Trimeles / O naší koleji / Žluté duše ve fialovém hábitu - Oresta McCollin Vianueva
Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl Famfrpálová sezóna zima 2023 Novoroční vybarvování Novoroční přání 2023 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 2/2 Jezevci přejí Veselé Vánoce Jak se v Mrzimoru nosí Vánoce? 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 1/2 Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá?

O naší koleji, Rozhovory

Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva

Dnešní díl věnovaný odrostlým žlutým duším bude speciální – pozvání k čaji přijala hlavní jezevčice madam Oresta McCollin Vianueva. Většina z nás ji zná jako zaneprázdněnou a vždy vstřícnou hradní ošetřovatelku a samozřejmě také jako kolejní ředitelku Mrzimoru, kterou je od roku Léto 2018. Madam je s námi na hradě již více než 15 mudlovských let, a tak zažila opravdu mnohé. Co se na hradě za tuto dlouhou dobu změnilo? A bude na svém postu kolejní ředitelky už navěky? 

Žlutý Trimeles: Přeji Vám krásný den, madam Oresto – pousměje se a srovná si pečlivě papíry – . Ještě než začneme s kanonádou otázek, jak se máte poslední dny? Nabíráte síly, užíváte si zaslouženého klidu, nebo je trávíte naopak pracovně? Prozradíte čtenářům, zda máte do Nového roku nějaké předsevzetí, přání či sny?

Oresta McCollin Vianueva: Krásný den i Vám, slečno Mandy. – usměje se – Nu, trochu uhoněně, ale vždycky může být hůře, co Vy? Já si už z principu předsevzetí nedávám. Většinou jsem je nedodržela a byla pak na sebe akorát tak naštvaná. Sny sice jsou, ale ty nejsou spjaté s rokem, ač splnit by se mohly, jen… Tomu ještě nevěřím. Ale přání? Snad jen, aby byl ten další rok pohodovější a vyvedený a třeba i stejně či lepší než ten poslední. 

Žlutý Trimeles: přikyvuje Úplně s Vámi souhlasím. Já měla dny poklidnější, tak snad se budou v takovém duchu nést i ty vaše.  usměje se  Na hradě jste již od roku 2005. Od té doby jste tu zažila mnohé. Máte za sebou úspěšně OVCE, KOZY, na kontě řád Helgy z Mrzimoru, účast v B4, porotování Sedmiboje a dokonce jste se stala i jednou z nemnoha hradních nevěst. Je toho tolik, že by to snad stačilo i na nějakou knihu. Snad aby o Vás brzo někdo napsal nějaký seminář. – zasměje se – Jak vzpomínáte vůbec na své začátky? Jak jste se na hrad dostala a učaroval Vás na první dobrou, nebo jste si k němu musela najít cestu?

Oresta McCollin Vianueva: U Merlinových spodků, tuhle knihu by nikdo nečetl! Úplná škoda inkoustu i papíru! – směje se – Nooo, je to těžké, ale začátky na hradě jsem neměla úplně nejlehčí. První půl rok, či rok, to chtělo hodně sil mých i úsilí ostatních, aby mě vůbec přijali. – ušklíbne se – Řekněme, že jsem nebyla úplně vzorem. Ale madam Leti, ta se odradit nenechala, a vlastně díky ní a všemu tomu času a píli, které mi věnovala (nastavila laťku a zkoušela jiný postoj a přístup, protože prý kdysi ve mně něco viděla a věřila, že to na hradě je jen obranný postoj a chtěla poznat mé skutečné já), jsem si Hrad zamilovala, protože když jsem změnila přístup já, změnil ho i Hrad. Cesta to byla velmi trnitá, ale nakonec jsem dosud ráda, že to madam nedalo a vzala mě pod svá křídla. – usměje se

Žlutý Trimeles:přikyvuje  To je moc pěkné, hrad i kouzelníci v něm by opravdu měli dát šanci každému! Každopádně 2005, to máme více než 15 let na hradě. Spousta zážitků, přátel, ale taky i zkoušek, esejí, soutěží  směje se  a bůh ví čeho všeho! Jak říkáte, vy jste se změnila, změnil se pro vás i hrad. Co jste na hradě hledala dříve a proč stále setrváváte? Jak je možné, že i po tak dlouhé době se sem stále ráda vracíte? Přece jenom na hradě není tolik kouzelníků, kteří by byli hradu takto „věrní“ a není to úplně obvyklé. se zájmem kouká na madam

Oresta McCollin Vianueva: Popravdě… Na toto je těžké odpovědět. Hrad se změnil taktéž, to máte pravdu. Všichni jsme vyrostli, hrad vyrostl též. Lidí z mé doby už tu tolik není, tak co mě na hradě vlastně drží? Teoreticky by člověk řekl, že je to kolejní post, ale… prakticky já vlastně nevím. Je to od všeho něco. Občas mám pocit, že mi hrad spíše bere než dává, ale po takové době na to člověk asi má právo. Ale jak si vzpomenu na starší doby, na všechny ty vzpomínky a zážitky, je to zase lepší. Hrad mě zformoval, hlavně lidi, co si mě vzali pod svá křídla, radili, byli mi oporou v těch nejtěžších chvílích dospívání a prakticky rodinou, která v reálu tolik nefungovala. Sice o tom mluvím, ale asi bych jen tak hrad nemohla opustit. Ne po takové době. – usměje se –

(současná madam kolejní Oresta McCollin Vianueva jako studentka a tehdejší kolejní ředitelka Letitia Te Tiba)

Žlutý Trimeles: Když jste byla ještě ve studentském hábitu, byla jste proslulá množstvím svých školních trestů. Trochu taková gaunerka. zasměje se  Byla jste opravdu takovou rebelkou? Bavilo vás překračovat nastavená pravidla, hranice a zkoušet trpělivost profesorů nebo jste jen měla ráda práci navíc? zvídavě kouká 

Oresta McCollin Vianueva: – směje se – Inu, možná to nebudete čekat, možná ano, ale B je správně. Bavilo mě získávání školních trestů a jejich následné plnění. Hlavně jsem nebyla extra vzornou studentkou, která si nabere hromadu předmětů, aby byla mezi prvními. Tohle byla vidina, že bych mohla být v něčem první. Soupeřily jsme tehdy s nynější zmijozelskou dušicí, které z nás to vyjde. Ale pak nás opustila a už to nebylo ono. –posmutní –
Hlavně, jak profesoři zjistili, že to mám jako zábavu, věděli ihned, že větší trest pro mne bude, když mi ten školní trest nedají. 

Žlutý Trimeles: O to zajímavější vzhledem k počtu trestů je fakt, že jste dva hradní roky vykonávala nejen post prefekta, ale i post pokladníka, kde je opravdu potřeba zodpovědnost pobaveně se uculí . Zajímalo by mě, jestli vnímáte rozdíl mezi bytím ve vedení tehdy a dnes? Mají to dnes funkcionáři v něčem snazší, nebo naopak těžší, trošku jiné pravomoce, povinnosti? 

Oresta McCollin Vianueva: – uchechtne se – Tak, jak se říká… pod svícnem je nejvíce tma, a já v té době byla velmi zodpovědná. Sbírat jsem začala až později, když mě z funkcí pustili.
Myslím si ale, že dříve to bylo jednodušší. Nevím proč, ale teď je to jiné… Někdy mám pocit, že nejraději by lidi měli všechno, ale zároveň bez námahy, jenže to se obávám, že nejde. Taktéž mám pocit, že se nyní lidem jde zavděčit hůře než předtím. Ale nemyslím všem a nemyslím to zle. Jen dříve nebylo tolik prostoru pro samozábavu a volný čas a nyní je tolik možností, jak se člověk může zabavit, když má dlouhou chvíli, že ho jen tak něco úplně nechytí.

