Máte rádi přírodu severozápadní Ameriky? Tamní zvířátka? Už vás nudí Carcassonne, či podobné rodinné hry se skládáním dílků? Což takhle zkusit si zahrát Kaskádii a osvěžit si tak herní seanci.
Co to je?
Kaskádie je rodinná hra pro 1 až 4 hráče, kterou dohrajete do hodiny. Už od prvního pohledu poznáte, že se jedná o hru, ve které skládáte z dílků svoji krajinu severozápadu mezi Kanadou a USA. Kromě vytváření oblastí spojujících lesíky, hory, prérie, mokřady a řeky budete také objevovat zvířátka – to medvěda, wapitiho, lososa, káně nebo lišku.
Ty můžete (a pokud chcete vítězné body, musíte) umisťovat do již objeveného biomu (včetně toho, který jste ve svém kole zrovna získali). No a pokud plácnete lososa do prérie, může vám přinést šišku! Jo, taky jsem to nechápal, ale co, šišky (body) nerostou na stromech (alespoň v této hře)! Tedy, nejen ten losos, ale každé zvířátko.
Trochu předbíhám, tak zvolníme. Necháme se unášet bublajícím potůčkem, scenérií kolem nás, kroužícím kánětem nad našimi hlavami, soupeřícími jeleny, párem medvědů chytajících lososy a tím, jak vlastně dělá liška.
Jak se to hraje?
Výše je obrázek připravené hry pro dva hráče. Startovací díly, dvacet hexagonálních dílků krajiny na hráče (plus tři dílky této krajiny, které jsou součástí každé hry bez ohledu na počet hráčů), bodovací karty zvířat (od každého druhu jedna), pytel s žetony zvířat, šišky a bodovací bloček.
Co teď? Ze zmíněných dílků krajin otočte čtyři a pod každý z nich vyložte jeden žeton z pytlíku se žetony zvířat. Tak vám vzniknou dvojice, ze kterých si budete vybírat. Začíná ten hráč, který naposledy naživo viděl některé ze zvířat zmíněných ve hře. (Nebo pomocí náhody, ale to je nůůůda.)
Hráč si tedy vybere dílek a zvíře, které k dílu náleží. Dílek musí připojit k startovacímu dílu (je na něm kam, ale dílek musí být připojen jednou z delších stran) a umístit zvíře kdekoliv na tímto vzniklém hracím plánu. Pozor dejte na to, že zvíře vyžaduje určitý druh prostředí, ve kterém se vyskytuje – a to je vyznačeno právě na hexu krajiny. Pokud z nějakého důvodu nemůžete zvolené zvíře umístit (nebo nechcete), jde do paš… tedy zpět do pytlíku – a to je velká škoda.
Jak si krajinový hex (dílek) přiložíte ke zbytku je čistě na vás, ale na konci hry jste bodováni za největší souvislou oblast každého biomu. Takže se snažíte vámi vybranou krajinu připojit tak, aby vám navázala na tu samou. Lesy k lesům, prérie k prériím.
Druhým faktorem, tím ošemetnějším, jsou zvířata a jejich bodová hodnota. K tomu je nezbytně potřeba bodovacích karet. Ty si můžete na začátku náhodně vylosovat – od každého zvířete jednu, nebo hrát se setem A, B, C, D, případně si vzít jen jednu kartu rodinného režimu, kdy záleží čistě na skupinách stejných zvířat.
Například u setu A se rádi medvědi párují, jeleni chodí v rovné řadě za sebou, lososi plavou v řece, káňata létají sólo a lišky špehují, co kdo kolem nich dělá. Vše je přehledně vidět a vysvětleno na kartách, které jsou nádherně ilustrované.
Ve chvíli, kdy hráč takto umístí svůj dílek krajiny a vypustí zvíře do přírody, opět se doplní původní nabídka čtyř dvojic krajina–zvíře a hraje další hráč po směru hodinových ručiček (pokud máte digitálky, no tak si to najděte, jaký směr to vlastně je). Další hráč si vybere další dvojici, umístí ji na své hrací pole, opět doplní nabídku dvojicí a muže hrát další hráč. Takto to pokračuje, než si všichni hráči nadělí dvacet dílků – a snad i dvacet zvířat.
Pozor. Je zde takové malé jednoduché pravidlo, a to takzvané přemnožení. To znamená, že před výběrem dvojice hráč, který je na řadě, zkontroluje, zda nejsou v nabídce čtyři stejná zvířata. Pokud ano, tak se dají stranou a z pytlíku se vylosuje jiná čtveřice. Pokud jsou tři shodná, může se hráč na tahu rozhodnout, zda je odloží a nahradí. Takto vyřazená zvířata se vrátí zpět do pytlíku.
