Valerie Torres je nadšenou famfrpálistkou a na první pohled nenápadnou studentkou, která letos navštěvuje již pátý ročník. Na hradě ji opravdu nejčastěji potkáte na hřišti, a tak není až tak divu, že volné místo kapitána připadlo do rukou právě jí. Jak již jsem měla možnost vidět, slečna se do funkce vrhla doslova po hlavě a i když je spíš tichá, břehy mele a zodpověděla mi spoustu všetečných otázek. Jak svou novou roli vnímá? Myslí si sama o sobě, že je k funkci kompetentní? A jaké má vize a plány? 

Žlutý Trimeles: Hezký den slečno Valerie. – podá slečně ruku a nabídne ji sušenky a čaj–  Jsem moc ráda, že jste si na mě i při začátku školního roku našla čas. Jak se vám vede? Podařilo se vám ukořistit své místo na předmětech, které jste měla vyhlídnuté? – usměje se na slečnu  –

Valerie Torres: – pevně sevře nabízenou ruku – Dobrý den, madam. Děkuji za pozvání. Daří se mi dobře. Vyhlédnuté předměty…no, jeden jsem ukořistila, na dva další se to už nepodařilo, – zakousne se do sušenky – ale našla jsem si něco jiného. Zatím jsem spokojená.

Žlutý Trimeles: Doufám, že spokojenost vás bude provázet i po zbytek roku. – mrkne –  My jsme se tu dnes sešly, neboť jste na konci roku přebrala po slečně Enid funkci famfrpálového kapitána. Mě by pro začátek spíš zajímalo, jak jste se vůbec k famfrpálu dostala? Co vás na něm zaujalo? – nachystá si brk a pergamen –

Valerie Torres: Na famfrpál jsem se těšila asi jako každý student prvního ročníku. V koleji visela příručka o famfrpále, tak jsem si ji sebou půjčila do pokoje a pročetla jsem si jí. Hned jsem vědla, že to bude příjemná výplň času mezi učením. Pamatuji si, že jsem si ještě před prvním kolejním tréninkem pořídila přilbu a chrániče. Mým vyhlédnutým postem byl odrážeč a jak se ukázalo, mohla jsem jej hned od začátku trénovat. Líbí se mi to, jak vypadá, jaké má možnosti, že si na postu můžeme vybrat, jaké schopnosti budeme mít. Že je to všechno provázané navzájem. – napije se čaje –

Žlutý Trimeles: A je odrážeč pořád váš nejoblíbenější post, nebo jste přišla na chuť i jiným? – nedá ji to a doptá se – Z pohledu profesora, který tedy do koleje spíš už nevidí než vidí, mi přijde, že jste do funkce vletěla docela po hlavě a že jste si dost vědomá toho, co obnáší. Musela jste dlouho přemýšlet o jejím přijetí? Očekávala jste, že by vám tato funkce vůbec mohla být nabídnuta, diskutovaly jste to třeba se slečnou Enid někdy dříve? Vytvořila jste si snad i nějaký seznam pro a proti? – zapisuje odpověď a také se napije čaje –

Valerie Torres: Odrážeče mám i nadále ráda, oblíbila jsem si i chytače. Jsou to jediné posty, kde se nemusíte, respektive nemůžete, spoléhat na ostatní. Vaše ne/aktivita na daném postu, třeba při tréninku, neomezí stejné spoluhráče. U střelce a brankáře, tam je nutná spolupráce. Já jsem více individualista. Proto mi famfrpál vyhovuje, můžu chodit na tréninky, kdy to vyhovuje mně. Samozřejmě mimo kolejních tréninků. 
Upřímně jsem byla překvapená, když ta nabídka přišla. To bylo někdy před Vánoci, už přesně nevím. Dost mě to zaskočilo, ale věděla jsem, jak to má Enid a Tery náročné, a protože jsem s nimi vlastně byla v úzké spolupráci na chytači, tak jsem na to vlastně téměř bez rozmyslu kývla, jen jsem se ujišťovala, jestli jsem opravdu ta pravá. Určitě to bylo proto, že jsem chtěla pomoci koleji, pomoci týmu. Díky famfrpálové praxi, pravidlům i zápasům, článkům a všemožným informacím kolem jsem si o famfrpálu mohla udělat své poznatky a zjistit, co a jak funguje. To bylo vlastně na individuálním tréninku to, co mi umožnilo zkoumat každý post zvlášť. Je to zábava, která dovoluje nebýt na nikom příliš závislá. Není to soubojový klub, kde musím čekat na soupeře ani jiná podobná aktivita ve dvou. Kolejní tréninky jsou samozřejmě výjimkou. Ty mám ráda. Seznam jsem určitě neměla žádný.

Žlutý Trimeles: – kývne hlavou – To jsou zajímavé myšlenky, určitě se k nim v průběhu rozhovoru ještě vrátíme. – usměje se na slečnu – Každopádně pořád tady omíláme slečnu Enid, viďte? – pousměje se – Tak u ní rovnou zůstaneme. Jak jste vnímala ji jako kapitánku? Máte v ní třeba svůj vzor? – přemýšlí – Věřím, že už jste spolu měly možnost mnoho věcí probrat a diskutovat. Myslíte si, že budete sehrané famfrpálové vedení, které se bude doplňovat a spolupráce mu půjde tak nějak přirozeně? – poslouchá slečnu – Nebo se víc budete spoléhat sama na sebe tím, že jste spíš individualista, jak jste zmínila?

Valerie Torres: Enid byla a je skvělá kapitánka, a bude určitě i zástupkyně, protože jsem za ní v prvních dnech ve funkci pořád chodila a něco se vyptávala, ptala se na její názory a její postřehy a byla skvělá, že mě hned neposlala někam daleko od hřiště. Jako kapitánka byla (a pořád je) laskavá, hodná, přátelská. Vzor v ní určitě mám, protože budu ráda, když mě bude tak trochu kočírovat, pokud bych to s něčím měla přehánět. Nechci totiž odradit náš tým, kdyby třeba kvůli mně nechtěli chodit na tréninky nebo dokonce na zápasy, protože jim nesednu svým přístupem, protože na to nebyli jednoduše zvyklí. Pořád se u ní třeba ujišťuji, jestli je to takto v pořádku, jak je na to kolej zvyklá. Podporuje mě v tom, abych byla aktivní a vedla tým podle svého nejlepšího vědomí, jak se tak říká. Určitě mi nabídla, že mi pomůže ve všem, s čím za ní půjdu. Trochu se bojím, jestli právě její nabídku využiju, protože jsem zjistila, že si obě libujeme v tabulkách či statistikách, tak se s ní o to musím nějak podělit, aby i ze své zástupné funkce měla dobrý pocit. Pro mě je v tuto chvíli opravdu důležitá a já jsem ráda, že zástupce přijala. Jsem také moc ráda, že na některé věci máme stejný názor, ale jsem také ráda, když mi řekne, že by něco udělala jinak. To mi dost pomáhá.

Žlutý Trimeles: – přikyvuje – To zní jako skvěle se doplňující duo, tak by to mělo být. Líbí se mi, že jste taková uvědomělá ohledně toho, jaká jste, považuju to za velmi důležité, aby se s tím dalo dále pracovat, a tak na to hned krásně navážu. O osobnosti kapitána se navíc letos budeme společně bavit i na hodinách! – zasměje se – Myslíte, že to zvládnete shrnout a přijít na tři vlastnosti, které by vám ve funkci kapitána mohly pomoci, a tři vlastnosti, které budou spíš tak jako na obtíž?

Valerie Torres: – dlouze přemýšlí – Za kladné vlastnosti bych asi uvedla schopnost organizace, rychlé rozhodování a třetí nevím, řekla bych entuziasmus. Z těch horších vlastností to je určitě komunikace, to jsem říkala i Enidce, že mám strach, že s lidmi nebudu umět tak dobře komunikovat, aby to nebrali nějak osobně, aby jim to neublížilo, ačkoliv to tak třeba není myšleno. Přemýšlím, co dalšího by to bylo… asi tvrdohlavost, většinou si musím sama na všechno přijít, abych zjistila, že je to opravdu špatný nápad a jinak, než tím, že to udělám, to prostě nezjistím. A třetí vlastnost mě opět nenapadá. Asi bych zde mohla znovu zařadit to nadšení, protože i to může být někdy škodlivé. Do funkce jsem se vrhla de facto po hlavě, tak čekám, kdy narazím. Snad to nebude moc bolet.

