Do třetice přicházíme s 13 otázkami. Tentokrát jsme se zaměřili na dnes velmi oblíbený žánr – seriály. Pojďte si tedy přečíst, zda jsou stejně oblíbené i u kouzelníků a čarodějek z Mrzimoru, studujících i dostudovaných. Třeba na sebe naši respondenti „práskli“ víc než chtěli. To se ale dozvíte pouze po přečtení. Ke konci prosím od novin neutíkejte, rádi bychom znali Váš názor na pokračování této rubriky.

A koho jsme se ptali? Odpovědi nám věnovali 2 členové profesorského sboru: pan Andrew Uroboros a madam Oresta McCollin Vianueva, ze studentů se k odpovědím uvolili Theodor Mudd, Olivia Wines, Winterlynn Critchflow a Luna Sparrow.

V seriálové produkci teď frčí nejrůznější zpracování kriminálních případů – nejčastěji sériových vrahů. Vzala vás tato vlna s sebou, nebo jste se jí vyhnuli? Máte nějaký oblíbený seriál v rámci tohoto žánru?

Pan Andy: Fakt to frčí? Já teď viděl dokumentární minisérii o Jeffrym Dahmerovi. Zajímavá. Ale jeho zfilmovaný život si rád odpustím. Co se mi ale líbí – zamyslí se – paradoxně česká tvorba, kterou jsem poslední roky dost odmítal. Devadesátky a Případy 1. oddělení. 

Madam Oresta: Teď? Nebyla tahle vlna kriminálek ještě za dob nás, mladých dinosaurů? Inu, mně se to vyhnulo v oblíbenosti, přesto ne ve sledovanosti. Mudlovská mamka nesledovala skoro nic jiného, – odmlčí se – ale některé jsem si později oblíbila. Např. Bones – usměje se -.  Svým způsobem se to tam dá taky zařadit. 

Theo: Já u kriminálek skončil u CSI: Miami, takže nemohu soudit, jak se rozšířily. Spíš se vracím k těm, které znám od mala jako je Colombo. Nebo ve formě anime například B: The Beginning od Netflixu. 

Olivia: Popravdě, úplně mě tento typ seriálů nikdy netáhnul – i tak jsem ale podlehla poslední obrovské vlně nadšení, týkající se seriálu Dahmer. A řeknu, že je to tedy poměrně intenzivní zážitek. Nejhorší na tom všem je všeobecný přístup okolí k tomuto sériovému vrahovi, z toho mi vyloženě běhala husina po zádech.

Winterlynn: Nemyslím si, že by mě strhla, ale třeba seriál Des jsem si pustila. Ale myslím, že spíš kvůli Davidu Tennantovi.

Luna: Obyčejné kriminálky, hlavně ty televizní, ty mě celkem baví, ale nemyslím si úplně, že to má něco společného s tím trendem. No a trend se sériovými vrahy, ten mě minul úplně, i když pár seriálu s touto tematikou mám vyhlídnuto. Žádný oblíbený nemám.

Jaký oblíbený seriál si pamatujete ze svých dětských let? Váže se na něj nějaká vzpomínka?

Pan Andy: Bezpochyby Pokémoni, Tom a Jerry, Podivuhodná dobrodružství rodiny Smolíkovy a Byl jednou jeden život.  Později Záhada hlavolamu.

Madam Oresta: Jejej, toho bylo – zavzpomíná – byl to můj náhradní vesmír. Jako jiní jsem ulítávala na Strážcích vesmíru, doteď si pamatuji, jak skončil Zet a já jsem to půl hodiny oplakávala na záchodě a odmítala vylézt – nostalgicky se usměje – Taktéž Pokémony, Digimony, Beyblade, Čarodejky, Sabrinu, – nadechne se – telenovely a hlavně Chirurgové a Kobru 11 se Semirem – zasměje se -. Na toho mi nikdo nesměl sáhnout a rodiče si ze mě kvůli tomu stále utahovali. Hlavně, když se mu něco přihodilo, život visel na vlásku a já visela přilepená na gauči a samým napětím div nepraskla. Jednou do mě otec šťouchal prstem – já měla slzy na krajíčku, protože Semir umíral v nemocnici – a smál se mi. Přišla máma, majzla ho novinami a říká „Necháš ji! Copak nevidíš, že umírá její miláček!“ Vděčně jsem se na ni usmála, kdežto ona pak drze se smíchem odešla do kuchyně! Tss!

