Někdy se v noře zjeví někdo, kdo na první dobrou je spíš nenápadnou osobností. Kolej v něm ale probudí něco, díky čemu ho nepřehlédnete. Zájem o věc, aktivnost, elán a energie. Tak by se dala popsat slečna Petronela Uječená, která je řekněme stále ještě novou tváří, kterou tvoří prefektský odznak a letos si dokonce zkusila zabojovat o titul Snaživce roku. Pokud přemýšlíte, jak to zvládla skloubit a hledáte třeba nějakou inspiraci, možná je tento rozhovor právě jako stvořený pro vás. Pohodlně se usaďte a poslouchejte…
Žlutý Trimeles: Milá slečno Petronelo, hezký den, jsem ráda, že jsme si na sebe konečně našly čas – respektive já na vás, protože vy máte očividně čas na všechno! – zasměje se a nabídne slečně sušenky – Jak se v posledních dnech máte? Prázdniny se blíží ke konci. Copak se děje teď v životě Petronely? – nachystá si pergamen a brk –
Petronela: Dobrý den, madam Mandelínko. – usměje se mile a nabídne si sušenku, kterou rychle rozžvýká, aby mohla pokračovat v mluvení – Poslední dny jsou příjemné, mnohdy až trochu hraničí s leností a odpočinkem. Dalo by se říct, že skutečně odpočívám a jen si užívám prázdniny. -zakření se – Na odpočinek sice nejsem zvyklá, ale tento rok mi dal tak nějak zabrat a já to pořád rozdýchávám.
Žlutý Trimeles: Od toho jsou prázdniny, to si vůbec nemějte za zlé. -uklidní slečnu – Abych pravdu řekla, jako lososky jsem si vás vůbec nevšimla, teď vás naopak přehlédnout nejde. – zazubí se – Samozřejmě myšleno v dobrém. Jaké byly vaše pocity po příchodu na hrad? Myslela jste si, že vás tak chytne a že budete tak akční? – přemýšlí – Co vás vlastně na hrad dovedlo? A byl Mrzimor vaší volbou? Přece jenom jste se hrozně rychle začlenila a zaplula do chodu žluté koleje. – vezme si sušenku –
Petronela: Když jsem vstoupila na hrad, jako malý vylekaný losos, byla jsem vyjukaná a nějak nechápala, co vlastně na tak velkém hradě dělám a zda zapadnu. Já jsem ze začátku nevyčnívala ani jsem se o to nesnažila. Do Velké síně jsem napsala možná jednou o radu a to bylo vše, docela mi trvalo, než jsem celý chod hradu pochopila. – pokrčí rameny – Tudíž se dá říct, že jsem byla docela vyděšený a možná i stydlivý losos, protože rad bylo potřeba více, jenže já se styděla, a tak jsem to nechala být a počkala si až na příchod do koleje. Jestli se začlením, tak o tom jsem vůbec nepřemýšlela, přála jsem se pouze se neztrapnit, což se mi již s takovým jménem moc nepovedlo. – chichotá se – Co se týče klobouku, nevolila jsem přesnou kolej, ale přála jsem si Mrzimor z celého srdce. Poctivě jsem klobouku odpověděla na otázky a doufala, že to vyjde – široce se usměje – a ono to vyšlo! Byla jsem nadšená, že jsem v koleji, o které jsem snila a musím říct, že jsem byla velmi dobře přijatá a nikdy jsem nepocítila, že by mě někdo v koleji nechtěl. Postupně jsem tedy pochopila, co a jak. Tenkrát se mnou nastoupila dcerka madam Kim, která dostala od maminky, nebo to možná bylo z vlastní vůle, úkol otevřít již opěvovaný PON klub, což ve zkratce znamená, že student nebude mít méně než osm předmětů a to mě nadchlo a skončila jsem svůj první rok s 11 předměty. A vůbec mi to nepřipadalo hrozné, – potutelně se směje – na rozdíl od dinosaurů v koleji. Tudíž jsem si vlastně ani nepřipouštěla, že jsem nějak moc aktivní.
