Ema Jane Michaels – jméno, které v koleji poslední dobou září jasně jako hvězdy na obloze. Tato akční, laskavá a milá slečna ze čtvrtého ročníku totiž v předchozím akademickém roce vyhrála konkurz na pozici pokladníka, kterého přebírala po Eivli, jež mrzimorské finance strážila po čtyři léta. Jak po půl roce hodnotí své působení a jak se ji v noře s jezevci funguje?
Žlutý Trimeles: Hezký den slečno Emčo! – usměje se na příchozí slečnu – Pro začátek jsem moc ráda, že se nebojíte vystoupit z komfortní zóny a udělala jste si na mou maličkost prostor. Pro začátek mi prozraďte, na co se nejvíc těšíte v počínajícím školním roce? – usměje se –
Ema: Hezký den i vám, madam. – usměje se – Děkuji za pozvání, i když musím říct, že dělat rozhovor do časopisu nebylo na mém letošním wish listu. – směje se – Aktuálně se nejvíce těším na plnění kagíků. Loňský školní rok nedopadl úplně podle našich představ. I přesto, že jsme do toho dali vše, se nám moc nedařilo, občas zasáhla i smůla a bylo to opravdu těsné. Věřím, že letos se nám štětí vrátí, všichni si to moc užijeme a na konci školního roku opět zvedneme kagíkový pohár.
Žlutý Trimeles: No vidíte, můžete si odfajfknout i něco navíc, něco, co jste nevěděla, že nutně potřebujete ve svém životě! – zasměje se – Óóó. Tak to se na zápolení zase moc těším a hlavně na tu zábavu. Vy jste vlastně první ročník, pokud se nepletu, dodělala až po příchodu z mrazáku, kam jste se při začátku studia uchýlila, chytla jste po návratu od tučňáků druhou mízu? – usměje se –
Ema: Ehm, ano, máte pravdu. Jsem teď nejstarší mrzimorský čtvrťák. – začervená se – Svojí registraci jsem si udělala už před lety. Jako nadšený prvák jsem chtěla všechno a hned, zapsala hromadu předmětů, do toho semináře, soutěže. No většinu předmětů jsem v průběhu roku odhlásila a nakonec se po dvou neúspěšných školních letech radši zmrazila. V létě 2024 mi můj mudlovský přístroj ukázal starou vzpomínku, na které byly nějaké mé výtvory z doby studia a já se rozhodla zkusit se rozmrazit a nakouknout sem. – usměje se – Tentokrát už moudřejší jsem si zapsala jen dva předměty a úspěšně prošla prvákem. A hlavně si to tu začala užívat.
Žlutý Trimeles: Jsem ráda, že jste si to tu začala užívat, od toho hrad je! A taky že jste mu dala druhou šanci. Každopádně vy jste od minulého školního roku hrdým mrzimorským pokladníkem a pokud se nepletu, tak na post pokladníka proběhl konkurz. – podívá se do poznámek – Proč jste se rozhodla přihlásit?
Ema: Po dvou školních letech se to tady stalo mojí denní součástí a chtěla jsem pomáhat koleji jak jen můžu. Nikdy jsem nepřemýšlela o pozici ve vedení koleje, ale když jsem viděla vývěsku s konkurzem, tak mě to hned zaujalo. V mudlovském světě se věnuji financím, takže čísla a tabulky to je moje. – zasměje se – Přišlo mi to jako skvělá příležitost, jak podpořit kolej, ale zároveň nebýt zas tak moc centrem pozornosti. Přeci jenom pozice pokladníka probíhá spíš tak někde v pozadí oproti ostatním postům ve vedení, které jsou více vidět a jejich práce je hodně o komunikaci a propagaci. Já si v klidu přepočítávám galeony, zapisuji do tabulek a jsem spokojená.
Žlutý Trimeles: – zatváří se podezíravě – Poslední dobou potkávám samé mrzimorské s tabulkami, to je pozoruhodné, moc takových neznám. – zasměje se – To zní jakože jste se v tom našla. A myslím si, že už to vlastně docela můžete posoudit, přece jen za sebou máte ve funkci první rok. Splnilo to veškerá vaše očekávání? Nebo třeba i předčilo? Nebo naopak vás třeba některé věci nemile překvapily?
Ema: – zasměje se – Asi na tom něco bude. Letos u nás i několik studentů oplakalo že se nedostali na předmět Magické tabulky. Ano, zatím to vypadá, že jsem se v tom našla. – usměje se – Očekávání jsem ani moc neměla, všechno se to sešlo hrozně rychle, že jsem neměla čas nad tím moc přemýšlet dopředu. Můj první rok byl pro pokladnu celkem náročný, protože jsme bojovali o pohár a to s sebou nese i potřebu finanční motivace. Uvědomila jsem si, že hlídat pokladnu není nic těžkého. Naplnit jí bude mnohem náročnější úkol. Co by se dalo říct, že předčilo má očekávání, je štědrost jezevců. Byla jsem překvapená, kolik jich pravidelně přispívá, a to i během roku, kdy se soutěže plnily primárně na body. Nemile mě překvapily mé matematické schopnosti. – zasměje se – Nečekala jsem, že naučit se násobky sedmnácti, mi bude dělat takový problém. Nejhorší část ale přišla při proplácení surovin na lektvary. To jsem popsala celý pergamen výpočty a doufala, že mi nikde nic neuteklo.
Žlutý Trimeles: Tak to jsem ráda, že se vám daří a líbí! To je hlavní. – usměje se – Mrzimorští, jak sama říkáte, se teď hodně se uchýlili k pohárům, ať už to byly ty školní nebo kagíkovské. Jak moc to pokladna pocítila? – zajímá se – Bude třeba s tím něco výhledově aktivněji udělat?
Ema: Za motivaci na sbírání bodů se rozdalo zrhuba o čtvrtinu více než při poslední takové akci, která proběhla v zimě 2025. Na pořádný nákup v NiT by to bohatě stačilo. – zasměje se – V zimě jsme chtěli nechat prostor na sbírání bodů, takže žádná akce neproběhla. Na letní semestr už něco plánujeme spolu s novým přírůstkem ve vedení koleje. Rádi bychom přidali nejen do pokladny, ale i do kumbálu. V plánu jsou tedy zatím dvě akce, které doufám, že se nám podaří uskutečnit, a že to bude všechny bavit.
Žlutý Trimeles: – přikyvuje – Já na vás navážu, protože se to krásně nabízí – jak se vám vlastně spolupracuje v rámci zasedačky? Na mě to působí, že přece jen pokladník musí dost spolupracovat, nebo se pletu? Říkám si, že vlastně trošku řeší famfrpál, malinko i Trimela… Finance přeci jen jsou potřeba tak nějak všude a pořád. Zvládáte být se všemi v kontaktu a řešit potřebné věci? Nebo toho je někdy na vás hodně?
Ema: Spolupráce v zasedačce je skvělá. Vládne tam pohodová atmosféra, zasměju se a občas se i dozvím něco, co jsem nevěděla. Abych řekla pravdu, zatím jsem toho moc s ostatními řešit nemusela. Přebrala jsem funkci už s nastavením, co se kdy komu platí, a tak v tom pokračuji. Nemám v plánu velké změny, zatím. Ale jsem otevřená k diskuzi s kýmkoliv, kdo by chtěl něco změnit. Ať už famfrpál, Trimeles, odměny, soutěže. Každý kdo za mnou přišel s prosbou o finance, tak začínal tím, že přede mnou to fungovalo takhle, a jestli s tím souhlasím, a budu to tak chtít dělat dál, že rozhodnutí je plně na mě, jak to bude. To je pro mě trochu nezvyklá situace, protože v mudlovském světě mám za zády týmy konzultantů a auditorů, bez jejichž posvěcení nemůžu sama rozhodnout skoro nic. Tady naopak je to rozhodnutí na mně, a já mám poslední slovo. Zatím si na to zvykám, takže i teď v přípravě blízkých akcí posílám návrhy do zasedačky, a nechávám prostor ke komentářům. Ale vím, že moc prostoru pro diskuzi taky není ideální a můžou vznikat hodně překombinované vezre. – zasměje se – A jsem moc ráda, že Michaell se chytil a pomáhá s přípravou i s diskuzí první akce, takže to je pro mě přirozenější než připravit akci a poslat jí ven bez toho, aby mi na to někdo řekl svůj názor. A omlouvám se za delší odpověď, nějak jsem se rozkecala. – zasměje se –
Žlutý Trimeles: To se vůbec neomlouvejte, věřím, že čtenáři rádi nakouknou pod pokličku vaší práce. – usměje se – Tudíž všechno šlape, to ráda slyším. Bavily jsme se o pohárech. Předpokládám, že dáváte občas jezevcům i nějakou tu půjčku. Vrací žlutí všechno poctivě, nebo je musíte občas někde nahánět? Stalo se vám třeba, že by někdo něco nevrátil a musela jste ho nahánět a hubovati? – zvídavě si nachystá nový pergamen –
