Má výprava nebyla snadná – kde hledat odpověď na takovouto otázku? 

 

Navštívil jsem snad každý obchod i kavárnu, prošoupal boty po chodnících Prasinek, šel až na konec světa  na Příčnou ulici a zase zpátky! Dokonce jsem hodil stud za hlavu a vyzpovídal kolemjdoucí (co měli čas se na chvíli zastavit v tom spěchu ). Od Prasinek až na Příčnou ulici a zase zpátky. 

 

Má výprava započala v Prasinkách – proč chodit daleko od hradu, když odpověď můžeme mít rovnou pod nosem. Komerce a karban jde tak nějak ruku v ruce, proto jsem zamířil rovnou k herně u Čmouda. 

Na tomto místě na mě hned jako první dýchla vánoční atmosféra a to v podobě decentní, ale přesto zajímavé výzdoby. Dlouhé tematické svíce, věnce na stolech a dokonce se zde i tyčil masivní strom v podobě jedle, který byl ozdoben překrásnými slaměnými ozdobami. Doufal jsem, že poodhalím na kolik Vánoce zvyšují herní touhy místních obyvatel, ale bohužel se zjevně nejednalo o podnik, kde by vánoční čas bůh ví jak hýbal financemi – a tím pádem se kromě dekorací příliš nezměnilo a vše bylo při starém. I tak jsem zde chvilku času strávil a nezapomněl si zahrát pár her Řachavého Petra.

 

Každopádně bylo na čase vydat se dál. Brouzdajíc se čerstvě napadlým sněhem jsem zamířil ke Třem košťatům.

I zde na mě zapůsobila klidná atmosféra v podobě výzdoby, ale popravdě o něco méně než v podniku předchozím. Myslím si, že to bylo z důvodu množství lidí, kteří se v podniku nacházeli. Každopádně všechno zlé je pro něco dobré – zde jsem již jistou úspěšnost zaznamenal. Kromě nových vánočních dekorací na stolech nesměl chybět i speciální zimní nápojový lístek, kde v nabídce byl nespočet horkých drinků. Nebylo by na tom nic špatného, ale ke Košťatům zamířím v průběhu roku poměrně často a mám jistou představu o tom, kolik zde nápoje stojí. Tyto ceny se ve studeném období pohybovaly i o několik svršků výš. A ano,  to už mi přijde jako snaha namastit si na Vánocích kapsu. 

 

Každopádně mě přemrštěná cena horkého jablečného džusu ani tak neodradila a i na tomto místě jsem strávil pár chvil, abych si popovídal se spolužáky z našeho hradu. Rovnou jsem této příležitosti využil a zeptal jsem se na pár otázek mé dobré blonďaté kamarádky z červené koleje.

 

I ona si všimla zvýšených cen v putyce, ale taktně to přešla se slovy, že být to ona, tak by využila situace a provedla by něco podobného. Také se mi svěřila, že by si v budoucnu ráda otevřela vlastní kavárnu a vlastně je to dle jejího názoru úžasný tah. Co si budeme, smysl to dává.   Je ale správné využívat vánoční svátky k takovým účelům?  Mé váhání mě přesvědčilo o tom,  že informací mám stále málo.

 

Nedá se nic dělat. I následující den bude potřeba zasvětit výzkumu. Nastal čas vyrazit na mnohem frekventovanější místo – Příčnou ulici.

Zde jsem se rozhodl vzít to trochu jiným směrem a mé kroky směřovaly rovnou k Dlouhému nosu – měl jsem pocit, že  právě oni by  si ze svých zákazníků mohli utahovat. A konečně jsem udeřil do černého. Kromě neskutečně přeplácané a kýčovité výzdoby, která nechyběla snad v žádném koutě obchodu, se zde nacházelo i několik ozdobených stromů, které se takřka ohýbaly pod nánosem ozdob. Lidí zde bylo tolik, že jsem se celým obchodem musel doslova probojovat, ale konečně jsem narazil na důkaz, co jsem hledal. 

 

Do Dlouhého nosu jsem už jednou osobně zavítal někdy koncem prázdnin a přesně si pamatuji cenovky u některých produktů. Nyní byla cena sice stejná, ale cedulka značila akci a přeškrtnutá cena byla o raketový počet jednotek vyšší. Musím říci, že mě to dokonce naštvalo natolik, že jsem ihned odešel. Jen z důvodu pochopení zjednoduším zde v článku, co jsem vlastně viděl. Cena sice odpovídala ceně v jiném měsíci, ale byla uvedena jako věc ve slevě, a tím pádem má zákazník o poznání větší nutkání si danou hračku pořídit. Protože kdo by si nechtěl pořídit hračku, když je vlastně v akci! Jednalo se o starou známou prodejní fintu, takovou, co do slušného krámu nepatří.

 

Když už jsem konečně vychodil mou horkou hlavu, tak už jsem s o poznání větším úsměvem poprosil o rozhovor jednu z postarších čarodějek, která se šourala ulicí. Musím uznat, že již dlouho jsem se nedozvěděl v tak krátkém čase o někom tolik informací.

Žena oslavila minulý měsíc sto deset let a vzpomínala na časy, kdy Vánoce byla jen pohoda domova se zapáleným krbem a vyprávění si historek s rodinou. Také se mi svěřila, že dárky již vůbec nenakupuje, protože už nemá pro koho a žije sama. Bylo mi jí líto, a tak jsem neváhal a koupil jsem jí alespoň květinu na zlepšení dne.

 

Rovnou po rozloučení se sto deset let starší dámou mi skočil do cesty muž. Mohlo mu být kolem čtyřiceti a vypadal tak energicky, že jsem se rozhodl zeptat i jeho.

Jeho názor mě překvapil. Byl to člověk, který se právě potýkal s útoky prodejců na jeho měšec. Ale vyřešil to rázně:  prý v tento čas takřka nikam nechodí a nakupuje věci pouze pro život nezbytné.  Také se mi svěřil, že vše na Vánoce pořídil již v teplých červencových dnech ve slevě a alespoň nemusí řešit nic na poslední chvíli. Následně se tak rychle přemístil pryč, že jsem se s ním skoro ani nestihl rozloučit.

 

Nastal čas se vrátit na hrad. 

Sepsal jsem si veškeré informace a musím uznat, že se z mého pohledu opravdu stává vánoční čas čím dál tím více komerční a je jen o tom utrácení galeonů. Řekněte ale sami – je dárek snad víc, než když se sejde rodina a přátelé a jen si povídají u šálku dobrého čaje? Určitě ne. Takže se zbytečně nestresujte, užijte sváteční dny v klidu a pohodě ve svými blízkými a vyhněte se davovému šílenství, kterému jsem byl vystaven já. Myslím si, že psychickou újmu z této výpravy si ponesu ještě dlouho.

 

Navíc – to nejdůležitější, zdraví, se pod stromeček koupit nedá.

 

Přeji vám všem, moji milý čtenáři, nádherné prožití svátků vánočních. Užijte si tu už několikrát zmíněnou pohodu.