Trimeles / Soutěže / Za odznáček / Halloween is coming
Love Office – Zachraň láskou zkroušené Sametová láska DIY – 10. díl Náborová propagační kampaň aneb kdyby byly náborové kampaně upřímné Petronela Uječená: „Druhé místo můžu přijmout se vztyčenou hlavou a nebudu o nic míň Petronela, stejně jako bych nebyla o nic víc Petronela, kdybych Snaživce roku vyhrála.“ Knižní klub u Trimela – Dobrá znamení Deskohráčův stolek: Kaskádie Perníčkový sraz U Přemotivovaného Poličkáře O sežraných perníčcích a kolektivní obřadní písni Adventní pohádkování IV. – Typískovy první Vánoce Televizní Vánoce V. – Vánoční seriály Televizní Vánoce IV. – Vánoční filmy z jiných zemí Vánoce: Stále svátek, nebo obchodní příležitost? Televizní Vánoce III. – Vánoční americké filmy Vánoční tvoření DIY – 9. díl Televizní Vánoce II. – Vánoční české filmy Adventní pohádkování III. – Starouš Tobias a jeho nečekané Vánoce Vánoční playlist aneb průlet vánočním hradem Televizní Vánoce I. – Vánoční animáky Adventní pohádkování II. – Zázraky nejen o Vánocích Vánoční věnce Vše, co jste kdy chtěli vědět o omalovánkách I. Adventní pohádkování I – Kouzelný vánoční zvoneček Adventní pohádkování – vše o soutěži Trimeles na cestách – magická Šumava Cesta za pokladem Kam i králové chodí sami aneb 19. listopad jako MDT Emoji na Hradě VII. Cesta za jiskrou Ohnivce Hog v kocke 20 a 2/2 – Neviditelný speciál Zápisník jednoho dinosaura VI. – dinosauří šatník Za plamenem svíčky Halloween is coming Odznáčky – všechny chytit máš! Aneb minisoutěže Žlutého Trimela Podzimní luštění Hog v kocke 20 Jak vyzrát na podzimní depku Skořicoví šneci DIY – 8. díl Tradiční nováčkovský turnaj – shrnutí Nováčkovská výprava Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok

Halloween je časem, kdy se otevírá hranice mezi skutečností a nočními můrami. Temnota noci láká na dobrodružství a mrazivá atmosféra vybízí k objevování těch nejděsivějších příběhů. Ale pozor – tento článek rozhodně není pro slabší povahy, které se nerady bojí. Pokud se ale odvážíte, čeká vás temná jízda plná záhad, hororových legend a strašidelných tradic, které vám zaručeně zrychlí tep. Jste připraveni vkročit do světa, kde se každý stín může stát vaším největším nepřítelem?

 

Historie tohoto svátku začíná v předkřesťanském období, kdy Keltové slavili svátek zvaný Samhain. Tento svátek obyvatelé slavili na přelomu října a listopadu, což byl čas, který pro ně znamenal konec sklizně a začátek nejtemnější doby roku, kterou byla zima. Keltové věřili, že během tohoto období je hranice mezi světem živých a světem mrtvých tenčí než obvykle a duchové mají šanci se dostat zpátky na Zem. Doufali, že se znovu shledají se svými mrtvými příbuznými. Kvůli tomuto stavěli oltáře, kam ukládali ptačí pera nebo zvířecí lebky, aby mohli navázat lepší spojení. 

Před zlými duchy, kteří na zemský povrch mohli vstoupit také, se Keltové bránili zapalováním obrovských ohňů a k tomu si na sebe brali masky. Věřili, že tato opatření jim pomůžou zmást zlé duchy, kteří se skrz bránu dostali. Samhain též sloužil pro různé rituály, které se v tuto noc dělaly. Tuto noc druidové využívali pro věštby, protože obyvatelům radili jak přežít zimu, a co se týče jejich budoucnosti.

 

Halloweenská tradice bobbing for apples (chytání jablka do úst) pochází z Římského svátku Pomona, který měl na Samhain největší vliv. Další takový svátek je Feralia, což je svátek mrtvých, kdy Římané uctívali duše zemřelých. 

Slovo Halloween pochází z roku 835. Papež Řehoř IV. tento rok přesunul na 1. listopadu Den všech svatých, který roku se od roku 609 slavil 13. května k uctění mučedníků a svatých. 1. listopad byl zvolen proto, aby nahradil keltský Samhain. Noc před Dnem všech svatých se stala All Hallows’ Eve tedy předvečer všech svatých a odtud pochází název Halloween.

 

Halloween vs Dušičky

Oba tyhle svátky mají připomínat naše nejdražší, kteří nás již opustili, ale každý z nich je jiný. Původ Halloweenu již nebudu zmiňovat, protože je to napsané o několik řádků výše, pojďme se, ale podívat odkud pochází Dušičky. Tento svátek má křesťanský původ a jeho oficiální název zní Památka zesnulých. Založen byl v 10. století mnichy, aby lidé mohli vzpomínat na své mrtvé a modlit se za jejich duši v očistci. Slaví se 2. listopadu a lidé obchází hroby a nesou svým zesnulým dary. Halloween je především o zábavě, strašení, dlabání dýní, zdobení domů strašidelnými dekoracemi, koledování nebo-li také trick or treating. Kdežto Dušičky jsou o vzpomínání na zesnulé, návštěvách u hrobů, kam jim nosí jako vzpomínku květiny. Dušičky jsou klidnější a tišší svátek, který nabízí ke vzpomínkám na milované lidi. 

Halloween se primárně slaví v těchto zemí: Spojené státy, Kanada, Irsko, Velká Británie a Austrálie. Na druhou stranu popularita tohoto svátku roste více, než by si kdo myslel, a můžeme se s ním setkat i v evropských zemích, které plánují i Halloweenské večírky. Halloween se potýká i s druhou stránkou, kdy není přijat a považován za kulturní tradici dané zemi. S Dušičkami se setkáme v České republice, Polsku, Slovensku, Mexiku, Portugalsku a v dalších zemích jižní Evropy, převážně v katolických zemí. Typickými znaky pro Halloween jsou vydlabané dýně se strašidelnými obličeji, kostýmy jakéhokoliv druhu, strašidelné dekorace jako jsou pavouci, pavučiny, kostlivci, netopýři a další motivy. Převládá černá a oranžová barva. Pro Dušičky jsou typické květiny, zejména chryzantémy, a svíčky, které se zapalují mrtvým jako vzpomínka na ně a úcta k nim.

