Zajímá vás, jak si mrzimorští jezevci vedou a jaký mají názor na mrzimorský rituál? Pokud ano, článek je dělaný přímo pro Vás, protože Vám přinášíme pohled dvou nováčků, kteří se samotného rituálu zúčastnili. Letos ke všemu v nové podobě! Tak co myslíte? Když už to mají za sebou, doporučí účast budoucím novým jezevcům nebo jim to raději vymluví? Inu, posuďte sami…
Z brka Theodora Mudda:
Sešli jsme se v komnatě nejvyšší potřeby, abychom pěkně přivítali mezi sebou nováčky. To, že jsem byl jeden z nich mi moc nepřidalo. Vůbec jsem netušil, co si pod tím mám představit. Má patronka madam Oresta se vždy, když jsem se jí zeptal, o co půjde, jen šibalsky usmála a řekla: „Však uvidíš.“. Někdy dokáže být vážně děsivá.
Ale zpět do komnaty. Tam na nás čekal časový vír, aby nás přenesl do doby vzdálené. Místnost, ve které jsme se ocitli, byla povědomá, přesto jiná. Kolem byly květináče s rostlinami. Nad krbem visel obraz mrzimorského znaku. Několik křesel a gauč v kolejních barvách. V jednom obzvláště velkém křesle dřímala podivná postava.
Všichni jsme se postupně pozdravili, uvítali objetím a začali klábosit o těch běžných věcech, které se poslední dobou dějí kolem. Což trvalo standardní bradavickou půlhodinku. Na pokyn paní kolejní jsme se sešikovali u svých patronů. Helenina patronka se nemohla dostavit, a tak se jí ujmula Alex. Poté si požádala o seznam přítomných nováčků. Bylo nás tam šest (Dany, Domli, Helen, Žakelína, Lola a já- Theo). A pak madam Oresta pravila: „Myslíte tedy, že můžeme začít? Pokud ano, tak hlavně opatrně, ať nevzbudíte Helgu.“
Na to se zničehonic objevil Tlustý mnich a začal vyvádět: „Helga je po smrti! Helga je po smrti! Zachraň se, kdo můžeš! Rituál je zrušen!“. Místností zavládla panika. Někteří kroutili hlavou, jiní připravovali hůlky proti možnému nepříteli a další se snažili utišit ty, co se vyděsili. Duch takhle ještě chvíli vyváděl, než se ozvala samotná Helga. Její majestátní, chraplavý přesto milý hlas odpověděl Mnichovi: „Mnichu! Nedělej takový rámus. Vzbudil by i mrtvého.“. Tak jsme poznali, kdo je postava klimbající na křesle a naše průvodkyně rituálem přijetí mezi jezevce. Samotná Helga z Mrzimoru. Řeknu vám, to cestování časem je ale věc! I když nám místy haprovalo, když madam Oresta začala mačkat tlačítko na mazání vzkazů.
Všem nám chvíli trvalo, než jsme si uvědomili kde, kdy a s kým tu jsme. Naštěstí Helga a Tlustý mnich si naší návštěvy všimli. Přišlo na zdvořilé uvítání a pár slov od Helgy. Nejdříve se nás zeptala, proč tu jsme. Všichni, až na jednoho nezdvořáka, mé maličkosti, odpověděli správně: jedná se o Rituál pro nováčky, kde budou uznáni jako právoplatní jezevci. Dále pokračovala otázkou, zda víme, co o Mrzimoru zpívá Moudrý klobouk?
Tlustý mnich hulákal: „Tu mastnou hlavu ne! Tu mastnou hlavu ne!“. Netuším, co tím myslel, budu se na to muset někoho zeptat. Pokračovala tím, jaké jsou naše ctnosti – loajální, pracující, tolerantní, poctivý, srdečný a trpělivý. Což mnohdy nezapadá do světa lží, manipulací a podvodů. Že lidé mají často strach z toho, co je jiné a odmítají osoby s těmito vlastnostmi mezi sebe přijmout.
Celé to sledoval Tlustý mnich, souhlasně přikyvoval a hledal někoho, komu by ukradl svačinu. Přece jen jsme jezevci. Svačiny jsou základ každé výpravy. A přece jich Mnich několik nehlídaných našel a přivlastnil. Do čehož se zamotalo mužské duo Andrew a Freddy, kteří si z Mnicha začali utahovat.
Poté se Helga zeptala na slavné osobnosti v řadách Mrzimoru. Padala jména Tonksová, Cedric Diggory a samozřejmě Mlok Scamander. Čímž kontroval Mnich, že pro něj slavné osoby jsou pan ředitel Nimradir a kolega Matthew, s tím že jediný zástupce v poháru Tří kouzelníků byl Nicholas McElen.
Přiznávám, že tady jsem přestal dávat pozor a společně s madam Orestou jsme začali probírat mé nájezdy na kuchyň a stravovací návyky. K čemuž se přidal i Freddy s Markem a nakonec i zbytkem přítomných na téma prasata. Což vyvrcholilo v nově neoficiální název pro kolej. Prasomor. Pro ty anglicky zdatné Chrochtopuff.
Z brka Helen Miltonové:
Nechme, Theo, zabijačku zabijačkou -usmívá se-. A protože kolega v této chvíli začal plánovat kolejní večeři, provedu Vás hlavním aktem já.
Ještě bych ráda poznamenala, že díky této debatě málem přišla Lola o svou patronku, kdy z představy ublížení nevinnému čuníkovi, upadla Lee do mdlob. Naštěstí se nám ji podařilo obyčejným proplesknutím přivést zpět k vědomí.
Vznešená Helga mohla tedy po našem malém kulinářském okénku přistoupit k samotnému přijímání nováčků do Mrzimoru.
Každého postupně přizvala k majestátnému křeslu, ve kterém seděla. Položila vždy totožnou, ale velmi důležitou otázku:
„Co se ti na Mrzimoru nejvíc líbí?“ A zde Vám přinášíme exkluzivní odpovědi samotných aktérů:
Daniela Dark Wolf: Líbí se mi naše loajalita, pracovitost a přátelství – to obzvlášť.
Žakelína Beatrice Herrea: S každým se zde dá povídat, všichni jsou velmi milí a navzájem si pomáhají, taková velká jezevčí rodinka.
Lola Whiteová – Na Mrzimoru mám ráda to, jak jsou všichni k sobě přátelští, a jak si dokážeme navzájem pomoci. Se všemi jsme jako rodinka prasátek, ehm jezevců, kteří si spolu vždy rádi popovídají a pomůžou si. Nikdy bych nechtěla do jiné koleje.
Domlisa Penlibrosa: Líbí se mi, že jsme všichni pospolu, že je se všemi legrace a nikdy není nuda. Zamilovala jsem si tuto kolej. Jsme jako nerozlučná rodina. Všichni si pomáhají a jsou na sebe hodní.
Helen Miltonová: Myslím, že holky to vystihly, ale i tak: Mrzimor je nejlepší kolej, do jaké jsem se mohla dostat. Tolik přátelství, zábavy a hlavně pomoci od starších kamarádů, jsem si jen mohla nechat zdát. Večery trávené v kolejce s hromadou jídla, zábavy a přátel mne nutí tam vždycky usnout na gauči místo v posteli.
Theodor Mudd: Prosím, ženy, víno a zpěv. :) Ale teď vážně: Vše už za mě řekly holky. Je tu legrace a skvěle se tu dá odreagovat.
Všechny odpovědi byly velmi dojemné. Musím prozradit, že nejen po dívčích tvářích se kutálely slzy veliké jako hrachy.
Každý z nás nováčků jsme měli možnost výběru: Otázku nebo úkol. Vyjma Danči, která se svým patronem Markem letěla chytit pětatřicet terčíků na letovou plochu, jsme si všichni vybrali otázku.
A tak si staří jezevci měli možnost zopakovat takové věci, jako význam kolejních barev, kde se nachází vchod koleje, jaká zvířátka nám zpříjemňují čas ve společenské místnosti, kdo získal řád Helgy z Mrzimoru a také, jak se do našich prostor dostat.
Jelikož jsme všichni jezevci srdcem i duší, nezaskočily nás žádné záludné otázky, kterými nás vznešená Helga prověřovala.
A tak jsme měli všichni výsostné právo, napít se z krásného zlatého poháru. Tím jsme zpečetili, co zpečetěno být mělo. Stali jsme se tedy Jezevci s velkým J.
Nadšení a plní dojmů jsme se rozloučili s Helgou i Tlustým mnichem, který nám všem srdečně s pusou plnou sýra pogratuloval. Patroni se dmuli pýchou. Chtěla bych jen doplnit, že se nakonec i přes oheň i vítr, přihrnula má patronka Eivli, čehož si nesmírně vážím.
Abychom si uchovali tento nádherný večer nejen v našich srdcích, zvěčnili jsme pro Vás jednu krásnou foto-památku.
Theodor Mudd a Helen Miltonová