Trimeles / Sami o sobě / Já a můj život 2: První krůčky a záchrana
Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku Na tom není nic vtipného! IV. Jaká byla cesta za pohárem? Na tom není nic vtipného! III. Selina Garcia o postu kapitánky: Nebyla jsem si jistá, zda se na tu funkci vůbec hodím Záchranná jezevčí mise Z deníku adoptovaného jezevce …. II. část Zima 2020 : Pohľad z druhého miesta Rekord sezony: Trénink, který trval tři hodiny! Cirque du magique – očami návštevníkov Vianočná výprava do lesa Móda Ohnivého dne Výprava očima nováčků: Na bobří hráz a ještě dál Tři soudky radí 7 Jezevci na tripu… do lesa Krátké příběhy 1 Na tom není nic vtipného! II. Já a můj život 3: První kouzelný rok Konec prázdnin aneb Pojďte si s námi trsnout Z deníku adoptovaného jezevce… Fotografické letní klání – 2. kolo 10 let Harry Potter muzikálu Tři soudky radí 6 Po stopách dinosaurů – Vendesousa Asio Otusová Na tom není nic vtipného! TNT: Výsledky TNT: 10. úkol – Křížovka TNT: 9. úkol – Kouzelnické prázdniny Fotografické letní klání – 1. kolo TNT: 8. úkol – runy TNT: 7. úkol – Ve všem s veršem TNT: 6. úkol – šifra TNT: 5. úkol – Magické místo TNT: 4. úkol – Moje nové zvieratko Tři soudky radí 5 TNT: 3. úkol – Poznáváme HP: Wizards Unite od jedné do patnáctky TNT: 2. úkol – Omalovánky TNT: 1. úkol Osmisměrka Žlutý výšlap na Petřín s nádechem zelenočervené Hekatea Centaurix: Osobnost Hogwarts 2019 Nejžlutější kapitánka – Jenny Layla Gilesová TNT – Tradiční Nováčkovský Turnaj Pohyblivé obrázky: Men In Black: International Rozhovory P&P: Freddy Reddy Sázka se Zmijozelem: kdo má navrch? Rozhovory P&P: Mischel Binghum Léto 2019 očima mrzimorských nováčků

Sami o sobě, Zamyšlení

Já a můj život 2: První krůčky a záchrana

Už je to nějaký ten čas, co jsem psal o svém původu. Podivných silách, které mě dostaly tam, kde teď jsem. Ale mé hledání má šťastný konec. Maminku jsem našel. Mnohé to nepřekvapí, kdo to je. Někteří možná prohodí, že si to mysleli. Přesto, než ho odhalím, je toho více na odvyprávění. Takže se příjemně usaďte, začínáme.

V minulém článku jsme se dozvěděli, jak jsem zjistil, kdo opravdu jsem. Mnoho dětí na mém místě by začalo nějak vyšilovat. Buďto by svou moc užili k nekalostem, či by se na své adoptivní rodiče naštvali. Nebo obojí. Já jen týden nemluvil. Což v mudlovské škole způsobilo menší pozdvižení. Ale nebylo to nic, na co by nebyli zvyklí. Je zvláštní, jak rychle jsem změnil své uvažování. Mudlové, kouzelníci, podivní tvorové plížící se ve stínech, kteří se zdáli hmatatelnější. Mnozí by řekli, že se vám rozpadne svět před očima. Očividně u mne ho scelilo natolik, že mi začal více dávat smysl. Některé události se daly vysvětlit i jinak, lépe.

Po měsíci s touto novinkou jsem si zvykl smýšlet v kouzelnické nástavbě reality. A také, když byl čas a nikdo se nedíval, pokoušel jsem čarovat. Postupně cítit magii kolem sebe, v přírodě, ve věcech, u zvířat, v lidech. Pomalu s ní manipulovat, osahat si ji a užít v přiměřené míře pro zamýšlený úkon. Samozřejmě bez hůlky to bylo obtížné. Hádám, že pro čistokrevné kouzelníky z rodin, kteří s ní vyrůstali pomalu od kolébky je to nepředstavitelné. Ale když nemáte nikoho, na koho se obrátit, vše je takové. Což mě přivádí k tomu, jak jsem poprvé potkal jiného kouzelníka. Tomu, kterému jsem rok říkal Mistře. A důvod, proč zrovna nemám v lásce lidi pocházející ze Zmijozelu.

