Jak si jezevci vedli v lese, kde místo čištění tůní létali šípy, nepraví elfové a kamzíci? Otočte list a pojďte se s námi vypravit za dalším neuvěřitelným dobrodružstvím!

Naše šéfredaktorka měla pocit, že jsme málo akční, a příliš odpočíváme, a tak domluvila návštěvu a výpravu do Zakázaného lesa. Kluci se asi báli, že budou muset pracovat. Co si budeme povídat, na jaře je v lese práce víc než dost, že… a tak se nepřihlásil ani jeden. 

Tak jsme se sešly v jeden krásný podvečer ve velké síni. Výprava byla ryze dívčí. Kapitánka Selina ve slušivém oblečení, Hel se spoustou energie a věčným úsměvem, něžná a milá Rose a má maličkost. S hrubým kabátem a velkou svačinou, kapsy narvané mechem  (poučena z předchozích výprav).  Před osmou večerní si nás vyzvedla madam Barb, rozdala vstupenky a slíbila, že zažijeme věci nevídané.

 S velkým očekáváním a odhodláním jsme vešly do lesa. Uctivě pozdravily staré známé hlavy a vydaly se za madam. Výprava slibovala klid. Co by také mohlo být neklidného na čištění tůněk od podzimního spadaného listí?

Už na začátku nám ale byla divná jedna věc. Téměř ve všech stromech byly díry a z některých děr trčely šípy. Opatrně, obezřetně jsme se rozhlížely, ale madam Barb šla dál, jako by nic. Inu, šly jsme za ní, oddaně a důvěřivě. Děr i šípů přibývalo. A aby toho nebylo málo, z lesa se začaly linout opravdu děsivé zvuky. Znělo to jako ječení, halekání, hýkání a neskutečně nepovedené zpívání. To už nám nedalo, a tak jsme se raději zeptaly, co to má znamenat. Madam Barb se usmála, ledabyle mávla rukou a sdělila -jako by nic, že tady v lese žije šmelf. 

Že něco nacvičuje, a také že je sním těžká domluva. Odmítá opustit les. Všechny jsme vykulily oči, co že je šmelf. Madam nám tedy pověděla, že šmelf je chlapík, co se vydává za elfa. Ale že si vážně myslí, že je elf, a že je na to moc hrdý. A taky citlivý! Když mu někdo nevěří, že je pravý elf. Než dokončila větu, šmelf už před námi stál a důležitě nám  zkřížil cestu. Nestydatě se vrtěl a naparoval. Naše upřímná Seli jej pozdravila a samozřejmě zdůraznila oslovení šmelfa. 

A v tom se mladý šmelf  začal naparovat. Vytasil na nás věk, míry, výšku a váhu. Nás ovšem neobalamutil. Bylo nám jasné, co je zač! Šmelf v pubertě! Rašil mu knír a byl takový nějaký nedomrlý. Byl malý, nesvalnatý… takhle prostě elfové nevypadají! To ví každý! Cukaly nám koutky a vážně jsme se bavily. Šmelf pokukoval po nás, my po něm a pak na mě zamrkal! Okamžitě jsem hupsla za Helen a celou dobu jsem se za ní schovávala. 

Když jsme se trochu seznámili, zeptaly jsme se ho, co tady v lese dělá. Trochu stydlivě nám sdělil, že se učí střílet, aby se mohl zařadit mezi dospělé šmelfy… tedy elfy. Učí se nejen střílet a mířit. Učí se  rovněž přesnosti a rovnováze. Mlčely jsme. Moudře. Jeho střelecký um byl znát široko daleko. 

A pak se nám šmelf svěřil, že se tento.. no ztratil! Že hledá portál, aby se mohl vrátit domů. A my, jako správné jezevčice, jsme se nabídly, že mu pomůžeme. Ovšem kde začít? Vůbec nic nás nenapadlo a byly jsme popravdě trochu zoufalé. Avšak madam Barb nám přispěchala na pomoc a pomocí kouzla MAGICUS REVELIO  vykouzlila úchvatnou, malou zářící kouli, která kolem nás létala. Ta se pak zvedla a ukazovala nám cestu. Všichni jsme se vydali za ní a následovali ji. Pěkně po pěšině, krok za krokem. A pan šmelf? Kdepak, ten musí být pořád něco extra. Skákal ze stromu na strom, opravdu jako nefalšovaný kamzík. Aby toho nebylo málo, občas nějaký strom objímal a sem tam vystřelil šíp. Netrefil se nikdy. Ani do stromu, a díky Merlinovi, ani do nikoho z nás. Teď už jsme si nebyly jisté ničím. Je to elf? Je to šmelf? Nebo jsme se ocitli v National Geographic?

Každý, pohroužen do svých myšlenek, kladl nohu před nohu a postupovali jsme hlouběji do lesa. Došli jsme na mýtinu (někteří doskákali) a před námi se objevil ohromný portál. Zářil a lákal k cestě časem. Seli se už už chtěla rozběhnout,  vábena touhou po elfech z minulých výprav. V běhu jsme ji však stihly zabránit. Seli vábena elfskou mocí je totiž neudržitelná. Šmelf v běhu a kamzíkovském skoku nestihl přibrzdit a propadl portálem. Bez rozloučení! Portál jej pohltil, uzavřel se a světla pohasla. Byly jsme rády.

Nastalý klid a podvečerní svit lesa byl příjemnou změnou. A tak skončila výprava o elfovi-neelfovi. O pomoci a tůňkách, které snad někdo někdy vyčistí. My jsme to rozhodně nebyly! 

Pro Žlutý Trimeles
Petromila Nivalis

Zdroj obrázků:
Devianart.com
Zoewalker.wix.com