Theo: V první řadě určitě Star seriály. Však víte, Star Trek, Stargate, Battlestar Galactica. Dobrá, ten poslední není úplně z dětství, ale počítal by se tam. Pak všemožné animáky, od už zmíněných „-monů“, přes Mumínky, Šmouly, Rychlou rotu, až k Action Manovi a Invasion America. Ten jsem musel hodně dlouho vyhrabávat z hlubin internetu, abych se na něj mohl znovu podívat. Příhody jsem měl většinou u Hvězdné brány, kdy díl začínal půl hodiny potom, co nás vypustili ze školy. Takže jsem sprintoval domů, zapnul starou Teslu jednou rukou, druhá odhazovala batoh do rohu obýváku, abych se mohl koukat 30 cm před obrazovkou na to, jak umírá Daniel.

Olivia: K smrti jsem zbožňovala Strážce vesmíru. To bylo teprve něco! Moje oblíbená postava byla samozřejmě růžová. A nikdy nezapomenu, jak jsme na pískovišti s bratry a se sestřenkou nacvičovali všechny morfovací tanečky – Morfujeme!

Winterlynn: Totally Spies a Inspektor šikula, jestli se to dá řadit mezi seriály. Doma jsme neměli televizi, takže to bylo vždycky největší lákadlo pro návštěvu babičky. A později v době video půjčoven Čtyři z tanku a pes. 

Luna: Z dětství se mi vybavuje třeba Winx Club, Gumídci, Phineas a Ferb, Arabela, Vyprávěj, Včelka Mája, Pojďte pane budeme si hrát, Bob a bobek, Městečko záhad – vzpomíná –. Byla toho spousta – směje se –. Žádná vzpomínka se k tomu neváže. Možná jen ranní víkendové vstávání, abych se mohla koukat na oblíbené seriály v televizi.

K jakému seriálu dokážete z fleku zarecitovat, zazpívat, nebo zabroukat znělku?

Pan Andy:  Do naší hospody vedou jen tři schody, to je ten důvod, má milá, že já tam raz, dva, tři jsem – z plna hrdla se zasměje –.

Madam Oresta: Bylo by toho hodně, často si je prozpěvuji, ale teď, kdyby mě někdo přetáhnul a chtěl něco lepšího, tak ze mě nedostane nic jiného než remix Šmoulů a Gumídků.

Theo: “Space, final frontier. These are the voyages of starship Enterprise…”. A zbytek si najděte za úkol sami – pousměje se – Mám i období, kdy si notuji znělku z M*A*S*H*e, Kroku za krokem, Walkera a Odpadlíka. A je tu i celá ta kategorie anime openingů a endingů, které vám uvíznou v hlavě třeba ten poslední: https://youtu.be/gNn9NxZH2Vo. Však víte: „Já jsem Caine. Rád vám pomohu.“

Olivia: Všechny klasiky, co běžely po škole v televizi – tedy Přátele, Gilmorova děvčata a Čarodějky – a u těch se to dvakrát hodí, protože aspoň díky tomu znám od brzkého mládí boží kapelu The Smiths!

Winterlynn: Přátelé stopro! A dala bych asi dohromady i Hry o trůny, i když jsem na ně vlastně nikdy nekoukala. 

Luna: Ke všem zmíněným v minulé otázce. Pak třeba ještě k Rychlé rotě, Kačeřím příběhům, Přátelům nebo animovaným Želvám ninja. Jsem si jistá, že jich znám dobře víc, ale teď se mi nevybavují.

Dokáže Vám seriál změnit náladu? Na jaký seriál koukáte pro její zlepšení?

Pan Andy: Zlepšit náladu mi dokázalo třeba Glee. Především díky písničkám – usměje se –.

Madam Oresta: To je jako s hudbou, záleží na náladě, okolnosti – odmlčí se –. Mám i okruh seriálu, u kterých vím, že pokud si chci náladu zkazit – ano, mám sebedestruktivní sklony – tak budou těmi správnými.

