Žlutý Trimeles: Vážně? Takže i v mudlovském nakladatelství lze narazit na kouzelné tvory? To je úžasné. Je tam kromě šotků ještě někdo?

Amarantha Nocturne: – tajemně se usměje a přikyvuje –
Teď bych se vám ráda s něčím svěřila. Spisovatelská Múza. Jistě víte, kdo Múza je, že? Každému se ukazuje jinak, pokud se tedy rozhodne ukázat. Někteří si myslí, že je to mýtus. Ale není. Podle mě Múza stojí za mnohými texty, které působí až nepřirozeně silně. Dotkne se autora a ten začne psát. Jenže někdy mu pošeptá více, než by měla. A pak je na nás, abychom to zachytili.

Žlutý Trimeles: Říkáte, že to není mýtus, velmi přesvědčivě, chcete snad naznačit že…

Amarantha Nocturne: Přesně tak, já ji jednou viděla. Vypadala… zvláštně krásně. Vlasy měla tmavé, skoro jako noc. Ale když se pohnula, leskly se v nich drobné odlesky.

Žlutý Trimeles: A co měla na sobě? – skáče slečně nedočkavě do řeči – Někde jsem slyšela, že Múzy si poletují jen tak, jak je Merlin stvořil.

Amarantha Nocturne: Šaty? Jako kdyby byly vytvořené z papíru plného drobných písmen. – zasní se, jako by Múza právě tančila před jejíma očima –

Žlutý Trimeles: Ó, to je určitě skvělý tip pro naše hradní módní návrháře, snad si náš rozhovor přečtou ti praví ze salónu NiT nebo od madam Malkinové, hned bych si takové šaty nechala ušít. Ale vraťme se zpátky k vaší užitečné a nelehké práci.

Amarantha Nocturne: Když to tak vezmu, naše práce je jakýsi druh cenzury. Existují čarodějové, kteří chtějí svět kouzel odhalit. Někteří to dělají z touhy po uznání. Jiní si myslí, že mají mudlové právo vědět pravdu. Jenže svět na tu pravdu není připravený. Ani jedna strana. Tresty za porušení zákona nejsou zrovna malé. Zabavení hůlky je ten lepší případ. Vážnější porušení se už řeší mnohem tvrději.

Žlutý Trimeles: Jak vnímají vaše poslání mudlovští kolegové.? Ti asi nic o vaší pravé identitě netuší, že?

Amarantha Nocturne: Pro mudly jsem vlastně někdo, kdo jenom opravuje slovosled, čárky, tečky, chyby. Ve skutečnosti toho ale dělám mnohem více. Sleduji skryté významy, podivné formulace, zvláštní opakování slov. Některé texty v sobě mají něco… zvláštního. Když je čtete, začnete mít pocit, že si pamatujete věci, které jste nikdy nezažili.

Žlutý Trimeles: Používáte při své práci i magii? Neumím si představit, že by si mudlové nevšimli kouzelné hůlky. Tak natvrd… nevšímaví snad nejsou ani oni.

Amarantha Nocturne: Dokonce používám i zaklínadla. Revelio je takový základ. Pomáhá odhalit věci, které nejsou na první pohled vidět. Občas využiji i paměťová kouzla, ale jen ve výjimečných situacích. Hůlku maskuji v „psacím peru“. V mudlovském prostředí to působí přirozeně. Nikdo si ničeho nevšimne. A když jsem zmínila ty šotky… je tu něco, co je ještě horší. Škrkny! Milují mazání textu. Dokážou odstranit celé věty a změnit význam odstavce. Musím dávat pozor, aby nesmazaly něco důležitého.

Rosmerta: – právě procházející kolem se zastaví – Přejete si škrkny v čokoládě slečno?

Amarantha Nocturne: – rychle zavrtí hlavou – Ne, ne, děkuji. Už jsme skoro na odchodu.

Rosmerta – odpluje k dalšímu stolu –

Amarantha Nocturne: – šeptá – Ona vážně dělá škrkny v čokoládě?

Žlutý Trimeles: – neurčitě rozhodí rukama –
Jen když se přemnoží. I když… to jsou pořád. Hm… Slovo závěrem slečno korektorko?
– odvádí raději pozornost slečny korektorky a šťouchá do svého zadýchaného odpočívajícího bleskobrku z třetí ruky –

Amarantha Nocturne:  – podezřívavě zkoumá zbytek limonády ve své sklenici –
Ach ano, jistě. Promiňte. Závěrem bych řekla, že lidé si myslí, že jsou knihy jen příběhy. Ale některé jsou blíž pravdě, než by měly být. A někdo musí hlídat, aby ta pravda zůstala tam, kde má.

Žlutý Trimeles: Děkuji vám za příjemný a velmi zajímavý rozhovor slečno. Je dobré vědět, že náš svět je v bezpečí i díky takovým obětavým čarodějkám, jakou jste vy.

Pro Žlutého Trimela

Varda Elisabeth Rývorová a host slečna Amarantha Nocturne

(a robot na obrázky)