvíle bohužel i byla. Kombinace Zpýťova hromadění věcí a zvědavost Márč je doslova vražedná.
Sharlindra: Našla zahrabaný lektvar ve Zpytlovo ponožkách! Taky nápad tyjo….
Helen: Jak tak poslouchám, měla slabost pro lektvary?
Sharlindra: Ano, až moc. Ale myslím, že i to hrabání ve Zpytlovo ponožkách by většinu lidí zabilo.

Helen Miltonová