Tolik voleb, tolik možností. Bojovat, utéct, přidat se ke Small Badboyovi? Pokračování vaší cesty je tady. Nasaďte klobouky, zocelte nervy a vrhněte se s námi na další cestu.
Ještě než se vrhneme na pokračování naší cesty, pojďme si ukázat, jak jste volili v předchozím kole – a s čím tedy budete muset nadále pracovat:
Teď už je ale nejvyšší čas pokračovat, obyčejná osobo, co nekrmí zvířata a pokojně čeká, co bude padouch chtít.
Ač obyčejná zdá se tvá tvář,
v duši své jistě máš ohně zář.
Budeš žhnout pro zákon či lesti,
která cesta nese ti štěstí?
Nemůžeš uvěřit svým očím a chvilku zvažuješ své možnosti. Nakonec se rozhodneš nic neuspěchat a v klidu počkat, co ti Small Badboy chce. Je to sice známý ničema, ale třeba to bude stát za to. Koneckonců, ještě žiješ a to nějaký důvod mít musí. Bojíš se trochu o svého koně, ale kromě děsivých hlasů v povzdálí slyšíš i známé zařehtání následované slovy, které můžou, ale nemusí být (přece jen, neslyšíš úplně dobře) „To je ale hodný koníček, že chlapi.“
Small Badboy si tě změří zkoumavým pohledem, nakonec mu tvář prořízne spokojený úsměv a chraplavě se zachechtá: „Hehehe. Ty jsi zrovna takový ptáček, kterého my teď hledáme. Takový úplně obyčejný vesnický tupeček. Za tebou se nikdo ani neotočí. No a když se tě někdo bude snažit popsat, che! Takových lidí existuje. To je úplně perfektní. A víš ty, balíku, proč je to perfektní?“ ptá se tě.
Chvilku přemýšlíš, zda jde o řečnickou otázku nebo ne, ale nakonec se rozhodneš zavrtět hlavou.
„To si myslím, že nevíš! He! Je to totiž můj geniální plán. Ty, balíku, nám totiž pomůžeš osvobodit kámoše. Kámoši by si totiž měli pomáhat a já se rozhodně nehodlám koukat, jak mi pověsí Big Badboye,“ chvástá se hlasitě. Pomyslíš si něco o tom, že vidět ho sice moc není, ale o to víc je ho slyšet.
„My bychom ho s chlapama zachránili sami, ale má to jeden háček. Nás budou prohledávat, naše ksichty znaj. Tvůj ksicht, balíku, nezná nikdo – no a pokud nám nepomůžeš, tak už ho ani nikdo jiný kromě supů nepozná, jestli víš, jak to myslím,“ oznámí ti vesele, zatímco mu krvelačně zabléskne v očích. Ruku má položenou na pistoli.
Tiše kývneš hlavou, že rozumíš.
Co uděláš dál?
Spojovačka ke stažení ZDE.
„Tak to bychom měli. Já jsem tušil, že se nějak dohodneme,“ spokojeně říká Small Badboy, zatímco tě rozvazuje. Když vedle sebe stojíte, všimneš si, že si má tendenci stoupat na špičky. „Chlapi, přiveďte mu toho koně!“ pískne na hlasy vzadu. Nestihneš se ani rozkoukat a už je tvůj věrný oř po tvém boku – i když se ti zdá, že je dosti nervózní. Nervózně vypadají i jacísi dva chlapi, co jsou po tvém boku taky a zaměstnávají se tím, že k tvému koni přivazují podezřele plné brašny.
„Tak poslouchej, frajere. Máš dva hlavní úkoly. Ten první je propašovat do města zbraně, co tady kluci přivazují. Na náměstí si tě najdem, to se neboj. Tvůj druhý úkol je zachránit Big Badboye. Pokud se nic nepodělá, dostaneš se dozadu za popraviště a zastřelíš kata. O zbytek se my už postaráme. No a pokud se něco podělá, tak musíš, a to ti opakuju, kámo, MUSÍŠ dostat k Badovi pistoli. Jinak tě odděláme my. No a pokud nás podrazíš, tak tě odděláme taky,“ hrozí vůdce banditů.
Ani nevíš jak a už zase sedíš na svém koni a pokračuješ v cestě. Hlavu máš plnou zmatených myšlenek. „Co s tím budu dělat?“ povzdechneš si. Netrvá to dlouho a projíždíš branou do města. Cesty jsou prázdné, očividně už všichni vyrazili na náměstí, aby chytli dobrá místě na dnešním krvavém představení. Pobídneš koně k rychlejšímu tempu – poslední, co chceš je, abys to nestihl. Najednou se před tebou ozve chraptivý hlas: „Dobrý pane, trocha jídla, pití, či snad nějaký ten drobáček by nebyl? Podělte se s ubohým žebrákem, tisíckrát se vám to oplatí.“
Co uděláš?
Vyřízeno, není čas ztrácet čas. Na náměstí jsi už za chvilku. Máš pocit, že zbraně, cinkající o sebe, musí každý slyšet. Poprava už začíná. Big Badboy stojí na vyvýšeném popravišti a hází do davu flirtovné úsměvy. Na jednu ženskou dokonce mrkl! Obhlédneš situaci. Popraviště sice ze strany hlídá chlápek, co podle hvězdy na košili musí být šerif, ale když půjdeš tiše a šikovně, určitě máš šanci na úspěch. Rozhodneš se tedy vyrazit druhou stranou. Dav dělá takový hluk, že věříš ve svůj úspěch. Krůček po krůčku se ty a tvůj kůň přibližujete na místo určení. Konečně, konečně jste u popraviště. Teď se nesmí nic pokazit. Najednou ale zazní: „Je čas na tvá poslední slova, mizero,“ a dav ztichne, že by bylo možné slyšet spadnout špendlík. Lidé chtějí slyšet, co jim může tento šarmantní padouch říci. Teď nesmíš, nesmíš nic pokazit.
„Ihaaaaaa,“ zaržá tvůj kůň nespokojeně hlady a zvedne se na zadní a zatímco letíš k zemi, z přeplněných brašen vypadne několik zbraní. Sotva se stihneš postavit na nohy, a už je pár metrů od tebe šerif. Jeho pohled míří rovnou na vysypané zbraně a na tebe.
„Stůj a vzdej se!“ zakřičí.
Co uděláš?
Jupí, konečně se bude i střílet!