Theo: Většinou je to tak, že si seriál pouštím k určité náladě a ne naopak. Seriál pro zlepšení nálady? To záleží jakou náladu mám a jak ji potřebuji zlepšit. 

Olivia: Změnu nálady registruju jenom u nových seriálů, u kterých se odehrávají dějové zvraty, z kterých jsem buďto krajně nadšena, nebo naopak krajně zděšena. Mám ale pár seriálů, které si pouštím pravidelně pořád dokola, pokaždé, když si chci trochu odpočinout a mít takové to svoje “comfort place”. Konkrétně jde o již zmíněná Gilmorova děvčata a celkem nově se mi do tohoto seznamu dostává i Malý Sheldon (i když zatím jen pár prvních sérií).

Winterlynn: Změnit náladu mi určitě dokážou. Například Black Mirror skoro zaručeně. Na zlepšení bych si asi pustila nějakou klasiku jako Přátele, IT Crowd, Mind Your Language – odmlčí se – ale moc se k seriálům nevracím, mám ještě hodně co objevit.

Luna: Když vážně potřebuju vypnout, tak si pustím televizní kriminálku Sběratele kostí nebo třeba Simpsonovi, prostě něco, co znám nebo kde mě nic nepřekvapí.

Používáte seriály nebo TV jako kulisu, tj. hrají vám často v pozadí aniž byste je aktivně sledovaly?

Pan Andy: Ne, nikdy.

Madam Oresta: Ne. Sice to většinou chci provést, ale často to skončí tak, že stejně sledují a pracuji. Výhoda dvou monitorů v práci a rozmnožené osobnosti – pousměje se –.

Theo: Většinou k takovému účelu používám hudbu, ať youtube nebo rádio. Když už si pouštím seriál jako kulisu, je ta pozornost ze dvou třetin na činnosti a z jedné třetiny na seriálu. Aby mi něco neuteklo.

Olivia: Ano, naprosto pravidelně. Je takový mudlovský program, kde pár seriálů hraje pořád dokola: Přátelé, Dva a půl chlapa a Dvě socky. Dokonalá kulisa! Co bych bez toho dělala. 

Winterlynn: Jako „kulisu“ u vaření, mytí nádobí a balení dárků. Jo, ale vždycky je potřebuji vnímat.

Luna: Ne, téměř vůbec, takhle mívám puštěné youtube nebo spotify.

U jakého seriálu nejraději usínáte? A který seriál vás nenechá spát?

Pan Andy: Když jsem unavený, zvládnu usnout u čehokoliv. Ale kdysi jsem viděl seriál Vlak dětství a naděje. U toho se usnout nedá.  

Madam Oresta: Ono se dá u některého usnout? – vykulí oči – Tato odpověď je i odpověď na druhou otázku, cokoliv si před spaním pustím. Pak totiž pokračuji svým příběhem. 

Theo: Dokážu usnout u jakéhokoliv, který si pustím, ale zároveň musím být dostatečně unaven. Takže všechny a zároveň žádný.

Olivia: Přiznám se, že u seriálů neusínám – dávám přednost raději audioknihám. U těch seriálů mám pořád tendenci tak jako kontrolovat, co se tam zrovna děje. 

Winterlynn: Asi u takového, který mě tak pohltí, že pouštím další a další díly, dokud nejsem tak unavená, že nakonec usnu i když nechci. Ale když jsem unavená obecně, tak usnu i u sebenapínavějšího seriálu. Například ten Black Mirror mě ale dokáže docela probrat. Nebo Doctor Who (obzvlášť některé díly mi opravdu nedají spát).

Luna: U seriálů neusínám, jen když už jsem opravdu unavená, to už pak nezáleží na obsahu seriálu a jestli jsem měla v plánu usnout.

Sledujete i českou produkci? Pokud ano uveďte příklad, pokud ne, prosím o důvody.

Pan Andy: Až teď. Předtím dlouhé roky ne, protože jsem byl zděšen množstvím stupidních a nekonečných blábolů, zvaných seriály. Ale Hospoda a Comeback jsou takové nostalgické tutovky. 

Madam Oresta: Moc ne. Dříve ano, např. Ordinace, Modrý kód, atd. Ale jen do určité doby, protože to dopadne vždycky stejně. Většinou to skončí tak, že to má hromadu a hromadu pokračování, kde nakonec chodí každý s každým. Odkloní se to od hlavního příběhu a úmyslu, a mě to přestane bavit. Přijde mi, že takhle musí dopadnout každý náš seriál, kdy má něco každý s každým, jako kdyby neuměli nic jiného – popřemýšlí –. Ale třeba na Comeback se podívám ráda pořád – usměje se-. 

Theo: Až na nějakou tu klasiku ve formě Hospody, Comebacku nebo Strážce duší, tak se na české seriály nekoukám. Důvod je jednoduchý, nemám set-top box, a když jsem u někoho na návštěvě a zrovna běží něco českého, tak mě to spíše odpudí, než nadchne.

Olivia: K české produkci se dostávám spíše na doporučení známých. Viděla jsem Vyprávěj, které v podstatě můžu i doporučit, Zdivočelou zemi, kterou můžu doporučit už méně, a pár klasik, kterým se nevyhnul nikdo, jako Hospodu nebo Comeback. V současnosti ale českou seriálovou tvorbu sama od sebe nevyhledávám, přijde mi, že je často uspěchaná a taková nemastná neslaná – a až moc často je to detektivka. I když teda třeba Most byl naprosto boží a už jsem ho taky viděla několikrát. 

Winterlynn: Vůbec. Nebo hodně výjimečně. Důvodem si nejsem jistá, nejspíš mám předsudky vůči českým hercům -zasměje se –. 

Luna: Dá se říct, že ano. Hlavně s rodiči, třeba Pana Profesora od Novy, nebo Osadu od ČT nebo jsem koukali na kriminálku Einstein.

Game of Thrones, ano, nebo ne?

Pan Andy: Ne.

Madam Oresta: Ne. A už jen proto, že z toho 90 % mého okolí šílelo, o to víc mě to odrazovalo. Knihy sice mám doma, ale po tom, co jsem první díl zhltala, mě druhý díl už tolik neuchvátil. Musela jsem se k němu už 5x vracet a nutit a stále není dočtený, ani po 7 letech – seriózně se zadívá – Vzdala jsem to. 

Theo: Do doby, než bude ve světě jiný, kvalitnější, materiál, tak ne. Ale Tyrionovi chci dát šanci. Vážně.

Olivia: Ano! Jednou a provždy ano! I když zde dávám raději přednost knihám. Co si budeme, poslední série patří k seriálovým legendárním zklamáním, které předčí snad jen poslední série HIMYM.

Winterlynn: Asi ne. Pár dílů jsem viděla, nejspíš by mě to chytlo, ale nechce se mi do nich pouštět. Jednak kvůli těm hodinám času, které by mě to stálo, a také nejsem příznivcem postelových a násilných scén. 

Luna: Ne, úplně mě minulo – pobaveně se zasměje –.

Sledujete seriály v originále, nebo s dabingem? Uveďte prosím jaké to má podle vás výhody a nevýhody.

Pan Andy: Většinou originál s titulky. Ale pokud je slušný dabing, nechám se ukecat – usměje se-.  Originál bývá většinou bohatší na doprovodné zvuky a bývá autentičtější. Dabing je zase pohodlnější. 

Madam Oresta: To už záleží. Nové seriály většinou v originále. Dnes je ten dabing dost slabý – zamyslí se- ale pokud bych se nyní měla koukat na nějak seriál z mého mládí, musím ho sledovat dabovaný, protože jsem na to zvyklá a originál se mi nelíbí. Nemám ráda změny. Kvůli tomu jsem měla problém třeba dokoukat ony zmiňované Bones. Změnili tam dvakrát dabing, který byl strašný a originál mi k postavám tak hrozně nešel (po těch 8–9 letech), že jsem to roky nezvládla sledovat.

Theo: Nějak jsem se po letech naučil vše sledovat v originále s titulky. Můžete poděkovat deváté a desáté sérii Hvězdné brány, kdy jsem opravdu nevydržel čekat další tři roky na dabing.

Olivia: Kromě Přátel a Gilmorek, které mám naposlouchané z dětství, dávám zásadně přednost originálu. Je pravdou, že při dabingu lze u seriálu dělat i milion dalších věcí, ale poslední dobou mi dabing nepřipadá úplně dobře udělaný. Navíc v překladu často zaniknou ty nejlepší vtipy.