Nová kapitánka to umí nejen s tabulkama.

Žlutý Trimeles: Nebojte, horší než potloukem po hlavě to snad nebude! –snaží se situaci odlehčit – Zmínila jste i zálibu v tabulkách. V Mrzimoru vládne spíš takový kolejní chaos. Když jste tabulkový typ, zvládáte už za ty roky v tom chaosu nějak chodit? Nebo na ty tabulky a statistiky zkrátka nedáte dopustit? – zazubí se –

Valerie Torres: Mě se ten chaos líbí. Byla jsem až dosud celkem spokojená s tím, že z pokoje vyjdu jen na kagíky, na famfrpál a když se na to cítím. Teď zkrátka půjdu vidět o něco častěji. Tabulky určitě nikomu nutit nebudu. – smích – Ale někdy nejsou tak úplně na škodu, když se něco zaznamená, vypočítá či snad naplánuje dopředu.  Teď se určitě stanou statistiky mou velkou náplní, protože je třeba mít přehled nejen o týmu, ale i o protihráčích. Ale každý to má nějak a já to respektuji. Někdy se ty tabulky hodí i těm, co si libují v chaosu. – pousměje se –

Žlutý Trimeles: No když už tedy budete častěji vylézat, mohla byste mě s těmi tabulkami naučit ale! – taky se zasměje – Krátká úderná otázka, ale možná ne tak jednoduchá na zodpovězení. Co je vlastně momentálně vaším cílem ve funkci? Máte nějakou představu, čeho byste ráda – ne třeba hned letos, ale časem jednou – dosáhla? – otočí pergamen a dolije si čaj –

Valerie Torres: – sní další sušenku – Asi by se očekávalo, že řeknu, že je mým snem, časem, získat famfrpálový pohár. Který famfrpálový kapitán by jej přeci nechtěl? Ale aktuálně je mým úkolem, tedy mým cílem a vlastně i mým přáním, aby se jezevci naučili chodit na koště o chloupek častěji, aby chodili rádi na individuální i kolejní tréninky. Aby se zajímali o kolejní famfrpál. Je mým úkolem zabezpečit a vytrénovat tým, abychom mohli konkurovat ostatním. Na to se budu určitě orientovat. Ale důležité je, aby to tak viděli i naši hráči, ať už ti současní, tak i ti budoucí. Budu se snažit, aby jezevci viděli ve famfrpálu dobře strávený čas, ať už o samotě na individuálním tréninku, nebo při povídání na kolejních trénincích, kde už se očekává určitá spolupráce. A když to tak uvidí co nejvíce jezevců, kteří budou chtít sami trénovat a být hodně dobrými, aby dokázali porazit ostatní koleje, teprve pak může kapitán říct, že se cítí na to, že ten pohár jednou určitě jeho tým vyhraje. I když jsou zápasy taky hodně o štěstí, věřím tomu, že jezevci to časem zvládnou. Jestli to bude pod mým Céčkem, nebo pod jiným, na tom mi až tak nezáleží. Hraní famfrpálu je let na dlouhou trať, s tím je třeba počítat.

Žlutý Trimeles: Mhm. +usměje se+ To jsou krásné cíle, přeji vám, nechť se podaří vám jich dosáhnout. – sumíruje si odpověď slečny – Takže z vašich slov trošku cítím, že plánujete nějaké změny? – ověří si –

Valerie Torres: Děkuji, madam. Změny určitě nějaké plánuji, ale pevně věřím a doufám, že to budou změny týmem uvítané, ale je třeba si na ně počkat až po zahájení sezóny, nemůžu je přeci prozradit o měsíc dříve, že? – spiklenecky zamrká –

Žlutý Trimeles: A já si myslela, že to tady všechno prodiskutujeme! Pf. Tak nic no, se zase nic nedozvíme. –odfrkne si a sklesle škrtá řádky ve svých pergamenech – Všimla jsem si, že už jste ale s nějakou motivací začala, zajímalo by mne, kde berete inspiraci k výzvám, nebo i akcím a soutěžím, pokud máte nějaké v plánu?