Halloween v jiných zemích

Halloween se slaví ve všech zemích stejně, až na pár drobných změn kvůli jejich kultuře. Například ve Spojených Státech se tento velmi oblíbený svátek slaví přesně, tak jak můžeme vidět v amerických filmech. To znamená různé večírky, které pořádají teenageři, koledování, výroba kostýmu, dlabání dýní a strašidelná dekorace. V New Yorku na tento den vždy připravují velký halloweenský průvod. 

V Kanadě se Halloween slaví stejně jako ve Spojených Státech, ale na konci dne mají velký ohňostroj a ohnivou show.

V Irsku kromě tradic, které mají stejné jako v již zmiňovaných Spojených Státech, dodržují i své keltské tradice – hry s jablky, věštby a chleba Barmbrack (ovocný chleba s rozinkami). 

Barmbrack je tradiční irský ovocný chléb, který se často podává při svátku Halloween. Je jemně kořeněný a plný sušeného ovoce.
 
Ingredience:
– 250 ml silného černého čaje
– 300 g směsi sušeného ovoce (rozinky, kandovaná kůra)
– 225 g hladké mouky
– 1 lžička prášku do pečiva
– 1 lžička mleté skořice
– 1/2 lžičky mletého nového koření
– 1/2 lžičky mletého zázvoru
– 100 g hnědého cukru
– 1 vejce
– 25 g rozpuštěného másla
– 2 lžíce whisky nebo brandy (volitelné)
– 1/4 lžičky soli
Postup:
Namáčení ovoce: V míse přelijte směs sušeného ovoce černým čajem (můžete přidat i whisky nebo brandy). Nechte ovoce namáčet minimálně 2 hodiny, ideálně přes noc.
Příprava těsta: Předehřejte troubu na 170 °C a vymažte formu na bochník máslem nebo vyložte pečicím papírem.
V jiné míse smíchejte hladkou mouku, prášek do pečiva, skořici, nové koření, zázvor a sůl. Přidejte cukr do suché směsi a promíchejte. Pak přidejte vejce, rozpuštěné máslo a namočené ovoce (i s tekutinou) a dobře promíchejte, aby vzniklo vláčné těsto. Nalijte těsto do připravené formy a vyhlaďte povrch. Pečte v předehřáté troubě asi 60–70 minut, dokud není špejle zapíchnutá do středu čistá. Nechte chléb vychladnout ve formě asi 10 minut, poté ho vyjměte a nechte zcela vychladnout na mřížce. Barmbrack se tradičně podává nakrájený na plátky s máslem a šálkem čaje.
 

Na co do kina

Že byste se chtěli jít podívat do kina na nějaký ten strašidelný film a nasát aspoň trochu strašidelné atmosféry? Tady máte přehled co uvádějí v kině nebo teprve vyjde.

 

Příběh se odehrává typicky v chalupě v lese, kde bydlí matka se dvěma syny a kde číhá zlo, které jim však hrozí až tehdy, když opustí bezpečí svého domova nepřivázaný k lanu. Jednoho dne si ovšem jeden z jejích synů usmyslí, že žádné zlo neexistuje, a tak se vydá ven bez lana. V tu chvíli začíná boj o přežití, co se tam asi stalo? Přežije matka s chlapcem nebo z nich bude další žrádlo pro nenasytné zlo? To vše se dozvíte ve filmu.

Popová zpěvačka Skye začíná se svým světovým turné, které jí má zajistit status nejúspěšnější popstar. Svoje turné si ovšem nemůže užít, tak jak by chtěla, protože v jejím životě se momentálně děje drastických a záhadných událostí, které si nedokáže vysvětlit. Skye se už jednou porvala se svou temnou minulostí a je odhodlaná to udělat znova a nevzdat se jen tak bez boje. Mezi životem a smrtí se nachází zlé síly, které se horko těžko dají zničit. Jediný jejich znak je strašidelný úsměv od ucha k uchu, ale v ten moment může být už pozdě a zpěvačka v ohrožení života.

Některé duše zůstávají prokleté i po smrti a tím pádem mohou kdykoliv navštívit svět živých, protože jsou spojené s věcí, která tam zůstala. A právě tyto věci sbírá slepá dáma Darcy, která vnímá svět mrtvých. Jednoho dne se ovšem stane nehoda a Darcyina sestra je brutálně zavražděná. Viníka její smrti neznají a tak obviní jednoho pacienta z místní léčebny pro choromyslné, kde pracuje její manžel. Jak to obvykle bývá, tak nevinně obviněný člověk je nalezen mrtvý. O pár měsíců se Darcy objeví v domě, kde byla její sestra zavražděná před dveřmi sestřina manžela. S Tadem se domluví, že tam zůstane na pár dní a mezitím Darcy chce díky svým artefaktům zjistit, kdo nebo co zabilo její sestru. Aby měla větší šanci zjistit, co potřebuje dovezla si do panství i její největší artefakt. Ovšem zda to Darcy pomůže nebo bude zavražděná, si budete muset zjistit sami a zajít si do kina na tento film. Nebo si počkat až bude online na streamovacích platformách.

Již podle názvu by si každý mohl domyslet o čem bude film. Při prohledávání vesmírné základny parta mladých lidí objeví  nejsmrtonosnější formu života ve vesmíru.

Strašidelné příběhy

Máte raději staré dobré strašidelné příběhy? A co když to jsou příběhy podle skutečnosti? Pár takových bych tu pro vás měla.

