Být nováčkem na hradě by se mohlo zdát lehoučké – z jedné strany nováčkovské soutěže, z druhé strany průvodcovské články, ze třetí strany patroni i náhodní ochotní studenti (často posílající věcné dary i slova chvály a podpory). Ano, jak se sní Bertíkova fazolka, to se dozvíte hned, ale pak tu jsou temnější stránky koleje, na které vás nikdo neupozorní – tedy, až do teď!
Následující řádky jsou určené všem studentům, kteří si rádi užívají pokojný a ničím nerušený pobyt na hradě. Někdo by nás mohl považovat za líné, ale my pouze neplýtváme drahocennou energií a dalšími zdroji – teda, dokud nás k tomu nějakým způsobem kolejní život nepřinutí. Jakých zásad by se měl držet takový úsporný jezevec?
Ústa držeti budeš
V podstatě jediný zaručený způsob, jak zůstat v poklidné anonymitě bez nevyžádaných okamžiků slávy. Ona totiž ta sláva bývá často dosti neslavného charakteru, například v podobě vyskytnutí se v článcích jako „Hemzy z jezevčí nory“ nebo v některém „Trimeme“.
Nehledě na to, že jen naznačit něco jako přebytek volného času smrdí náhodnou prací, o kterou se nikdo neprosil.
Dá se to říci i písní:
O výletu svém se nepochlubíš
Je známo, že ve chvíli, kdy zazní magická slovíčka: „My jedeme [doplň místo podle svého uvážení],“ objeví se do několika minut právě úřadující šéfredaktorka Žlutého Trimela a s horoucím pohledem, který by více slušel běžnému obyvateli brněnského nádraží, třesete-li před ním sáčkem s podezřelým bílým práškem, na vás spustí: „A bude z toho článek?“ Můžete odpovědět ne? Můžete. Za následky ale neručíme.
Zkrátka a jednoduše – cestopisy do každého vydání, cestopisy do každé rodiny!
Talentem svým nevynikneš
Nechceš-li být uloven a zaměstnán náhodnými členy nejen koleje, ale i hradu, je důležité nevyčuhovat. Archvivy i další časopisy jsou plné číhajících verbířů, kteří jen čekají, až zavětři talent, který by mohli schvátit do svých spárů.
Nenech se zmást klamným pocitem bezpečí, nemáš-li v archivu prózu, poezii či umělecká díla. Takový správný verbíř vycítí i panovníky excelových tabulek či vládkyně canvy a jiných grafických nástrojů. Ty nejzkušenější po čuchu poznají i znalce mateřského jazyka – potencionální korektory.
Začátek svůj nepřepálíš
Pokud hned ze začátku navštívíte hradní kuchyni, pak na několik hodin zakempíte s vysokou úspěšností v Ďáblově jámě a z ní získané čokoládové žabky pustíte prozíravě na svobodu, zatímco do třetího dne zlovíte dvacet magíků, pravděpodobně dojde k následujícímu.
Nikdo vám nebude věřit, že jste „pravý“ nováček. Kromě toho, že souběžně pojede několik vyšetřování zároveň, se vám také může stát, že vám kolem půlnoci přijde zpráva typu: 
(Pozn. autorky: Tímto se osobně omlouvám Bertičce za svoji dlouhodobou neochotu uvěřit, že je opravdu nováček a své obtěžování jí v jakýsi náhodný večer.)
Do tajných klubů naverbovati se nenecháš
Až vám někdo začne slibovat vlastní kecací místnost, odměny a speciální program, nic nepodepisujte, nikam nedávejte pacičku, nýbrž své vlastní packy vemte na ramena a prchejte tak daleko, kam vám dech postačí. Nedostatek dechu překonejte ve chvíli, kdy by vám někdo, zatímco by pronášel sladké řeči, mával před očima ne neškodným členstvím v časopise, ale podezřelým plakátem s koněm.
Oni teda slibovali, že letos bude spát, ale jeden nemůže věřit všem všechno. Onen plakát totiž znamená, že jako kůň budete makat vy, zatímco se budete snažit splnit 8 předmětů.
(Chceš vědět víc? Klikni na koně. )
Volný svůj víkendový čas neprozradíš
Jako většina ostatních věcí, začíná to zcela nevinně. Nejdřív milou otázkou, zda bude mít někdo o víkendu čas. Spíše k večeru. Pak, a jak to s lidmi – a konkrétně tebou – vypadá ráno. Než se naděješ, vyplňuješ dotazník, který pak ostatní lidé berou vážně a dělají podle něj soupisku na oficiální famfrpálové zápasy. Sbohem, sobotní či nedělní prospané dopoledne, sbohem a šáteček!
Jo a pokud by vás náhodnou napadlo nepřijít, či se vám povedlo zaspat – řeknu vám, nestojí to za to. Jednou jsem zaspala, dodnes to mám na talíři. Co za to ale stojí, je ta zápasová atmosféra, v životě vás tak nikdo nepochválí za kliknutí na tlačítko, jako na famfrpálovém zápase.
Nu a pokud si myslíte, že když jste se vyhnuli sportovním aktivitám, jste v cajku, pořád tu jsou kagíci. Na ty se ale zpravidla nebudí ráno, takže ty, co se úrovně nebezpečnosti týče, řadím níže.
Optání se na den svůj věřiti nebudeš
Stane-li se ti, že v sovách či externích chatech přistane ti zpráva typu: „Ahoj, jak se vůbec vede?“ pamatuj, že je někomu jenom trapné napsat rovnou, co chce a co po tobě potřebuje, aniž by se tě alespoň prvně zeptal, jak se máš.
Stejně jako člověk neskáče do neznámé vody, ani s pracovními prosbami nevyrukuje dříve, než zjistí, jakou má dotyčný vlastně náladu.
Co z toho vyplývá? Máte-li zrovna mizernou náladu a milion práce, přiznejte to klidně hned, na slušnost typu: „Ale jo, dá se to,“ se vykašlete. A je to v pořádku! Kapacity máme všichni jenom jedny.
Bohatství ni chudobu svou neprozradíš
Jo, peníze jsou citlivé téma – jak pro ty, co je mají, tak pro ty, co naopak ne. Také je to téma, které jednoho může přivést do potíží, ani nemrkne. Třeba takové tiché, napůl úlevné oznámení faktu, že jste chudí jako kostelní myš a tudíž prostě a jednoduše na žádný seminář nemůžete (natož kloboukový) – ani nemrknete a už někomu dlužíte peníze!
Ve většině případů bude dotyčný tvrdit, že je to štědrý nevratný příspěvek na vaše vzdělávání, ale víte co. Za prvé teda dlužíte sponzorovi seminář, za druhé by bylo fajn si na něj vzpomenout s něčím na oplátku.
Pokud si naopak myslíte, že obejdete vydělávání chechtáků tím, že si půjčíte od kolejní pokladny – neobejdete. Získáte sice více času na vydření patřičného obnosu, ale více času také znamená více příležitostí zapomenout na to, že jste se vlastně zadlužili. Takže potom na závěrečnou slavnost místo nákupu nových plesovek nějaké méně nošené prodáváte, neb vás nezaplacený zapomenutý dluh nemilosrdně dožene. Alespoň se pak dají u Vetešníka najít krásné kousky!
Vidinou bonusových bodů zlákat se nenecháš
Dostat dvojnásobný počet bodů za stejnou práci je lákavá nabídka. Její úskalí spočívá v tom, že má fyzickou podobu kloboukového semináře, na který můžete a nemusíte mít štěstí. Místo bonusových bodů zadarmo tak můžete zůstat stát před pro vás neřešitelným úkolem ve formě nesložitelných puzzlí, vyrobení něčeho z věcí, které nemáte u sebe, nebo vyluštění šifry, za kterou by se nemusela stydět ani Enigma. Prastarý zákon vesmíru praví: „Čím blíže k termínu si klobouk nasadíš, tím nešťastnější u úkolu budeš.“
Kloboukové semináře nejsou jediný způsob, jak přijít k bodům navíc – skutečné bonusové body můžete získat ke každému úkolu. Tedy za předpokladu, že bude na více než na jedničku. Zde je vhodné položit si zásadní otázku: „Opravdu je potřeba dělat věcí na více než 100 %?“ Vzhledem k tomu, že k hodnocení bývá krásná pochvala, odpověď je často: ANO. Kdo se tedy nechá zlákat vidinou krásné zpětné vazby a bodových bonusů, končí tak, že ke krátké úvaze tři hodiny kreslí doprovodné ilustrace a text prokládá trochejskými verši.
Na spolužáka svého neusedneš
Profesoři moc dobře ví, proč mají jejich třídy jen omezený počet míst – zdá se, že objevili kouzlo individuálního přístupu ke vzdělávání dříve než mnohé jejich mudlovské protějšky. Navíc, tříd máme dost, není potřeba se cpát, kam se nevejdete.
Proto, prosím vás – nesedejte spolužákům na klín! Kromě toho, že je to nepohodlné, na sebe upozorníte jak nikdy. Takový profesor (echm echm, madam Manda), který vám u inspektora výuky vyjedná takovýto individuální zasedací pořádek (protože nemá srdce na to někoho vyhodit), z vás oči nespustí a bude každý váš úkol pozorovat o to pečlivěji, o kolik na tom klíně vyčuhujete.
Celkově bych to shrnula: „Nikdá zadní část svou sedací na člověka blízkého k spočinutí neukládej, nechceš-li by jednou bylo usednuto na tebe“
Pokud pečlivě dodržíte všechny body, věřím, že se vám podaří školní rok přežít bez aktivity či pozornosti navíc. Problém je, že to budete mít i bez srandy a zážitků navíc. Ono totiž – přestože tam nějaká práce navíc je, stojí ve výsledku ta trocha sebezapření za to. Ať už pro dobrý pocit z pomoci ostatním, lepšímu poznání dalších hradních lidí a fungování hradu nebo jenom pro trochu sebepýchy a zadostiučinění, co se člověku samotnému podařilo.
Pro Žlutého Trimela
Olivia Wines
😂😂😂😂😂
Ženialní!
Ja umieram smiechom. To sa fakt dostalo von 😂
Krásně napsaný článek!
To je boží. :D
Ach, tak pravdiví. K famfpálu bych dodala, i hlášky typu – k večeři bude párek na víc není čas apod. :-D
Nebyli to kagíci a večeře o párkovém chodu? :D
Manžel o hladu, děti utopený, ale hlavně, že máme vytaženou almaru a chycenou zlatonku… :D
Peckaaaaa – Po 365 dnech strávených na hradě mohu konstatovat pouze to, že je to všechno čisto čisá pravda bez přehánění :-D
Olivko – super článek :-)