Trimeles / Sami o sobě / Já a můj život 2: První krůčky a záchrana
Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl Famfrpálová sezóna zima 2023 Novoroční vybarvování Novoroční přání 2023 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 2/2 Jezevci přejí Veselé Vánoce Jak se v Mrzimoru nosí Vánoce? 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 1/2 Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily?

Sami o sobě, Zamyšlení

Já a můj život 2: První krůčky a záchrana

Už je to nějaký ten čas, co jsem psal o svém původu. Podivných silách, které mě dostaly tam, kde teď jsem. Ale mé hledání má šťastný konec. Maminku jsem našel. Mnohé to nepřekvapí, kdo to je. Někteří možná prohodí, že si to mysleli. Přesto, než ho odhalím, je toho více na odvyprávění. Takže se příjemně usaďte, začínáme.

V minulém článku jsme se dozvěděli, jak jsem zjistil, kdo opravdu jsem. Mnoho dětí na mém místě by začalo nějak vyšilovat. Buďto by svou moc užili k nekalostem, či by se na své adoptivní rodiče naštvali. Nebo obojí. Já jen týden nemluvil. Což v mudlovské škole způsobilo menší pozdvižení. Ale nebylo to nic, na co by nebyli zvyklí. Je zvláštní, jak rychle jsem změnil své uvažování. Mudlové, kouzelníci, podivní tvorové plížící se ve stínech, kteří se zdáli hmatatelnější. Mnozí by řekli, že se vám rozpadne svět před očima. Očividně u mne ho scelilo natolik, že mi začal více dávat smysl. Některé události se daly vysvětlit i jinak, lépe.

Po měsíci s touto novinkou jsem si zvykl smýšlet v kouzelnické nástavbě reality. A také, když byl čas a nikdo se nedíval, pokoušel jsem čarovat. Postupně cítit magii kolem sebe, v přírodě, ve věcech, u zvířat, v lidech. Pomalu s ní manipulovat, osahat si ji a užít v přiměřené míře pro zamýšlený úkon. Samozřejmě bez hůlky to bylo obtížné. Hádám, že pro čistokrevné kouzelníky z rodin, kteří s ní vyrůstali pomalu od kolébky je to nepředstavitelné. Ale když nemáte nikoho, na koho se obrátit, vše je takové. Což mě přivádí k tomu, jak jsem poprvé potkal jiného kouzelníka. Tomu, kterému jsem rok říkal Mistře. A důvod, proč zrovna nemám v lásce lidi pocházející ze Zmijozelu.

Bylo to necelý měsíc potom, co jsem začal usilovněji trénovat svou moc. Šel jsem pomoci do rodinného obchodu, když jsem zahlédl podivně oblečenou postavu. Dlouhý kabát střihem připomínal starý hábit, obnošené kalhoty, vyleštěné boty, které nepasovaly ke zbylému oblečení, vlasy jak vrabčí hnízdo. To, co mě na něm nejvíce zarazilo byly oči. Zelené, lstivé, vidoucí. Když zpozoroval, že si ho prohlížím, vydal se přímo ke mně. Dal mi ruku na rameno, přiblížil hlavu blízko mé a pošeptal do ucha, tak aby to nějaký kolemjdoucí neslyšel.
„Ty jsi také čaroděj, že? Chceš vědět více? Jistě, že chceš. Tak tu buď večer. Počkej tady na rohu,“ řekl a otočil se k odchodu. To mě vyděsilo. Jak někdo mohl poznat, že jsem kouzelník? To je to tak vidět, že jsem jiný než ostatní? Přesto mě zaujal.

O několik hodin později rodina zavírala obchod. Pomáhal jsem mamince, která vlastně nebyla moje matka, s úklidem. Vše jsme poté zavřeli a já uvažoval o nabídce cizince tam venku. Nahlodávala mě zvědavost a touha vědět více. Tak jsem jí podlehl. Na něco jsem se vymluvil a šel jsem na místo setkání. To čekání bylo nesnesitelné.
Po čtvrt hodině se objevil přímo za mnou. Vylekal jsem se. Znovu mi dal ruku na rameno a naznačil, že ho mám následovat. Došli jsme do blízkého parčíku, o kterém jsem neměl zdání, že tam předtím byl. V něm na nás čekali tři další kluci. Dva mladší a jeden starší než já. Představili jsme se jeden druhému. Každý z jiné části města a jiných poměrů. Spojovalo nás jediné. Byli jsme kouzelníci. A tak začala má praktičtější výuka magie.

V parku jsme se setkávali dvakrát do týdne. Vždy večer po setmění. Domů jsem někdy přicházel až s prvními ranními paprsky slunce. Každému z nás šlo něco jiného. Starší ovládal elementy, tomu, který byl mladší asi o půl roku šel nitrozpyt, nejmladší byl přirozený zvěromág. A já? Já se dokázal dostat do stínu a ven. Řeknu vám, lepší formu cestování si nejde představit. Vše bylo tak přirozené. Občas jsme od našeho Mistra dostali nějaký ten úkol. Jdi tam. Přines tamto. Běžné věci.

Až se jedné noci neukázal. To nás zmátlo. Dva dny nato se v parku ukázal někdo jiný, než náš Mistr. Byl podobně oblečený jako on. Přišel za námi a ukázal svůj odznak bystrozora. Vysvětlil nám, že je na stopě jednoho černokněžníka. Popis přesně seděl na našeho učitele. Až později mi došlo, že všechny ty úkoly nebyly proto, abychom se zlepšili, nýbrž aby získal předměty, které potřeboval pro své vlastní pokusy. Takové, při kterých mrzne v žilách krev. Nemusím říkat, že to byl bývalý člen zmijozelské koleje.

Takto jsem se dostal do Bradavic. Za pomoci bystrozora, který mě nehledal. A také dopisu, který obdržel sovou několik dní po mém zadržení. Přeci jen jsem byl svědek nekalé činnosti uprchlého černokněžníka. Pokud se právě ptáte, jestli jsem se viděl s některým z kluků z party, odpověď je ne, neviděl. Ale co já vím, třeba příští rok nastoupí.

Teď, když jsem tady, mi vše připadá tak vzdálené a před dlouhou dobou. Ale je to pouze jeden rok. Svou schopnost procházet stíny jsem začal díky vedení profesorů zvládat na jedničku. Z čehož někteří asi radost nemají. Hlavně, když ji začnu používat ve velké síni. Snad za to neskončím v Azkabanu…

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*