Moje nejlepší kamarádka Lucka se kterou se známe už od základní školy je taková moderní čarodějnice. Připravuje mastičky z bylinek, rozumí všemu nadpřirozenému a má dokonce Tarot karty, které jsou neskutečně přesné. Každý rok si navzájem dáváme vánoční dárky a ten rok jsem jí koupila její první Ouija desku. Po Vánocích jsme se rozhodly ji vyzkoušet u její babičky. Varování: tahle deska nepatří do rukou amatérů a lidí, kteří s ní neumí zacházet.
Byla už tma, svítily jsme si jen bílou svíčkou, která nás měla chránit před zlými duchy. Lucka se ujala vedení a začala se ptát. Já jsem byla ze začátku skeptická, ale rozhodla jsem se zkusit něco, co nikdo kromě mě nemohl vědět – otázky, na které znal odpověď jen můj kamarád, který zemřel před rokem, a nechal mi na rozloučenou dopis. 
Na Instagramu jsem hrála RPG hry. Zeptala jsem se: „Jak se jmenuji na Instagramu v RPG?“ Odpověď zněla: „Mia Thermopolis Renaldiová.“ A byla správná! V tu chvíli jsem byla v šoku. Pokračovala jsem s dalšími otázkami a všechny odpovědi byly přesné. Nakonec jsem se zeptala na tu nejdůležitější otázku: „Kdo jsi?!“
Kolečko na Ouija desce se začalo hýbat a ukázalo na písmena K-U-B-A – což bylo jméno mého mrtvého kamaráda. Pak se pohnulo znovu na slovo „Hi“ a písmena M-I-O. Měla jsem těžké období a najednou se mi po tváři začaly koulet slzy. V tu chvíli jsem v místnosti ucítila jeho vůni a cítila jsem jako by mě objímal. Nakonec jsme se s ním rozloučily, protože jsme nechtěly nechávat otevřenou bránu mezi světy příliš dlouho.
 

Tento příběh souvisí opět s Ouija deskou. Během letních prázdnin, kdy jsem přespávala u Lucky, jsme se opět rozhodly vyzkoušet desku, protože jsem tentokrát chtěla zkusit vyvolat babičku. Zapálily jsme bílou svíčku na ochranu před zlými duchy a sedly si naproti sobě. Prsty daly na kolečko uprostřed a Lucka začala. Chvíli jsme si tak s tím na druhé straně povídaly, než jsme zjistily, že to babička není.
Kamarádka se ho začala vyptávat na různý otázky. I když se mu nechtělo, tak se nám představil, že je to prý démon. Komunikoval s námi anglicky. V ten moment jsme se na sebe podívaly se strachem v očích a věděly jsme, že nemáme panikařit. Zachovaly jsem chladnou hlavu a pokračovaly dál, další otázka na něho byla, jak se jmenuje. Démon se nám představil, už si nepamatuji jak se jmenoval, ale vím, že jsem si ho potom schválně vyhledala a byl to opravdu zlý démon vyšší třídy. Chtěly jsme se s ním rozloučit, protože zahrávat si s démonem není nejlepší nápad. Tak jsme se s ním rozloučily, démon s námi též a naštěstí jsme ještě chvíli počkaly, než jsme kruh narušily. Protože po pár vteřinách se kolečko dalo opět do pohybu na slovo „Hi“. Chtěly jsme se s ním opět rozloučit, ale kolečko se dalo do pohybu a zrychlovalo nesmírnou rychlostí, že jsme si mysleli, že narušíme kruh. Podle mě se chtěl dostat mezi živé a páchat tu zlo, naštěstí naše prsty zůstaly na kolečku i nadále.
Kolečko se zastavilo, svíčka zhasla, ozvala se rána, jako kdyby blesk udeřil do baráku a dveře od velké almary se otevřely. Kamarádka v ní měla děsivou panenku jako z hororu Annabell, o které se zapomněla zmínit. Obě dvě jsme byly vystrašené a nevěděly jsme, co dělat. Já vykřikla, jak jsem se lekla, a chtěla jsem utéct, ale Lucka mě stihla zastavit. Po tomhle jsme na něho byly už docela rázné. Chtěly jsme se s ním opět rozloučit, ale povedlo se to až na další pokus. 

Jednou ráno, když jsem vstávala na ranní praxi do školy, se mi přihodilo něco zvláštního. Bylo brzy, rodiče už byli pryč a sourozenci spali. Prošla jsem obývákem do koupelny a cestou zpět jsem si chtěla rozsvítit. V tu  chvíli jsem zahlédla něco v rohu u lavice (měli jsme jídelní stůl s lavicí v obýváku). Nevím přesně, co to bylo, ale bylo to obrovské, mělo to rohy a kopyto. Promnula jsem si oči jestli se mi to nezdá, ale bylo to tam pořád. Jakmile jsem rozsvítila, zmizelo to… 

Hradníci a duchové

Jak na tom jsou obyvatelé hradu s horory, které dle mého patří pevně k Halloweenu? Převládají tu fanoušci tohoto žánru nebo tu jsou spíš strašpytlové? Napříč celým hradem jsem všude možně rozhodila pergameny s anketou, na kterou mi obyvatelé odpověděli. 
Získala jsem celkem 43 odpovědí.

Na začátek jsem se ptala, kdo vůbec má rád horory. Většina mi odpověděla, že ano (27) a zbytek tomuto žánru neholduje (16).

 Otázka – Jaký je Váš oblíbený horor?
Sešly se mi opravdu zajímavé tipy na horory, které dokonce neznám ani já samotná. Pro milovníky tu přidávám jejich seznam:
Znamení Insidous Pátek třináctého Saw
IT Osvícení Crimson Peak Očista
Drákula (r. 1931 s Belou Lugosim) Chraň nás od zlého Grave Encounters Rocky Horror Picture Show
Scary movie Sinister Krampus, táhni k čertu Sirotek
Mlčení jehňátek Ti druzí Neviditelný Truth or Dare
Noční můra v Elm Street Ulice Strachu Ospalá díra V zajetí démonů
 
Otázka – Proč zrovna tento horor? Co se vám na něm líbí? 
Přečetla jsem si všechny Vaše odpovědi a nejčastěji se tam objevuje odpověď. „Mám ráda duchařinu to napětí, příběh a herecké obsazení.“

S velkým počtem vyhrává Stephen King, ale párkrát mi tam zazněla i Darcy Coates a Anthony Horowitz. Z postav tam zazněla Samara, za herce Vincent Price, a za režiséra Alfred Hitchcock.

