Hůlka se svým vzácným a jedinečným jádrem patří ke každému kouzelníkovi stejně tak, jako slunce k měsíci či voda k ohni. Spjaté, navždy spolu, dokonale ladící, dokonale protknuté, úchvatně se doplňující.  A jak je to s hůlkami na našem hradě? Co o hůlkách víme, nevíme, ba naopak, co zajímavého jsme se dozvěděli? Se kterými hůlkami jsme spokojeni, které nám vyhovují, jaké jsou první zážitky s hůlkou v dlani? Tak pojďte, stačí švihnout a mávnout… 

Kouzelnické hůlky nejsou jen obyčejná ledajaká dřívka, nýbrž mají své specifické vlastnosti. Na hůlku nelze použít jakékoliv dřevo, musí mít magické substance. Mimo jiné se hůlky také řídí jistými pravidly a zákonitostmi. A o tom si dnes něco povíme.

Hůlky slouží kouzelníkům jako nástroj k usměrnění jejich čaromoci a právě většina kouzel je prováděna právě za pomoci hůlky.  Je sice možné kouzlit i bez nich, ale je to velmi obtížné a málokdo to dokáže. Je k tomu zapotřebí velmi silné soustředění a mnoho zkušeností. Kouzlení s hůlkou je zkrátka jednodušší. 

Výroba hůlek byla vynalezena středověkými kouzelníky před více než dvěma tisíci lety. Samozřejmě tedy i naši dobří známí Ollivanderovi, kteří jsou nejznámějšími výrobci hůlek, mají hůlkařské kořeny už v roce 382! V průběhu věků se používaly různé materiály i podoby. Od amuletů, náramků až po veliké hole. Metodou pokus omyl se nakonec přišlo na existenci tzv. hůlkového dřeva, přišlo se na jádra z magických substancí a na hůlkový tvar.

Téměř ve všech dokumentech najdeme poznámku o tom, že si hůlka vybírá kouzelníka. Je to jednoduché, hůlka i kouzelník, každý je jedinečný. Je tedy potřeba, aby spolu ladili, aby si jednoduše a prostě sedli. Tím, že se nalezne hůlka, která kouzelníkovi vyhovuje, je zajištěna maximální kompatibilita a také nejefektivnější používání magie. Hůlka, jako předmět, sice neumí komunikovat ani myslet, ale umí svým způsobem samovolně vnímat a reagovat. Hůlka se učí od kouzelníka, kouzelník se učí od hůlky. 

Jak jsme se již zmínili, pan Olivander je ve světě považován za nejlepšího výrobce hůlek. Připomeňme si jeho část zápisků:

„Každá hůlka je jedinečná a na jejím výjimečném charakteru se podílí strom i magická bytost, ze které je dodána patřičná ingredience. Navíc od chvíle, kdy hůlka nalezne svého ideálního majitele, se od něho začne učit, ale také začne vychovávat jeho samotného. 

Proto se k následujícímu musí přistupovat pouze jako k všeobecným poznámkám o dřevech, která používám k výrobě hůlek nejraději, a ne jako k popisům hůlek samotných. Pouze menšina stromů dokáže vyprodukovat patřičně kvalitní dřevo, ze kterého lze vyrobit dobrou hůlku (ale také pouze menšina lidí dokáže ovládat magii, že). Vyžaduje letité zkušenosti určit, které z nich má ten dar, ale je to snazší, pokud lze v listí nalézt hnízdo kůroleza, neboť ten nikdy nesídlí na obyčejných stromech. I já sám se stál

e učím s každou novou hůlkou, kterou vyrobím a naleznu k ní příhodného majitele.“

A jaké dřevo lze tedy na výrobu hůlek použít?  Jedeme z kopce: anglický dub, borovice, dub, buk, cedr, cesmína, cypřiš, černý bez, ořech, dřín, eben, habr, hloh, hrušeň, jabloň, jasan, javor, jedle, jeřáb, jilm, kaštan, lípa, líska, modřín, olše, osika, sekvoj, smrk, 

sykomora, tis, topol, trnka, třešeň, vavřín, vinná réva, vlašský ořech, vrba. Pan Ollivander svými zkušenostmi přesně vysledoval, jak spolu kouzelník a dotyčné dřevo reagují. Následně vše sepsal do poznámek.  Proto dnes například víme, že hůlky z třešně jsou oblíbené v Japonsku a jsou velmi silné, mají úžasnou sebekontrolu. Hůlky z vavřínu jdou často za slávou, hůlky z trnky bývají válečné, sekvojové hůlky tradují štěstí, jejich majitel prý často stojí pevně s nohama na zemi. Hůlky z osiky zase jsou výtečné v duelovém souboji, mají úchvatnou bojovou magii. Hůlka z modřínu je křehká, odhaluje skrytý talent. Hůlka z lípy je výtečná pro jasnovidce či nitrozpytce. Pan Ollivander používal pouze tři jádra –  Jednorožčí jádro – má nejhutnější magii a téměř s jistotou se nezvrhne k černé magii. Dračí jádro má moc ukázat nejmocnější a nejsilnější ohromující kouzla. Je třeba prokázat oddanost, aby kouzelník toto jádro získal. A poslední jádro je z Fénixe, je nejvzácnější a má rozmanitou škálu kouzel. 

Na našem hradě si nejprve smíme pořídit párátko. Taková malá milá začátečnická náhražka hůlky. Později pak si již pořídíme hůlku. Pořídíme je na Příčné ulici, u pana Ollivandera. S hůlkou máváme a “hledáme” pro sebe tu pravou. 

Na hradě máme různé typy hůlek,  pro zajímavost vybíráme: Ambruinová hůlka, Cobová, z Baobabu, Čilimínová, Čimišníková, z Břestovce, nebo třeba z akátového dřeva. Myslím, že nejoblíbenější je Bubuingová hůlka. A jádra jsou také velice rozmanitá, uvedeme pár příkladů: skořápka vejce popelce, chlupy Yettiho, žíně jednorožce, soví pera, lví i kozí srst chiméry, ohnivý plamen, rozdrcené zuby mantichory, zhmotnělý měsíční paprsek, kůže salamandra, chlup ze hřívy lva, chlupy psa, vlas děda Vševěda, jezevčí chlupy, vraní oko, jazyk runovce,  kořen mandragory,  popel z mrtvého Fénixe, či jeho slza, úponek chytavníku, vlas Karkulky, krunýř ohňového kraba, hadí šupiny, výtažek z kamene mudrců  a mnoho dalších. 

Tento článek vznikl, abychom zjistili, jaké mají studenti povědomí o hůlkách, jak se svou hůlkou spolupracují, zda jsou s ní spokojení a také jsme jim položili pro zpestření pár otázek ze světa HP. V první otázce studenti vzpomínali na první setkání se svou hůlkou u Ollivandera,  popsali nám svou hůlku a vzájemný vztah, pak vzpomínali, jaké hůlky na hradě máme, sdělili nám, kde, kdy, při jaké činnosti hůlku nejčastěji používají. Také jsme se zeptali, jakou hůlku měl Harry Potter a jaké jádro hůlky měl Hagrid. Měli také zapátrat, kteří tvorové žijí v hůlkových stromech. Poslední otázka byla k zamyšlení: Co by sis vybral/a: Kámen vzkříšení, Bezovou hůlku nebo Neviditelný plášť? Proč?

Oslovili jsme přibližně 80 studentů. Zpět se nám vrátilo úctyhodných, lehce unavených 31 sov s krásnými odpověďmi. 

První otázka nás opravdu utvrdila v tom, že výběr hůlky, den D, je nezapomenutelný zážitek. Téměř všichni studenti uvedli, že byli nadšení a nervózní, byli ovšem moc zvědaví. Moc se nám líbilo, jak všichni měli strach z toho, jak vše u pana Ollivandera rozbili, mnozí měli strach, že jim to pěkně spočítá a dá k úhradě! Je krásné, jak mladší studenti mají upřímnou radost z párátka, ještě je čeká mnoho dalších krásných zážitků s hůlkou, mají se na co těšit. Všichni uvedli, že jsou se svou hůlkou spokojení, jsou sehraní, dobrá dvojka. Studenti používají hůlku zejména v soubojovém klubu, při učení a ve sklepení. První kouzla pocházejí právě z hodin a ze zmiňovaného klubu. Převažovala ohnivá kouzla. Poslední otázka byla rozmanitá. Převážil ale výběr neviditelného pláště a touha nebýt vidět, toulat se po hradě a vyvádět vylomeniny. Našlo se i pár jedinců, kteří by chtěli mluvit s někým, kdo zde již bohužel není. 

Kůroleza uhodli téměř všichni, pobavila nás odpověď – Jsou to hůlkomoni.

Pro Žlutého Trimela
Petromila Nivalis