Drazí hradní obyvatelé, přišel den, kterého se všichni shopaholici v koutku mysli báli, den, kdy z hradu odešla velká umělkyně, vzor mnohých návrhářů a postrach hradních kont, madam Niam i Tir-na-nog. Madam Niam ale ještě naposledy ukázala, že je výjimečná čarodějnice a před svým odchodem naskladila salon NiT k prasknutí, a to v podstatě během 48 hodin. V Godrikově dole se přes noc objevila tlačenice, kouzelníci se předbíhali, přetahovali o poslední kousky a uzavírali nevýhodné úvěry, jen aby si mohli nějaký ten dlouho vyhlížený kousek z NiTě pořídit.
Zajímá Vás, jak poslední naskladnění NiTě prožívali (ex)mrzimorští? A jak se vlastně aktuální i bývalí žlutí starají o svá konta v Gringottově bance? Tyto otázky a mnoho dalších jsme položili našim žlutým spolužákům a exžlutým hradním zaměstnancům. Ze spolužáků to byli: Cassiopea Zmlklá, Eivli SSelene, Mara Flycatcher, Ben Gobha a Olivia Wines, tuto skupinku doplnil i pan Andrew Uroboros a madam Jostein Lauierová. Jak odpovídali, se dozvíte, když budete pokračovat ve čtení.
1. Posledního naskladnění v pomalu se loučícím butiku NiT si všimli snad všichni obyvatelé hradu a Godrikova dolu (GD). Šli jste se tam aspoň podívat? Ovládli jste se, nebo jste si něco zakoupili?
Cass: Oh, jen se dívat? Šla jsem se dívat na to, jak moje peněženka pláče! Nakoupila jsem si své vysněné kusy, ale nakonec jsem neutratila tolik, kolik jsem myslela, že tam nechám.
pan Andy: Šel jsem se podívat a zjistil jsem, že Ježíšek byl proti Niam skrblík a lakomec. Takovou nadílku jsem ještě nezažil.
Eivli: Nahlédla jsem tam a to jsem dělat neměla. Pak jsem obcházela regály a snila, co všechno bych si ráda koupila. Ovládla jsem se a koupila jsem jen pár věcí.
Mara: Byla jsem tam několikrát a konečně jsem získala vysněný klobouk, který jsem se snažila už dva roky získat přes inzeráty U Chytráka. No a ze samé radosti jsem tam pak utratila veškeré své finance.
madam Jostein: Šla jsem se podívat, a když jsem zjistila, že mají masku na obličej, koupila jsem si jí. Tedy, musela mi jí koupit hodná mrzimorská duše. Mě se to děsně sekalo… Chci říct: Zapomněla jsem si doma měšec.
Ben: Podívat jsem se byl a nabídka je jako v cukrářství, skoro všechno bych chtěl. Nabídka je vskutku úžasná. Bohužel, moje konto je připraveno na začátek příštího roku, ovšem ne na nákupní horečku.
Oliv: Musím říct, že mi celkem dlouho trvalo, než mi vůbec došlo, co se děje. Byla to taková jako nepředstavitelná věc – jak jako končí? Proč? Kdo si to vymyslel a z jakého důvodu děsí lidi? A když mi doputovalo do hlavy, že teda jako fakt, tak jsem poděkovala všem svatým, že zrovna u sebe mám nějaký ten galeon a vyrazila jsem na nákupy. Vyšlo mi to na celé jedny šaty – směje se-.
2. Dokážete si vzpomenout, jakou úplně první věc jste si u Niti koupili?
Cass: Nemyslím si, že si vzpomenu, ale buď to bylo Černé crop sáčko se zlatými knoflíky, nebo Boty okované královny.
pan Andy: Nevzpomenu. Hledal jsem usilovně vlající šálu a mezitím narážel na věci, které jsem nutně potřeboval. Kupříkladu klobouk a sako.
Eivli: Myslím, že první věc, co jsem si sama koupila, je velká žlutá mašle – ukáže –.
Mara: Jo, Košili Red Velvet, ladila mi k červené sukni. A pak jsem k tomu nutně potřebovala ten klobouk.
madam Jostein: Tak to nevím. Ale řekla bych, že nějaké šaty.
Ben: Nooo jak to říct. Já se tam byl podívat poprvé teď, jak se začalo mluvit o výprodeji. Ahoj, já jsem Ben a nejsem shopaholik!