Žlutý Trimeles: zapisuje si V koleji jste očividně byla úspěšná a obklopena příjemnými lidmi, ale nakonec jste se z role věčné studentky přece jenom přehoupla k profesorování. listuje v papírech Změna hábitu proběhla v roce Zima 2016, což znamená, že už toho máte samozřejmě hodně za sebou i ve fialové. Co Vás tedy nakonec vedlo k odchodu z koleje? Chtěla jste zkusit něco nového? Nebo Vám třeba kolej už neměla tolik co nabídnout? upije čaje

Oresta McCollin Vianueva: O tom se mluví hodně těžko, ale popravdě… ač jsem byla žlutá, měla jsem pocit, že už do koleje nepatřím. Lidi se kolem mě vyměnili, s nikým jsem se už moc nebavila, protože ti známí tam byli minimálně nebo se stáhli mimo Hog a bavili se tam. A já tam pár let bloudila a přemýšlela, zda skončit nebo ne, protože jsem zakrněla a nevěděla co dál. A v seznamování nejsem dvakrát dobrá, abych běžela k novým lidem a spustila na ně salvu. Lidi začali mít jinou řeč, jiné záliby a témata a já v tom plavala. Klasická krize. Jednou, jen tak pro srandu, jsem to zkusila, ač jsem nevěřila, že to vyjde, a po odeslání jsem litovala, ale zpět to už vzít nešlo. – pokrčí rameny –

Žlutý Trimeles: Nyní je z Vás ovšem úžasná profesorka! Máme začátek nového školního roku. Máte nějaký oblíbený předmět, který otevíráte? A plánujete třeba sepsat ještě něco nového a rozšířit si aprobaci?  mile se na madam usměje  Né, že bych už skoro neměla co studovat nebo tak…  zubí se

Oresta McCollin Vianueva: Vlastně asi nemám. Vždycky mě něco chytne jen na chvíli… Ještě jsem nenašla vyloženě něco, co bych byla já. Ale blížím se k tomu. – usměje se – Nu, chystám se na třetí ročník lékouzelnictví a možná konečně dopsat ty bájné tvory, chci je pojmout úplně z jiného hlediska, ale na dokončení a prohledání všech zemí, to chce čas, který nyní není. – posmutní, protože by to ráda dopsala –

Žlutý Trimeles: Budu vám držet pěsti! V dnešních dnech Vás můžeme vidět jako nesmrtelnou kolejní ředitelku žluté koleje a pro celý hrad jste zásadní jakožto hradní zdravotnice. Když jste šla na post profesora, tušila jste, že Vaše další kroky povedou hned na dvě funkce? Snila jste o tom vůbec někdy? Kdybyste mohla vrátit čas, nerozmlouvala byste to svému mladšímu já? Přece jenom vidíme, že postu kolejního se teď “nemůžete zbavit” a dvě funkce jsou sice více zkušeností, ale taky více starostí. Prozradíte nám, co Vás třeba tyto dvě funkce naučily a daly vám?  dá si před sebe prázdný pergamen

Oresta McCollin Vianueva: Nu, to se těžko hodnotí, jelikož sama o sobě nemám přehled a moc se raději nevnímám. Ale určitě mi to něco dalo. Sice si více nevěřím (ironie, já vím), ale zase si občas už dokážu říct, co si myslím nebo říct ne. Taktéž mi to zlepšilo trpělivost s ostatními i jednání, i takové to… diplomatické řešení a pohled na situace. Zároveň mi to ovšem posílilo a probudilo více mou drzou sarkastickou stránku. Hodně se to hodí u mudlů, to vám povím.

Žlutý Trimeles: V čele koleje jste již od školního roku Léto 2018, není to standardní doba, kolejní většinou odchází ze svého postu mnohem dříve. Na postu jste už opravdu dlouhou dobu, a tak by mě zajímalo, jaká vlastnost je pro kolejního ředitele ta nejdůležitější? zvídavě kouká po madam  Je působení na tomto postu pořád jenom procházka růžovým sadem, nebo musíte často řešit i nějaké nepříjemnosti?

