Na našem Divokém Západě došlo na lámání chleba – a také na první kulky. Jak nakonec rozhodl hlas lidu? Vyhraje nakonec cesta práva a pořádku, nebo cesta plná střelného prachu, zločinu a osobního prospěchu? Velké finále je tady!

Hlasování je uzavřeno, hlasy jsou spočítány, volby byly provedeny. Jak to tentokrát dopadlo?

Takže si to shrneme – jsme pragmatičtí až do morku kostí, protože bereme vše, co má nějakou cenu. Ještě nejsme úplně prohnilí, takže opilého mladíka pouze přetáhneme něčím po hlavě, což si ale u šerifa netroufneme, tam jedeme hezky na jistotu a rovnou ho zastřelíme. 

Srdce tvrdé jako ten kámen,
s šerifem už je dávno ámen.
Badboy směje se vesele,
vybral sis dobrého přítele?

„Vím, kdo za tím stojí. Vím, čeho je schopný – a ty bys měl být v tuhle chvíli taky. Vidím, že máš zbraň. Poslední šance. Zastřel ho. Zachráníš tím nespočet životů a budeš žít jako svobodný člověk, to ti slibuju. Pokud mu ale pomůžeš, jsi zodpovědný za vše, co udělá a vybíráš si tím život na věčném útěku. Tvoje volba.“

Šerifova slova ti doznívají v hlavě, zatímco tě muž zákona propaluje palčivým pohledem. Big Badboy se za tebou jenom pobaveně uchichtne, ale skoro se ti zdá, že by bystré a trénované ucho mohlo zachytit i lehkou nervozitu totoho nebezpečného muže. Je to tak, jak šerif říká – je to tvoje volba.

Prst na spoušti se pohne, kulka vyletí a ticho noci protne bolestně hlasitý zvuk výstřelu. Po něm chvíli nenásleduje nic – čas jakoby se navěky zastavil. Šerif se chytne za hruď, ze které mu prýští krev a po chvíli se tiše sveze do prachu cesty. Jeho oči smutně sledují cigaretu, která mu vypadla z rukou. Na tváři mu ale zůstává cynický úsměv – jako kdyby aspoň to, že svět je přesně takový, jaký ho čekal, vyrovnávalo všechno ostatní na miskách osudu.

Ze zamyšlení tě probere bodré poplácání po zádech: „Rád vidím, že jsi chlap mého gusta. Raději jdi očíhnout, zda je fakt po něm, nebo ho máme za chvíli v zádech zase. Strašně tvrdohlavej chlap,“ zavrtí hlavou Big Badboy a pobídne tě k šerifovi.

Zatímco se skláníš nad krvácejícím a zcela zjevně umírajícím mužem, pocítíš v kapse nepříjemné bodnutí. Naštvaně zašátráš a vytáhneš předmět z kapsy – je to medailon, který jsi ukradl ze šerifovy kanceláře. Celkem hezká práce, na trhu by si za něj mohl dostat nějakou tu zlatku. 

Co uděláš?

Medailon k dokreslení pěkně prosím ZDE.

Zatímco se snažíš naposledy vypořádat se šerifem, všimneš si podivného předmětu, který musel šerifovi vypadnout. Když si uvědomíš, co je to za předmět, hrůzou tě zamrazí. „Takhle těsné to být nemělo!“ pomyslíš si. „On si na nás přinesl regulérní dynamit,“  zakleješ v duchu. „Fakt to byl pořádně tvrdohlavý parchant,“ souhlasíš v duchu s Big Badboyem. 

Zatímco přemýšlím, jak s touto informací naložíš, promluví na tebe Big Badboy: „Hlavně se moc nedojímej, ještě nejsme z města venku. Ten výstřel určitě zalarmoval celé město. Dobré je, že na náměstí se zdrží u toho písklete, cos omráčil, ale zase tolik času nám ta tvoje akce nekoupila. Nechci se hnát se zbytkem města v patách. Co si budeme, tady teď úplně oblíbení nebudeme. Nejlepší by bylo, si to hezky pojistit, ale na to nejsme úplně vybavení,“ povzdechne si smutně.

Co uděláš?

Konečně je vše vyřízeno a můžete vyrazit za svobodou, pryč z tohohle pekelného města. Koně mají slušnou formu, takže brzy necháváte všechny události daleko za sebou. Nezastavujete, nemluvíte, jedete nocí dál a dál – kam přesně, to ví jenom Big Badboy. Zdá se, že se o svá tajemství dělí mnohem méně rád, než by se na první pohled mohlo zdát. 

Zastavíte až při svítání – na křižovatce. Big Badboy seskočí z koně a naznačí ti, ať ho následuješ. Odněkud – a ty netušíš odkud a kde ji vzal, vytáhne láhev whiskey a pořádně si lokne. Nabídne i tobě – vděčně přijímáš, protože žízeň je veliká a celý ten zpropadený den si zaslouží pořádného panáka. 

„Přiznám se ti, kamaráde, že tam ve městě, se šerifským, jsem chvilku přemýšlel, jak se rozhodneš. Je ale vidět, že je na tebe spoleh. A jak víš, rád splácím své dluhy. Máš u mě jedno přání, to ti splním, že se Big Badboy jmenuju. Nejraději bych byl, kdybys byl mým parťákem – zrovinka plánujeme přepadení vlaku, hodil by ses nám tam. Něco zlata z toho taky kápne, o to se neboj. Pokud ale chceš cestovat sám, zařídím ti to. Nikdo z nás se tě ani nedotkne a ještě ti po okolí uděláme dobrou reklamu. Žádný zraněný city. Pokud se chceš vrátit k pokojnému životu, umíme zařídit i tohle. Je to trošku ošemetné, ale co bych pro tebe neudělal, že jo.  Zfingujeme tvoji smrt, najdeme ti ranč někde, kde tvůj ksicht neznaj a můžeš si dál pokojně farmařit – je to ale škoda potenciálu, podle mě.“

Co uděláš?

Tak je to tady – finální volby a poslední úkoly. Poslední šance rozhodnout o tom, jaký bude ten náš šťastný konec.