V letošním školním roce jsme mohli vidět výměnu stráží na postu kapitána a zástupce kapitána. Předchozí duo Selina Garcia a Theodor Mudd, které již bylo v koleji zajeté, nahradili nadějní  čerství druháčci Tery Poe a Ben Gobha. Této dvojici to zatím klape líp než švýcarské hodinky. Co na sebe prozradí? Co se za poslední rok změnilo a co se do budoucna změní?

Tery a Bena uháním k rozhovoru již dlouho, neboť jsou oba opravdu velmi talentovaní, šikovní, milí a nových rolí se ujali opravdu s grácií. Přes famfrpálovou sezónu, ještě k tomu jejich první, jsem je však nechtěla rušit, svých povinností měli více než dost a nervy nejspíš v hlubokém kýblu. Oba jsou navíc víc než skromní a Ben se mi dokonce snažil napovídat, že mluvit vůbec neumí. 

To, že jsem se s nimi domluvila na schůzce, tedy beru jako velkou výhru a doufám, že vám pomocí rozhovoru toto duo dokážu lépe představit. Poznat tyto dvě naděje Mrzimoru totiž opravdu stojí za to. Nejdříve jsem si vynahradila trošku času jen pro kapitánovou, ale zanedlouho ji doplnil i náš smíšek Ben. Oběma bych chtěla touto cestou ještě velmi poděkovat, a to nejenom za rozhovor, ale i za to, co pro kolej děláte. Nyní si již připravte šálek vašeho oblíbeného nápoje, pohodlně se usad’te, nenechte se ničím rušit a ponořte se do poutavého rozhovoru. 

Žlutý Trimeles: Mít post a funkci není jen zábava a legrace, ale i obrovská zodpovědnost a pojí se s tím i určité povinnosti. Spatřili jste zatím nějaká negativa nebo je zatím vše příjemné a zalité sluncem? -pousměje se-

Tery Poe: -zasměje se- Během léta, to rozhodně zalité sluncem je. Jako prvačka jsem se účastnila skoro každého tréninku a následně i všech zápasů, takže jsem si řekla, že když na post kývnu, vlastně se pro mě tolik nezmění. Změní se ale všechno, najednou máš velkou zodpovědnost a začne ti na tom celém mnohem víc záležet, hlavně proto, že víš, že to je tvůj obrázek. Vlastně ani nevím, zda se mi to kapitánovství daří, protože není jasné, co je výsledkem, snad výhra ve školním mistrovství? A když nevyhrajeme, dělám to špatně? Možná mám pro tebe Mandy téma na další článek „Jak vypadá ideální kapitán/ka?“ – znovu se zasměje – Trochu mě ale uklidňuje, že v tom nejsem sama, je mnoho starších hráčů (a samozřejmě Ben!), kteří mi pomáhají a radí. Moc se mi líbí, že jako tým držíme spolu a je jedno, jestli jsi na koštěti poprvé, nebo ho máš už prolité rozvahami (u odrážečů, krví ostatních hráčů). –znovu se krátce uchechtne – To je pro mě asi největší odměnou.

Ben Gobha:– zakření se – Je to zábava se podívat pod pokličku všech příprav, strategie tak nějak se aktivněji účastnit všeho, co se děje. Jako prvák jsem se ocitl na zápase v bráně, ani jsem vlastně nevěděl jak. Jako druhák a zástupce jsem zase v pozici, od které jsem nevěděl, co čekat, a byla to zábava i práce a zodpovědnost. Jsem rád, že starší moudřejší hráči nám se vším vypomůžou a jsou s námi na trénincích. Díky Mandy! – zachechtá se – A samozřejmě díky i všem ostatním v týmu. Negativa? No vlastně o žádných nevím. Myslím, že náš tým fungoval velice dobře a výsledkem byly napínavé a zábavné zápasy. Osobně nepovažuji ten výsledek za tak důležitý a jako hlavní je si to celé užít. Je to přeci jen hra. Tím ovšem nechci říct, že by pohárek na krbu nebyl hezký a těším se, že to třeba příštím rokem klapne.

Žlutý Trimeles: – zapisuje si návrh na článek a pokyvuje hlavou nad slovy Bena – Důležitý je samozřejmě taky materiál, se kterým pracujete. Jak jste spokojeni se svým týmem? Pracují tak, jak byste si představovali nebo to je s nimi někdy těžké? – kouká zvídavě – Jaké jedno přídavné jméno by náš tým vystihovalo?

Tery Poe: Úplně nejspokojenější! – usměje se – Jasně, v ideálním případě bych nejraději celý tým přivázala na hřišti k obručím. – zasměje se – Ale život není jen o famfrpálu, to musí každý respektovat. Po osobní stránce jsme si, myslím, všichni sedli. I přestože jsme každý z jiného těsta, najdeme vždycky společné slovo: téma k hovoru nebo vtípek pro zasmání. Po sportovní stránce se naše souhra nejvíce ukázala na zápase, kde probíhala bezvadná komunikace. Věřím, že nejlepší tým je ten, který nepotřebuje kapitána, a tak bych i vystihla náš žlutý tým.

Ben Gobha: Za mě s týmem spokojenost, vše klapalo jak mělo. Jen bohužel je nás méně, než by se mi líbilo, a tak bych rád bych pozval všechny nováčky, co k nám dorazí, ať se zajdou podívat na kolejní trénink. Jedním slovem? Asi sranda – zakření se – ta bývá.

Žlutý Trimeles: To teda opravdu – vzpomíná a směje se – bývá. Na tuto otázku ještě navážeme. – skloní hlavu do pergamenu – Zajímalo by mě, zda jste spokojeni s atmosférou na zápasech a trénincích, nebo byste si představovali něco jiného? Čím je podle vás ta atmosféra ovlivněná? 

Tery Poe: Atmosféra na zápasech se mění dle zúčastněných. Pro mě jako kapitána je vlastně i zajímavé to sledovat. Ve většině případech ale převládá veselá nálada, ke které se snažím (snad úspěšně) co nejvíce přispět. V těch pár ostatních případech se nese trénink ve znamení klidu – co si budeme, občas tuto variantu taky ráda přijmu. – usměje se –

Ben Gobha: Atmosféra na zápasech je podle mě vždy super. Ano občas se objeví nějaké to špičkování, ale to k tomu patří. Tréninky bývají sranda nebo nás půlka spí. Přeci jen ty večerní hodiny. Já teda častěji. – zachichotá se –

Žlutý Trimeles: – pokyvuje hlavou – Zajímalo by mne, jak pracujete s nervy. Zrovna u Tery víme, že tam někdy nějaký ten stres je, Ben ho možná ale jen lépe maskuje. Nemáte strach, že vám někdo nepřijde na zápas nebo že vám vypadne připojení? Z čeho všeho vlastně takový kapitán a zástupce kapitána má nervy? A jak s nimi účinně bojovat? – nastraží uši –

Tery Poe: Největší stres představují zápasy, dokud před sebou v den zápasu nevidím celý tým, nejsem v klidu. – směje se – Další nervozita nastupuje při proslovech a vyjádřeních do tisku. Bojím se, že nevyjádřím dostatečně dobře, jak moc si týmu vážím, že zapomenu zmínit některého z hráčů nebo že se zakoktám. Jsem velká trémistka takže na veřejné vystupování si budu muset ještě zvyknout. Často své proslovy doplním o nějakou nepatřičnou věc, kterou se snažím svou nervozitu zamaskovat – myslím, že to nefunguje – zahanbeně se zasměje –

Ben Gobha: Musím se přiznat, že příprava na zápasy byla vždy na Tery a zvládala to perfektně, všechna čest. – usměje se – Pak při zápasech jsem se snažil si to spíše užít a věštit z křišťálové koule kam soupeř vystřelí, to na stres nebyl čas.

Žlutý Trimeles: – smeká pomyslný klobouk před Tery i Benem, napije se kávy a pokračuje – Famfrpál není jen o trénování. Co pro vás znamenají zápasy? Jdete si je užít, vyhrát, pobavit se? Je něco, co na zápasech nemáte rádi? 

Tery Poe: Jasně, když někdo fandí jinému týmu, než tomu našemu. Dělám si legraci! Myslím, že mám zdravě soutěživou náturu. Samozřejmě se snažíme vyhrát, jinak by přece nešlo o mistrovství, ale především si chceme zápas užít. Nejvíc se mi líbí zápasy, když proti nám stojí tým s podobnými ambicemi, k takovému zápasu patří veselé škádlení a zábava v přátelském duchu. Takových protihráčů je snadné si vážit.

Ben Gobha: Pro mě je to hlavně o té zábavě, výsledek je podružný. Samozřejmě že bych rád pohárek nad krbem, snad se dočkáme. Co nemám rád na zápasech, no krom toho vstávání a toho že si nemůžu dát jako hrající žádnou ňamku.

Žlutý Trimeles: – s úsměvem na tváři pokyvuje hlavou – Jak jste se sžili se svými posty? Ztotožňujete se se svou rolí? Tery, kdyby tě třeba někdo oslovil: „Kapitánko!“ Zareaguješ hned nebo si to ještě úplně neuvědomuješ?