VELKÝ HALLOWEENKSÝ ROZHOVOR

Dále jsem si pro Vás připravila rozhovor s 5 lidmi, tedy z každé koleje jeden student a k tomu bonus jedna fialová dáma. A jak těchto pět lidí vnímá Halloween? Kdo se přiznal, že smrdí? To vše a nejenom to se dozvíte v rozhovoru. 
 
Uprostřed knihovny stál kulatý stůl a dvě židle na stole byly dva hrnky horkého čaje s talířkem dýňových sušenek na každého měla hodinu a půl než přišla další její oběť na rozhovor.
 
Naima Maximoff: Ahoj Péti, pro začátek bych ti ráda poděkovala za tvůj čas a zájem než se vrhneme na otázky. Klidně si nabídni. – usměje se a vezme si brk před sebou –
Jak vnímáš Halloween v současnosti? Je to pro tebe spíše zábavný svátek nebo má hlubší význam?
 
Petronela Uječená:uzobne si dýňové sušenky a začne s trochou plnou pusou mluvit –
Ahoj Naim, mňam, ty sušenky jsou výtečné, děkuji. Haloween mám moc ráda, je to pro mě naprosto kouzelný svátek, kdy si nemusím v mudlovském světě hrát na mudlu, ale prostě jsem, kým jsem, bez převleku. Moc mě mrzí, že není zde v České republice tolik rozšířený a děti tu zde nechodí na koledu, maximálně mají strašidelnou besídku ve školce. On je celkem až tabuizovaný a starší generace ho vnímá jako něco amerického, ale když je kdykoliv v životě důvod slavit a bavit se, neměli bychom to odstrkávat jen kvůli původu.
 
Naima Maximoff: – přikývne a vše si zapisuje do nejmenšího detailu –  Ano, s tím souhlasím. Také mě to mrzí, že není rozšířený v České republice. Rozhodně by to byla zábava jak pro malé, tak i pro dospěéý. – usměje se – Na druhou stranu je fajn, že ve školce pořádají pro děti takové akce, dokonce i ve školních družinách pořádají tematickou přespávačku.

V rámci tohoto svátku jaké jsou tvé nejoblíbenější tradice spojené s Halloweenem? Dáváš přednost strašidelným prvkům nebo spíše těm zábavným? Připravuješ se na Halloween nějak zvláštně nebo ne? Pokud ano, prozradíš čtenářům jak?

Petronela Uječená: Naše rodinné tradice spojené s Halloweenem, jsou přizpůsobené hlavně pro naše děti, respektive začali jsme je vykonávat až s narozením dětí. Patří tam určitě každoroční dlabání dýně, kterému předchází návštěva nedalekých Dvakačovic, kde dýně nakoupíme. Pořádáme také Halloweenskou bojovku, kdy já připravím úkoly pro mé děti a jdu napřed nějakou cestou, klasicky dělám šipky a schovávám obálky. Většinou bývají nějak ozdobené halloweenským motivem. Oni pak jdou s taťkou za mnou a plní úkoly. Na konci se jim schovám a čeká je odměna. Každý rok je jiná, nicméně trh mi již nabízí nejrůznější bonbony s dýněmi a kostlivcem. – uchechtne se – Krom nějaké dobroty také třeba omalovánky, křídy, zkrátka nějaká drobnost, za kterou budou rádi, a díky níž cupitají zpátky domů mlčky. – tváří se, jako že děti neuplácí.  Jinak já osobně se i ráda bojím, takže jsme s manželem byli jednou i ve strašidelném bludišti, nahánět se s příšerami, – zavzpomíná – ale pokud se ptáš na zábavu či strašení, myslím, že je to u nás spíše ta zábava. Krom těchto věcí se i každý rok halloweensky fotíme, sami, amatérsky v lese s dýní. Začali jsme ještě sami dva, poprvé s těhotenským břichem a pokračovali poté každý rok a letos už to bude po šesté. Různě se ustrojíme, buď do kostýmu, nebo jak se komu chce, já mám většinou můj čarodějný klobouk, holky rády cokoli s dýněmi a manžel triko s lebkou. Těší se. Toto je má oblíbená tradice, díky níž vznikají i dárky pod stromeček. – šklebí se –
 
Naima Maximoff:poslouchá její vyprávění a vzpomíná u toho na svoje tradice s úsměvem – To je opravdu hezká tradice a ráda slyším, že si to užíváte všichni jako celá rodina a to je důležité. – napije se teplého čaje a pokračuje dál – Tím jsi mi tak trochu odpověděla i na mou další otázku. –uchechtne se –  Takže kostýmy jsou pro tebe a tvou rodinu nedílnou součástí Halloweenu, to je hezké. Jaký je podle tebe nejzajímavější nebo nejkreativnější kostým, který jsi kdy viděla nebo vytvořila? Máš fotku? Případně podělíš se o ni se mnou nebo i se čtenáři?
 
Petronela Uječená: To úplně nemůžu sloužit, nejsem tak moc kreativní člověk, takže pokud měl někdo u nás kostým, vždy byl kupovaný, navíc já tomu nechávám i hodně volný průběh, a naše kostýmy ani nejsou kostýmy a fotky rodiny také zveřejňovat nechci. –tváří se omluvně –
 
Naima Maximoff: V pořádku to vůbec nevadí – usměje se vlídně a podívá se na svoje otázky – Máme tu poslední otázku, která by mě zajímala. Vidíš rozdíl v tom, jak se Halloween slaví v různých zemích? Jak si myslíš, že je například vnímán u nás na hradě ve srovnání v mudlovských zemích?
 
Petronela Uječená: Tak myslím, že v západnějších zemích je Halloween opravdu více slaven, děti berou kostýmy, jdou na koledu, lidi doma mají připravené sladkosti, v nádobách podobných dýním, děti říkají trick or treat a dostanou odměnu, mě se to osobně moc líbí, zde, pokud bych poslala děti k sousedům v obleku a křičely by koledu nebo něco provedu, asi by maše milá paní sousedka byla schopná volat OSPOD. (pozn. redakce Orgán sociálně-právní ochrany dětí) – chechtá se – jak jsem říkala, hodně tabuizované.
U nás na hradě jsem Halloween ještě nezažila – posmutní – uvidím poprvé, jak to chodí, nicméně minimálně v časopisech již jedou různé Halloweenské aktivity, což se mi moc líbí.
 