Oliv: No, vzhledem k tomu, že zase tak dlouho na hradě nejsem, to budu vědět celkem přesně. Mým prvním oblečkem byla Košile Velvet Dream, kterou nakonec vlastně nemám úplně s čím nosit. Ale někdy v té době mi došlo, že u NiTi je to lov a já chtěla jsem svůj sběratelský kousek.
3. Dokážete odhadnout, kolik jste už při posledním naskladnění utratili?
Cass: Počítala jsem to, i kvůli dobrým duším, které mi půjčily. Je to okolo 35 Galeonů.
pan Andy: – výmluvně mlčí –
Eivli:Ehm, úspěšně jsem se krotila a sama jsem utratila přesně 6-13-14.
Mara: Vše, co jsem měla, tj. asi 13 G a k tomu ještě galeon půjčený. Ale ne vše, co jsem si koupila, je pro mě.
madam Jostein: Já jsem věčně bez peněz, takže určitě to bylo do 7 G.
Ben: Zcela přesně, je to tohle mínus tamto krát dvě děleno osmi to jeee – počítá na prstech – mínus šestnáct! Ehm matika není moje silná stránka – začervená se, ale pak ukáže svaly z famfprálu –.
Oliv: Teď při tom posledním posledním posledním? Asi ty osamocené čtyři galeony, co jsem u sebe měla. Ale dalších deset jsem tam asi nechala na vánoční kolekci. Díky za skvělou korunu ledového krále, která mi maskuje plešku!
4. A který kousek byl ten nejdražší?
Cass: Možná Dortíková Lolita v čokoládové. Ale nevím jistě.
pan Andy: Hmm… – odběhne se podívat do skříně –. Před časem Krycí palma. A teď? Asi kabáty John Willoughby. Nevím jistě.
Eivli: Netradiční společenský kabátek – předvede –.
Mara: Asi Scamanderuv cestovní kabát nebo Bludiččina sukně.
madam Jostein: Hm, nevím – chvilku se zamyslí, ale pak se jen usměje –.
Ben: Musím odpovídat?
Oliv: Mám silné podezření, že Něžné zimní šaty – ale stojí za každý srpec!
5. Máte v plánu ještě dál utrácet? A co Vám v dalším nakupování brání?
Cass: Přemýšlela jsem nad tím, ale po žádném kuse už vyloženě netoužím, takže spíš ne. Ale kdyby se mi zázračně objevilo pár galeonů na kontě, možná bych ještě skočila pro jedny šaty.
pan Andy: Courám po NiTi každou chvíli, ale už nenacházím nic, co bych vážně chtěl. A taky musím zase něco naspořit.
Eivli: Tu horečku mám za sebou, ale pořád procházím kolem a slintám – mrkne –.
Mara: Finance, moc bych si přála Lianovou girlandu, Řasokouli, nebo Kaktusy na židličce.
madam Jostein: Finance – posmutní –.
Ben: – nadzvedne obočí a rozhodí ruce –
Oliv: No, jako jasně že by nenasytná skříň ještě něco chtěla. Bankovní trezor ale dost ošklivě protestuje a naposledy se v něm ozývalo ozvěnou něco jako: “A ty předměty bude jako platit kdo? He? Jo, že doděláš soutěže, tak to jsem silně zvědavý…“ Už se tam pro těch pár zbývajících drobných bojím chodit – směje se –.
6. Jaké jsou Vaše nejoblíbenější nakoupené kousky?
Cass: Arcimágův všední přehoz! Na ty jsem čekala. A taky Květinové opojení, to je skvělé! I co se týče momentálního plešatého nešvaru – zašeptá –.
pan Andy: Pláště, kabáty a saka.
Eivli: Košile s vestičkou s mašlí kanárková – přivolá z pokoje –, Midnight black – přiletí v závěsu – a již zmíněná Velká žlutá mašle.
Mara: Všechno, snad kromě Něžné listové čelenky, a to jen kvůli tomu, že se mi nehodí k žádnému outfitu, měla jsem si koupit ledovou.
madam Jostein: Všechno, co si koupím, miluju!
Ben: Školní uniforma! Sice se mi už kapičku rozpadá, ale věrně mi slouží.
Oliv: Naprosto dokonalé je Strašidelné prostěradlo – to je prostě kus oděvu, co má příběh, poslání i poselství – řehtá se –.
7. Který kousek (nemusí být z NiT) ještě v šatníku nemáte, ale brousíte si na něj zuby?
Cass: Už od mého příchodu na hrad sním o Aljašském kompletu z Příčné, ale 10 géček? Možná na něj někdy našetřím, ale rozhodně se první stavím pro Ornamentální ametyst a Halloweenské šaty s kukučem.
pan Andy: O ničem nevím. Většinou zjistím, že TO potřebuji, když TO uvidím. Do té doby jsem úplně skromný.
Eivli: Raději si už na nic zuby nebrousím. – vytáhne soukromý trezor, zamkne do něj měšec s penězi a přidá řetěz, klíče dá na kroužek s klíči, kde je už x dalších klíčů –.
Mara: Moc bych si přála všechny pokojovky, Plášť zatmění a nebo Mrzimorský župánek.
madam Jostein: Hmm, já ani nevím – usměje se –. Jakékoliv krásné šaty!
Ben: No už nějakou dobu pokukuji po školních kalhotech bez děr. Ony v létě hezky větrají, ale teď v zimě to není úplně ono.
Oliv: Já bych hrozně chtěla všechny ty listové hlavy a kytkové hlavy a korunky a kloboučky a prostě všechny tyhlety legrácky.
8. Pořídíte si nějaký kousek, i když k němu nemáte co sladit?
Cass: To ne, k čemu bych ho pak nosila? – směje se –
pan Andy: Bohužel ano.
Eivli: Už se mi to stalo, ale ta sukně pořád čeká ve skříni na svou šanci.
Mara: Snažím se to nedělat, ale občas se mi to stane.
madam Jostein: Jako jo, občas si koupím něco, co vlastně nemám k čemu dát!
Ben: Nejspíše všechny – směje se –.
Oliv: No, ano. Ale já věřím, že s trochou snahy se dá sladit všechno – a když ne, tak si k tomu člověk časem něco pořídí, no ne?
9. Jak byste popsali Váš módní styl?
Cass: Mix všeho. Business casual, občas goth steampunk, a lá gejša a květinová víla.
pan Andy: Náladový.
Eivli: Styl přímo nemám, ale když se mi to líbí, tak si to obleču.
Mara: Hlavně, aby to bylo pohodlné!
madam Jostein: Šaty! – v očích ji probleskne –
Ben: Můj módní styl? To asi nemám.
Oliv: Od ohromného svetru, z kterého mi trčí jenom paty, až po super fancy večerní róbu. Ať žije spravedlnost, nosme všecko!
10. Za co na hradě nejvíce utrácíte?
Cass: Oblečení! A kupování školní uniformy pořád dokola – chechtá se –.
pan Andy: Teď to bylo oblečení, ale jinak za dárky pro potřebné a kamarády.
Eivli: Poslední dobou jsou to menší nákupy u Vetešníka
Mara: Oblečení a přísady do lektvaru.
madam Jostein: Šaty! – vyštěkne –
Ben: U třech za ležáček! Jsem ležáčkový závislák. – olízne se –
Oliv: Oblečení, ale asi jenom díky tomu, že zlatá mrzimorská kolej půjčuje výbavu na koště – zarazí se – a vlastně i to koště.
11. Další otázka bude trochu na tělo. Jakou barvu oblečení nejčastěji pořizujete na hradě a jakou u mudlů?
Cass: Když jsem procházela šatník, zjistila jsem, že se skládá vlastně jen z černé, bílé a červené, pokud nepočítáme kolejní kusy. U mudlů na barvy nekoukám, záleží na kusu.
pan Andy: Na hradě se snažím hledat povedenou kombinaci černé a žluté, což se často nedaří. V reálu (čti: „u mudlů“) jsem spíš na střídmější barvy. Určitě mi v šatníku nenajdete růžovou a bohužel ani žlutou nebo zelenou.
Eivli: Na hradě se většinou držím barev: černá, žlutá, bílá. U mudlů většinou tmavší barvy, ale ze světlejších dokonce i nepraktickou bílou.
Mara: Na hradě žlutou, zelenou a modrou a občas červenou či hnědé odstíny. U mudlů dost podobně, jen spíš než žlutá, medová až oranžová.
madam Jostein: Hnědá, žlutá a černá. Stejně všude.
Ben: No tady nosím co mám. Většinou kolejní černo žluté. U mudlů tak nějak bez preference.
Oliv: Já asi nakupuju pořád stejné barvy všude: černá, bílá, šedá, růžová, zelená, modrá. Dobře, na hradě je k tomu ještě žlutá, protože bez trochy kolejní hrdosti by to byla hodně smutná skříň. Já jsem na tohle trochu cvok, týden budu chodit v myší šedé a pak se navleču do růžových tylových šatiček s jahůdkama, prostě protože proto – dá hrdě ruce v bok –.
12. A máte k nakupování podobný přístup na hradě jako u mudlů? Prosím rozveďte.
Cass: Tady utrácím mnohonásobně víc než u mudlů, určitě mi to tak vyhovuje, protože pak nemusím rodině vysvětlovat, že jsem utratila několik tisíc za jeden nákup. A jsem docela vybíravá, už poslední tři roky se mi aktuální styl oblečení moc nelíbí, takže najít pro mě hezký kousek dá docela zabrat.
pan Andy: U Merlina! V reálu mě musí do obchodu s oblečením tahat! Nesnáším nakupování „hadrů“. – odmlčí se – Na druhé straně se často stává, že když jdu někam bezcílně, padne mi do oka cosi, co vím, že je to pravé ořechové. Takže bych se označil za impulzivní nedržgrešli.
Eivli: Když už mi teče do bot, tak si povzdechnu a s nechutí zamířím na nákupy. A u některých věcí to beru množstevně 2–3 stejná trička.
Mara: Jo, všechno si musím třikrát rozmyslet. Jen teda u mudlu nakupuju zásadně po sekačích a swapech (to na hradě moc nejde). Teď jsem tak třeba ulovila nádherný vlněný kabát – spokojeně se usměje –.
madam Jostein: U mudlů mě nakupování nebaví a kupuju jen když nutně něco potřebuju. Tady kdybych měla dost peněz, nakupuju pořád.
Ben: Jsem držgrešle i u mudlů a navíc nakupování nemám rád. Nakupuju, když už mi to není, nebo je to „na rozpadnutí”. Pak většinou v obchodě stojím se zoufalým výrazem a nevím, co se mi líbí a toužím utéct.
Oliv: Já v podstatě nakupuju oblečky ve velkém na hradě i u mudlů. Pravdou ale je, že u mudlů lovím hlavně po sekáčích, takže při tom vlastně šetřím – zaklepe si ukazováčkem a prostředníčkem na spánek –. Ne, teď vážně, mám ráda udržitelnou módu. Na hradě se mi to nedaří, protože u Vetešníka už oblečení není v dobrém stavu a za opravu dá člověk dost – ale třeba Šatšilku jsem si opravit nechala.
13. V poslední otázce Vám nechám volnou ruku. Co byste vzkázali madam Niam?
Cass: Madam bych popřála vše nejlepší, a ať ji mudlové nezlobí. A také chci poděkovat za všechnu tu práci, úsilí a nervy, které do Hogu vložila.
pan Andy: To, co jsem jí psal i do sovy: „Jsem překvapen tvým odchodem, ale chápu ho. Díky za vše. Užívej svobody a hezkých dnů s tím tvým chlupatým kudrnáčem (pudlík – poznámka by Andy – stylově doplní –), a kdybys přece jen někdy chtěla přijít zpátky, určitě tu najdeš dost těch, kteří tě rádi uvítají.“
Eivli: Jste hvězda, která nás oslnila svými návrhy. Budete nám tu chybět, ale zároveň vám přeji klid a pohodu u mudlů.
Mara: Mějte se krásně na vašem dalším velkém dobrodružství a moc děkuji za Vaše návrhy. Pozvedli, jak můj hradní, tak mudlovský módní styl na nový level!
madam Jostein: Měj se moc krásně a díky za vše!
Ben: Vaše tvorba byla úžasná, opravdu paráda. Děkujeme.
Oliv: Klaním se Vašemu umu, vkusu a tak jako celkově veškeré té práci, co jste tady do toho nasypala, klobouk dolů! Děkujeme za všechno a mějte se co nejkrásněji!
A to je pro tentokrát všechno. Madam Niam přejeme mnoho úspěchů v další etapě její kariéry a čtenářům děkujeme, že zůstávají věrni Žlutému Trimelovi. Příště se budeme těšit zase na počtenou.
Já která si myslela že je to článek o shopaholikadel XD