Žlutý Trimeles: Mhm – přikyvuje a zapisuje si – Jsem moc ráda, že se vám povedlo začlenit a k tomu všemu zbylému se vrátíme později. Ale prozraďte mi, prosím vás, sama jste to načala, proč volili vaši rodiče právě takové jméno?
Petronela: Maminka se chtěla sama jmenovat Petronela, tak asi proto. Příjmení Uječená už je takové vypovídající o tom, že se v naší rodině často křičelo. – poškrábe se na uchu –
Žlutý Trimeles: Ach ták! – usměje se – Já nebudu chodit úplně okolo horké kaše, už nějaký ten čas se pyšníte prefektským plíškem. Opravte mne kdyžtak, ale mám dojem, že to je jeden školní rok? – podívá se na slečnu – Když bych řekla prefektování – co se vám vybaví jako první? Jsou to povinnosti, potěšení, stres? Co pro vás znamená být prefektktou koleje Mrzimor? – zvídavě se usměje –
Petronela: – nadšeně přikývne – Ano, jeden školní rok jsem prefektkou mé milované koleje a je to pro mně obrovská čest. Prefektování je pro mne opravdu potěšením, kdy mohu pro svou kolej být oporou, mohu poradit, pomoci, zároveň spolupracovat na aktivitách, které pro jezevce chystáme jako motivaci. Letos šlo například o Jezevčí tlapky, se kterými přišla naše úžasná primuska Rose a je to radost, být součástí tohoto týmu. Opravdu mě to baví a naplňuje, i když nebudu lhát, je to i povinnost, kterou si já ale moc užívám, mám ráda být tak nějak v jednom kole. – mrkne –
Žlutý Trimeles: No a teď mi prozraďte – i čtenářům – jak to jde skloubit dohromady? – vyzvídá – Bodohrocení a prefektování – obojí velká zodpovědnost, obojí velmi časově náročné. Neovlivnilo vaše bodohrocení vaše péčkovské povinnosti? Vy jste to trošku nakousla, ale klidně buďte konkrétnější. Jaké vůbec byly vaše povinnosti, ulehčovaly vám kolegyně hrocení?
Petronela: Zcela upřímně bych řekla, že co se týče péčkovských povinností, měly jsme je rovnoměrné, ačkoliv mi Rose s Berti nabízely, ať si toho vezmu méně, ale já nechtěla, jsem už taková. – kření se – Nechtěla jsem kvůli mému rozhodnutí hrotit házet povinnosti na mé kolegyně. Pokud ale člověk chce zvládnout toho tolik, je zapotřebí mít rozvrhy, plány, to do listy a podobné pomůcky. A také je dodržovat!
Žlutý Trimeles: – přikývne – Moc by mě zajímalo, jestli si myslíte, že je reálné takhle udržet se aktivní na všech frontách po delší dobu? – kousne do sušenky – Na všech frontách myslím třeba i u mudlů. A s ohledem i na kvalitu třeba? A co vy používáte z pomůcek na rozvržení času? Jaký je váš recept na to si správně naplánovat čas? – zvídavě zvedne obočí –
Petronela: Ne, není to reálné a já budu nadcházející rok odpočívat ať se děje cokoliv – zasměje se – Upřímně, od sedmého termínu jsem cítila zoufalství a byla jsem ráda, že jsem byla pilná, a mohla jsem omlouvat. Vypovídá to o tom, že jsem si skutečně vzala velké sousto, ještě že již zbývaly pouze dva termíny. Rozhodně nedoporučuji jít nad svoje možnosti( a to se může člověk od člověka lišit) dva roky po sobě. Já používám denní plánovač, něco jako to do list, akorát má i časy, tudíž přesně vím nejen, co kdy mám dělat, ale také v kolik. A píšu tam vše od úkolů, přes cvičení, vyzvedávání dcery ze školky, kroužky s mladší, kávu s kamarádkou, návštěvu doktorů, úklid – zamyslí se – no prostě vše. Klíčové je plánovat a zároveň naplánované plnit, pak to funguje.
Žlutý Trimeles: – přikyvuje – Jsem ráda, že je to zoufalství už pryč, ale můžete být na sebe pyšná, že jste se s tím popasovala a nevzdala to. A děkujeme za dobré rady. – uculí se – Každopádně máte spolu s vedením nějaké plány na příští rok, nebo jste se ještě nebavili o směřování koleje?
Petronela: Ještě jsme neplánovaly, uvidíme jací přijdou nováčci, ale něco se určitě vymyslí nebo objeví, jen tak flákat v noře je nenecháme – uculí se – Musím každopádně přiznat, že máme nyní v koleji velmi mnoho skvělých aktivních jedinců, kteří touží po dalších a dalších pohárech, tak uvidíme – mrkne – Letos byla naše kolej činná a povedlo se ji sbírat body. Navíc díky zapojení do tlapičkové výzvy fialovými jezevci jsme sbírali i peníze.
Žlutý Trimeles: – zamyslí se nad sběrem peněz a raději rychle myšlenku zažene, nebo by se propadla do země – Tak to se těším! Letos se vám bohužel titul Snaživce nepodařilo získat, i když jste nasbírala rekordní počet bodů (v rámci Mrzimoru). Co jste si z letoška odnesla? Dalo vám to nějakou vlastnost, zkušenost? Máte nějaký zajímavý zážitek, o který byste se se čtenáři ráda podělila? – zazubí se – Máte v plánu zkusit zaútočit na Snaživce ještě jednou, nebo stačilo?
Petronela: Nepodařilo se mi získat titul Snaživce, ale podařilo se mi získat první místo pro mou kolej a spolu s ní další pohár. A to je víc. Ono soupeřit s Magnusem bylo nadmíru těžké a smekám před ním klobouk a titul mu přeji, jeho zapálení a „to do listy“ musely být ještě mnohem více zaplněné. Odnesla jsem si kromě bodů pocit, který jsem před tím neznala, a to je pokora a uznání porážky, ale se vztyčenou hlavou. V šestém termínu jsem si uvědomila, že nevyhraju, docházely mi totiž síly a také mě a nakonec všechny mudly kolem, včetně dětí, přepadla viróza. Vykašlala jsem se tedy na soutěže a zdraví hodila do popředí. I tak jsem ale dokončila šestý termín bez omluv, jen bez soutěží, a Magnus získal ještě větší náskok.
Zkušeností mám plno. Hlavně co se týče profesorů a jejich předmětů, protože jsem vyzkoušela asi všechny profesory. Dalo mi to poznání, co vše dokážu, jak jsem schopná dodržovat svoje rozvrhy a jít za svým cílem. Pochopila jsem svou podstatu, musím tedy uznat, že mi k tomu dopomohla madam Mintaka, které jsem si v rámci úkolu do Tajemství úspěchu, protože se to hodilo, postěžovala, či si tak nějak posteskla, že Snaživec nebude, a ona mi napsala něco ve smyslu, že druhé místo můžu přijmout se vztyčenou hlavou a nebudu o nic míň Petronela, stejně jako bych nebyla o nic víc Petronela, kdybych ho vyhrála. Udělala jsem totiž svoje maximum. Madam mi tedy otevřela oči a já jsem došla do cíle se vztyčenou hlavou a jsem na sebe vlastně strašně pyšná.
Ono není důležité vyhrát, zkusila jsem to, jela jsem a bojovali se mnou všichni jezevci. Mrzimor se tak pokračuje v probouzení z jakéhosi útlumu a jede, září, jak se k naší kolejní žluté barvě hodí. – odmlčí se – Jinak šlo o krásný rok, i když velmi utekl. Zážitků mám spoustu, nejkrásnější byl asi žlutý sraz v Pardubicích, ten mi dodal hodně dalších sil. A co se týče vaší poslední otázky, já nikdy neříkám nikdy, ale plán na následující školní rok je opravdu odpočinkový pro Petronelu, nejspíš ani 8 předmětů nevezmu.
Žlutý Trimeles: To jste řekla moc hezky a myslím, že to je velmi inspirující i pro ostatní, kdo by třeba chtěl hrotit, kdo by chtěl toho Snaživce zkusit. Nevyšlo to, ale vlastně jste asi získala víc, než jste si původně myslela? – zkouší rekapitulovat myšlenky slečny – Myslím, že jezevci nejsou v útlumu už nějaký ten pátek – nebo věřte mi, zažila jsem horší období – zubí se – Nechť odpočinkový plán vyjde. A zdravíme madam Mintaku. A co vás vlastně nejvíc baví? Soutěže, semináře, nebo úkoly? Kdybyste si třeba měly vybrat jen jedno. Máte nějakou prioritu? – uculí se –
Petronela: – zamyslí se – Já miluju vybírání, čili semináře jsou mojí jasnou volbou. Zároveň ten jeden adrenalinový klik, na kloboukový seminář, mě velmi naplňuje a už jsem díky klobouku i pekla, což nenávidím. – chechtá se – Těším se, že semináře budou letos skutečně moji prioritou a budu odevzdávat mnohem více propracované úkoly.
Žlutý Trimeles: Adrenalin, vaše druhé jméno! – zapisuje si a směje se od ucha k uchu – Vy jste stále taková pozitivní. Je něco, co vám na hrocení vadilo, něco co vás nebavilo, rozčilovalo? Najde se vůbec něco takového ve vašem optimistickém vnímání?
Petronela: Ano. – kývne – Některé soutěže, které jsem nějakých pět/šest termínů dělala všechny. Musela jsem dělat věci, které bych jinak vypustila a s klidem je nechala jiným. – zamyslí se – Například nemusím herní soutěže, oblékací… a některé, co měly každý týden nové opakování, mi brzy také lezly mými růžovými vlasy.
Žlutý Trimeles: – přikyvuje – Je pravda, že letos to byl místy soutěžní mordor – mnoho bodových soutěží končících zaráz, ale teď se to zas hezky uklidnilo. – usměje se – Ale pryč od hrocení. Na hradě nejste dlouho, máte nějaké cíle do budoucna, co od vás očekávat? Řekněme, že by se tu zjevila Petronela za pět let, co nového vyzkoušela, jaká je, co se jí daří? – fantazíruje –
Petronela: – pokouší se fantazírovat – Já nemám moc v lásce pohled do budoucna, někdy se člověk zkrátka netrefí a pak lituje. – odmlčí se – Chtěla bych se možná více zaměřit v následujících letech na famfrpál, začala jsem s dokončením esejí chodit pravidelně na IT a moc mě to baví, čili pokud mi to uznáte jako odpověď, za pět let budu obsazena do školních zápasů a budu dobrá! – směje se – A budu pořád usměvavá a šťastná a budu milovat svou kolej, to se nezmění. – tuší – Další plány nemám, určitě mě jednou láká složit zkoušky a posouvat se ve vzdělání dále.
Žlutý Trimeles: Famfrpálová hvězda, to zní dobře. Když se to nevyplní nevadí, výplní se zase něco jiného a vše bude tak jak má – uklidňuje slečnu – . No blížíme se ke konci rozhovoru. Vy jste nadšená účastnice srazů, co byste vzkázala těm, kteří se na srazy bojí nebo se jich neúčastní?
Petronela: Takové to klišé, co je ale pravdou „Nebojte se, nekoušeme“ já sama jsem se cítila poprvé nejistě, ale stačilo první setkání a ono to jde tak nějak samo. Lehce. Všichni jsou i na živo moc milí, rozumní, veselí. Přijeďte a nasmějete se s námi a dozvíte se o nás něco víc a my o vás! – culí se a doufá, že to zabere –
Žlutý Trimeles: No a poslední otázka. Nováčci jsou už za hradbami. Komu je Mrzimor určen? Dokázala byste ho popsat třemi nejvíce výstižnými slovy? – uculí se –
Petronela: Týmovost, vstřícnost, empatičnost.
Žlutý Trimeles: Skvěle. Máte ještě na srdci, co tu nezaznělo a myslíte, že by zaznít mělo?
Petronela: – zamyslí se – Asi mě nic nenapadá. – pokrčí rameny –
Žlutý Trimeles: – uculí se – Tak já vám tedy moc děkuji za rozhovor – podá slečně packu – užijte si ještě zbytek prázdnin a moc vám gratuluji k vašemu letošnímu výkonu, snad se vám do budoucna bude dařit a budete hlavně spokojená!
Petronela: – chytí madam za ruku – Děkuji! – usměje se – Také vám moc děkuji za milý rozhovor, moc jsem se s vámi nasmála, byl to moc příjemně strávený čas. – uculí se – Mějte se moc krásně.
Se slečnou Petronelou to byl příjemně strávený večer a věřím, že se vám rozhovor dobře četl. Pokud mé maličkosti chcete udělat radost, určitě nám napište do komentáře, s kým byste chtěli další rozhovory a o kom byste se rádi něco dozvěděli.
Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright
Teda musím říct, že smekám klobouček Petronelko! tolik bodů nenasbírám ani za celé studiu a ty jsi jela jak rozjetá lokomotiva! :D tolik toho stíhat a do toho ještě mudlove, to je nad moje chápání :) takže moc gratuluju! :)
A díky za moc pěkný rozhovor:)
Opravdu moc hezký rozhovor a musím říct, že mnohé co si napsala jsem cítil úplně stejně, takže se krásně můžu vžít do tvé kůže. Musím říct, že i mě docházeli pak síly také, ale to už jsme si i řekli. :DD Myslím, že to vidím stejně v tom, že bylo skvělé si to zkusit a jít trochu až nad hranice možností. Co, ale musím přiznat, že jsem velmi rád, že má soupeřka si byla ty. Nejen, že jsem si k tobě vybudoval opravdu silný respekt, ale také si nějak ani neumím představit stát proti nikomu jinému, než jsi ty. Nejen, že si úžasný člověk s velkým srdcem, ale jsi i velká osobnost, takže ode mě máš velký RESPEKT. A trhnout mrzimorský rekord je taky něco velkého. Všem si ukázala to nejlepší ze sebe a já jsem osobně na tebe pyšný. Nejen, že jsem měl možnost mít naprosto brutálního rivala, ale zároveň jsem měl možnost poznat perfektního člověka jako jsi ty. A čeho si cením nejvíc je to, že jsi vše brala s nadhledem a sportovně jako já. Z rivality občas může přicházet zášť, ale já jsem velmi nadšený, že u nás to taky nebylo a že ba naopak se může dál bavit, mít k sobě blízko a občas si zahrát nějakou tu hru. Klobouk dolů před tebou!! :) Posílám modrá a žlutá srdíčka!
Ja se divím, ze jste se vy dve vzajemne pustily ke slovu :D
Petronelce samozřejmě gratuluju k rekordu :-)
Skvelý článok :-)
Petronelka, bola si úplne neuveriteľná a celý rok si to udržala na všetkých frontách… klobúčik dole ❤️🫶 Za celý rok som nepostrehla, že by si niekde poľavila a ešte aj péčkovaniu si sa venovala naplno… fakt som len zírala s otvorenou pusou.
Úžasné žieňa so silnou mágiou, táto Petronelka :-*