Ema: – znervózní – Že vy jste mi nakukovala do účetnictví, když jsem si ho jednou ve Velké síni vytáhla, abych dopsala záznamy. – nervózně se usměje a neví kam s očima – Ano, půjčku studentům dáváme, a to i úplným nováčkům, pokud se za ně zaručí patron. V ideální situaci student půjčku splatí v termínu, ve výši jakou si půjčil. Bohužel mně se hned na začátku stala zmíněná situace, kdy student nesplatil a nekomunikoval. Při konkurzu padla otázka na to, v čem se cítím silná, a co třeba by mi mohlo dělat problém. Tohle byla přesně situace, kterou jsem tam zmínila. Jako introvert nejsem asi tak komunikačně zdatná a nemám ráda nepříjemné situace, jako byla například tato. V tu dobu jsem věřila tomu, že tato situace jen tak nenastane. No bohužel jsem si to tím asi přivolala. Měla jsem si vymyslet něco jiného, jako třeba že i na jednoduché počty používám mudlovské automatické počítadlo. – zasměje se –
Žlutý Trimeles: Možná jsem něco málo zahlédla? – zazubí se a hledá svatozář – Úplný křest ohněm, jste si to přivolala. A jak jste to tedy nakonec vyřešila?
Ema: Modlila se. – směje se – Poslala jsem sovu před termínem splacení s připomínkou, druhou v den splacení, třetí po termínu. To už jsem začala být docela nervózní, a tak jsem si šla pro radu k bývalé strážkyni pokladny. Ta mi řekla, že tohle se prostě někdy stává. Když to student nebude chtít splatit a nebude komunikovat, tak se můžu klidně na hlavu stavět, a nic s tím stejně neudělám. Jediné, co tak zapsat si ho na černou listinu, a příště už nic nedostane. A tak jsem pokračovala v posílání sov a připočítávání úroků. Byla jsem ve funkci dva týdny, a už jsem to nezvládala. Jako řešení jsem vymyslela, že půjčený galeon splatím ze svého, a budu doufat, že se nikdo nebude šťourat v záznamech aby se na to nepřišlo, protože jsem za to styděla. Nakonec ale po dlouhých pěti týdnech přišla sova s otázkou kolik dělá úrok, a tak se půjčka splatila, a já nemusela vymýšlet, jak to nenápadně splatit ze svého.
Žlutý Trimeles: Uf, tak to zní opravdu velmi nepříjemně. – zakryje si oči – Ale jsem ráda za vás, že se to vyřešilo nakonec. Slečno ještě by mě od vás zajímalo, zda máte třeba přehled, za co kolej nejvíce utrácí?
Ema: Děkuji. – usměje se – Loni se rozhodně nejvíce utratilo za objednávku kolejních předmětů. I když jsem na začátku dostala informaci, že to bude pálka, tak mě to stejně překvapilo, když to přišlo. – směje se –
Žlutý Trimeles: Takže můžeme vlastně být rádi, že jste tu stále s námi a nemáte z toho šoku nějaké dlouhodobější následky, viďte? – usměje se – Já už od té naší mrzimorské pokladny pomalu odběhnu, nebojte, ale nedá mi se zeptat, jak to je s mrzimorskými fialkami? Přispějí občas nějaký srpeček, nebo o nich spíš člověk celý dlouhý rok neslyší? – ráda by slečně nějaký srpec podsunula, ale zjišťuje, že má žalostně prázdné kapsy –
Ema: Možnost na přispívání ještě bude v rámci akcí, co plánujeme, tak si šetřete. – usměje se na madam – Naše fialky přispívají a i k tomu píšou hezké vzkazy. Dělají to spíš v rámci nějaké příležitosti jako vánoční svátky, návrat z mrazáku, nějaká výzva nebo sázka. A nepřispívají jenom do pokladny, ale i studentům, když si někdo posteskne, že mu na něco chybí. V zasedačce jsme ke konci roku řešili kagíka alchymistu, na kterého je potřeba hodně surovin, a odměna za jeho splnění není tak hodnotná, aby pokryla náklady. Naše úžasná madam kolejní hned přispěchala se štědrým darem na podporu kagíků. – usměje se –
Žlutý Trimeles: – uculí se – To je krásné. A já zkusím něco našetřit. – nervózně polkne – Když nahlédnu na stav kolejních pokladen, vidím, že Havraspár, který je nejmajetnější, má skoro o 1000 galeonů víc než naše konto. Jakožto člověk, který s pokladnou nikdy neměl nic společného, a nikterak se o to nezajímám, se ptám, myslíte si, že je reálně potřeba tolik financí? Nebo to už je podle vás spíš už takový… řekněme přestřel? – zvídavě se podívá na slečnu a zapisuje odpovědi –
