Jednoho večera jsme se poflakovali u D-krbu, užívali si poslední chvíle volna, popíjeli teplý čajík a diskutovali s každým, kdo také zatoužil uniknout ze školy, kde jsme si před chvílí zapsali první vyučovací předmět.

Najednou se vmísila do hovoru Oříška a ospale pronesla rozvalená v křesle: „Á, už jsou tam první soutěže na body,“  zatímco líně pohupovala nožkou. Naima se zavrtěla. „Jo, no. Chtěla jsem je dělat, než jsem zjistila, že jsou obě kreslící,“ smutně doplnila a opět klesla na huňatý koberec před hřejivým krbem.

„No jo, fakt obě kreslící,“ potvrdil rychlou kontrolou Michaell a pokračoval v monitoringu zápisu do tříd. „To dělají schválně! Teď nebudu moct usnout zděšením!“ vyhrkla nesouhlasně Terrie Rose, založila si na hrudníčku ruce a s nespokojeným odfrknutím se opět usadila na židli vedle Michaella. Zatímco kdekdo přemýšlel, jestli dělat či nedělat kreslící soutěže, ozval se nadšeně Subik: „Mám hotový úkol, můžu jít spát.“

„CO PROSÍM?!“ vyjekla okamžitě Oříška a lovila na zemi pokleslou čelist – a co jsem tak viděla, nejen ona.

„No jo, teď jsem ho odeslal,“ křenil se Subik a zjevně očekával obdiv davů. „Ať mě ten chlap ne*ere,“ zahučela Olivka a pokusila se ho bodnout brkem, ovšem Subik stačil naneštěstí naštěstí uhnout. „Nebuď sprostá!“ houkla na ni Mandelína a mrskla po ní vzorkem duhy.

Vzápětí ale vyděšeně vyjekla: „ÁÁÁ! Proč už mám v adminu úkol?“ zírala do pergamenu. Je zázrak, že vůbec něco dokázala přečíst, jak se jí rozrušením třásly ruce. „No?“ uchechtla se škodolibě Olivka a čekala, jestli Mandelína také ocení pilného studenta nějakým tím hutnějším slůvkem. „Už mlčím!“ zašeptala smutně Mandelína a pustila se do opravování. „Já tady s těma lidma nebudu,“ zavrčela Olivka a s úšklebkem začala cosi spisovat do svého šéfredaktorského bločku.

„Taky mám úkol, jen ho odeslat,“ našla Ellen odvahu se přiznat. „WTF?“ zjevila v obrovské bublině nápis nad svou hlavou Oříška. „Co je? Pohodinda ne?“ zubila se na ni Ellen a žuchla k Naimě před krb. „Leháro!“ vydechla z posledních sil Oříška a rychle se ovívala svým adminským pergamenem.

„Což o to, že máš úkol… Ale jako… Jak už za něj můžeš mít body?“ zeptal se Michaell zvědavě. „To určitě Sel,“ napověděla mu s naprostou jistotou okamžitě Oříška. „Mám čas a čekááám, abych mohla rozdat první bodýýý,“ ozvala se nadšeně z bezpečí pod stolem Sel a já si pomyslela, že asi nepije úplně čistý čaj, ale určitě bych to chtěla ochutnat.

„Ahá, tak že bych ten úkol napsal taky?“ zamyslel se Michaell. A zatímco Olivka obracela oči v sloup a zuřivě si škrábala poznámky, přísahala bych, že jsem zpod stolu zaslechla tiše pobrukovat: „Piš, holoubku, piš, nebo zcepeníš. Další úkol, juch!“

„Tsst, někdo už rozebírá ve Velké, že už máme nějaký body,“ oznámila Felíska, ač dnes jinak zcela atypicky tichá.

Do místnosti udýchaně vrazila Kim. „Mooc gratuluju k prvním bodům! Jste úžasní!“ nadšeně si pohazovala s malým měšcem a tančila jakéhosi křížence mezi lambadou a hula-hula. Nezarazil mě ani tak ten kříženec, jako spíš fakt, že to zvládla bez partnera.

