Touto dobou už asi tušíte, že mám rád anime. Tedy pro neznalé – kreslené snímky se specifickou japonskou kresbou. Takže tento rodinný film od Mamoru Hosody byl nutností. Přece jen se takových do našich kin moc nedostane.
O čem je? Ve zkratce se jedná o rodinný film. Tím nemyslím jen to, že je zaměřený na děti i rodiče, ale zároveň to, jak se děj točí kolem jedné rodiny a životů jejích členů po narození druhého dítěte, holčičky Mirai. Hlavním hrdinou ale není. Tím je její starší bratr Kun, který příchod nového sourozence těžce nese. A tak občas utíká do svého světa plného fantazií a vláčků, ve kterém se mu zjevuje nejen jeho mladší sestřička, která je najednou starší než on. To je ta část hlavně pro děti.
Tou důležitou, ani ne tolik podkresovou myšlenkou a poselstvím, jsou životní radosti a starosti rodiče a co to znamená jedním být. Hlavně pokud je táta doma a máma pracuje. Všechno to uklízení, strava, hračky všude kolem, neustálý řev, až po ty chvíle pohody, kdy s radostí trávíte momenty se svými bližními. To je ta část pro dospělé.
To by bylo obsahově vše. Čili pokud se nemůžete v jedné ani druhé kategorii najít, asi vám tento film mnoho neřekne a patrně se začnete nudit. Samozřejmě můžete obdivovat ručně malovaná pozadí, ale to vám dlouho nevydrží. Samozřejmě je to úchvatné, barevné a zvuk je famózní, jak je u Hosody zvykem.
Jelikož nepatřím ani do jedné ze zmíněných kategorií, při druhé půlce filmu už to na mě bylo moc dlouhé.
Pokud máte slabost pro klasickou formu animace bez přehnaného množství krve a podivností, nebo se chcete odreagovat od něčeho z našeho světa, Mirai je tu pro vás.
Theodor Mudd