Určitě si říkáte: „Ale co ty šišky?“, s těmi je to jednoduché. Ty můžete získat za to, že na dílek vyžadující pouze jeden druh zvířete, to dané zvíře umístíte. Proč? Na konci hry představuje každé jeden vítězný bod. A proč ještě? Za odhození šišky můžete získat dvě výhody. První je obejití pravidla dvojic – tedy si můžete například vzít první destičku krajiny, ale čtvrté zvířátko. Druhou možností je odložení libovolného množství žetonů zvířat a jejich nahrazení novou sadou. S tím, že stále platí pravidlo o přemnožení.
Poté už jen stačí pověřit nejzodpovědnějšího hráče sečtením vítězných bodů – zde se začíná se zvířaty (podle každého druhu). Následuje obodování vaší scenérie. Jak jsem zmínil výše, za největší oblast stejného biomu, co destička, to bod. Opět upozorňuji, že musí sousedit stranou, čistě roh nestačí. (Takže neudělejte chybu jako někdo, kdo přiložil hex prérie na „konec“ oblasti a nezkontroloval si, že v půlce nemá díru do nicoty.) Pak si všichni hráči porovnají velikost svých biomů a podle počtu hráčů ten s největší dostane bonusové body, případně i druhý v pořadí. Už zbývá jen spočítat zbylé šišky a užít si hodinu počtů z prvního stupně základní školy.
Hodnocení
Tato hra vyšla (nejen u nás) v roce 2021 a určitě si říkáte, proč o ní píši až nyní. To je tak špatná, nebo jen Theo usnul pod stolem? S klidným srdcem mohu říct, že za B je správně. Tedy o Kaskádii a jejich kvalitách jsem věděl už v době kdy vycházela. Včetně toho, že udělá díru do světa rodinných her, neboť nabízí svěží vítr do drobet zatuchlého prostředí, kdy podobné dílkové hry jsou pouhou variací některého známého herního systému nebo mají podivné (abstraktní) téma – pokud vůbec něco z toho mají. Této hře jsem se ale záměrně vyhýbal, protože jsem věděl, že se mi bude líbit, takže proč spěchat.
Takže proč je zrovna Kaskádie tak super? Díky její klidné až zenové atmosféře, kdy i když trpíte analytickou paralýzou (jako někdo), tak za tu minutku se rozhodnete, který dílek a zvířátko chcete a jede se rychle dál. Než se nadějete, jste zpět na tahu, zkontrolujete, jestli přišlo něco výhodnějšího než z předešlého kola, tu a tam si vezmete nějakou tu šišku a pak už jen na konci ty rychlé součty, určit vítěze, zamíchat dílky s těmi v krabici a znovu rozdat na další hru.
Přesně díky této herní smyčce, kdy řešíte spíše malé věci, žádné grandiózní strategie na devět kol dopředu. Z pytlíku vám soupeř vytáhne lososa, a tak prohrajete hru. Případně vám ho bezelstně vyžerou. Nemáte možnost si vzít jiný dílek, protože ten jeden jediný vlastně zabodujete. Právě toto je takový zlatý střed mezi tím, nechat se řídit čistě hrou a mezi vymýšlením různých akcí a strategií.
Nu a pokud vás omrzí vybrané bodovací karty, není nic jednoduššího než vybrat nové. Což mě přivádí k obrovské výhodě Kaskádie – její variabilita. V krabici máte 85 dílků krajiny, v pytlíku 100 žetonů zvířat, každý druh po dvaceti. Již zmíněné čtyři karty od každého z pěti zvířat a pokud dostanete (koupíte si) promo karty, máte další sadu. Plus rodinný mód. Toto vám zajistí, že každá hra, kterou budete hrát bude jedinečná. A to s cenovkou do tisícovky! To chcete.
Stále je to málo? Můžete si jí zahrát sami se sebou a podle toho, kolik bodů získáte, se poklepat na ramenou. Nebo můžete začít výzvový mód z posledních stránek pravidel. Tam máte určené úkoly, které se snažíte splnit. Pokud některé z nich splníte, můžete si zaškrtnout jedno políčko z osmdesáti – ale pozor, každý úkol si smíte zabodovat jen jednou.
Když se tím vším prokoušete, což vám nějaký ten měsíc, rok vydrží, hádejte co? Loni vyšlo rozšíření, díky kterému Kaskádii můžete hrát až v šesti a přidává další materiál.
Pro Žlutého Trimela
Theodor Mudd
Theo, pokud to ještě neděláš, měl bys zvážit kariéru v psaní herních pravidel. Moc se mi líbí ty zábavné hlášky, kterými to parádně oživíš a člověka ta pravidla i číst baví. :D Kaskadie vypadá jako přesně ten typ hry, který by mě tématem i strategickou nenáročností lákal, takže díky za tip!