Bylo léto, a aby nám nebylo smutno po domácích úkolech, připravila si na nás hradní periodika spoustu zajímavých aktivit. Jednou z nich, nutno říct opravdu zábavných, bylo „Hoř ohénku plápolej“ z dílny nikoho jiného než našeho slovutného mrzimorského časopisu. *konec reklamní přestávky* Díky tomuto počinu se z nás mohli stát mudlové, čarodějnice a inkvizitoři. A  tak začal hon za plněním různých úkolů.

Nebudu úvod dlouze natahovat, hned v prvním kole mě nějaký bídák zabil a byl ze mě naprosto mrtvej inkvizitor, ani jsem nestihla říct „Upalte ho!“ Co se dá dělat. Byla jsem z toho smutná, že jsem si ani nezahrála a že jsem to byla zase já, kdo to první odnesl. Nicméně svitla mi naděje v podobě úkolu z Jarmarku.

To se mi líbilo. To přeci nemůže být až tak těžké. Navíc pro někoho, kdo hodně a rád hraje rpg, úkol ušitý na míru. Hned mne napadlo několik možností. Některé jsem zavrhla, jiné použila. Za co všechno se dá získat školní trest u nás na hradě? Třeba za nevhodné chování. I když oplývám slovníkem, za který by se lecjaký dlaždič nestyděl, mi to přišlo jako ubohé. Mám na víc, než přijít do síně a začít lidem nadávat. Navíc pak lidem vysvětlovat, že si o nich nemyslím, že mají místo mozku rozvařenou růžičkovou kapustu, ale plnila jsem úkol, to se mi nechtělo a mohla bych tím někoho opravdu naštvat nebo se ho tím dotknout. Další možnost byla tapetování. To mi nepřišlo ale zábavné. Další možnosti jsou podvody nebo očividné zneužití umělé inteligence. To není můj šálek kávy a navíc mi za to pošramocení pověsti nestálo, nálepku podvodníka jsem také nechtěla a nejspíš by to bylo na dlouhé lokte, než by se to vyřešilo. A tak jsem se rozhodla si odehrát nějaké to výtržnictví a jen pro jistotu(!) jsem se svlékla, rozumějte, svlékla jsem svou postavičku.

A tak jsem se takto „připravená“ vydala v polovině srpna do Velké síně. Toho dne byly k jídlu knedlíky. To je ideální munice. Když chci dostat školní trest, tak se s tím nebudu párat a jako první terč jsem si vybrala rovnou profesorský stůl a házela. Dokonce jsem na d-krbu skrz bota Roller dice používala desetistěnnou kostku k vyhodnocení úspěšnosti hodu. Takže jsem se občas netrefila. Když jsem hodila několikrát po profesorském stole knedlíkem a několikrát jsem ho i zasáhla, přestalo mě to bavit a hezky popořadě jsem rozpláclým knedlíkem ozdobila postupně i všechny kolejní stoly. To si mne už začali všímat i ostatní studenti a ozvaly se hlasy, že jsem se zbláznila a že bych měla být zastavena. Nikdo se o to ani nepokusil. Jen někdo (myslím si, že to mohla být zelenofialová madam Inees) mi „naordinoval moji medicínu“ a poslal mi nějaký ten knedlík zpátky, ale ani to mne nezastavilo.

Pak jsem se rozhodla přitvrdit. Vyrazila jsem pryč ze Síně, a když jsem se vrátila, měla jsem s sebou nůši se dřevem, rozhodnutá si udělat táborák. A také jsem si ho udělala, hezky přímo před profesorským stolem. A opekla jsem si marshmallows a ne sama, našly se další dvě dobré duše, které se ke mně přidaly, mezi nimi spolužačka z Mrzimoru – Lucy Steer.

A přes veškerou snahu (několikahodinovou) jsem ten školní trest NEDOSTALA!

Olivka (tehdejší šéfredaktorka) celou dobu moje snažení sledovala a byla snad i nešťastná za mě.

I přes to jsem se neuchýlila k těm nekalejším praktikám a musela jsem přiznat porážku. Ale celé to zklamání jsem převedla do vzpoury a odmítla jsem se po zbytek léta obléknout. Byla jsem odhodlaná zůstat tak až do zápisu. To mi nakonec překazila madam Annya, která mi konečně zadala školní trest, a tak jsem se jen pár dní předtím, než bych musela stejně obléci školní uniformu, konečně také oblékla.

Ono, co si budeme, když vás šoupnou na celý den do sklepení jenom ve spodním prádle, on vám ten zadek trochu zmrzne. Úkol jsem si tím již ale nesplnila, ale snad tím madam trochu zachránila reputaci školnímu řádu a profesorskému sboru hlavně.

A zde máte 10 důvodů, proč chodit oblečená, ať nedopadnete jako já. 

Pro Žlutého Trimela

Již oblečená Mia Broccoli.