Valerie Torres: – usměje se – Nechtěla jsem vás zklamat, ale tým má přeci jen o trochu přednost, že. Nemám tušení, prostě jsem se tak nějak rozhodla, že to zkusím…Motivace mě napadla tak nějak spontánně, náhodně. Zrovna dnes jsem dostala také jeden takový nápad na kolejní famfrpálovou akci, která by se mohla odehrát na konci března. Mou snahou není nic jiného, než aby si hráči ten famfprál užili o něco více, než jen tím, že jim narůstají zkušenosti. Pokud vyhlašuji motivaci, snažím se tím odměnit ty, kteří už stejně trénují, ale i zkusit navnadit ty, co si s koštětem ještě úplně nesedli. Třeba ale časem zjistím, že motivace vlastně vůbec nemá vliv na to, kolik hráčů trénuje, tak s ní třeba skončím. Za zkoušku nic nedám. – pokrčí rameny –

Žlutý Trimeles: – přikyvuje – Taky mi neuniklo, že jste se zapojila do organizace zápasů už v minulém roce, musím vyzdvihnout váš Záskok, klobouček, to bylo docela velké sousto nebo? – kousne symbolicky do sušenky a poslouchá – Není to už trochu vyšší dívčí z těch strategických věcí? Bojíte vy se něčeho vůbec v té nadcházející sezóně, má vás ještě co překvapit, nebo se jen těšíte? – uculí se –

Valerie Torres: – začne se červenat – No, to bylo v době, kdy už jsem měla nabídku pro budoucí kapitánku. Od Enid jsem věděla, že už se jim někdo nabídl pro jinou důležitou část před posledním zápasem a chtěla jsem také přispět něčím pro tým, a jelikož bylo známo, že s Havraspárem to bude v poklidu a jejich tehdejší kapitánka dávala echo, že zápas pojmou o něco jinak, tak jsem se Enid nabídla, že zkusím ten záskok naplánovat těm, co o něj mají zájem. Nakonec jsem záskok plánovala ne pro 3, ale asi pro 6 lidí, teď už přesně nevím, přičemž se to plánování přepisovalo těsně před zápasem.  Oni jsou totiž jezevci strašně obětaví, protože každý dává přednost tomu druhému, takže když slyšíte „já ho tak nutně nepotřebuji,“ namísto „já bych si ho přála“, tak se to plánuje o něco hůře. Ale snad mně chápete a určitě tím nikomu nic nevyčítám, právě naopak, mají všichni pochvalu, protože zvládali naprosto bravurně sledovat pokyny a létat z koštěte nahoru a dolů přesně tak, jak jsme pro Záskok potřebovali. Zase to nebylo o nic víc, než jen o správné tabulce. – usměje se –  A ačkoliv to pro jezevce mohl znamenat pořádný a oblíbený chaos, pro mě to byla tabulka, co mě zachránila. Akorát v kabině jsem na ostatní chvílemi křičela kouzlem Sonorus, abych se v tom sama neztratila. Doufám, že z toho nikdo nepřišel o sluch.  Byl to hodně velký adrenalin, ani nevím, jak jsem to zvládla, ale bylo to fajn. Moc mě to bavilo a nejvíce se mi líbilo a potěšilo mě, že jsem mohla udělat radost jednak budoucím profihráčům a jednak i těm dalším, co si toho magíka splnili, i když ještě pár let hrát budou. Zase to znamená, že na záskok má místo někdo další. 
Bojím se asi úplně všeho, i když to nedávám znát. Bojím se, že na dohodnutý zápas nepřijde dostatek hráčů. Nebo že něco udělám špatně na kolejním tréninku, s objednáváním nebo při domlouvání zápasů. Bojím se, že sama zaspím na zápas, i když jsem ranní ptáče. 
Zároveň se ale moc těším a doufám, že to bude všechno šlapat tak, jak má.