Tery Poe: K navykání si na můj post mi hodně pomohla Ciel, která mě pravidelné oslovovala „kápo„. Škoda, že už se v příští sezóně nepotkáme, bude mi moc chybět! Motivaci mi dodávají lidé okolo, respektive všichni, co přijdou na trénink. Dokud na hřišti nebudu úplně sama, tak to budu dělat ráda.

Ben Gobha: Je to zábava! Má být a je. Nezdar? Nemám pocit, že by nějaký byl. Sílu jít dál beru od spoluhráčů vždy se najde někdo pozitivně naladěný. Tréninky beru spíše jako společenskou událost.

Žlutý Trimeles: Co vás vlastně na famfrpálu baví nejvíce? Přece jen famfrpál zabere spoustu času, často třeba i přes dlouhý trénink přijde nějaký nezdar, tak kde berete tu motivaci jít i přes překážky dál? 

Tery Poe: Uplynulá sezóna mě naučila hodně, snad budu schopná řádně to využít v praxi. Určitě se moje práce dá dělat lépe a určitě se tedy do budoucna budu snažit neustále zlepšovat. Připadá mi, že jsem v minulé sezóně byla spíš pasivní, protože pro mě bylo hodně věcí nových. To bych ráda v příští sezoně změnila.

Ben Gobha: Přeci jen prázdniny jsou dlouhé a zatím jsme strategii neřešili. Do dalších let doufám že k nám dorazí další nové tváře. Přijďte všichni, bude sranda!

Žlutý Trimeles: Oba jste opravdu budoucností Mrzimoru a doufám, že post nehodláte zahazovat, s naším týmem umíte pěkně pracovat, přijde nám nová generace a někdo jim své dosavadní zkušenosti musí předat – a vy dva jste na vaše funkce jako dělání. Proto se musím zeptat, co plánujete do budoucna? Máte nějaké cíle – třeba konečně s jezevci vyhrát vytoužený pohár? Myslíte vůbec i do budoucna, nebo žijete spíš přítomností a berete, co přijde? – odloží připravené pergameny a těká očima z Bena na Tery –

Tery Poe: Co se týče zápasů, tak na ty se připravujeme vždy svědomitě, některé věci ale bohužel naplánovat nelze. Výhra poháru je našim cílem vždy, i přestože se dělí o své místo se zábavou. Žádný přesný plán pro příští rok zatím stanoven není, ale už jsme s Benem na toto téma vedli diskuzi a určitě něco vymyslíme, přece jen máme ještě více jak půlku prázdnin před sebou.

Ben Gobha: V současné chvílí není rozhodnuto o žádném strategickém plánu do budoucna, pro více informací sledujte naše tisková oznámení. – šibalsky se zasměje – O nějakém plánování se dá uvažovat na začátku sezóny, v tuhle chvíli je vše ve fázi úvah a divokých snů. 

ŽT: Nejpravicovější jezevec týmu? 
Tery: Pokud bychom to brali dle odchozených tréninků, tak je to určitě Theo hned v závěsu s naší vycházející hvězdou, Lunou!
Ben: Theo. 

ŽT: Nejlepší téma, o kterém se bavit na tréninku? 
Tery: Benovo randění – zhluboka se nadechne a hýkavě se zasměje –
Ben: Randění – začervená se –

ŽT: Nejlepší hudba k trénování? 
Tery: Podle nálady a na zápasech další velké téma!
Ben: Metal.

ŽT: Nejoblíbenější zážitek spojený s famfrpálem? 
Tery: Minulý Silvestr ještě s bývalou kapitánkou Seli, ještě teď se směju.
Ben: První chycený camrál, nevěřil jsem, že to dám a pak se to stalo! – zasněně vzpomíná –

ŽT: Oblíbený post?
Tery: Nejoblíbenější je určitě střelec (a všichni víme proč).
Ben: Každý má svoje. Aktuálně mi nejvíc vyhovuje ta brána. Ale dokážu si představit vlastně jakoukoliv variantu. 

ŽT: Vyjma famfrpálu, nejoblíbenější oblast hradu? 
Tery: Jej, to je težké. Asi naše žlutá kolejka, teď nově i souboják. Mimo hrad ráda posedím U Tří.
Ben: Dívčí umývárna! Ač bohužel čas mi moc často nevyjde, je to to u Třech. Nějak jsem si to tam zamiloval zažil tam spoustu zajímavých diskuzí, a opravdu mě mrzí, když vidím ty prázdné stoly.

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright