Máte rádi Londýn? Detektivy? Muzea? A co třeba muzeum nejznámějšího detektiva, všemi mastmi mazaného Sherlocka Holmese?
Tři čísla, písmeno, tři slova. Jedna z nejznámějších adres v Londýně. Když člověk prochází touto ulicí, nic nenaznačuje tomu, že by měla být významnější než většina ostatních. Ulice byla vybudována kolem roku 1815 a byla pojmenována podle architekta Bakera, který, mimo jiné, rekonstruoval nedaleký Regent‘s Park. Nejprve měla sloužit k ubytování příslušníků tzv. lepší společnosti, kteří se stěhovali do Londýna, a z různých důvodů si nekoupili v Londýně vlastní dům. Po roce 1850 se však celé okolí trochu změnilo, z původních rezidencí se staly bytové domy. Byty v nich si pronajímali lidé, kteří dojížděli do rychle se rozvíjejícího Londýna za prací. Jednalo se zejména o svobodné muže, kteří upřednostňovali placení nájmu před každodenním dojížděním do města. Pravidla a podmínky nájemních smluv byly různé, ale poměrně častou byla situace, kdy dům spravovala nějaká hospodyně, což mohla, ale nemusela být majitelka (ženy v té době již mohly vlastnit nemovitosti), která se v rozsahu podmínek nájemní smlouvy starala o své nájemníky. Mohlo jít o prostý nájem ve smyslu bydlení, ale i o rozšířený, kdy ke střeše nad hlavou mohl nájemník požadovat rovněž stravu, úklid a další služby.
Proč je právě dům na 221B tak důležitý? Protože právě tady žil věhlasný „jediný detektiv konzultant na světě“ Sherlock Holmes. Dělil se o byt a nájemné s lékařem, válečným veteránem, doktorem Johnem Watsonem. Žili zde od roku 1881, každý z nich měl vlastní ložnici, obývací pokoj byl společný, a o oba se pečlivě starala neskutečně trpělivá paní Hudsonová. Když se v průběhu let doktor Watson oženil, z Baker street se odstěhoval, avšak často přicházel na návštěvu. Když pak Sherlock Holmes zemřel při souboji s profesorem Moriartym, celý byt zůstal nedotčen (nájemné zřejmě platil Mycroft Holmes), dokud se po třech letech nevrátil zpět. V roce 1904 Sherlock Holmes tento byt opustil. Sice se do něj ještě několikrát vrátil, ale již ne natrvalo.
V roce 1930 bylo v domě otevřeno Muzeum, zatímco někteří nájemníci v domě ještě žili a každý den procházeli kolem. Osud tohoto prvního Muzea byl všelijaký, po určitou dobu bylo dokonce zavřené. Nové, moderní Muzeum Sherlocka Holmese bylo otevřeno v roce 1990, kdy dům získal to písmeno „B“ ve své adrese. Původně tam totiž nebylo. Zajímavé na tom je, že od zveřejnění prvního příběhu Sherlocka Holmese posílali lidé dopisy s žádostmi o pomoc na adresu 221B. Protože taková nebyla, byly dopisy doručovány na adresu bez „B“, tedy vlastně na špatnou adresu. Tak pak se nikdo nemůže divit, že jejich dopisy často zůstávaly bez odezvy.
Nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak se dnes dostanete na Baker street, představuje metro. Je to linie Bakerloo, označená hnědou barvou a původně spojovala Baker street s nádražím Waterloo. V této podobě byla otevřena v roce 1906, dnes je samozřejmě mnohem delší. Ale pokud chcete zažít opravdu staré Londýnské metro, vřele doporučuji.
Výzdoba metra nenechá nikoho na pochybách, kde právě vystupuje. Jen pro zajímavost, nejstarší trasa Londýnského metra, tmavě zelená Metropolitan Line (původně Metropolitan Railway), byla otevřena v roce 1863. Je tedy zřejmé, že Sherlock Holmes mohl metro používat, avšak není jisté, zda tak činil. Rozhodně se o něm alespoň zmiňuje v několika případech, například v povídce Stavitel z Norwoodu.
V domě je malý obchod s tematicky odpovídajícími suvenýry, z nichž mě opravdu pobavila matrjoška v podobě ruských představitelů Sherlocka Holmese a doktora Watsona. I oni našli své místo ve zdejším muzeu, a není od věci připomenout, že právě Vasilij Livanov získal za své ztvárnění velkého detektiva Řád britského imperia.
V tomto obchodě je opravdu možné koupit ledacos s motivy Sherlocka Holmese. Já osobně jsem si koupila termosku (každý den v ní nosím kávu do školy), propisky, a hlavně velkou knihu obsahující úplně celé autorovo dílo. Ale viděla jsem tam i kapesní hodinky, různé miniatury, pohledy, magnetky (ano, tu jsem si koupila také).
Dále jsou tu k mání knihy hádanek a logických úkolů. Hrací karty. Trička. Lupy. Zkrátka úplně všechno, na co si vzpomenete. Důležité však je, že právě tady je možné zakoupit vstupenku do muzea.
V době mé návštěvy stála 20 liber. Otázkou je, jestli je to málo nebo moc. V supermarketu jsem za 3 libry koupila hotové chlazené jídlo k večeři, v rychlém občerstvení za 7 liber obrovskou porci nezdravého jídla (hamburger, hranolky, cola), v restauraci za 21 liber fish and chips s citrusovou limonádou. Takže asi záleží na konkrétní finanční situaci toho kterého turisty.
Vstupenku lze samozřejmě zakoupit online v předstihu, ale není v tom žádný rozdíl. Prostě čekáte před vchodem, než vás konstábl pustí dovnitř. Nejdřív jsem nechápala, proč, došlo mi to až během prohlídky.
Totiž, to, co mě na celé prohlídce zaujalo nejvíc, byly rozměry místností. Byly tak maličké. Například v mém oblíbeném zpracování s Jeremy Brettem v hlavní roli je v místnosti pohovka, na které Holmes často leží, sedí, přeskakuje ji a podobně. Ve skutečné místnosti pohovka není, protože se tam prostě nevejde. A rozhodně by nešla přeskočit, protože by se Holmes neměl kde rozběhnout. S ohledem na opravdu stísněný prostor jsou turisté vpouštěni po malých skupinkách.
Vstoupili jsme dovnitř a po schodech došli do prvního patra, na kterém se nachází společný obývák (přímo před schody) a Holmesova ložnice (vlevo od schodiště), která je s obývákem propojena druhými dveřmi. A pozor! Těch schodů je opravdu 17!
Když se podíváte na fotku toho krbu, můžete si snadno představit velikost místnosti. Obě knihovny po stranách krbu měří na šířku necelý jeden metr. První knihovna začíná u zdi s oknem, pak je krb, pak druhá knihovna, která končí u zdi se dveřmi do Holmesovy ložnice. S touto zdí „lícují“ druhé dveře z ložnice vedoucí na schodiště, a hned za jejich zárubní začíná Holmesova postel, která končí u zdi s oknem. Je tedy zřejmé, že ten dům je velmi úzký, odhadem tak šest metrů. Na fotce jsou dvě křesla, konferenční stolek, pak je jeden malý stolek hned vedle dveří, u kterého prý doktor Watson pracoval a u druhého okna – naproti dveřím, je jídelní stůl. Není volně v prostoru, tam by se nevešel. Je přisunutý k oknu. Při focení jsem se opírala o nízkou komodu stojící rovněž u zdi. Takže místnost je opravdu malá, na v seriálu tak důležitou pohovkou, ani na Holmesovy atletické výkony tu zkrátka není dost místa. Na zdi, u které jsem při focení stála, je dosud zřejmý nápis V.R. (Victoria Regina), který je tvořen kulkami z revolveru, a do zdi jej vystřílel právě Sherlock Holmes při jednom ze svých záchvatů nudy a melancholie.
Obývák je pro všechny příběhy, který sir Doyle o Holmesovi napsal, velmi důležitý. Tam totiž oba hrdinové pracují, tam přijímají klienty, tam si o případu povídají. A tam Holmes hraje na housle. Průvodce říkal, že obývák je přesně v tom stavu, v jakém ho v roce 1904 Sherlock Holmes opustil. S tím si dovolím nesouhlasit, neboť jsem si všimla, že na krbu není perská trepka s tabákem. Prý je někde v jeho ložnici, ale já ji opravdu nenašla.
Ve druhém patře jsou ložnice paní Hudsonové (proti schodišti) a doktora Watsona (vlevo od schodiště, nad ložnicí Holmese). U paní Hudsonové je výstava nejrůznějších Holmesů. Na zdi visí neúplný seznam herců, kteří světově proslulého detektiva ztvárnili v divadle či ve filmu, tady jistě překvapí, že jedním z Holmesů byl i Leonard Nimoy.
U jiné stěny jsou busty (zřejmě ze sádry) těch známějších herců. Z umístění jednotlivých bust a plakátů je zřejmé, že i zde si myslí, že Jeremy Brett je Sherlock Holmes. Je to zřejmé z toho, že jeho busta a jeho plakát jsou na čestném místě, a pak také z gramatických důvodů. Zatímco u ostatních herců lidé v muzeu používají „plays nebo played“, v případě Bretta používají „is“. Ostatně, něco takového říkala i dcera a dědička autora, dame Jane Doyle, která mu dokonce dovolila upravit charakter Sherlocka Holmese, zejména co se týče užívání kokainu.
Ložnice doktora Watsona není upravena jako ložnice. Jsou zde vystavené doktorovy rukopisy (Pes Baskervillský) a další předměty spojené s Doylovými příběhy, s postavami, dále je tu knihovna s lékařskými publikacemi z té doby. Leží tu lékařské náčiní, vojenské medaile – doktor Watson byl přece válečný veterán. Navíc je tu kniha hostů, do které je možné napsat nějaký vzkaz pro paní Hudsonovou. Já ji bohužel přehlédla, takže jsem do ní nic nenapsala. Ale Darkness deStination, která byla se mnou, ano. A neřekla mi to na místě. Nepřitáhla mě za rukáv ke knize. Ne, to až v klidu poté, co jsme místo opustily, se zmínila jen tak mimochodem…
Ve třetím patře je místnost, která vypadá jako ta, ve které sir Doyle psal své příběhy. Dokonce je možné poslouchat jeho hlas. Já ho neslyšela, ale v průvodci se říká, že je možné poslouchat jeho vyprávění o jeho dětství v Edinburghu, o tom, jak psal povídky, které mu zajistily věčnou slávu, co ho k psaní vedlo, proč nechal Holmese zemřít a další. Ze třetího patra po části schodů (pouze jedno křídlo) nahoru ještě mohou zvědavci navštívit koupelnu. Je to zvláštní, že je úplně nahoře, když člověk vezme v úvahu, že se tam musela, alespoň z počátku, voda nosit. Tolik tedy k mé návštěvě muzea a bytu Sherlocka Holmese. Pokud zvuk vašich kroků někdy naruší ticho zamlžených nočních ulic Londýna a tmavá drožka, která se tiše vynoří z mlhy slabě osvětlené ohněm hořícím na rozích ulic rozjitří vaši fantazii, tento dům, tato adresa je rozhodně místem, které stojí za to navštívit.
Pro Žlutého Trimela
Doubravka z Borové
P.S. Na fotce Sherlocka Holmese (Jeremy Brett) si povšimněte obrazu visícího nad krbem. Je na něm Reichenbašský vodopád, ve kterém o několik let později počítáno od této epizody (Tančící mužíčci) Sherlock Holmes „zemře“. Obraz nad krbem visí od prvního dílu obsáhlého seriálu z produkce Granada Television, a nikoho to netrápí. Možná si toho málokdo všimne. Jinak v bytě na Baker street ve skutečnosti tento obraz není.
P.P.S. Foto čelního pohledu na muzeum a foto Jeremyho Bretta jsou vypůjčené z internetu a nikterak si je nepřisvojuji. Ostatní fotky jsem vyfotila já při své návštěvě v květnu 2025.
Miluju Sherlocka, knižního i ty filmové a seriálové. Moc hezký článek a další místo na mém seznamu míst, která bych chtěla někdy navštívit, díky.