Dnes si připomínáme páté výročí… smutné výročí, kdy nás opustila naše kamarádka a zároveň obrovský talent na poli básní: Alba Jacquelin. Moc nás nezůstalo, kdo si ji pamatuje a vzpomíná. Ale těm několika málo nabízím možnost si ji připomenout. 

Měli jste někdy kamaráda, který pro vás byl ochoten udělat cokoliv? Kamaráda, který nezradil, byl vám oporou stejně jako vy jemu? Já měl. 

Albínka byla žlutý trpaslíček. Malá vzrůstem v reálu, ale velká srdcem a duší. Zní to jako kliše, ale věřte, že není. Měla dar vidět svět jinak než mnozí druzí. 

Ale nechci dnes vytahovat patos a nostalgii, i když uvnitř ji cítím, chci vám Albu představit tak, jak by si to přála.

Dostanete možnost přečíst si dvě z jejích básní a nahlédneme na Hog v roce 2014, kdy jej postihla epidemie bradavic a většina z nás skončila na ošetřovně. 

Prvně jednu z básní psanou jejím osobitým způsobem.

Vybíralo se mi těžko, protože mnoho Albínčiných děl je smutných jako její osud, který do nich vepsala.

Ale možná… přeci jen na kousek nahlédněte. Třeba zjistíte, jakým malichernostem přikládáme důležitost a velké věci nevidíme.

Zloděj svatozáří

Kdysi byl andělem
Dnes
Je pouhým zlodějem
Svatozáří

Kdysi byl přítelem
Dnes
Samota
Ho doprovází

Prázdný stůl
A na něm smutné kafe
Ve slánce
Pár včerejších slz

Nezbyla mu ani
Bída
Na prodej

Nezbyla mu ani
Lítost
Sám proklel
Včerejší
Den

Kdo vlastně
Jsem
Zakřičel
Do bílých stěn

I ďábel
Má víc než
Já

Prohraný život
V ruletě
A její vůně
Propustka
Do pekla

Kdysi byl andělem
Dnes
Je pouhým zlodějem
Svatozáří

Kdysi byl člověkem
Kdysi miloval
Jenže láska
Má mnoho tváří

Jenže láska
Tak často
lže

Teď se trochu zasmějeme na ošetřovně. Věřte, že i když jsme tam trávili mnoho dní a do VS jsme nemohli, o zábavu nebyla nouze. Vzpomínám moc rád a věřím, že nejen já :o)

Neznalost školního řádu omlouvá… všechno!

Alba Jacquelin > Už by ty bradavice taky mohly zmizet – kouká se na nos –
Andrew Uroboros > Všude jsou, všude jsou… – zpívá si –
Alba Jacquelin > – hází po Andym kokos –
Andrew Uroboros > – chytí kokos – …chudák! Víš, že vybíjenou nemají rádi. (Pro nezasvěcené, napsal jsem Albínce pohádku, kde hlavní roli hrají kokosy.)
Alba Jacquelin >  To není vybíjená. Ty jsi kuželka!
Hekatea Centaurix > – usmívá se při Andyho melodii a snaží se vzpomenout, z kterého filmu ji zná… něco s s myslivcem a s nápadníky jeho dcer… –
Vendesousa Asio Otusová > – probudí ji kokos, co ji sviští kolem hlavy –
Andrew Uroboros > Heky, Trhák ;o)
Hekatea Centaurix > Jo, vlastně. Díky. Já mám Trhák spojený hlavně s Nech brouka žít :))
Andrew Uroboros > – uloží kokos do postele a pohladí ho po hlavičce –
Alba Jacquelin > Andy spí s kokosem! No, potěš :D
Andrew Uroboros > Já spím oficiálně jen s Vendy a ještě ve vší počestnosti :o))
Vendesousa Asio Otusová > Tak ten kokos dej aspoň do nohou postele!
Alba Jacquelin > A co ten kokos? Ten spí bez počestnosti?
Andrew Uroboros > Ten tu odpočívá a snaží se vzpamatovat ze šoku :oD
Andrew Uroboros > – bere kokos a poslušně ho dává do nohou postele, ale tváří se u toho strašně smutně –
Alba Jacquelin > Chudák! Nesmíš se v té posteli moc vrtět, asi viděl moc koulí :D
Andrew Uroboros > O.o
Kim Sarah Reevesová > Baňky!
Vendesousa Asio Otusová > My tu všichni tři spíme ve vší počestnosti!
Andrew Uroboros > Ano! Jsme totiž dbalí školního řádu!
Alba Jacquelin >  Kim, koule! Baňky nejsou chlupatý!
Vendesousa Asio Otusová > Tam stojí něco o spaní?
Andrew Uroboros > Já nevím. Já ho nečetl!
Vendesousa Asio Otusová > Já jdu radši zase snad spát, nebo kdo ví, co se tu ještě dozvím :D
Andrew Uroboros > Vendy, nechoooooď! Nenechávej mě tu samotnéééého!
Alba Jacquelin >  Jak samotného? Pche
Vendesousa Asio Otusová > Andy, nebudeš v loži sám, jen budu spát – se musí jít koupat totiž –
Andrew Uroboros > Vendy je taky Magič. Bude se mnou v posteli a zároveň se koupat :o))
Alba Jacquelin >  cccccccc
Andrew Uroboros > Alba uchází!
Alba Jacquelin > – už dávno ušla –
Andrew Uroboros > – jde otevřít okno – …čuně :oD
Alba Jacquelin >  Jako že tu není… – praští Andyho polštářem –
Andrew Uroboros > A jo :oD
Alba Jacquelin >  Někdo tu má dlouhý vedení!
Andrew Uroboros > Nene, já jsem jen vedlejší vedení :oD
Kim Sarah Reevesová dostala škytavku
Andrew Uroboros > No a Kimonka z toho má škytavku!
Nicholas McElen > Kéééééééééjch :D
Andrew Uroboros > Jé sire… vítejte! – otírá se kapesníkem –
Nicholas McElen > vítám vás všechny a rád vás vidím :)
Kim Sarah Reevesová >  Dobrý večer, pane kolejní :)
Andrew Uroboros > To se hned pozná, pane, že rád. Oprskl jste mě na uvítanou :oD
Kim Sarah Reevesová >  xDD
Nicholas McElen > Pšíííííííík :D
Andrew Uroboros > Dobrý, dobrý. To už stačí. Taky vás rád vidím :oD
Kim Sarah Reevesová >  Hledám řezníka! Chci uříznout nos!
Nicholas McElen > já nechci voldyho v koleji!
John Mckellen chroupe suchary
Andrew Uroboros > – krade Johnovi suchary –
Alba Jacquelin >  Od kdy ty jíš suchary?
Sivoi Joshua Tony chroupe suchary
Andrew Uroboros > Od té doby, co mám hlad! – ukradne jeden i Sivoi –
Kim Sarah Reevesová >  Lepší bez nosu, než tuna kapesníků v posteli! Pane kolejní, já toho nechci, ale tohle musí být! :D
Andrew Uroboros > Problém je, že pan Matt jel pro medicínu na bradavice a na rýmu má kulový!
Alba Jacquelin >  On má kulový? Kde?
Andrew Uroboros > Uvázaný na noze :oD

A na závěr další básničku. Tentokrát jsem sáhl po jiném tónu a vybral něco, co vás pohladí po duši jako mě a mnoho dalších.

Tóny léta 

Zní mi v uších
Podmanivá hudba
Saxofonu

Léto pomalu dozrává
V časech dluhů

Sluneční paprsky kloužou
Po hladinách
Než dorostou
V tichém zítřku

Květy si pudrují
Nosíky
Stébla trávy
Nakupují zelenou barvu

I nebe
Nakukuje do ciziny
Lovit poslední
Módu

Každý už se těší
Na tu slávu velikou
Až třešně svléknou
Bílý šat

V červených polibcích
Ozdoby do vlasů

Jen ty sedmikrásky
Se nepřestaly
Ptát

Nemá mě rád
Má mě rád

Věřím, že bychom u Albínčiny poezie mohli trávit mnohem delší čas, ale takhle to stačí. Dobrého je třeba užívat po kapkách, aby nám nezevšednělo a abychom si toho vážili :o) 

Mějte se krásně a zachovejte Žlutému Trimelovi přízeň. 

Andy