„No jo, ten bodovací žebříček už se krásně žlutí,“ obdivovala ho Péťa. „Už je tam Subik!“ zavrčela Olivka a imitovala Subikovo nadšení.
„A Ellen!“ pokračovala Péťa.
„A Kalliope!“ doplnila Ellen.

„Už?“ probrala se Oříška z letargie. „AHA! No tak to je vrchol zkaženosti! Se vůbec nedivím, že už si toho někdo všimnul,“ zhodnotila píli žlutých naše kolejní madam. „Tak jako ale je to od žlutých pěkná hnusárna, že takhle brzo vypracovávají úkoly,“ ozvalo se zpod stolu a já si říkala, že asi došel čajík, ať už byl doladěn čímkoli. „Zlí, zlí! A oškliví! Žlutí!“ broukala si pod stolem Sel.

„Ostatní prostě chodí brzo spát,“ zhodnotila situaci Oříška, a tak mocně si zívla, že až na poslední chvíli zachytila padající čelist. „Jo, už mám úspěšně odevzdáno taky. Ale mimořádný úkol byl pro mě docela fuška,“ pochlubil se Michaell. „Jaká fuška?“ skočila mu hned do řeči Oříška. „Ti to trvalo celých osm minut!“ doplnila znechuceně. „Já už mám taky hotový úkol. Jenom se ho bojím odevzdat,“ zašeptala Péťa a schovala se za Michaellovu židli.

„Hmm. Někdo propálil náš plán nebýt poslední,“ hihňala se škodolibě Felíska a nacpala si do pusy kus dortu od Freyi. „Myslela jsem, že letos odpočíváme?“ poptala se zvídavě druhá kolejní dinosauřice Candy a dostalo se jí jen zdrcujících pohledů ostatních. „To vysvětluj jim,“ zahuhlala Felíska s plnou pusou a mávla k těm pilným. „To nemá cenu, já jedu domu! Vidíš ten šílený pohled?“ odpověděla ta Zlomocná Felísce a pokynula k těm pilným.

„Třeba mají jenom trochu delší brzdnou dráhu,“ usoudila Felíska a znova si narvala třetinu dortu do pusy. „TROCHU?“ vyjekla Candy. „To spíš vypadá, že jim ty brzdy vůbec nefungujou,“ zahuhlala. „No jo, i takový věci se stávají,“ souhlasila flegmaticky Felíska a spokojeně zamlaskala, když si olizovala prstíky od chutné polevy.

„A ty ještě žádný úkol hotový nemáš?“ zeptala se Candy Mii s těžko zastíraným odporem. „Já nemůžu,“ zašeptala kolejní Brokolice. „Proč?“ zašeptala i Candy. „Co jsem viděla tu věc, nemůžu se z toho vzpamatovat! Nejím, nespím. Čoveče, já to mám snad vypálený na sítnici!“ zanaříkala Mia. „Ohó,“ zbystřila Oliva a nastavila všechny smyslové radary. „Povídej!“ poňoukala Miuš. „To nebylo nic pro citlivé povahy!“ ucedila Miuš definitivně, ale vzápětí si uvědomila, s kým vlastně mluví – a vyndala z kapsy důkaz.

„ÁÁÁ,“ ozval se kolektivní výkřik dinosaurů a Olivy. „Já vám to říkala,“ pronesla spokojeně Brokolice a schovala důkaz zpátky do kapsy.

Do omráčeného ticha se ozvala Naima: „Má někdo zásobu mastičky na popáleniny? Bloom jde vařit lektvary, tak ji bude potřebovat!“ „Tak ať si vezme rukavice, ne?“ ucedila Oříška s vědomím naprosté neschopnosti svých svěřenců a dál se ovívala popsaným pergamenem. „No to jsem jí taky řekla,“ odtušila Naima a uložila se ke krbu pohodlněji. „A?“ šla po stopě Oříška. „Prý se jí nehodí k šatičkám,“ doplnila Naima hlasem plným beznaděje. Oříška upustila pergamen a ozvalo se jen tiché zaštkání.

Prostě takový normální večer v Mrzimoru.

Pro Žlutého Trimela

Elvíra Zlomocná