Winterlynn: Zásadně v originále. Dabing nezvládám, těžko se mi pak vžívá do děje a nevěřím těm hercům/postavám.

Luna: Když to trochu jde, jsem pro originál. Koukám hlavně na seriály z anglicky mluvících zemí. Hlavní výhoda je, že se mi tak ten jazyk zlepšuje. Jako nevýhodu vidím, to že se pak musím na seriál dost soustředit a nemůže pak fungovat jako ta již zmíněná kulisa.

Jaký seriál právě sledujete, doporučili byste ho?

Pan Andy: Teď jsem byl dotažen (málem za vlasy, kdybych je měl dlouhé) k Zaklínači. I když jsem zkraje frflal, musím uznat, že je to koukatelné – začervená se –.

Madam Oresta: Rozkoukaných jich mám hromadu, zvláště když to jsou mnoho řadové seriály a anime. Např. Takového Doctora Who rozhodně doporučím všema deseti v rámci všech jeho variant. Ovšem, jestli se někdo rád mučí, a má rád seriál z lékařského prostředí, tak určitě Grey’s Anatomy nebo-li Chirurgové. Ale je to zároveň jeden z těch, na který sedí výrok Ronalda z hodin jasnovidectví: „Budeš trpět, ale náramně si to užiješ“

Theo: Zrovna mám rozkoukané Lovce duchů a jako nemůžu si stěžovat. Vlastně ani nechci. Protože to jsou Čarodějky, jen po pánsku. Pak tu je těch pár anime – schovává nekonečný pergamen – Jak z letoška, tak z před-loňska, před karanténní – mávne rukou – Ale to se poddá.

Olivia: Já většinou nic rozkoukaného nemám. Jsem typ, co si vybere seriál, zuřivě to zkoukne během jednoho dne a jedné noci (případně několika dalších, během kterých rozhodně neodpovídá na otázky, ale zuřivě kouká), a pak čeká na nějaký další skvělý příběh. Nesnáším, když díly vycházejí co týden. Raději si počkám na celou sérii.

Winterlynn: Sandmana a určitě. Taky se těším se na další sérii The Crown, která by měla brzy vyjít. 

Luna: The Lost (Ztraceni) a už podruhé The Outlander (Cizinka). Můžu doporučit tak nějak oba.

Při jaké příležitosti, nebo za jakým záměrem, koukáte na seriály (např.: po práci na relax, při jídle apod.)

Pan Andy: Když mám čas a chuť. Většinou ale večer na relax.

Madam Oresta: Výše zmíněné a zároveň, pokud se chci mučit – udělá krátkou pauzu – nebo si zlepšit den nebo zjistit, jak dopadl ten napínavý konec, kdy to usekli v nejlepším. A je mi jedno, jestli to bude u jídla, při práci atd. Taky se občas koukám na určité seriály nebo scény jen proto, abych se emočně rozpoltila. No, vždycky záleží na náladě a dnu. Nemám žádnou předem danou příležitost, u které jednoznačně musím koukat na seriál – usměje se –.

Theo: Asi jako každý jiný. Pro relax, nějaké to vzdělání a tak.

Olivia: Já mám prostě ráda příběhy. Pustím si tedy nový seriál jako plnohodnotnou zábavu, stejně jako si starý a oblíbený seriál pustím, abych u něj po práci spočinula. A něž něco vyberu ke shlédnutí, tak mám většinou dávno dojedeno.

Winterlynn: Večer na relax, přes den třeba u toho jídla, ale hrozí nebezpečí, že už se neodtrhnu. A abych si zkrátila čas při některých činnostech, u kterých nemusím tolik přemýšlet (mytí nádobí atp.)

Luna: Jako relax, nebo když mám málo času na film, případně, když se nedokážu rozhodnout, který film si pustit.

Po této otázce se s námi madam Oresta musela rozloučit a pospíchat za svými povinnostmi. Popřáli jsme ji tedy pevné nervy a se zbývajícími otázkami jsme ji už nezdržovali.

Podle čeho si vybíráte seriály? Jaký žánr nebo téma vás nejvíc táhne? Prosím uveďte i příklady seriálů.