Bylo to necelý měsíc potom, co jsem začal usilovněji trénovat svou moc. Šel jsem pomoci do rodinného obchodu, když jsem zahlédl podivně oblečenou postavu. Dlouhý kabát střihem připomínal starý hábit, obnošené kalhoty, vyleštěné boty, které nepasovaly ke zbylému oblečení, vlasy jak vrabčí hnízdo. To, co mě na něm nejvíce zarazilo byly oči. Zelené, lstivé, vidoucí. Když zpozoroval, že si ho prohlížím, vydal se přímo ke mně. Dal mi ruku na rameno, přiblížil hlavu blízko mé a pošeptal do ucha, tak aby to nějaký kolemjdoucí neslyšel.
„Ty jsi také čaroděj, že? Chceš vědět více? Jistě, že chceš. Tak tu buď večer. Počkej tady na rohu,“ řekl a otočil se k odchodu. To mě vyděsilo. Jak někdo mohl poznat, že jsem kouzelník? To je to tak vidět, že jsem jiný než ostatní? Přesto mě zaujal.

O několik hodin později rodina zavírala obchod. Pomáhal jsem mamince, která vlastně nebyla moje matka, s úklidem. Vše jsme poté zavřeli a já uvažoval o nabídce cizince tam venku. Nahlodávala mě zvědavost a touha vědět více. Tak jsem jí podlehl. Na něco jsem se vymluvil a šel jsem na místo setkání. To čekání bylo nesnesitelné.
Po čtvrt hodině se objevil přímo za mnou. Vylekal jsem se. Znovu mi dal ruku na rameno a naznačil, že ho mám následovat. Došli jsme do blízkého parčíku, o kterém jsem neměl zdání, že tam předtím byl. V něm na nás čekali tři další kluci. Dva mladší a jeden starší než já. Představili jsme se jeden druhému. Každý z jiné části města a jiných poměrů. Spojovalo nás jediné. Byli jsme kouzelníci. A tak začala má praktičtější výuka magie.

V parku jsme se setkávali dvakrát do týdne. Vždy večer po setmění. Domů jsem někdy přicházel až s prvními ranními paprsky slunce. Každému z nás šlo něco jiného. Starší ovládal elementy, tomu, který byl mladší asi o půl roku šel nitrozpyt, nejmladší byl přirozený zvěromág. A já? Já se dokázal dostat do stínu a ven. Řeknu vám, lepší formu cestování si nejde představit. Vše bylo tak přirozené. Občas jsme od našeho Mistra dostali nějaký ten úkol. Jdi tam. Přines tamto. Běžné věci.

Až se jedné noci neukázal. To nás zmátlo. Dva dny nato se v parku ukázal někdo jiný, než náš Mistr. Byl podobně oblečený jako on. Přišel za námi a ukázal svůj odznak bystrozora. Vysvětlil nám, že je na stopě jednoho černokněžníka. Popis přesně seděl na našeho učitele. Až později mi došlo, že všechny ty úkoly nebyly proto, abychom se zlepšili, nýbrž aby získal předměty, které potřeboval pro své vlastní pokusy. Takové, při kterých mrzne v žilách krev. Nemusím říkat, že to byl bývalý člen zmijozelské koleje.

Takto jsem se dostal do Bradavic. Za pomoci bystrozora, který mě nehledal. A také dopisu, který obdržel sovou několik dní po mém zadržení. Přeci jen jsem byl svědek nekalé činnosti uprchlého černokněžníka. Pokud se právě ptáte, jestli jsem se viděl s některým z kluků z party, odpověď je ne, neviděl. Ale co já vím, třeba příští rok nastoupí.

Teď, když jsem tady, mi vše připadá tak vzdálené a před dlouhou dobou. Ale je to pouze jeden rok. Svou schopnost procházet stíny jsem začal díky vedení profesorů zvládat na jedničku. Z čehož někteří asi radost nemají. Hlavně, když ji začnu používat ve velké síni. Snad za to neskončím v Azkabanu…

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*