Jenny Layla Gilesová již třetí sezonu po sobě zaznamenala pod svým vedením velmi dobrý výsledek ve Školním famfrpálovém mistrovství. V několika anketách mezi studenty se často objevuje její jméno jako jednoho z potenciálních adeptů na cenu Helgy z Mrzimoru. A protože se blíží nejen konec roku, rozhodla jsem se si o všem nejen kolem famrpálu popovídat.

Helen: Vítám tě v mé malé soukromé a narychlo vytvořené zpovědnici U Tří košťat. V úvodu jsem zmínila tvé famfrpálové úspěchy. Vzpomeneš si na svůj první úspěch s týmem, kdy jsi už působila jako kapitánka?
Jenny:  Můj první úspěch s týmem byl ten, kdy mi dorazili hráči na zápas, udělali vše, co jsem po nich požadovala, a odehráli tak skvělou hru, která byla mou premiérou co se kapitánování týče.

Helen: A vyhráli jste ten zápas?
A když se tohle stalo, jaké místo vás v ŠFM nakonec čekalo? Bylo to vybojované nebo to bylo lážo-plážo?
Jenny:Tento zápas byl takový, řekněme, hořkosladký. Byla to má premiára kapitánování a také má první chycená zlatonka. K výhře nám to nestačilo a já chycením pouze ukončila zápas, kerý skončil 160:150 pro Zmijozel. Tu dobu to pro mě bylo takové nešťastné, jelikož nás přestříleli a nedocházela mi důležitost mé první zlatonky. Při posledním zápase tehdejší sezony (hráli jsme s Havraspárem) zlatonku chytl Chris Jericho (zápas jsme vyhráli), a tak jsme měli dvě zlatonky, jednu výhru a zasloužené 2. místo v ŠFM, které jsme si opravdu vybojovali.

Helen:  Což tě samozřejmě asi nakoplo k dalším výkonům. Když si měla za sebou jednu sezonu kapitánování, změnila si něco v té druhé? Měla si pocit, že je třeba například vést jinak tréninky?
Jenny: Pocit s jiným vedením tréninků jsem určitě neměla. Tréninky byly očividně v pořádku, protože se moji hráči neshromáždili na famfr hřiši a nezačali proti mě demonstrovat – mrkne – .
Co se jiných změn týče, tak jak vzpomínám, tak si žádnou radikální změnu nevybavuji.

Helen:  Dobře, takže, když bylo vše ok, tak jak se pak vedlo v tvé další kapitánské sezoně při ŠFM?  Je něco, co bys zpětně při zápasech udělala jinak? 
Jenny: Při další ŠFM se nám vedlo dobře. Jako tým jsme byli opět jednotní a to je pro mě důležité. Můžeš namítat, že jsme přece skončili poslední, ale jak říkám já: Někdy jsi nahoře, jindy dole. Pro mě je hlavní to, jak můj tým pracoval a řeknu ti, že makali dost a byla jsem na ně tu dobu hrdá.
Co bych zpětně udělala jinak? Teď vlastně ani nevím, možná bych si na něco vzpomněla, ale dle mě je opravdu zbytečné se o tomhle bavit, jelikož to, co se stalo, už nezměním, i když jsem čaroděj. – mrkne – 

Helen: Tuto sezonu jsem přišla jako nováček do týmu. A za sebe mohu říct, že to bylo úžasné. Scházeli jsme se jako dobrá parta.  Zhodnotila bys tedy i ze svého pohledu tuto poslední sezonu včetně ŠFM?
Jenny:  Tato sezona pro mě byla, dá se říct, tou nejlepší sezonou. Vše šlapalo tak, jak mělo, každý byl tam, kde být měl a dělal přesně to, co dělat měl. Povedlo se nám porazit Nebelvír, což beru jako velký úspěch, jelikož naposledy jsme nad Nebelvírem vyhráli v roce Léto 2006, což bylo před 13 lety.
Dalším úspěchem byla pro mě již třetí zlatonka chycená proti Zmijozelu a v neposlední řadě musím zmínit to, že jsme se k poháru přiblížili tak, jako snad nikdy předtím.

Helen: A přesto končíš… 
Po tak úspěšných třech sezonách. Chtěla bys nám k tomu něco říct?
Jenny: Končím především kvůli tomu, že už nadále nechci pracovat pod takovým vedením, které v koleji máme.

Helen: A je to jediný důvod nebo jich je víc?
Jenny: Je to ten hlavní důvod, který mě přiměl odložit odznak Céčka ze své hrudi.
Další je i mudl svět, kde budu více zaneprázdněná, ale myslím, že by se to dalo i s vedením famfru zvládnout. Tudíž se dá říct, že práce pod našim vedením je jediným důvodem mého odchodu z funkce. Víš, já se nerozhodla ze dne na den, že funkci složím. Vrtalo mi to v hlavě už delší dobu, a i přes to, že famfr je mou láskou, tak nedokážu dál snášet to, co musím. – mrkne – 

Helen: Takže se tě asi nemusím ptát, jestli se ti bude stýskat? Jestli ti to bude chybět?
Jenny: Bude se mi stýskat strašně moc. Po šíleném přemýšlením nad názvy týmu, nervíky před zápasy, radosti z výher, ponaučení z proher, lámání si hlavy nad atributy a strategií při zápasech, a hlavně po mém úžasném týmu- tím myslím každého človíčka, který mi dorazil na zápas a udělal něco pro to, abych já mohla z funkce odcházet s tím, že jsem něco vybudovala, a že to „něco“ je kus práce, která nebyla zbytečná a stojí za to, aby si lidé uvědomili, že i s Mrzimorem, který nikdy za existenci Hradu nevyhrál famfr pohár, se stále počítá.

Helen: Jinak nám, tedy pokud mohu mluvit za sebe, se bude stýskat taky moc. V tuhle chvíli si neumím trénink bez naší kapitánky nějak tak představit…. – mrkne s malou slzičkou u oka, kterou se snaží zakrýt urputným mnutím – 
Má další otázka trochu navazuje, i když to možná není na první pohled patrné.
V těchto dnech se budou vyhlašovat Ceny zakladatelů. Mé reportérské párání a slídění vyslídilo, že mnoho a mnoho studentů by právě tebe vidělo jako pravděpodobnou adeptku na Cenu Helgy z Mrzimoru. Já osobně ti to moc přeju a možná, že ve dnech, kdy článek vyjde už to budeme vědět.
Co ty si o tom myslíš? Přála by sis ji? Jako takovou třešinku na dortu s koncem kariéry…?

Jenny: Já si sama myslím, ač to vyzní sebevíc egoisticky, že cenu bych si za svou tříhogrokovou práci na famfr týmu zasloužila. Ano, nepřispívala jsem tolik do ostatních složek jako je kolejka, pokladna, atd. Ale famfrpálu jsem obětovala celý svůj volný čas a všechno, co jsem měla v trezoru u Gringotových. Myslím, že se mi povedlo pozvednout náš tým na zcela jinou úroveň.
Rozhodně, pokud k předání ceny dojde (ale osobně si myslím, že z určitých antipatií k mé osobě spíš ne), tak bych cenu nechtěla dostat jen proto, že mě ostatní tipovali, a že odcházím, tak abych byla spokojená a odešla i s cenou v ruce. Chci, aby to bylo zasloužené, a abych to neviděla jen já a zbytek Hradu, ale i ten, kdo mi cenu bude předávat.

Helen: Jenny! To je ode mě vše. Za mě a za další členy famfru, kteří jsme tu čest a byli jsme v týmu pod tvým vedením, ti chceme z celého srdce poděkovat. Nejen za tu super atmošku při trénincích, ale i za to, kam jsme se každý jednotlivě díky tvé péči ve famfru dostali.
Máme tě moc rádi, a i když už nebudeš naše nejkrásnější kápo, tak pro nás budeš naše Jenny velké C :)
Jenny:  Teda děkuji moc za tato krásná sova, zahřeje to u srdíčka :) Také děkuji za rozhovor a možnost se vyjádřit.  Čtenářům bych ráda vzkázala to, aby si užili léto (mrzimorští léto stráví na IT, je vám to jasný?! :D) a měli slunce v duši a úsměv na tváři. – zvedne ručku a ukáže peace – 

                                                                                                                                                                                                 Helen Miltonová