Naima Maximoff:  – zasměje se s Péti –  Doufám, že tě Halloween na hradě nezklame a budeš z něho nadšená, tak jako zatím já, co jsem viděla. Usměje se. Ještě jednou ti moc děkuju Petronelko za tvůj čas a rozhovor pro naše zvědavé čtenáře. – rozloučí se s prvním hostem a mezi dveřmi vidí přicházet dalšího
Naima Maximoff: Ahoj Charlie, moc ráda tě zase vidím! Klidně si nabídni. –usměje se a vezme si brk před sebou – Jak vnímáš Halloween v současnosti? Je to pro tebe spíše zábavný svátek nebo má hlubší význam?
 
Charlie Ann Whitaker: Ahoj Naim! Já děkuji za pozvání. chopí se jednoho hrnečku a nasadí zamyšlený výraz – Hm, hned na začátek taková těžká otázka. Já osobně Halloween neslavím. V dnešní době to vnímám spíše jako svátek pro děti, něco jako podzimní karneval. Mně je mnohem bližší Día de Muertos, který naše blízké zemřelé přeci jen uctívá trochu vážněji.
 
Naima Maximoff:  – přikývne – Prozraď čtenářům prosím o jakém svátku mluvíš, protože ne každý bude vědět, co to je. –usměje se a pobídne ji než pokračuje k další otázce –
 
Charlie Ann Whitaker: Dalo by se říct, že to jsou vlastně mexické dušičky. – pousměje se –  Spadají do stejného času, 31.října až 2.listopadu. Na rozdíl od našeho svátku, Día de Muertos je velmi barevnou a radostnou oslavou, neboť duše zemřelých v ten čas přicházejí na návštěvu.
 
Naima Maximoff: Ano o tom jsem četla, když jsem si chystala článek. Je to opravdu hezký svátek a hodně na to poukazuje pohádka CoCo, ale to bychom tu byly dlouho a já tě nechci moc dlouho zdržovat. – podívá se na seznam svých otázek a přelétne očima další otázku, kterou má na seznamu –
Říkala si, že Halloween neslavíš, ale v rámci tohoto svátku líbí se ti nějaké tradice spojené s Halloweenem? Dáváš přednost strašidelným prvkům nebo spíše těm zábavným?
 

Charlie Ann Whitaker:Jé, Coco vřele čtenářům doporučuju! – přikyvuje nadšeně ~ No… pokud to můžu říct takhle, tak prvkům dekoračním? –zazubí se –Jediné, co se mi na Halloweenu líbí, je dýňová výzdoba. Sice je nemůžu ani cítit, ale pěkně svítí. A je tolik možností, jak si vyrobit další! Stačí jen mrknout na semináře.

Naima Maximoff: Máš sama už nějakou dýňovou výzdobu? Pokud ano, nechceš se pochlubit čtenářům? – zapíše si odpověď a napije se čaje než bude dál pokračovat –

Odkud se Halloween podle tebe vzal na hradě a liší se nějak za ty roky co jsi tu?

 

Charlie Ann Whitaker:  Ale jistě! Minimálně jako výsledek semináře. Směje se. Ale ráda se podělím, možná někoho inspiruje.

Halloween na hradě jistě přišel se Samhainem, ne? Ale tyjo, ještě nejsem takový dinosaurus. – zasměje se zvesela –  Jelikož mu až tak moc pozornosti nevěnuju, změn bych si asi nevšimla. Já v podstatě jen udělám nájezd na nějakou tu pěknou kolekci.

Naima Maximoff: To je opravdu pěkná dekorace! – prohlédne si dýni a to roští ve váze –  Páni! Jsem mile překvapená, že znáš svátek Samhain – usměje se od ucha k uchu, že historii tohoto svátku někdo zná – Tak držím palce ať pořídíš v nové kolekci až se objeví. Také se na ni chystám a doufám, že bude brzo! 
Vidíš rozdíl v tom, jak se Halloween slaví v různých zemích? Jak si myslím, že je vnímán u nás na hradě ve srovnání s mudlovskými zeměmi?
 
Charlie Ann Whitaker: Děkuju. – usměje se – Tak určitě tam rozdíl je. Třeba v Americe se jede ve velkém. Zná ho každé malé dítě a ty tradice tam jsou pevně zakořeněné. U nás sice existuje, ale přijde mi spíše jako marketingový tah prodavačů, zábaviček ve školkách a školách, než něco, co by se dalo nazvat svátkem. A čím více je země věřící, tím větší problém s Halloweenem mají. Pro ně to je už téměř okultismus a něco, čemu se mají za každou cenu vyhnout. Na hradě je to více příležitost provětrat měšce a prohlídnout si, jak se bydlí v Godrikově Dole. A hlavně je tu větší důraz na tu magii a kouzelné tvory.
 
Naima Maximoff: Mám tu poslední otázku na tebe. – pousměje se – Kostýmy jsou nedílnou součástí Halloweenu. Jaký je podle tebe nejzajímavější nebo nejkreativnější kostým, který si kdy viděla?
 
Charlie Ann Whitaker: Rozhodně jsou za mě zajímavé ty, které si lidé sestaví sami. Mají rozhodně větší duši než ty půjčované. Madam Aňa tu něco takového nedávno předváděla, a to bylo ještě do Halloweenu daleko – směje se a dodá fotku –

Naima Maximoff:  – půjčí si fotografii madam Anyii a prohlédne si ji – No páni! To je opravdu skvělý kostým! Vůbec bych madam nepoznala má mou poklonu. – smekne imaginární klobouk – Tak jo, Charlie já už se tě zeptala na všechno, tak děkuji moc za tvůj čas a přeji úspěšný lov na novou kolekci. – usměje se, vstane a rozloučí se se studentkou z modré koleje –

 

Charlie se rozloučí s Naimou a odejde. Ještě ji zbývá pár minut než přijde další host a tak si srovná své poznámky, udělá další čaj a donese várku tentokrát čokoládových sušenek. Jakmile přijde nesmělý student a neví kudy Naima se ho ujme a posadí si ho ke stolu. 

Naima Maximoff: Ahoj Sarine, pro začátek bych ti ráda poděkovala za tvůj čas a zájem než se vrhneme na otázky. Klidně si nabídni. 
Jak vnímáš Halloween v současnosti? Je to pro tebe spíše zábavný svátek nebo má hlubší význam?
 
Sarin Coyle: – trochu nervózně kouká a pak daný čaj vypije na dva zátahy – Děkuju a ahoj. – usměje se – No na tohle se úplně jednoduše neodpovídá, víš dřív, když byl Halloween, tak to člověk bral jako měsíc kdy je povolení zabíjet. – zasměje se a odkašle si – Tedy jako ne doslova, ale šlo o to, že to bylo období v roce, na které se kluk těšil, protože měl větší chuť na lumpárny. Né že by zůstali výjimečně beztrestné to ne. Ale postupem času jak rodiny ubývá, tak člověk v tomhle období spíše truchlí a vzpomíná, v tom veselejším slova smyslu, než by přemýšlel jak vystrašit sousedy, spíš si udělá čaj tak, jak ho měla zesnulá babička ráda, aby navodil tu atmosféru a vzpomínku při jeho konzumaci, doufám že je mi rozumíš, jo a ten čaj tady je zdarma žejo? – znervózní – Jsem chudý prvák.
 
Naima Maximoff: – při jeho větě, že to byl měsíc zabíjení se trochu zarazí a vykulí na Sarina vyděšeně oči a trochu se od něho posune, kdyby náhodou měl chuť zabíjet. Když však pokračuje a ujasní jak to myslel, tak si oddychne a jenom přikývne – Ano čaj i sušenky jsou zadarmo. – usměje se vykouzlí mu opět plný hrnek –
V rámci tohoto svátku jaké jsou tvé nejoblíbenější tradice spojené s Halloweenem? Dáváš přednost strašidelným prvkům nebo spíše těm zábavným? Připravuješ se na Halloween nějak zvláštně nebo ne? Pokud ano, prozradíš čtenářům jak?
 
Sarin Coyle: – nevěřícně kouká na opět plný hrnek – Tohle se musím naučit. – pomyslí si –  Nejdůležitější příprava na Halloween a zároveň ta nejlehčí je, se od Vánoc nekoupat, aby člověk měl to Hallowenské pižmo. – zazubí se – No a taky je důležité pustit pavouky do místností ať udělají pavučiny a aspoň měsíc neuklízet. To je pak výzdoba jedna radost, co mám ale nejraději je dýně, dělat jim různé tváře to je prostě boží, nehledě na to že vnitřek se sežere. – polkne slinu – Takže bych řekl, že dávám přednost těm zábavným, ale pro někoho je to možná strašidelný.
 
Naima Maximoff: – odkašle si, aby našla vhodná slova – Takže se přiznáváš, že se vůbec nekoupeš? Co na to tví spolužáci v koleji? –pozvedne jedno obočí – Díky bohu, že ségra neskončila v Nebelvíru, jak chtěla. – zabrblá si pro sebe, aby to nebylo slyšet – Nechtěla bych vidět tvůj pokoj. – zavrtí hlavou a položí mu další otázku –
Kostýmy jsou nedílnou součástí Halloweenu. Jaký je podle tebe nejzajímavější nebo nejkreativnější kostým, který jsi kdy viděl?
 
Sarin Coyle: Ehm ajo, to mi ujelo, snad to v záznamu pak nebude. – zatváří se nervózně – No ono vždycky, když se cítí smrad, svede se to na Zmijozel. Takže po mně nejdou. – stále se tváří nervózně, už má i kapky potu, a když slyší otázku na kostýmy, tak se mu vybaví mačeta a maska – pátek 13 – Ehm… Noo podle mě je hezká taková ta klasika mrtvá nevěsta, upír nebo kostým koštětem sražené vačice. – chytne záchvat smíchu, ale nadechne se a pokračuje dál – Nejhezčí kostým co jsem kdy viděl byla dýně, prostě když se svět okolo nebaví, klekneš si a jsi dýně je to boží.  – kývne –
 
Naima Maximoff: To je… opravdu zajímavý kostým. – přikývne a podívá se na pergamen, jestli má ještě nějakou otázku, než propustí prváka z Nebelvíru – Koukám, že jsem se tě zeptala na všechno, co jsem chtěla vědět. Ještě jednou ti moc děkuji za tvůj čas Sarine a za tvůj zajímavý názor.
 
Sarin Coyle: No… – dopije čaj a sušenky si dá do kapsy od kabátu –To já děkuju, že mě někdo vydržel poslouchat, třeba zase někdy u nějakého rozhovoru, ahoj.
Jakmile je Sarin v nedohledu, Naima nad tímhle rozhovorem jenom zavrtí hlavou, a je nesmírně ráda, že klobouk nezařadil Bloom do Nebelvíru. Mezitím přijde předposlední host jejího rozhovoru, který se posadí ke stolu. 
 
Naima Maximoff:  Ahoj Enol, pro začátek bych ti ráda poděkovala za tvůj čas a zájem než se vrhneme na otázky. Klidně si nabídni. – usměje se a vezme si brk před sebou, který leží u pergamentu –
Jak vnímáš Halloween v současnosti? Je to pro tebe spíše zábavný svátek nebo má hlubší význam?
 
Enola Gatito – zalesknou se jí oči, když si všimne sušenek, jednu si uzme a začne chroupat, drobky padají na stůl – Já moc děkuji, že jsi mě pozvala! – usměje se – Halloween pro mě nemá vůbec žádný hluboký význam. Jsou to pro mě jen krásné výzdoby, dýně, koledování, masky, tajemno. Jsem Češka, takže hlubokým významem vnímám spíše Dušičky, kdy zajdu na hřbitov všem blízkým, zapálím svíčku, položím jim tam kytičku nebo malovaný kamínek a vzpomínám na ně. Hlavně na maminku. Ale Halloween je prostě jenom sranda a zábava, u které jsem ale ráda, že k nám do Čech stále více proniká a můžeme si to vše řádně užít. – usměje se a smete drobky ze stolu –
 
Naima Maximoff: To je od tebe opravdu hezké, že neseš dárky svým milovaným, ačkoliv tu již nejsou. Je důležité na ně vzpomínat i dál, aby nezůstali zapomenutí. – usměje se –
Odkud se podle tebe Halloween vzal na hradě a liší se nějak za ty roky?
 
Enola Gatito: Tak to jsi mě teď poněkud zaskočila. – zasměje se – Určitě se slaví odjakživa. Kam až paměť všech hradníků sahá. Tak to přece se svátky bývá, ne? Že jsou tak nějak odjakživa. Věřím, že tomu tak bylo i na našem hradě. Zda se dříve lišily, také nedovedu říct. Co jsem na hradě já, slaví se stále stejně. Stále stejně skvěle!
 
Naima Maximoff: Škoda a já myslela, že dozvím něco nového o historii Halloweenu na hradě.  uchechtne se a zapisuje si každé slovo, které ji Enol řekla –
Prozradila si nám, že raději slavíš Dušičky, ale máš třeba nějakou oblíbenou tradici spojenou s Halloweenem? Dáváš přednost strašidelným prvkům nebo spíše těm zábavným?
 
Enola Gatito: – pozoruje, jak rychle umí Naima psát a říká si, jestli v tom nejsou nějaké čáry –  Asi od každého trošku. Nejlepší je to zkombinovat! A jako tradici mám určitě vyřezávání dýní. Vše, co svítí, to mě láká, takže samozřejmě ani lucerničky z vyřezané dýně nesmím vynechat. – usměje se –
 
Naima Maximoff: Takže jsi taková světluška. – zasměje se a ukousne si sušenky než začne pokračovat – Enol, vidíš rozdíl v tom, jak se Halloween slaví v různých zemích? Jak si myslíš, že je vnímán u nás na hradě ve srovnání s mudlovskými zeměmi?
 
Enoa Gatito: Ano, světlušky mě fascinují, to jsi vystihla! Rozdíl mezi Halloweenem na hradě a Halloweenem u mudlů spatřuji hlavně ve výrobě dýňových bomb! Ty totiž mudlové neznají. Neumí kouzlit, tak je to jasné. Ale Halloween bez brigádičky u dýňové polévky pro výrobu těchto oblíbených házecích předmětů si už neumím představit!
A rozdíly v jednotlivých zemích vnímám také. Od té doby, co jsem viděla CoCo, snad nejkrásnější pohádku, u které vždy probrečím řeky slz, je mi moc sympatická tématika mexických Días de los Muertos. To, jak na svátek zemřelých pohlížejí oni, mi přijde zvlášť krásné.
 
Naima Maximoff: To jsi řekla opravdu hezky, Enol. Naprosto s tebou souhlasím pohádka CoCo je nádherná! Přesně jak říkáš, líbí se mi jak tento svátek slaví oni.
Mám tu poslední otázku. Kostýmy jsou nedílnou součástí Halloweenu. Jaký je podle tebe nejzajímavější nebo nejkreativnější kostým, který jsi kdy viděla?
 
Enola Gatito: Zrovna včera nám Nessie ukazovala moc zajímavý nápad na převlek za mrtvolu a já ho nemůžu dostat z hlavy  Ale v tom by asi nešlo jít koledovat. Kostýmů jsem popravdě v mudlovském světě na živo moc neviděla, tak se to špatně hodnotí. Ale z těch kostýmů, které máme na hradě, jsem úplně paf z těch vodních. Co člověku změní nohy v ploutvičky nebo chapadla! Ty jsou úplně úžasné! 
 
Naima Maximoff : – překvapeně se na ní podívá, protože neví o čem mluví a je zase mimo jako vždycky už ji to ani nepřekvapuje – Máš někde fotku o jakých kostýmech mluvíš?
 
Enola Gatito: Jasně, určitě to někde dohledám, dej mi chvilku. – začne se hrabat ve věcech –
 
Naima Maximoff: Ooooo! No páni! – obdivuje kostým – Doufám, že mu to vadit nebude, že jeho fotografii nechám vytisknout v Trimelovi! 
 
Enol, mockrát ti děkuji za tvůj čas a ode mne je to všechno. – usměje se a na rozloučenou ji obejme – Mimochodem znám příčinu smradu a Zmijozel to rozhodně není, jak všichni tvrdí, ale více se dozvíš ve článku – mrkne na ni se smíchem – 
 
Enola Gatito. Ano! Konečně to někdo uvede na pravou míru! Děkuji! – nadšeně obejme Naimu –Moc za vše děkuji a ať se hezky píše! 
Poslední host na kterého Naima čekala měl menší zpoždění, když fialová dáma přijde do knihovny, tak už se po celé knihovně rozlévá vůně kávy a čerstvého jablečného závinu.
 
Naima Maximoff: Dobrý den madam, děkuji mnohokrát za váš čas, věřím, že to bylo opravdu obtížné ve vašem rozvrhu. Klidně si nabídněte. – usměje se a namočí si brk do inkoustu – Jak vnímáte Halloween v současnosti? Je to pro vás spíše zábavný svátek nebo má hlubší význam?
 
Newika Shelley Lovecraft: Kouzelný den slečno Naimo.  –usměje se a nabídne si závin  –
Začala bych tím, že miluji halloweenskou estetiku – listí, dýně, netopýři… a nejrůznější tvoření. Ale uznávám i význam, který se v našich krajích jinak připisuje spíše dušičkám – na Halloween zapaluji světýlko, ať už v dýni či bez ní, aby duchové našli cestu domů… – smutně se pousměje –  Letos si ale dám záležet i s krásnou dýní pro dvě dušičky, co se budou vracet poprvé…
 
Naima Maximoff: To je hezké a zároveň smutné, madam. Máte nějakou představu jak byste chtěla, aby letos vaše dýně vypadaly? Pokud ano, podělíte se s námi o vaši představě? – pousměje se na madam a zastrčí si pramínek neposedných vlasů za ucho – Odkud se Halloween podle vás vzal na hradě a liší se nějak za ty roky?
 
Newika Shelley Lovecraft: Do dýně, co mám bych ráda vyřezala netopýrky, uvidím, jestli stihnu i nějakou další.  – usmívá se – Halloween na Hradě považuji za klasický kouzelnický svátek a k našemu světu prostě patří. – usměje se –  A za ty roky… určitě přibylo oblečení! Na velké změny se musíte poptat ještě starších – já třeba nezažila dýňového kebuláčka a jak po něm toužím!
Jinak mi všechno přijde ve stejném duchu – koledy, kostýmy, sběratelské voodoo panenky a všeobecné oživení Hradu. Ráda bych také jednou rozdávala koledy, až si ušetřím na vlastní domek. – zasní se a upíjí čaj –
 
Naima Maximoff: Budu na vás myslet, aby se zadařilo. – usměje se a hledá ve svých poznámkách další otázky, které si připravila pro dospělé hradní obyvatelstvo – To jsou opravdu velké sny, ale věřím, že jednou se vám to zadaří s tím domečkem. 
Jaké speciální lekce nebo úkoly připravujete na Halloween? Mají studenti možnost učit se o magických bytostech nebo děsivých kouzlech?
 
Newika Shelley Lovecraft: Děkuji. – usměje se – Zatím jsem vytvořila jeden seminář, kde si studenti mají možnost ušít dýni, a snažila jsem se vypsat podzimem obecně motivované soutěže – více jsem toho nestihla, přeci jen nejsem ve fialovém hábitu až tak dlouho 
 
Naima Maximoff: Přiznám se, že se mi Váš seminář moc líbí, ale odvahu jsem na něho ještě nenašla, protože si umím zašít maximálně, tak díru v ponožce. – uchechtne se a kousne si do závinu – 
Jaká je vaše nejoblíbenější halloweenská vzpomínka, kterou máte ve škole jako student?
 
Newika Shelley Lovecraft To vám ale úplně stačí – nejtěžší je navléknout jehlu! – směje se – Využijte semináře dokud je – poslední termín, kdy bude seminář vypsaný je čtvrtý, a pak až za rok! – láká –
Určitě první koledování – mít možnost naběhnout někomu do domku, cosi zaveršovat a dostat koledu, komu by se to nelíbilo? – usmívá se –
 
Naima Maximoff: – zasměje se lákání, které na ni zkouší madam – No… možná se nechám přemluvit a zkusím to, když stačí jenom umět si zašít díru na ponožce. – zasměje se znovu –
Páni! Koledovat u profesorů v domě? Tak to se těším až budu mít možnost to vyzkoušet! Už jsem u některých byla a ochutnala jejich dýňovou polévku, ještě, že se nepořádá soutěž o nejlepší, protože bych nedokázala vybrat, všechny byly výtečné.
Jaké jsou vaše nejoblíbenější tradice spojené s Halloweenem? Dáváte přednost strašidelným prvkům nebo spíše těm zábavným? A jak se na Halloween připravujete vy?
 
Newika Shelley Lovecraft: Mám ráda výzdobu a dobroty – u mudlů pořád čekám, kdy se konečně v pekárně objeví dýňový koláč. Samozřejmě neodolám lákadlu v podobě dýňového latté…
Raději mám zábavné a hygge prvky, než nějaké velké děsy. 
Příprava u mne doma není nijak rozsáhlá – hlavně musím donést nějakou tu dýni. Ráda si pouštím hudbu, která by hrála třeba v kavárně. A celý být se snažím převést do podzimní pohody…
 
Naima Maximoff: Mám tu na vás poslední otázku madam. 
Kostýmy jsou nedílnou součástí Halloweenu. Jaký je podle vás nejzajímavější nebo nejkreativnější kostým, který jste kdy viděla?
 
Newika Shelley Lovecraft: Samozřejmě mě učarovaly kostýmy od Veselé dýně – jednou jsem byla za chobotničku a věřte nebo ne, po obléknutí kostýmu to vypadalo, že se s chapadélky vznáším nad zemí! – zasní se –
 
Naima Maximoff: Madam, máte někde svou fotku, že byste se podělila se čtenáři? Určitě jsou zvědavý. Pro studenty, kteří tu jsou krátce, pamatujete si jaké kostýmy tam většinou bývají, pokud se každým rokem nemění?
 
Newika Shelley Lovecraft: Merlinužel, fotku jsem tehdy nepořídila, ale myslím, že kostým je u Veselé Dýně stále k zapůjčení…  A co se kostýmů týče – co to nechat jako překvapení? – šibalsky mrkne a zakrývá tím svou děravou paměť – 
 
Naima Maximoff: Máte pravdu necháme to pro studenty jako překvapení, ať jim neprozradíme všechno. 
Madam, ještě jednou bych Vám chtěla z celého srdce poděkovat za Váš čas, který jste si na mě a na čtenáře udělala. – usměje se a podá na rozloučenou madam Newice ruku – 
 
Newika Shelley Lovecraft: Děkuji za příjemné popovídání a přeji krásný Halloween!

PRVNÍ MINISOUTĚŽ ŽLUTÉHO TRIMELA: 

DĚSIVÁ POZNÁVAČKA

Nejdražší čtenáři – na ty, kteří článek dočetli až sem, čeká mini soutěž. Ta se skládá ze dvou části, (pro získání odznáčku jsou povinné obě): 

  1. Uhodnout všechny hororové postavy (názvy postav, ne filmu, kde se postavy vyskytují)
  2. Složit puzzle

Svá vypracování posílejte do sovince nebo na D-krb Naimy Maximoff do 1. listopadu.

Jde o první příležitost ulovit odznáček na svoji vlastní čestnou poličku,  konkrétně tento:

 

 

Tak jdeme na to. Podaří se vám poznat všehny?

 

Pro Žlutého Trimela

Naima Maximoff

1 komentáře

  1. Eillen McFir Elat 28. 10. 2024 19:26

    Doufám, že puzzle dlouho nebudou. Mám na jejich verzi na monitoru slepotu a dávat to dohromady bylo teda peklo :-)

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*