Žlutý Trimeles: To, že na to člověk nevypadá, neznamená, že nemá obavy. O tom něco vím… Ale nebojte se, to jsou všechno věci, které se dají operativně řešit a které si osvojíte. – mrkne a zapíše si odpověď – Chodíte třeba i na zápasy jiných kolejí (nebo snad i na profiligové zápasy?), popřípadě čtete reporty a statistiky, abyste byla v obraze a měla přehled?

Valerie Torres: Snad máte pravdu. – usměje se a dopije čaj –  Ostatní zápasy stihnu jen někdy, ale reporty si pročtu vždy. A statistiky u hřiště procházím pravidelně. To jsou dobré zdroje, zcela určitě. – usměje se –

Žlutý Trimeles: – usměje se – Kdybyste měla popsat mrzimorské famfrpálové hráče popsat, opět řekněme třeba třemi slovy, jaká slova by to byla? – zvídavě zvedne obočí – 

Valerie Torres: Tři slova, tři slova… Naši hráči jsou určitě pohodáři, spolehliví a a a … pořád mám se třetím slovem problém. To je už nějaká nemoc či co… Jsou ohleduplní. Prostě vždy mají pochopení pro cokoliv, co se jiným děje.

Žlutý Trimeles: To je nádherné a nebojte, už žádné tři slova nebudou! – musí se smát – S dovolením vás při závěru rozhovoru zatáhnu do své filosofické roviny a půjdeme zapřemýšlet nad tím, jak je to vlastně možné, že Mrzimor za celé ty roky pořád nemá famfrpálový pohár? Já už to osobně připisuju za vinu nějaké kletbě, protože jsem rozhodně zažila i roky, kdy jsem si myslela, že to už musí klapnout a opakovaně to nevyšlo. Jsme prostě opravdu tak hrozní famfrpálisti? – škrábe se na čele –

Valerie Torres: Nikdy bych o nikom neřekla, že je hrozný famfrpálista. Doufám, že toto své prohlášení se v budoucnu neotočí proti mně  – zasměje se –. Pokud se podívám na čísla, tak bych řekla, že jen zkrátka nemáme stejně vytrénované hráče, jako ostatní. Hráče do famfrpálu nenutíme, máme to na pohodu, nehrotíme to, tak nějak doufám, že by toto řekli dosavadní členové týmu. Nikdo na nikoho není zlý za to, že 3x denně nejde na hřiště. Kdo chce, trénuje, kdo nechce, netrénuje. A každý trénuje dle svých možností. A ostatní koleje to prostě hrotí víc, třeba je to více baví, mají štěstí na aktivní hráče, a proto mají hráče vytrénovanější. Tohle není Snaživec roku, kterého může vyhrát jen jeden jedinec. Tým zkrátka netrénuje tolik, jako ostatní týmy. Neříkám, že je to špatně, to vůbec ne. Ale potenciál toho, stát se top hráči v porovnání s ostatními, má i naše kolej. Věřím tomu, že třeba se to někdy podaří a ty nej hráče na všech postech najednou bude mít v budoucnu i žlutá kolej. V současné době máme celkem slušný základ. A co si budeme, ono je ten zápas přeci hlavně o zábavě a pak o tom napětí, kterému týmu se poštěstí vstřelit buďto dostatek gólů anebo chytit zlatonku, že.  – usměje se –

Žlutý Trimeles: A abychom se nemotaly pořád jenom kolem famfrpálu, vy jste velmi aktivní i na poli výuky, co třeba ten zmíněný Snaživec, do toho byste časem nešla? – vyzvídá –

Valerie Torres: Do něj bych opravdu nešla. V prvním roce jsem měla času asi nejvíce, to jsem si vzala 10 předmětů a plnila soutěže. Pak už jsem více méně byla na 6 a 8 předmětech a soutěžích, protože PONík a času bylo méně. A bylo to náročné. V tomto ohledu si umím stanovit jasné maximum, které vím, že splním. A to spolu s NKÚ letos a v dalším roce už nebude úplně lehké. Takže pro další asi 3 roky to u mě bude v klidnějším duchu. Všechny Snaživce i ty, kteří si zapíší více, než 10 předmětů, upřímně obdivuji.

Žlutý Trimeles: Nojo! Vy už jste zkouškař, strašně to utíká ten čas. – zazoufá si – Prozradíte nám, jaké typy soutěží máte třeba nejraději, u kterých si odpočinete?

Valerie Torres: To je těžké, jsem zvyklá skoro na všechny. Letos to vidím jen na ty jednoduché – omalovánky, puzzle, logické, občas nějaké drabble. Chce to už trochu ten odpočinek, když vím, že není třeba sbírat ty body tak hodně. Na druhou stranu, asi u těch bodů za soutěží stejně letos zůstanu, vím, že budu zapomínat překlikávat odměnu z bodů na srpce, protože jsem to vlastně ty 4 roky ani nedělala. – smích – Bylo plno kreativních, to zabere času asi nejvíce, i když některé omalovánky, co jsem kreslila 6 hodin, taky vzaly za své a rychleji jsem měla roličku od toaletního papíru nazdobenou jako Pomonu Prýtovou, než vybarvenou omalovánku. Odpočinek mi dává asi jen puzzle. Ostatní vyžaduje soustředění.

Žlutý Trimeles: Já se tedy musím soustředit i na puzzle. – zubí se – Ať zabrousíme také do nějakého aktuálního tématu, jak vnímáte rozmach umělé inteligence na hradě?

Valerie Torres: To je dost kontroverzní téma. Na jednu stranu, je zakázáno ji používat pro vypracování úkolů – a neuvést to (to je pochopitelné, to samozřejmě schvaluji). Na stranu druhou jsme v soutěžích „nuceni“ AI využívat pro nějaké to zadání, teď nevím, pro co, ale jistě si na to jiní vzpomenou moc dobře… Trochu si to protiřečí a byla bych raději, aby se AI neobjevovala nikde. Anebo abychom byli naopak přes semináře nebo výuku naučeni, jak se dá s AI pracovat. Ať už to je výroba písniček nebo obrázků. Jednou nebo dvakrát jsem měla přímo v úkolu zadání, že mám pracovat s AI pro generaci obrázku. Ovšem narazila jsem i na to, že samotné zadání soutěže – omalovánky, byly generovány AI a to se mi nelíbilo hodně, protože to byly omalovánky nedokonalé a v určitých částech nelogické (nepřirozeně dlouhé prsty, nejasné konce nábytku apod.), což zhoršovalo vaší snahu o „neodfláknutě vybarvený obrázek“… Jak chcete udělat neodfláknutý obrázek, když je odfláknuté už to zadání, no ne? – pokrčí rameny –

Žlutý Trimeles: Díky za váš pohled! Myslím si, že je důležité se o tom bavit. – usměje se – Úplně poslední otázečka, doufám, že jsem vás moc nepotrápila. – odkašle si – Tím, že jste spíš introvertnější, jste pro nás taková paní Colombová, kdybyste měla najít klidně jen jednu věc, pozor, ne tři, jen jednu, které vás vystihuje, co dělá mudlovskou Valerii mudlovskou Valerií, co by to bylo? – dopíše poslední otázku a usměje se na slečnu –

Valerie Torres: To Vás asi nepotěším. Mudlovská Valerie zůstane pořád paní Colombovou. Sem si chodím odpočinout, najít si zábavu, něco nového se naučit, vyzkoušet si a o svém mudlovském já nehovořím. I když se nad tím zamyslím, tak ani nevím, jak bych vlastně odpověděla. – omluvně se zatváří –

Žlutý Trimeles: Tajemná jak hrad v Karpatech vskutku! – pobaveně zakroutí hlavou – Slečno! Děkuji vám za rozhovor, přeji vám hodně štěstí nejen ve funkci a těším se na zápasy. – usměje se a loučí se s Valerií –

Valerie Torres: Děkuji madam, moc si vážím toho, že jste si mě pro rozhovor vybrala zrovna Vy a děkuji, kéž se nám zápasy vydaří a tým bude i nadále šlapat. – rozloučí se –  Děkuji za čaj i občerstvení, bylo báječné. – usměje se a odchází –

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright