Kde jsme to skončili? A jo, už vím! „Stůj a vzdej se!“ zakřičel šerif. Zastavili jsme se? Zastřelili jsme ho?  A do jaké patálie nás to všechno zase dostalo dál? Čtěte, jak to bylo Tenkrát na Západě!

Hlas lidu opět promluvil – a teda, nic proti, ale dostal nás do pěkné louže. No, jen se na to sami podívejte:

Takže abychom si to shrnuli: nemáme stále spojence ani imunitu (pouze krátkodobého zaměstnavatele), okradli jsme nebohého žebráka, ale zůstali jsme stát jak opaření, když na nás šerif houknul. Do čeho nás tato kombinace dostane?

V kapse zlato a nabitá zbraň,
žebráka co natahoval dlaň.
Kejhák svůj si dobře opatruj
na údolí rodné pamatuj.

„Stůj a vzdej se!“ zvoní ti v uších ozvěna. Zamrzneš a zůstaneš stát, zdá se ti, že šerif má až příliš jistou ruku – tohle není deal, za který bys položil život. Navíc, ty jsi už zaplaceno dostal.

„Jen v klidu, šerife. To je můj kšeft. Prodávám zbraně. Slyšel jsem, že se ve městě chystají chlapi ze Zlaté společnosti na výpravu a přišlo mi to jako dobrá obchodní příležitost,“ zazubíš se, zatímco klidně zvedáš ruce nad hlavu. Vidíš, že šerif viditelně zaváhá a v duchu se zaraduješ, každopádně zachováš klidnou tvář.

„Nejsem zdejší a mám za sebou dlouhou cestu, jen mrkněte na mého koně a hned uvidíte, jak je ztahaný,“ pokračuješ dál. „Pošlete ale dopis do Hunker Down nebo jakéhokoli města v okolí a vše vám místní šerif potvrdí, zrovna minulý měsíc si ode mě kupoval krásného nového Volcanica, až mi ho bylo líto prodávat,“ kuješ železo, dokud je teplé. Šerifova ruka pomalu začíná klesat.

„Starej Jim je přímý chlap,“ dodá váhavě. „Ten žádnou levárnu krýt nebude, s tím počítej,“ varuje tě ostražitě. 

Náhle tě do nosu praští ne šerif, jak by se dalo očekávat, ale podivný puch. Zápach v sobě nesl zemité tóny hnijícího sena, ostré pižmo nikdy nepraných ponožek a vše zakončoval odér v podobě piva tak kyselého, že by do něj šly nakládat okurky. Kromě tohoto specifického odéru k tobě dolehne i známý chraptivý hlas:

„Ti pěkně kecá, šéfe. Je to zloděj zlodějská! Obral mě o celou dnešní kasu, smrádě jedno!“ žaluje vesele žebrák, kterého jsi potkal u městské brány.  „Vy víte, že nekecám, šéfe! Ale klidně si to ověřte! Po tom, co se mi to stalo naposled, si všechny prachy značkuju!“ 

Šerifova tvář ošklivě ztvrdne, jeho pistole opět míří přesně na tvou hlavu. V tu ránu ale prorazí okolní dění ohromný řev a dusot mnoha nohou – v postavě, která běží v čele davu, co se vyřítil ze stínu bočních uliček, poznáváš Small Badboye. Je těžké ho nepoznat, protože už z dály na tebe vztekle řve: „Balíku tys to podělal! To si vyžereš!“

Bohužel se zdá, že ho poznává i šerif, protože okamžitě zavelí: „Vici! Vezmi tady Balíka a Big Badboye zpátky do lochu, a  fofrem! Bacha, spolupracují spolu! Nesmíme je nechat utýct a tady to bude ostrý!“

Okolní zmatek ti poskytuje čas na poslední akci předtím, než tě lapne vice – a podle toho, že jeho vzezření připomíná menší horu, jak ten někoho jednou chytí, už ho nepustí. Pokud u tebe najdou zbraň od banditů, určitě to tvému případu nepomůže. 

Co uděláš?

Bludiště ke stažení ZDE.

Najednou svět ovládla tma – a taky ten hrozný smrad.

„Ale, ale, ale, kdopak se nám to tady probouzí ze šlofíčku? Balík, že jo? Nic moc přezdívka, ale svým způsobem ti sluší,“ blýskne po tobě Big Badboy zářivým úsměvem.

Protřeš si oči, zatímco si pomalu sedáš a rozhlížíš se kolem sebe.

„Jojo, je to tady jako v pokojíčku,“ spokojeně si pobrukuje – jak si s hrůzou uvědomíš – tvůj spoluvězeň. „Tohle je aspoň dobrej loch. Postel, kýbl, personál, co ti neplive do kaše. Jedno z lepších zařízení tohoto typu, to ti můžu říct,“ pokračuje vesele.  

„Takže nás zavřeli,“ konstatuješ suše, jak na tebe padá smutná tíha neveselé reality. 

„Tebe zavřeli, mně pouze prodloužili pobyt. Hehehe, to, že nejseš zdejší, byla ale pravda, co? Kdybys totiž byl, vyhnul by ses Mstivému smraďochu Billymu obloukem! Ten je vytrvalej jak splátkovej kalendář. Jednou jsem to na něj zkusil taky a půl roku celé bandě mizely ponožky, jen co vjeli do města. Vůbec nevím, jak to dělá, kluk jeden mazaná. No a zkus si jezdit bez ponožek v těch holinkách, že jo. Příšerně nepohodlný,“ pokračuje zpěvavým hlasem dál. Začínáš si říkat, že většinu svých obětí musel zkrátka a jednoduše umluvit k smrti. 

„No, každopádně, jak na tebe měl Billy pifku, tak to raději nenechal na náhodě a pěkně tě zlikvidoval sám. Je to jeho slavný útok zvaný „smrdutý sundaný sandál“. To se nemáš za co stydět, to slabší povahy omdlévají až dva metry daleko!“  vysvětluje příčinu tvého náhlého odpadnutí. 

„Tak, ale k závažnějším věcem. Věřím, že spolu máme jisté obchodní jednání,“ potutelně na tebe mrkne. „Small byl dobrej chlap, mozek operace! Jak sis správně všiml, použil jsem minulej čas. Což je problém, protože na moje chlapy je sice spoleh, ale sami toho moc nevymyslí,“ pokyvuje hlavou. „Small padl, aby našim chlapů poskytl příležitost k útěku! Hrdina!“ zamáčkne slzu v oku. „No, ale nedá se nic dělat. Zdejšího pohostinství jsem si už užil dostatečně, je čas změnit lokál. Což mě přivádí k hlavní věci. Co s tebou? Řekl bych, že za zvorání mé záchranné akce mi dlužíš nějakou tu službičku. Já si zakládám na tom, že jsem celkem velkorysej chlap. Pokud mi pomůžeš s mým plánem na útěk, na mou duši, všecko odpuštěno! Dokonce se ke mě můžeš přidat a být novým Small Badboyem – Medium Badboyem!“

Co uděláš?

Nemáte-li hru Bang k dispozici, nezoufejte. Hru lze odehrát i on-line ZDE.

Big Badboy na tebe naposledy potutelně mrkne a s tím, že si jde dát šlofíka, protože zdejší slamníky vůbec nejsou zlý, se jde natáhnout na kavalec. 

Zatímco přemýšlíš, jaké jsou tvé možnosti, vyruší tě zaklepání na mříže. Zvedneš oči a uvidíš smutnou tvář vice.

„Chlape pojď, jdeš k výslechu,“ řekne tónem, který by byl spíše vhodnější k vyjádření upřímné soustrasti. Raději to moc nekomentuješ, zvedneš se, počkáš, až ti otevře dveře, zamkne za tebou, a jdete spolu chodbou, kterou zdobí jen nejrůznější plakáty hledaných osob. 

„Ty… chlape,“  začne opět vice, „buď na šerifa slušnej, jo? Vůbec nemá dobrou náladu. Chudák, tolik se nadřel s tou popravou a pak tohle,“ smutně pokývá hlavou. „On to nemá vůbec jednoduchý,“ povzdechne si, ale to už jste u šerifových dveří.

Když se ocitneš na židli před šerifovým stolem, dojde ti, proč ti vice říkal, co ti říkal. Šerif vypadá asi tak vyspale jako běžná matka dítěte do dvou let. 

„Půjdeme rovnou věci. Budu mít tolik slušnosti, cizinče, že ti nebudu říkat Balíku, ale ty okamžitě vysypeš, co se to sakra stalo. Víš, dneska to měl bejt dobrej den. Nějaká ta poslední slova, poprava, oslava. Finito, nádhera. Místo toho nejen, že místo téhle popravy je fraška, ale z druhé popravy nebude absolutně nic, protože Small Badboy si musel umřít tam, beztak jenom proto, aby mi zkazil radost. A zbytek té jeho proradné partičky je kdovíkde! A toho nafintěného mizeru tu mám zase – bude si zpívat, pískat, žvanit! To se nedá vydržet! “ V tuto chvíli se už šerif drží za hlavu. „A uprostřed celé téhle lapálie máme tebe. Takže, cizinče, zpívej, jak nejlíp umíš,“ dořekne a probodává tě pohledem.

Co uděláš?