Oresta McCollin Vianueva: Kruci, to už je to tak dlouho? Hrozné jak to letí. Ono, těch vlastností je více a vše záleží na koleji i povaze lidí tam. Určitě se ale neztratí ona trpělivost i diplomatický pohled na situace. Určitě to není vždy procházka růžovým sadem. Sem tam se opravdu ty nepříjemnosti řešit musí.

Žlutý Trimeles: přikyvuje Já už jsem to trošku nakousla. Na konkurz kolejního ředitele se nikdo nepřihlásil – letos, ani minulý rok pokrčí rameny . Na to, proč chcete odejít, se snad nemá ani smysl ptát, všichni vám přejeme zasloužený klid a odpočinek.  usměje se  Myslíte si, že se v dohledné době vůbec najde někdo, kdo by se pozice ochotně ujal? A je tu vůbec vhodný kandidát, který by dokázal stanout v čele Mrzimoru a vlít novou energii do koleje? Nebo budete vést Mrzimor už navždy?  pobaveně se zasměje

Oresta McCollin Vianueva: Kandidát tu určitě vhodný je, ale možná se ještě nenašel. Sem tam se poohlédnu, ale víte. Já nebudu nikoho nutit, aby mě vystřídal jen proto, že by člověk potřeboval nebo chtěl pauzu. Ano, koleji by to jistě pomohlo, vlilo novou krev a energii do žil, protože jak se říká, nová krev, nová energie, nové pohledy i nápady. Každý máme myšlení a uvažování jiné a když je jeden člověk někde moc dlouho, jeho uvažování se nezmění natolik, aby udělal nějaký obří BUM! a bylo to hned jako kdyby přišel úplně jiný člověk s novým pohledem.
A pokud to někdy nevyjde, tak co… aspoň jednou budu zase první a to první v tom, kdo zapustí kořeny do hradních zdí. – uchechtne se –

(bývalý kolejní ředitel Nicholas McElen a jeho nástupkyně a současná kolejní ředitelka Mrzimoru madam Oresta McCollin Vianueva)

Žlutý Trimeles: Jak jste vůbec momentálně spokojená s fungováním koleje? Drhne to někde nebo jsou jezevci šikovní a není na co si stěžovat?   upije čaje

Oresta McCollin Vianueva: Nu. nebyly to teď nejlepší týdny a měsíce, hlavně co se aktivit týče, jelikož i dámy potřebují pauzu nebo je mudlové hodně zaměstnávají a když se to dlouhodobě sejde, tak se nedá nic dělat. Prvně je vždycky potřeba vyřešit povinnosti u mudlů a pak se pokusit napravit to, co se pokazilo v jeho neaktivitě nebo když bude Hogodpočatý, protože chvíli byl víceméně mimo hrad, může přinést jinačí pohled do koleje a přijde třeba s něčím novým a s novou chutí. – usměje se –

Žlutý Trimeles: Taky jsem si všimla, že aktivně podporujete kolej kudy chodíte, třeba na famfrpálovém hřišti trávíte jakožto fialová dost času  uculí se . Věříte, že Mrzimor jednou to famfrpálové vítězství urve? A vůbec  zapřemýšlí . Jak se stavíte k faktu, že Mrzimor získal „pouze“ 4 školní poháry? Když si to porovnáme s ostatními kolejemi, tak to není zrovna mnoho. Je to mentalitou lidí v koleji nebo špatným vedením, malou motivací a odhodláním? Vy jste vlastně zažila všechny čtyři výhry, jedna z nich se odehrála, když jste už byla v čele koleje. Co pro vás konkrétně tato výhra školního poháru znamenala?

Oresta McCollin Vianueva: Ono je to složité. Mrzimor je všude veden jako ten, který si rád jede po svém. Nejde ruku v ruce v tom, co aktuálně frčí a rád funguje tak, jak zrovna potřebuje. Vidím to tak, že pár let se sbírají síly, energie, motivace, všechno a pak se to zase rozjede. Mezitím se poperou o pohár jiní, vše sledujete zpovzdálí a pak se ukážete v době, kdy to nečekají a pokoušíte se dát do toho vše. Věřím, že Mrzimor má na oba poháry, ač na školní pohár by kurzovní sázkaři vsadili více, věřím, že i ten famfrpálový jednou vyjde. Párkrát už to bylo opravdu o vlásek. Já koleji věřím a věřím v lidi v ní. A když nemůžu být součástí, můžu aspoň fandit. To jediné můžu ještě svobodně dělat. – usmívá se –

Žlutý Trimeles: otočí list  Samozřejmě nesmíme zapomenout na pozici hradní ošetřovatelky. Ta je snad v posledních letech, kvůli zamoření jezera, náročnější než kdy jindy. Jsou studenti neponaučitelní, je náročné s nimi spolupracovat, nebo to jsou vzorní pacienti? A jak se stavíte k současné situaci? Je na dohled řešení naší plešky?   popotáhne si klobouk

Oresta McCollin Vianueva: Zpočátku, kdy to bylo vyloženě zakázané, tak to nebylo nejsnazší a ještě těžší bylo koukat se na to, jak postupně jezero mizí a objevují se tam jen samé naplaveniny a nepořádek. Bylo těžko koukat na tajně snažící se lidi, podporovat je a zároveň dělat vrčícího hlídače, který je hubuje, že se to nesmí a koukat na to zaneřáděné jezero.
Teď je to už lepší. Snažím se co to jde, abych pomohla. Mohlo by to být lepší a mohli bychom mít více štěstí, ale každá pomocná ruka ke konečnému dílu se počítá. A pokud to zachrání jezerní obyvatelstvo i lesní tvory a zbaví nás to plešky, tak… Tahání zdar!
Léčba je jistě na dosah, cítím to v kostech.

Žlutý Trimeles: Taky to cítím! Mám dojem, že většina z nás se může jen domnívat co všechno vlastně obnáší práce hradní zdravotnice? 

Oresta McCollin Vianueva: Co to obnáší? Hlídat zásoby, nemocné a pomoct jim když můžete. Hlídat, zda je všechno na svém místě a být tu pro ty, kteří přijdou a hledají dotyk toho, kdo jim pomůže od bolesti a nepříjemností.
A doufat, že opět nebude nějaký hradní skřítek chudý a nerozhodne se hradní zásoby prodat na černém trhu…

Žlutý Trimeles: Většinou se na závěr rozhovoru ptám, zda má osoba na hradě ještě nějaké nesplněné sny, ale u vás mě spíš zajímá, co si vy sama myslíte, že vám hrad ještě přinese? Má vám vůbec ještě co nabídnout?  dá do kupy všechny pergameny a přívětivě se usměje

Oresta McCollin Vianueva: Popravdě, slečno Mandy, to je opravdu těžké. Když jsem zjistila, že jsem tu bezmála 20 let, polilo mě horko, jak ten čas letí. Ale jestli mi má hrad ještě co nabídnout? No… to vždycky záleží na tom, jak si to člověk udělá a co se kolem děje. Věřím, že se vždycky dá něco najít a v tomto případě mohu říci jen, uvidíme, jaké klacky mi osud hodí pod nohy. – zasměje se –

Žlutý Trimeles: Děkuji Vám za Váš čas. Ať se Vám jenom daří a jezevci vám dělají radost. 

Oresta McCollin Vianueva: Děkuji i vám, slečno Mandy. Ať se daří i Vám a máte poklidné a radostné bytí na hradě i u mudlů.

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright

4 komentáře

  1. Freya Reeves 1. 3. 2023 22:50

    Opravdu povedený rozhovor!

  2. Tery Poe 2. 3. 2023 17:43

    Opravdu super práce :)

  3. Enid Bloom 3. 3. 2023 23:18

    Jůů, třetí ročník lékouzelnictví :) a opravdu moc krásný rozhovor.

  4. Vicky 15. 3. 2023 06:11

    Povedený rozhovor. Vážím si toho, že slečna kolejní na post nikdy nerezignovala, i když se ho chtěla vzdát, když se nikdo nepřihlásil, stále zůstává aktivní kolejní. :)

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*