Dinosaurus definitivně zestárl, teda cože?! Každopádně, dinosaurus se stal profesionálním hráčem, opustil pozici famfrpálového kapitána a zařadil se do řad profesionálních hráčů famfrpálu. Co všechno tento přerod obnášel a jak to dinosaurus snáší? Čtěte dál.
K nevyhnutelnému došlo dne 11.06.2025 na kolejním tréninku. Získala jsem 18 000. zkušenost ve famfrpále a stala jsem se profesionálním famfrpálovým hráčem. Poslední zápas za kolej odehrán (jak jinak, než stylově, s magíkem Záskok), předání kapitánské pásky domluveno. Podle očekávání se začaly hrnout nabídky z profiligy, abych se připojila k některému z profi týmů, sovinec jsem měla plný dárkových košů, sovy si přede dveřmi navzájem vytrhávaly peří, aby mi stihly doručit pozvánky…
No tak dobře, takhle to úplně nebylo. Přišla JEDNA pozvánka (za to ale několikrát), kterou jsem ráda a bez váhání přijala (taky několikrát)… a stala se tak zároveň členkou profi týmu Ozzovi bouchači a zároveň zůstala mrzimorskou famfrpálovou kapitánkou. A protože Mrzimor, tak jsem nešla odvolat. Pro někoho, kdo prohlašoval, že famfrpál zásadně nehraje, protože se bojí výšek a že vlastně vůbec nesportuje, docela pokrok, být najednou součástí ne jednoho, ale DVOU famfrpálových týmů! Jak je vidět, Mrzimor je kolej netušených možností. Protože kde jinde se vám stane, že vaše odvolání z funkce musí řešit pan ředitel, protože madam kolejní na to nestačí?
Bylo tedy jasné, že ani po definitivním zestárnutí dosažení profesionální kariéry se nebudu muset vzdávat famfrpálu. Navíc se mi otevřela možnost individuálního tréninku! Ne že bych na hřiště předtím nemohla, ale 18 000 zkušeností bylo blízko, a já si chtěla ještě zachovat status amatérského hráče. Protože teoreticky sice možné je, aby profi hráč byl kapitánem kolejního týmu, ale na zápase je týmu platný tak akorát ječením z lavičky a podáváním občerstvení (zatímco já, se svými mega vysokými úrovněmi a celkovým počtem zkušeností nižším než mají někteří na jednom postu, jsem týmu platná velmi i na koštěti).
A jaká byla první dinosauří sezóna v profilize? Rozhodně zajímavá! Dovolte mi ji popsat v pár bodech:
- stala jsem se zástupcem kapitána, protože jsem v tom Winterlynn nechtěla nechat samotnou. A protože mi chyběla možnost sundávat lidi z koštěte.
- překonala jsem svoji hrůzu z voice chatů a byla ochotná to podstoupit. Naštěstí jsme tým extrémních introvertů a voice chatů se bojíme všichni, takže k tomu nedošlo. Nicméně předpokládám, že jednou mi madam Arietty svoje KLIKEEEEJ do ucha zařve. (Ne že by to nebylo dost děsivé i v psané formě.)
- Zjistila jsem, že famrfpál je hodně o počítání. Ještě že to u nás v týmu někdo (ne já) umí.
- Jestli mi vadilo domlouvání zápasů ze třemi dalšími týmy, tak v profilize, kde je týmů šest, je to o level jinde.
- I hopeless tým může nečekaně vyhrát zápas. To je pak radosti. U nás, ne u poražených.
- Profikariéra se nejlépe začíná ránou camrálem do hlavy (zdravím madam Selenu).
- Tým, kde je maximálně 13 hráčů (ale spíš 11 a méně) na ten zápas prostě MUSÍTE nahnat celý.
Teď už je v plném proudu další famfrpálová sezona a já se nemůžu dočkat, co mi přinese za nové zážitky! Kdo další dostane nečekaně potloukem do hlavy? Překonáme hrůzu z voice chatů? Naučíme se všichni počítat?
Pro Žlutého Trimela
Felicitas Frobisherová
ilustrace Ivy Emersonová
Skvělý :D
a úplně jsem už zapomněla na ty začáteční komplikace s pozvánkami a odvoláváním :D
A zas boží ilustrace 💛