Pan Andy: Dám přednost komediálními žánru nebo sci-fi. Takže Doctor Who, Stranger Things, Heroes a také Hospoda nebo MASH. Jo a určitě Saturnin.

Theo: Ha! Předposlední otázka a budu moci protlačit svůj nejoblíbenější Babylon 5 – vítězoslavně se usměje –. Takže sci-fi, bez toho se nedá žít. Do toho přihodím i Expanse a Altered Carbon, ať zředíme ty staré vykopávky, o kterých jsem psal výše. Pak asi isekai žánr, kde vede (o dobré tři exploze) Konosuba, před Log Horizon, reinkarnovaným slizem a Mushoku Tensei. Nakonec nějaké ty komediální kousky většinou z Británie jako Black Books, Červený trpaslík nebo Velkovlak.

Olivia: Mám takové dvě kategorie. Jedna je z běžného života, zpravidla ze škol a podobně. Z posledních shlédnutých můžu uvést třeba Sex Education, Atypical nebo Skins. Ta druhá obsahuje nové světy plné fantazie a dobrodružství, jako třeba již zmíněná Game of Thrones, Shadow and Bone nebo Stranger Things.

Winterlynn: Podle nálady, někdy podle herců nebo podle doporučení, občas podle manžela – zasměje se –.  Táhnou mě britské seriály různých žánrů (Broadchurch, Killing Eve, Motherland, Derry Girls, atd.), komedie, „period dramas“ (ať už jde o adaptace Jane Austin nebo třeba Bridgerton) a detektivky (ale ne všechny teda!).

Luna: Občas se nechám zlákat na herecké obsazení, jindy najdu lákavý popisek.
Žánry a témata, co mě táhnou, jsou velice různorodá, ale mám v seriálech ráda nějakou akci, decentní trocha romantiky, když se to s ní nepřežene, mě taky neurazí. Fajn je taky nějaké drama nebo neodkryté tajemství. Když mě zaujme popis, jsem schopná se podívat téměř na vše. Nejednou jsem takhle objevila fajn seriály.

Pokud vás seriál opravdu dostane, dokážete ho shlédnout celý za den/noc, případně, kolik epizod za sebou jste dokázali shlédnout na jedno sezení? Co to bylo za seriál?

Pan Andy: Určitě Stranger Things. Od toho jsem nebyl schopen vstát celou noc – zakření se –.

Theo: Nyní už si seriály dávkuji, tři až pět dílů na jedno sezení v gauči. Ve svém zlatém období jsem dokázal dokoukat sérii za noc/den, ale většinou to mám u delších starších anime. A pak je tu ten předmaturitní týden, kdy místo přípravy na zkoušku dospělosti, jsem podruhé zkoukával celý Babylon 5. 

Olivia: Vždycky. U mě by bylo vlastně asi jednodušší se zeptat, který seriál jsem nezvládla  za jednu noc. A i když už vím, že dokončím druhou sérii v 7 ráno a další nedám, stejně do osmi do rána přečtu všechny spoilery, abych vůbec usnula. A další den znova, protože už se těším na to, co vím, že se stane. Prostě magor, no – protočí oči –. 

Winterlynn: Ano. Neumím to jinak, jakmile mě něco chytne, všechno ostatní jde stranou. Proto jsou období, kdy raději na nic ani nezačínám koukat. 

Luna: To se odvíjí od délky seriálu, ale pokud seriál není z televize, kde průměrný počet epizod je cca. 9 řad po 20 dílech, tak jo. Případně jednu sérii zvládnu za krátký časový úsek zkouknout bez problému. Teď naposledy jsem nejdéle v kuse koukala na mnou již zmíněné The Lost, to jsem za jedno odpoledne zkoukla asi 7 dílů nebo tak nějak, párkrát se mi povedlo zkouknout naráz celou sérii.

Děkuji za Váš čas – zlehka se ukloní –.

Poslední otázka byla vyřčena a měla by uzavřít i naši otázkovou trilogii. Skončit ale nemusí. Pokud Vás napadne další téma, které byste rádi našim žlutým duším položili, stačí ho navrhnout v komentářích pod článkem nebo zaslat sovu přímo redaktorce (Tery Poe). Budeme se těšit na Vaše nápady!