Ema: To je velmi zajímavá otázka. Já to asi jako přestřel úplně nevnímám. Jsem spíš ten typ, co má rád nějakou rezervu pro nečekané případy. Zatím jsem ve funkci krátce, takže nedokážu odhadnout, jak velká rezerva je adekvátní. Zároveň zde nevidím moc možností, jak zhodnotit finance jako třeba úroky, termínované vklady nebo investice, takže za mě není špatně mít tolik našetřeno na účtě. Co jiného s tím. Jediná možnost investice je asi NiT zboží. – zasměje se – Jak jsem říkala, stát se může cokoliv a havrani jsou na to rozhodně připraveni. Až přijde inflace nebo třeba vymýšlení nových druhů finančně náročných kagíků, tak oni budou rozhodně ve výhodě.
Žlutý Trimeles: Tudíž nám Havraspár ve vašich očích může jít příkladem. – shrnuje a přikyvuje – Když už zmiňujete tu NiT, jste vy sama šetřílek nebo si ráda dopřejete něco hezkého když na to přijde? Jaký je váš osobní vztah k penězům tady na hradě? – nenápadně nakukuje do mamonářů –
Ema: – nenápadně nakukuje s madam jestli už přišlo hodnocení soutěží – Snažím se mít něco našetřeno, ale mezi těmi nejvyššími mamonáři asi nikdy nebudu. Hezké oblečení mě láká, ale netrvám na značkovém, spíš co mě tak zaujme. Když se otevře NiT tak to se ale většinou neudržím a něco pořídím. – směje se – Občas mám takovou tu potřebu pořídit si něco nového a jsem ráda, že to můžu realizovat tady a ne u mudlů. Rezervu pro případ nouze si držím ve zlatě a perlách ze sklepení, tam může být tak dvacet třicet galeonů, na které se snažím nesahat. To mám na výjimečné případy když mi třeba nezbyde na zápis nebo se v NiT objeví něco, bez čeho nebudu moct žít. – zasměje se – Nejvíce utrácím asi za to oblečení, myslím že bych mohla oblékat celou kolej. Na druhém místě je určitě sklepení, takže svitky, janovce, lektvary. Sklepení je něco, co mě baví a svitky s lektvary mi pomáhají porážet příšery, ze kterých pak získám zlato a perly, takže to je takový koloběh. – usměje se –
Žlutý Trimeles: – zazubí se – Takže jste smrtelník! To ráda slyším, alespoň se člověk nemusí cítit při utrácení špatně, řekne si: naší pokladnici to taky někdy udělá radost. A bude mít hned čistější hlavu. Každopádně vy už jste to trošku nakousla, ale poraďte chudým nebo penězchtivým studentům (nebo i profesorům), jak co nejefektivněji na hradě šetřit? Máte nějaké osvědčené rady a triky, jak si přijít k dobrým financím? – je připravená zapisovat poctivě každé slovíčko, aby ji náhodou něco neuteklo –
Ema: Neutrácet. – zasměje se – To je asi ta nejlepší ráda. Nechodit se dívat do obchodů na nové oblečení, neprohlížet si co mají ostatní na sobě. Případně stát se mužem a vystačit si se třemi modely, školní uniforma, běžné oblečení a něco slavnostnějšího. – směje se – Na takovouhle otázku by asi lépe zvládli odpovědět jiní. – znovu nakukuje do mamonářů – Mě se nejvíce osvědčilo to sklepení a návštěva Krakena. V dlouhodobém hledisku se na tom dá celkem slušně našetřit, neláká mě to utratit, když tu částku nevidím na svém účtu. A prodat se to dá kdykoliv. Já si z toho například našetřila na bubu hůlku. – usměje se – Vím, že ne všichni mohou nebo chtějí do sklepení, soutěže jsou ale pro všechny. Určitě doporučuji ty celoměsíční, za které se odměny pohybují v desítkách srpců. Já osobně mám ráda třeba soutěž Prostřeno, občas pošlu i Duolingo. Ještě mám jeden tip, který asi není úplně na šetření, ale spíš vydělání si, a to jít s poptávkou a nabídkou. Je to určitě časově náročnější než ty předchozí, ale může se vyplatit. Stačí si nasbírat, navařit nebo jinak obstarat různé věci, a když je poptávka, tak je prodat. Například navařit energizující dryáky pro mazlíčky a pak je prodat v období, kdy je nejde vařit. Nasbírat fazolky a o Halloweenu je prodat, bláto na blátobraní, zelené kartičky na Vánoce. Určitě je více příkladů, je to metoda, kdy je potřeba dobré plánování, hodně času a u lektvarů i srpce na nákup ingrediencí, takže to nebude pro každého.
Žlutý Trimeles: – píše si radu a směje se – No to je fakt! Já třeba vždycky uvítám Lektvar mládí! Když na něj mám zrovna finance tedy… – obrátí svou prázdnou kapsu – Slečno blížíme se mílovými kroky k závěru rozhovoru a mě by zajímalo, čeho si na hradě nejvíce vážíte?
Ema: – zamyslí se – Asi to budu směřovat hlavně na Mrzimor, ale nejvíc si vážím lidí, kteří tu jsou. Jak se k sobě hezky chovají, kdykoliv někdo potřebuje vyslechnout, poradit nebo si jenom postěžovat tak tu jsou pro něj. Když si třeba někdo postěžuje, že mu nezbylo na zápis, tak se hned ozve několik hodných duší, co přispějí. Celkově nám tu vládne hezká přátelská atmosféra. – usměje se – Díky tomu tady můžu být taková, jaká jsem i normálně, spíš tichý pozorovatel, co občas něčím přispěje, nikdo mě nenutí být někým jiným a dělat věci co nechci. – usměje se – Když se třeba něco nevydaří, tak se navzájem podpoříme, takže se nemusím bát, když omylem něco pokazím a klidně to můžu přiznat.
Žlutý Trimeles: Cítím to stejně! – usměje se na slečnu – A jsem ráda, že to tak je. A co vás nejvíce baví u mudlů? Máte nějaké zajímavé koníčky? Jak ráda trávíte svůj volný čas? – nadepíše si poslední otázku –
Ema: Tak to mě těší, že to tak máte také. – usměje se – Zajímavé koníčky asi nemám, dřív jsem se věnovala společenským tancům, ale protože jsem se s tím začala až po tanečních tak už to na nějaké větší závodění nebylo. Snažím se svůj volný čas trávit aktivně, mám ráda přírodu, takže různé procházky, výlety, túry. Také chodím na různé skupinové lekce, taneční nebo zábavné kardio, jako třeba jumping. Z těch méně aktivních koníčků ráda čtu, dřív to bylo hlavně fantasy, když jsem byla starší, tak jsem přešla na romantické knížky. Teď se to tak nějak spojilo do young adult žánru, tak čtu hlavně to. Také mě baví deskovky, hlavně ty strategické, kde se musí přemýšlet a plánovat více kroků dopředu. Když se sejdeme s rodinou, tak hrajeme různé párty hry, a to je vždycky zábava. – usměje se –
Žlutý Trimeles: – s nadšením poslouchá – Jeden zajímavější než druhý! Slečno, já vám přeji, ať se vám nadále daří a děkuji, že jste si udělala na mou maličkost chvilku času. Měla byste zájem ještě vzkázat něco, co máte na srdci a nezaznělo, svým spolužákům, profesorům, přispěvatelům nebo čtenářům?
Ema: Buďme k sobě navzájem hodní a laskaví. V mudlovském světě je hodně zla, lží, intrik a toxických vztahů, tak si to nepřenášejme i sem do našeho kouzelného světa. A splácejte včas své půjčky. – zasměje se –
Žlutý Trimeles: Amen. Děkuju vám slečno za inspirativní rozhovor a užívejte si slunečného počasí! – podá slečně ruku –
Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright